Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože kritika ÚSTR v dubnu 2013 při odvolání tehdejšího ředitele Hermana přicházela ze strany sociálních demokratů zejména od dvou vrcholových politiků, jmenovitěLubomíra Zaorálka a Jiřího Dientsbiera.

Dienstbier tehdy kritizoval ÚSTR například za to, že byl institucí závislou na ODS, která ji dle jeho slov"přes své lidi využívala k vedení politického boje".

"Máme tady něco, co se špatně založilo, nedobře to funguje a má to celou řadu vad." Takto zase v pozadí jednání o odvolání tehdejšího ředitele ÚSTR Daniela Hermana komentovalčinnost této instituce Lubomír Zaorálek.

Byl to také Zaorálek, který již v roce 2010 přišel s kritikou tehdy odstupujícího ředitele ÚSTR Pavla Žáčka. Konkrétně kritizoval, že Žáček zneužíval svého postavení v ÚSTR "k vytahování kompromitujících údajů o svém nástupci historikovi Jiřímu Pernesovi". Zaorálkovi se tehdy nelíbilo, že na nového ředitele média vytáhla informace (které získala díky jejich vypuštění z archívu ÚSTR) o jeho minulosti jako kandidáta na spolupracovníka s STB nebo Pernesovo navštěvování Večerní univerzity marxismu a leninismu.

Je však potřeba poznamenat, že situace vzniklé kolem ÚSTR v roce 2010 a 2013 jsou v mnoha věcech značně odlišné.

Spory vzniklé v minulém roce vyplynuly z přeměn v členství Rady ÚSTR, o něž se zasloužil Senát, ve kterém tehdy většinově vládla ČSSD. Kritika z řad nových členů rady (zejména Šustrové, Jelínka, Benešové a Uhla) spočívala v nespokojenosti se způsobem, jakým Herman instituci řídí. Kritika však byla mnohými považována za nepodloženou a byla označována jako výsledek zpolitizování činnosti ÚSTR ze strany ČSSD.

Situace kolem odvolání Pavla Žáčka v roce 2010 však nabývala komplexnějších rozměrů. Kritika činnosti ÚSTR tehdy přicházela z širší společnosti. Petici za odvolání Žáčka sepsanou aktivistou Stanislavem Pencem tehdy podepsal mimo jiné i exprezident Václav Havel, předseda Strany zelených Ondřej Liška, výtvarník David Černý, architekt Zdeněk Lukeš nebo historik Petr Blažek, jenž v ústavu dříve pracoval. Jádrem kritiky bylo "nakládání ústavu s historickými kauzami". Týkalo se to zejména kauzy bratří Mašínů, kteří měli plánovat atentát na komunistického prezidenta Klementa Gottwalda. Ctirad Mašín s Milanem Paumerem sice po letech připustili, že je něco podobného napadlo, sami však přiznávají, že to nemysleli vážně. Největší rozruch ale vyvolala kauza kolem údajného udavačství spisovatele Milana Kundery.

Ostravská univerzita v Ostravě vydala Metodickou příručku pro výkon terénní sociální práce, kde jsou role, kompetence, práva a povinnosti terénního pracovníka definovány (.pdf, str. 15–28). Dokument na straně 26–28 definuje spolupráci pracovníka s veřejnoprávními subjekty, neziskovými organizacemi a soukromými subjekty. Terénní sociální pracovník/terénní pracovník úřadům a institucím a místním neziskovým organizacím konkrétně nabízí:

• zprostředkování kontaktu mezi uživatelem služby a úřadem,
• poskytnutí sociálního a právního poradenství na základě znalosti terénu,
• vzájemné sdílení informací a zkušeností,
• pomoc s listinami, dopisy (vysvětlení obsahu úředních dopisů a dokumentů uživateli),
• pomoc uživateli se sepsáním dopisu, žádosti, vyplněním formuláře,
• pomoc uživateli zorientovat se v situaci, vysvětlit požadavky úřadu, instituce,
• podporu a motivaci uživatele v hledání vhodných řešení,
• doprovod na jednání,
• spolupráci na řešení problému (zakázky) uživatele služby,
• zprostředkování spolupráce s jinou organizací,
• doprovod uživatele apod.

Sociální práce jsou financovány ze státního, krajského či obecního rozpočtu, státních dotací, sponzorských darů, fondů či grantů. Teologická fakulta Jihočeské univerzity uvádí (str. 2), že sociální služba může být součástí veřejných služeb. Tzn. v případě, kdy sociální služby objednává obec, kraj nebo stát.

Václav Láska opravdu upozorňoval na podezřelé vyvádění prostředků z Dopravního podniku hl. m. Prahy. Ten si jej najal v roce 2012. " Výsledkem mé právní analýzy byl jednoznačný závěr, že v dopravním podniku v letech 2007–2011 působila organizovaná zločinecká struktura," uvedl Láska na základě analýzy stovek smluv DPP. Ročně podle něj byly vyváděny miliardy korun údajně skrze právnickou kancelář Šachta & Partners (dnes MSB Legal). Za tato vyjádření advokátní komora požadovala po Láskovi pokutu 200 tisíc korun. Pokuta byla v červnu zrušena.

V souvislosti s kauzou pak byl v únoru letošního roku zadržen Ivo Rittig a další tři osoby za podezření z praní špinavých peněz.

Vzhledem ke stále probíhajícímu šetření ovšem není možné ověřit, zda do údajných machinací byli zapleteni také politici ODS či ČSSD. Výrok je proto neověřitelný.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo dohledat konkrétní detaily, o nichž Šrámek ve svém výroku mluví. Absentují zdroje o nastrčených lidech, výzvě k rezignaci i vyloučení zmíněných osob.

Co se týče samotného sněmu, na němž byl Šrámek zvolen lídrem (97% podporou), ten se odehrál 1. července 2014. Šrámek na něm vystoupil s dlouhým kandidátským projevem. Tisková zpráva hnutí ANO z 3. července popisuje i samotné hlasování a zisk zmíněných 97 %. O problémech, které sněmu předcházely, však nemluví.

Z důvodové zprávy (.doc) ke Smlouvě o převodu akcií Aquaparku Olomouc, a. s., která vznikla na zasedání zastupitelstva města dne 16. 6. 2014, vyplývá, že k 16. 6. bylo statutární město Olomouc většinovým akcionářem s podílem odpovídajícím 85 procentům. Druhým akcionářem byla společnost TECPROM, a. s., jejíž podíl činil 15 procent. V důvodové zprávě je zároveň přiložena tabulka popisující dosavadní růst podílu statutárního města Olomouc i plán na zvyšování do budoucna. Uzavření smlouvy o dalším převodu akcií od společnosti TECPROM, a. s., bylo plánováno na říjen 2014, vzhledem ke komunálním volbám však zastupitelstvo připustilo nedodržení tohoto termínu.

Dominika Kovaříková má však pravdu, když tvrdí, že město je akcionářem aquaparku a zároveň ve společnosti dále zvyšuje svůj podíl.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou, neboť zelení sice ve svém brněnském programu garantují místa pro děti od dvou let věku. Avšak ve svém celostátním programu uvádí, že zavedou “zákonný nárok na místo pro dítě ve školce od tří let věku” a výrok je tedy možné hodnotit jako pravdivý.

Tzv. metod participativního plánování existuje celá řada. Jedná se například o veřejné projednávání, dny otevřených dveří, plánování tvorby veřejných prostranství, tvorba vize komunity, kulaté stoly, expertní panely a mnoho dalších.

Ve svém programu má pak sdružení ProOlomouc uvedeno: "Začneme s participativním rozpočtem – o užití části peněz z městského rozpočtu budou rozhodovat přímo občané. Občané budou moci přímo ovlivňovat také podobu města – prostřednictvím participativního plánování".

Zda ODS byla nebo nebyla oslovena s dodáním portfolia odborníků do dozorčí rady ČEZ, není možné ve veřejně dostupných materiálech dohledat. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako neověřitelný.

Jan Kohout působil jako ministr zahraničních věcí ve vládách Jana Fischera a Jiřího Rusnoka. Do srpna 2013 byl členem dozorčí rady ČEZu. Jan Kohout je spojen s Českou stranou sociálně demokratickou.

V podobném duchu se již vyjadřoval v námi sledované relaci Miroslav Kalousek, který tvrdil, "že poprvé po 20 letech nebyla opozice vyzvána k tomu, aby nominovala do těch klíčových společností jednoho svého odborníka, aspoň jednoho." Ačkoliv jsme kontaktovali příslušné politiky, nedostalo se nám od nich odpovědi, tudíž i toto tvrzení zůstává neověřitelné.

Ačkoliv lze vysledovat trend obsazování opozičních politiků do dozorčích rad státních a polostátních firem, nepodařilo se nám ověřit, zda ODS a další opoziční strany někdo oslovil či nikoliv.

V hlavním městě sice vzniká množství bytových projektů, avšak není možné říci, že městu nic nepřinášejí.

V posledních letech jsou v Praze skutečně otevírány mnohé developerské bytové projekty a některé byty jsou v nich prázdné. V roce 2012 nabízeli realitní makléři v Praze přes šest tisíc nových volných bytů a dalších 2300 bytů čekalo na dostavbu. Informoval o tom server praha.idnes.cz. Podle článku nabízeli developeři na začátku roku 2011 v Praze 7 098 nových bytů a dalších 2 809 bylo dokončeno v průběhu roku. Za celý rok 2011 se jich však prodalo necelých 3 800. Namátkou, volné byty obsahují bytové domy v Korunní, v Dolních Počernicích, Čakovicích, Jinonicích, na Jižním městě, Břevnově, v Letňanech, Horních Měcholupech a na Zličíně. V létě bylo v Praze v nabídce celkem 6600 nových bytů.

Není však pravdou, že developeři Praze nic nepřinášejí. Mimo rozšíření bytového fondu a přílivu nových obyvatel přinášejí někdy i rozšíření nabídky služeb, developeři budují cyklostezky i školky.

Vláda Bohuslava Sobotky si skutečně vetkla do programového prohlášení mezi jinými prioritami i podporu sociálního bydlení. V sekci 3.12 se tak píše: “ Vláda považuje za jednu ze svých priorit boj proti sociálnímu vyloučení. Bude prosazovat provázané řešení sociálního bydlení a předcházení bezdomovectví, sociální pomoci a terénní práce, poskytování dávek státní sociální podpory a hmotné nouze, inkluzivního vzdělávání, politiky zaměstnanosti, boje proti zadlužování, bezplatné právní pomoci a poradenství, zabránění zneužívání sociálního systému, např. v podobě obchodu s chudobou v předražených ubytovnách ”.

Jedna z priorit pro Ministerstvo pro místní rozvoj (3.13) pak zní: “ V oblasti územního plánování a stavebního řádu připraví vláda novelu stavebního zákona, která přinese zjednodušení a zrychlení povolovacích řízení. Vláda také připraví nový zákon o sociálním bydlení, který bude definovat standard sociálního bytu a vymezí osoby v bytové nouzi, které na něj mají při splnění stanovených podmínek nárok ”.

Na zákoně se pracuje a předložen na vládu bude v září. Zákon má více vymezit pravomoci, určit, kdo bude za sociální bydlení odpovídat a co zajistí obce, rezorty či neziskové organizace.