Ústava ČR v hlavě třetí, článku 62 e) prezidentovi vysloveně neukládá povinnost ústavní soudce jmenovat. Tento bod doslova zní: prezident " jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy ". Není tedy jasné, zda lze tento bod chápat jako povinnost, či pravomoc.

Paragraf 7, odstavec 4 Zákona č. 182/1993 o Ústavním soudu hovoří o situaci, kdy ústavnímu soudci funkce zanikne. V tomto případě " sdělí to předseda Ústavního soudu neprodleně prezidentu republiky ". V zákoně však nelze dohledat ustanovení, které by explicitně hovořilo o povinnosti prezidenta v případě uvolnění místa ústavního soudce jmenovat soudce nového.

Na základě těchto platných právních předpisů tedy hodnotíme výrok Jiřího Dientsbiera jako zavádějící.

Ústava v čl. 62, bodu a) přiznává prezidentu právo přijímat demise vlády a jejích členů a zároveň právo je jmenovat a odvolávat. Pro jmenování nové vlády poté, co vláda předchozí podala demisi, však nestanoví lhůtu. Čl. 62, bod d) pak umožňuje pověřit vládu v demisi vykonáváním jejích funkcí, a to až do jmenování vlády nové.

Ostatně i na webu Vlády ČR nalezneme stejnou interpretaci uvedených ustanovení: “Délka tohoto období není definována. Záleží na prezidentu republiky, kdy pověří někoho jiného sestavením vlády.” Příkladem může být první Topolánkova vláda, která vládla v demisi od 3. října 2006, kdy nezískala důvěru ve sněmovně, až do 9. ledna 2007 (dle vládního webu).

Podle informací Eurostatu z listopadu 2012 mělo Polsko inflaci 2,7% tedy nižší než Česká republika, která měla 2,8%, Maďarsko mělo míru inflace 5,3 % , Slovensko pak 3,5 %. Data Eurostatu z května 2012 taky nehovoří pro tvrzení Petra Nečase tehdy bylo zemí s nejnižší inflací z Visegrádské čtyřky Slovensko s hodnotou 3,4 %. Česká republika měla nejnižší inflaci ze čtyř jmenovaných zemí v roce 2011 - tehdy dopadla v obou nalezených zprávách Eurostatu nejlépe.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože byť v roce 2011 měla Česká republika nejnižší míru inflace ze zemí Visegrádské čtyřky, v roce 2012 už to není pravda a Česká republika už nemá nejnižší míru inflace v porovnání se Slovenskem, Polskem a Maďarskem.

Eurostatduben 2011listopad 2011květen 2012listopad 2012Polsko4,1%4.4%3.6% 2.7% Česká republika 1,6%2.9% 3.5%2.8%Maďarsko4,4%4.3%5.4%5,3%Slovensko3,9%4.8% 3,4% 3.5%

Zuzana Roithová zřejmě mluví o nejasnostech kolem financování ODS, které vyšly najevo r. 1996. Tato kauza vyústila v tzv. „sarajevský atentát" a následně došlo k odštěpení části členů ODS a vytvoření Unie svobody. Následně proběhl soudní proces s místopředsedou ODS Liborem Novákem, který byl Městským soudem v Praze a následně i Vrchním soudem v Praze zproštěn obžaloby.

Nehodnotíme zapojení Václava Klause do samotné kauzy financování ODS. Ze strany Policie ČR k osobě Václava Klause totiž nepadlo obvinění. Zuzana Roithová také ve svém výroku Klause z ničeho konkrétního neobviňuje, hovoří pouze o tom že „...byl spojen s nepříjemnostmi ohledně financování jeho politické strany...".

Faktem je, že Václav Klaus byl v té době skutečne předsedou strany, kterou tato finanční kauza zasáhla a v tomto smyslu byl tedy s kauzou spojen. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok Karla Schwarzenberga hodnotíme na základě informací z Ministerstva zahraničí a zpravodajských článků jako pravdivý.

Dva čeští občané - Ivan Buchta a Martin Pezlar - byli zadrženi v neděli 9. září 2012 na ostrově Limnos v Řecku z důvodu podezření ze špionáže při focení vojenského objektu. Stávka soudců v Řecku pak započala 17. září 2012, tedy několik dní po zmíněném zatčení, a podle dostupných informací pokračovala i v říjnu a listopadu. Rozhodnutí o odvolání se díky tomu mělo odložit na neurčito.

K případu vydalo zprávu i Ministerstvo zahraničí, kde mj. problémy s touto stávkou zmiňuje. Uvádí se zde, že i přes problémy se stávkami se nakonec podařilo zařadit tento případ mezi ty, jejichž projednávání pokračují i přes stávku.

Vláda Miloše Zemana schválila bombardování Jugoslávie jako poslední s podmínkou, že se akce bude soustředit na čistě vojenské cíle a nebudou bombardovány civilní oblasti. Česká diplomacie se snažila později k urovnání konfliktu společně s Řeckem přispět tzv. česko-řeckou inciativou.

Tento výrok premiéra Nečase jsme ověřovali již několikrát, naposled v OVM z 9. září 2012.

Podle zatím poslední dostupné výroční statistiky Eurostatu za rok 2011 je Česká republika skutečně na 7. místě v rámci EU.

Atuální čtvrletní údaje Eurostatu z 22. října 2012 však obsahují data ke konci druhého čtvrtletí, kde došlo ke změně a Česká republika se posunula na osmé místo za Lotyšsko (Latvia), jehož schodek v poměru k HDP je o jeden procentní bod nižší než český. Ten činil na konci druhého čtvrletí 44%.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý vzhledem k nejaktuálnějším údajům.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, a to na základě informací uvedených v Ústavě ČR a informací uvedených v dokumentu Parlamentního institutu (.doc), který se zabývá analýzou politických systémů vybraných evropských států (mezi nimi i Rakouska).

Ústava ČR v článku 68 uvádí: “(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů. (...)”

V článku 74 Ústavy ČR je uvedeno následující: “Prezident republiky odvolá člena vlády,jestliže to navrhne předseda vlády.”

Z výše uvedených informací tedy vyplývá, že pravomoci prezidenta ČR mu neumožňují odmítnout jmenovat jednotlivé členy vlády, kteří byli navrženi předsedou vlády.

Pro srovnání uvedeme níže parafrázi rakouské ústavy, jež prezidentovi naopak tuto pravomoci přiznává: “Prezident jmenuje podle svého uvážení spolkového kancléře i ostatní členy vlády, vázán je při tom pouze rozložením politických sil v Národní radě, protože vláda se musí ucházet o vyslovení důvěry dolní komorou Parlamentu. Prezident při sestavování vlády bere na zřetel návrhy designovaného kancléře, nicméně jimi není vázán.”

Na základě výše uvedených informací tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok Jany Bobošíkové hodnotíme jako zavádějící, a to na základě vysvětlení Petra Nečase dne 9. května 2012 při jednání Poslanecké sněmovny.

Výpočet částky, kterou by Česká republika byla zavázána zaplatit do záchranného fondu v rámci Evropského stabilizačního mechanismu vysvětlil premiér takto:

"V případě, že by Česká republika byla členskou zemí eurozóny již dnes, znamenalo by to, že by i v letošním roce musela složit do tohoto mechanismu svůj podíl ve výši tzv. dvou tranší, což je 12,8 miliardy korun, příští rok 2013 opět dvě tranše, to znamená dalších 12,8 miliardy korun a v roce 2014 třetí tranši ve výši 6,4 miliardy korun. Znamená to tedy, že během tří let by to byly zhruba 32 miliardy korun složené hotově s tím, že po dvanácti letech v eurozóně by musela Česká republika doložit dalších zhruba 8 miliard korun na celkový objem 40 miliard. Ve výši záruk, resp. půjček na vyžádanou, by to znamenalo ručit prakticky okamžitě 250 miliard a po dvanácti letech v eurozóně dohromady 310 miliard." V téže debatě se o finanční výši, kterou by ČR v případě vstupu do Eurozóny platila, vyjádřil také ministr financí Kalousek: "Kdybychom dnes byli členy eurozóny a byl by na nás rozpočítán podíl firewallu podle našeho HDP, tak závazek by byl zhruba na 40 mld. cash a zhruba na 310 mld. garancí budoucích plateb." Je tedy pravdou, že celková možná částka, kterou by ČR při vstupu do Eurozóny mohla platit, by mohla dosáhnout až 350 miliard, nicméně tato povinnost nevyplývá automaticky, neboť velkou většinu této částky tvoří garance, tedy ne automatická platba.

K přítomnosti jména Miloše Zemana na seznamu StB jako nepřátelské osoby; dle vyhledávání v archivních pomůckách Archivu bezpečnostních složek byl status Miloše Zemana v rámci záznamů StB (tedy druh svazku) zprvu „Prověřovaná osoba“ (PO), následně svazek převeden na „Signální svazek“ (S).

„Svazek prověření signálu (neboli signální svazek) zavádí se na prověření signálních poznatků o protistátní činnosti osoby (projevování zájmu o skutečnosti představující státní tajemství, mimoslužební návštěvy zastupitelských úřadů kapitalistických států, podezřelý styk, nebo dopisování s osobami v kapitalistických státech a tak pod.), získaných agenturou, vyšetřováním, hlášením různých úřadů, občanů a podobně, za účelem potvrzení jejich pravdivosti.
Lhůta k prověření těchto signálů se stanoví na dobu 6 měsíců od zavedení svazku, kterou může ve zvláštních případech prodloužit náčelník součásti (u VKR náčelník operativního odboru) o dva až tři měsíce.Potvrdí-li se signál o protistátní činnosti, převádí se tento svazek na jiný druh operativního svazku.Neprověří-li se signál a nejeví-li se nutnost dalšího prověřování, svazek se ruší. Jestliže však materiály dle svého obsahu nelze zničit, je možno podle charakteru získaných poznatků o osobě, svazek prověření signálu převést na pozorovací nebo uložit do operativního archivu.“ (Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Policie ČR)

Prověřovaná osoba je pak druh osobního svazku. Osobní svazky se dělí na prověřované osoby a nepřátelské osoby. Z logiky věci pak vyplývá, že prověřovaná osoba není totéž co osoba nepřátelská.

Pozn.: Záznam Miloše Zemana je dohledatelný zde, po zadání příjmení (Zeman), jména (Miloš) a data narození (28.09.1944) . Ve výsledném záznamu pak kliknout v kolonce „Kniha“ na „zobrazit“. V kolonce „Druh svazku“ jsou zkratky charakterizující statut zapsaného, vysvětlivky zde.