Výrok hodnotíme na základě schváleného střednědobého rozpočtového výhledu (.xls) na roky 2015 a 2016.

Zde na kartě "Provozní výdaje" najdeme položku "Neinvestiční příspěvky a granty", která má následující vývoj:

Částky v tisících KčSkutečnost 2013 Schválený rozpočet 2014Upravený rozpočet 2014 po ZMO 1.3.Rozpočtový výhled 2015Rozpočtový výhled 2016 neinvestiční příspěvky a granty96 26584 10087 58379 79079 790

Z uvedených hodnot vyplývá, že rozpočet této kapitoly pro rok 2014 byl mírně navýšen oproti původnímu plánu, je to však stále méně než v roce 2013. Podle výhledu na roky 2015 a 2016 má částka dále klesat. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Přislíbené prostředky (87 milionů korun pro rok 2014) skutečně můžou pocházet z příjmů z loterií a hracích přístrojů, které jsou rozpočtovány na 103,5 milionu korun (viz karta "Příjmy").

Navíc nelze přímo spojovat grantovou politiku obce a příjmy z hazardu. Ty totiž jdou do obecního rozpočtu jako celku a nejsou vázány na konkrétní kapitolu. Je tedy spíše otázkou politické priority, na co tyto prostředky využít.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť nelze dohledat informace o efektivitě a provozu samosběrných vozů na prach v Ostravě.

Nejstarší částí Ostravy je Moravská Ostrava. V zastupitelstvu tohoto městského obvodu je skutečně nejvíce členů hnutí Ostravak, které pořídilo tři samosběrné vozy na prach (prachožrouti). Bohužel se ale nepodařilo z veřejných informačních zdrojů zjistit, jak často a jaké množství prachu tyto vozy v Ostravě sbírají.

Tkaninové filtry, které instalovala ocelářská firma ArcelorMittal, by měly snížit emise prachu až o 270 tun ročně.

Výrok jako celek musíme označit jako nepravdivý, protože hnutí Úsvit nebylo jediné a ani první, které by navrhovalo novelu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Vláda navíc boj proti exekucím slíbila ve svém programovém prohlášení a se schvalováním příslušných zákonů počítá v legislativním plánu vlády. Programové prohlášení, v němž se zavazuje bojovat i proti exekucím, přijala vláda na svém zasedání 12. února 2013 a hnutí Úsvit předložilo svůj návrh zákona do Poslanecké sněmovny až 21. února 2013. Neplatí tedy, že by vládu přiměl něco dělat s exekucemi až návrh hnutí Úsvit.

Není pravdou, že by hnutí Úsvit bylo jediné, které navrhovalo novelu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Poslanecká sněmovna se totiž zabývala dvěma návrhy zákonů skupiny poslanců – v obou případech byla zástupkyní navrhovatele Helena Langšádlová z TOP 09 (mimo tuto stranu návrhy podali i poslanci ODS, KDU-ČSL a ČSSD). První i druhý návrh byl předložen 23. ledna.

Poslanci hnutí Úsvit ve spolupráci s poslanci Václavem Snopkem, Kateřinou Konečnou (KSČM) a Stanislavem Berkovcem (ANO) předložili svůj návrh (.pdf) na změnu tohoto zákona až o necelý měsíc později.

Vláda vydala k návrhu zákona negativní stanovisko, tudíž nebyl později zákon vládními poslanci schválen. Na návrh Jeronýma Tejce byl návrh zákona hlasováním č. 185 vrácen zpět k dopracování. Poslanec Hnutí Úsvit Radim Fiala navrhoval zřízení expertní komise, která by se tímto problémem zabývala, avšak návrh byl zamítnut.

Pracovní skupina však nakonec zřízena byla, a to usnesením (.pdf) ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny z 21. května, kterým byl zároveň poslanec Marek Černoch zvolen jejím předsedou.

Nepodařilo se nám však dohledat zápis, který by potvrzoval či vyvracel slova Tomia Okamury o analýze z ministerstva a o vypracování novely. V plánu legislativních prací na rok 2014 je však novela tohoto zákona zařazena až na prosinec. Vláda také vyhlásila "nesmlouvavý boj proti zneužívání exekucí" mezi svými prioritami v programovém prohlášení.

Dále tento bod rozvádí v resortních prioritách Ministerstva spravedlnosti: "Vláda posílí dozor nad činností exekutorů s cílem zabránit zneužívání exekucí a vymáhání dluhů, a zajistí, aby exekutor jako zástupce státu své právo vykonával způsobem garantujícím jak práva věřitele, tak dlužníka. Náklady exekuce a odměna exekutora musí odpovídat jeho skutečnému výkonu. Exekuce podle exekučního řádu bude nepřípustná v případech, kdy je možné vymáhat splnění povinností správní exekucí".

V České republice existuje bezplatná městská hromadná doprava pouze ve Frýdku-Místku, nepočítáme-li vybrané linky například v Hořovicích nebo Třeboni. V rámci Evropské unie je často uváděn estonský Tallin, protože se jedná o jediné hlavní město EU s bezplatnou MHD. Obě města přitom potvrzují pokles individuální dopravy po jejím zavedení.

Frýdek-Místek zavedl projekt "MHD zdarma" v roce 2010 a na příkladu bezplatné autobusové linky do Hukvald vykazuje nárůst, co se týče počtu cestujících, a zároveň pokles individuálních řidičů ve městě.

Zkušenost Tallinu hovoří o tom, že hned čtvrt roku po zavedení bezplatné hromadné dopravy poklesl dopravní ruch na hlavních komunikacích o 15 procent. Podrobnější informace lze nalézt zde (eng.).

O tom, že po zavedení bezplatné MHD dochází k poklesu individuální dopravy, svědčí i průzkumy mezi obyvateli několika švédských měst (eng.). Ve výsledcích se totiž opakuje menší či větší podíl cestujících, kteří by v případě existence poplatku za užití MHD zvolili jinou variantu, nejčastěji právě jízdu autem. Viz například Ockelbo s necelými šesti tisíci obyvateli, kde se tak vyjádřila polovina z 800 respondentů.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť zadlužení sice je důvodem sociálního vyloučení, avšak rozhodně ne jediným a často také ne primárním. Často se totiž obyvatelé začnou enormně zadlužovat až po přestěhování do této lokality.

V materiálu (.pdf), který na téma sociálního vyloučení vypracovalo občanské sdružení Společně k bezpečí, se jako důsledek procesu sociálního vyloučení uvádí chudoba, nízké příjmy, spojené s nízkým vzděláním či špatnými životními podmínkami, a stigmatizace ("onálepkování osob či skupiny osob jako problémových"). Teprve negativní návyky získané v sociálním vyloučení znemožňují těmto lidem chodit do práce a splácet dluhy. Studie uvádí, že někteří lidé se do sociálně vyloučené lokality mohou dostat kvůli vystěhování, které nastalo kvůli dluhům na nájemném v předchozím bydlišti.

Studie Člověka v tísni Černý Petr (.pdf) však poukazuje na fakt, že kauzalita může být často i opačná: "Někteří odborníci označují sociálně vyloučené lokality metaforicky jako „továrnyna neplatiče“. Jejich poznatky z terénu ukazují, že mnozí lidé se neplatiči stali až poté, co se v sociálně vyloučené lokalitě ocitli, a to v důsledku podmínek, které zde panují. (...) U mnohých lidí, kteří se do vyloučené lokality dostali pouze na základě úřední představy o jejich etnicitě, došlo k zadlužení až v důsledku zvýšení životních nákladů, způsobeného nedobrovolným přestěhováním do vyloučené lokality."

Tato studie také vyjmenovává vnější a vnitřní příčiny soc. vyloučení. Vnější příčinou může být např. sociální politika státu nebo trh práce a vnitřní příčinou např. právě zadlužení či ztráta pracovních návyků. Tyto jsou však většinou důsledkem oněch příčin vnějších.

Příčinami sociálního vyloučení na Ostravsku se zabývala také studie Agentury pro sociální začleňování (.pdf). Popisuje třináct sociálně vyloučených lokalit na území Ostravy. Ve třech případech je zmíněna jako příčina vzniku sestěhování neplatičů a dlužníků z jiných objektů. Zbylých deset vzniklo v důsledku své neatraktivity, zastaralosti, ztráty práce, nízkých cen a také cíleného sestěhování ze strany města.

Člověk žijící v soc. vyloučení se na tuto svou životní situaci začne adaptovat. "V důsledku adaptace na sociální vyloučení si lidé osvojují návyky a životní vzorce, které znemožňují uspět ve většinové společnosti, a zpětně tak posilují a reprodukují stav vyloučení. (...) Způsoby adaptace na podmínky sociálního vyloučení zpětně ovlivňují a utvrzují stávající příčiny sociálního vyloučení či vyvolávají příčiny nové. Sociální vytěsňování je tedy nutno chápat jako cyklický a dynamický proces. Laicky bychom sociální vyloučení mohli nazvat „začarovaným kruhem“: způsoby, kterými se vyloučené osoby snaží řešit svou neblahou situaci, tuto situaci prohlubují."

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, z důvodu velkého rozptylu v možném platovém ohodnocení a absenci dohledatelných oficiálních informací.

Podle informací MPSV (.pdf, str. 28) činil medián měsíční mzdy (údaje k prvnímu pololetí 2014) v kategorii Zaměstnanci v ozbrojených silách (kromě generálů, důstojníků a poddůstojníků) 23 646 Kč.

Plat strážníků se liší především v závislosti na době odpracované ve službě a rovněž na lokalitě, kde působí.

Podle Idnes nováčci pobírají v průměru 17 tisíc korun čistého, lidé s desetiletou praxí 21 až 22 tisíc korun čisté mzdy. Portál Městské policie Praha slibuje nástupní plat po 5měsíční přípravě 20 až 22 tisíc korun čistého. Průměrný plat podle jiného článku na Idnes u strážníků v Praze činil v loňském roce 29 609 korun, letos by průměrná mzda měla vzrůst na 30 500 Kč.

Václav Moravec v pořadu uváděl, že průměrná mzda se pohybuje kolem 27 tisíc korun.

Podle nařízení vlády (.pdf, str. 9 a str. 303 a dále) se plat strážníka může lišit až o sedm platových tříd.

Kontaktovali jsme Městskou policii v Praze s žádostí o upřesnění informací a hodnocení doplníme.

Výrok Kláry Liptákové hodnotíme jako pravdivý na základě dat získaných z organizace Rozkoš bez rizika.

Podle statistiky Rozkoše bez rizika (pdf., s. 10) z roku 2012 poskytovalo sexuální služby na ulicích 5,3 % z celkového počtu prostituujících.

Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná oficiální statistika, která by určovala počty prostitutek, jedná se spíše o odhad.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám prozatím nepodařilo zjistit jaké stanovisko Evropská komise v otázce přijetí služebního zákona zastává. Otázkou je rovněž, zda zatažení Evropské komise do české vnitropolitické debaty mělo skutečně za následek to, že EK přestala vydávat stanoviska. Oslovili jsme Zastoupení Evropské komise v ČR a hodnocení výroku případně na základě jeho vyjádření doplníme.

Neformálním stanoviskem Evropské komise argumentoval poslanec TOP 09 Miroslav Kalousek na schůzi Sněmovny 16. 7. 2014. Kalousek z dokumentu citoval: „Plánované nabytí účinnosti k 1. lednu 2015 je všeobecně vítáno. Nicméně Komise vždy zdůrazňovala, že rychlost by nikdy neměla být na úkor kvality předpisu. Navíc vzhledem k více než dvouletému přechodnému období je jasné, že některé části předpisu vstoupí v účinnost až po zákoně samotném,“.

Ministr Jiří Dientsbier stejně jako kandidátka na eurokomisařku Věra Jourová však tvrdí, že schválení služebního zákona je podmínkou Evropské komise. Jourová se k tomu vyjádřila následovně: „Jednoznačně potvrzuji, že Evropská komise při jednání o evropských fondech dává jasnou podmínku, že od 1. 1. 2015 máme mít účinný služební zákon a od 1. 1. 2016 mají fungovat prováděcí předpisy, to znamená, že ta informace, která dnes zazněla, není pravdivá. Já tímto potvrzuji, že jsem absolvovala osobně několik jednání, kde toto jasně zaznělo, máme to i v dokumentech. “

Jediným stanoviskem EK, které se nám podařilo dohledat, jsou neformální připomínky ke služebnímu zákonu ze 14. 7. 2014, které Miroslav Kalousek použil na zmíněné schůzi Sněmovny. Je tedy otázkou, zda asi měsíc staré stanovisko již lze považovat za zastaralé a vyvozovat, že Evropská komise raději v této otázce stanoviska přestala vydávat.

Střednědobá fiskální strategie (pdf., kapitola 3.1.3.) vlády skutečně počítá s tím, že v dalších letech, tedy 2015 až 2017, se podaří udržet deficity v maximální výši 2,3 % HDP. Na konci tohoto období se dokonce předpokládá díky vyšší dynamice ekonomiky pokles na 1,7 %. Daný výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s odkazem na zdroje ČNB týkající se platební bilance.

Po přepočtu čtvrtletních časových řad výnosů a nákladů z dividend v posledních letech byl trend odlivu dividend z ČR skutečně v rozmezí, které uvádí ministr financí Babiš.