Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož se nám nepodařilo nalézt aktuální soupis prováděných kontrol ani to, zda do nich spadá rekonstrukce olomouckého Dolního náměstí. Je však jisté, že kvůli tzv. korekcím projekty v ROP Střední Morava (kam spadá i Olomouc) přicházejí o desítky milionů korun ročně.

Podle magazínu (.pdf, str. 7–8) ROP Střední Morava může nedodržení podmínek při realizaci projektu "být důvodem k uložení finanční opravy. Výsledkem je krácení přidělené dotace, nebo odvod /penále. Pokud je porušení předpisů či podmínek ROP zjištěno před proplacením žádosti o platbu, je v kompetenci odboru kontroly a plateb vyčíslit finanční korekci dotacea krátit způsobilé výdaje o procenta stanovená v dokumentu s názvem Instrukce pro finanční opravy. K tomuto typu korekcí ve většině případů dochází porušením zákona o veřejných zakázkách, zjištěním víceprací apod."

V rámci kontrol provedených v roce 2012 řídící orgán zkontroloval 221 žádostí a krátil celkové způsobilé výdaje ve výši 51 milionů korun. Dalších 43 milionů korun bylo vymáháno jako neoprávněně proplacené zpětně (zde se však již nejedná o tzv. korekce).

Systém kontrol je podrobněji popsán také v dokumentu (.pdf) provádění finančních oprav v rámci ROP Střední Morava a také v prezentaci (.pptx) věnující se tomuto tématu.

Argumentace Karla Schwarzenberga se nejspíš opírá o původní plán příměří navržený Vladimírem Putinem, který skutečně zahrnoval jednostranné stažení vládních jednotek. Současné příměří se však řídí podle dohody podepsané 5. září v Minsku. Tato dohoda (.pdf, RJ; neoficiální překlad dohody, AJ) v bodě 10 obsahuje požadavek na stažení všech nelegálních vojenských skupin, vojenského vybavení, bojovníků a žoldáků z území Ukrajiny.

Nový víceletý finanční rámec je připraven na roky 2014-2020, což znamená, že opravdu začal již tento rok. Z monitorovací zprávy (.pdf) čerpání evropských fondů za první čtvrtletí roku 2014 vydané 29. dubna pak vyplývá, že jsou stále čerpány prostředky z již minulého finančního rámce 2007-2013. V rozhovoru s Danielem Braunem (první náměstek ministryně pro místní rozvoj) bylo uvedeno, že první výzvy (v rámci nového finančního rámce) v některých programech budou spuštěny na konci tohoto roku.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou, neboť zelení sice ve svém brněnském programu garantují místa pro děti od dvou let věku. Avšak ve svém celostátním programu uvádí, že zavedou “zákonný nárok na místo pro dítě ve školce od tří let věku” a výrok je tedy možné hodnotit jako pravdivý.

Po zavedení tohoto typu regulace prostituce ve Švédsku se skutečně podíl prostitutek a prostitutů ve vztahu k Dánským údajům přiblížil na téměř 10 %. Bohužel jsme nenašli data, která by potvrzovala dřívější podobné hodnoty. Navíc v poklesu hrály svoji roli také další faktory.

Ve Švédsku jsou postihováni pouze ti, kdo si za sexuální služby platí, nikoliv nabízející prostitutky či prostituti. Legislativně byl tento model přijat v roce 1998 (švédsky) a platí od 1. ledna 1999.

Prostituce v Dánsku je sice dekriminalizována, ale samotní zákazníci nejsou trestáni jako ve Švédsku. Přestože Švédsko má téměř o čtyři miliony více obyvatel než zmíněné Dánsko, počet švédských prostitutek a prostitutů je téměř desetinový (zhruba 650 oproti 5500).

Švédské odhady z roku 1995 přitom hovořily až o třech tisících (švédsky). Nordic Gender Institute ovšem připouští, že přijetí zákona nemusí být jedinou příčinou poklesu. Dánská data ze stejného období bohužel nejsou k dispozici, nicméně by tehdejší hodnoty musely být o polovinu nižší než ty dnešní, aby se alespoň blížily švédské realitě.

O švédské praxi, která se později rozšířila i do dalších zemí (nikoliv však do Dánska), psal před několika lety také ihned.cz.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Ač není vyloučeno, že může existovat neoficiální studie uvádějící takovýto údaj, oficiální statistika uvádí řádově nižší údaje.

Oficiální data, která publikoval Český statistický úřad v jedné ze svých statistik (.pdf) týkajících se bezdomovectví uvádí, že v kategorii 0–19 let se mezi bezdomovci nachází 645 lidí bez domova. V roce 2012 publikovalo na toto téma statistiky také Sdružení azylových domů v ČR, které uvedlo počet 397. Český statistický úřad v roce 2011 publikoval statistiku, podle níž je v České republice 11 496 lidí bez domova.

Podle zákona (.pdf) č.128/2000 Sb. o obcích § 101/1: rada obce se schází ke svým schůzím podle potřeby, její schůze jsou neveřejné. Rada obce může k jednotlivým bodům svého jednání přizvat dalšího člena zastupitelstva obce a jiné osoby.

Veřejnoprávními médii v České republice jsou Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář. Všechna mají ze zákona svou radu, která je volena Poslaneckou sněmovnou.

Rada ČT – ta je volena Poslaneckou sněmovnou, jíž podávají návrhy (.pdf – zákon o ČT, § 4 bod 2) na kandidáty nejrůznější organizace a sdružení (tato praxe byla veřejně diskutována skrze to, zda nejde pouze o zástěrku, přes níž si politické strany dosadí do Rady ČT své nominanty).

Poslední volba proběhla 26. března, kdy bylo dovoleno 6 radních. Celou volbu popisuje Mediář.cz. Před touto volbou byli stávající radní na svých postech i před tím, než se Úsvit vůbec dostal do Poslanecké sněmovny, tudíž předchozí radní k tomuto hnutí nepatřili. Z nově zvolených členů je poměrně jasná profilace exposlankyně KSČM Levé či Vratislava Dostála z Deníku referendum (jenž má blízko k ČSSD). Z radních, kteří zůstali na svém postu, lze jmenovat také Josefa Pavlatu (bývalý dlouholetý senátor ODS). Politické pozadí volby popisuje server Idnes.cz.

Je tedy zřejmé, že někteří radní mají za sebou politickou minulost provázanou s některou konkrétní stranou, resp. jsou vnímáni jako příznivci nějaké strany/hnutí. Nicméně nejsme schopni korektně a autoritativně posoudit, jakou profilaci mají všichni z nich. I přes to výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť ani v jedné z rad není člověk, který by měl přímo blízko k hnutí Úsvit či Okamurovi.

Do Rady ČRo byli po volbách 2013 dovoleni 3 členové, 2 z nich (radní Dohnálková a Vejvoda –Mediář.cz) v březnu 2014 a Ivan Vodochodský (mimo jiné krajský zastupitel Královéhradeckého kraje za Koalici pro KH kraj) v květnu letošního roku.

Sedmičlenná Rada ČTK je dovolena v tomto složení, ani v ní není přímý zástupce hnutí Úsvit či jeho nominant.

Dle návrhu zákona o státní službě je státní tajemník jmenován čtyřčlennou výběrovou komisí, jejíž polovina je jmenována na návrh ministra nebo vedoucího Úřadu vlády (§ 55 odst. 2). Výběrová komise na post náměstka pro řízení sekce nebo ředitele sekce (vrchního ředitele) je taktéž čtyřčlenná a její dva členové jsou jmenování na návrh člena vlády nebo vedoucího Úřadu vlády (§ 57 odst. 2). Ředitele odboru vybírá tříčlenná komise, jejíž dva členové jsou jmenováni na návrh náměstka pro řízení sekce (§ 58 odst. 2). Přinejmenším při výběru státních tajemníků je "oddělení od aktuální politické reprezentace" diskutabilní, neboť polovinu komise vybírá přímo ministr a druhou polovinu generální ředitel, který je vybrán vládou.

Služební orgán opravdu vydává služební posudek (§ 78), ve kterém zaměstnanec podléhá dle § 157 služebnímu hodnocení. Dle § 74 odst. 1 služební orgán rozhodne o skončení služebního poměru za předpokladu, že "dvě po sobě jdoucí služební hodnocení státního zaměstnance obsahují závěr o tom, že ve službě dosahoval nevyhovující výsledky."Přičemž § 157 odst. 2 říká, že v případě prvního nedostatečného hodnocení následuje druhé přezkoumávání činnosti po šesti měsících. V případě představeného je dle § 61 odst. 1 důvodem k odvolání pouhé jedno nedostatečné hodnocení.

Fakticky je tedy možné zaměstnance úřadu za relativně krátkou dobu vyměnit. Není tedy úplnou pravdou, že by došlo k oddělení státní správy od aktuální politické reprezentace. Nicméně absolutní oddělení státní správy a politické reprezentace není to, co popisuje Sobotka. Je však pravdou, že nově budou nastavena pravidla fungování a styku těchto dvou sfér oproti dnešní situaci, kdy politická reprezentace může do jisté míry personálně obsazovat ministerstva o své vlastní vůli. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je zavádějící, jelikož Michálek naznačuje, že povinné subjekty mají povinnost zveřejňovat smlouvy, což není pravda.

Hlavní město Praha je majoritním akcionářem akciové společnosti Pražské služby. Povinné subjekty jsou dle § 2 zákona č. 106/1999 Sb. státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. Pražské služby jsou však skutečně povinny zveřejňovat informace. Vyvozujeme tak z judikatury Nejvyššího správního soudu, jenž v rozsudku ze dne 6. 10. 2009, č. j. 2 Ans 4/2009-93, publ. pod č. 1972/2010 Sb. NSS judikoval, že akciová společnost ČEZ, která je většinově vlastněna státem, je povinna informace zveřejňovat. Tato judikatura se dle našeho názoru dá analogicky vztáhnout i na Pražské služby, a. s., jež jsou většinově vlastněny hlavním městem Praha.

Nicméně i za předpokladu, že by se daný judikát vztahoval na Pražské služby, zákon jim neukládá povinnost, aby samy od sebe informace jako smlouvy zveřejňovaly, jak naznačuje Michálek. Subjekty jsou povinovány poskytnout takovéto informace na základě žádosti podle zákona 106/1999 Sb., o tomto případě ovšem Michálek nehovoří.

Společnost Pražské služby na svých webových stránkách skutečně žádné smlouvy nezveřejňuje. V sekci Info pro akcionáře lze sice nalézt například výroční zprávy a záznamy z jednání valné hromady, ovšem úplné znění smluv, o kterých se v těchto dokumentech hovoří, zveřejněno není.