O tom, že Okamura není členem žádné politické strany se můžeme dočíst na několika jeho osobních stránkách (např. na jeho prezidentském webu). Hodnotíme tedy výrok jako pravdivý.

Dle důvodové zprávy k návrhu zákona o úřednících, kterou lze nalézt v Knihovně připravované legislativy jako Přílohu k návrhu zákona pod názvem "zd_korn8xfd46ra.doc", by realizace služebního zákona z roku 2002 (resp. jeho uvedení v účinnost) vyžadovala finanční obnos 8 mld. korun ročně (viz. str. 70 uvedeného dokumentu).

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, na tuto částku byly náklady skutečně vyčísleny. Pro zajímavost uvádíme i způsob, jakým způsobem k tomuto číslu ministerstvo došlo.

Na konkrétní výpočet této částky se Ministerstva vnitra dotázal politolog Kamil Gregor. Odpověď ministerstva je možné dohledat zde. Z odpovědi vyplývá, že Ministerstvo vnitra pouze upravilo částku, uvedenou v důvodové zprávě k původnímu zákonu z roku 2002 (který tehdy připravovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí), o inflaci a nevycházelo z podrobnější analýzy současného stavu veřejné správy.

Výrok senátora Jirsy je hodnocen jako zavádějící. Přestože popisuje vcelku přesně reálie kolem novely volebního zákona v roce 2000, tak není pravda, že tato úprava prošla v obou komorách ústavní většinou, jak konkrétně tvrdí.

Co se týká zmíněného volebního zákona, tak v roce 2000 byl novelizován tak, že zaváděl některé nové prvky, které měly posilovat silnější strany ve volbách (např. zvýšení počtu volebních obvodů). Tato novela, která prošla zákonodárným procesem, byla prezidentem Havlem (ten nejprve zákon také vetoval) skutečně poslána k Ústavnímu soudu (.pdf - usnesení ÚS), jenž ji v roce 2001 zrušil (ne však celou).

Co se týká hlasování v obou komorách, senátor Jirsa mluví o ústavní většině. Ta je definována jako nejméně třípětinová podpora všech poslanců/přítomných senátorů. V Poslanecké sněmovně je tedy třeba pro ústavní většinu nejméně podpora 120 poslanců a v Senátu se počet mění v závislosti na počtu přítomných.

HlasováníPodpora návrhu novely vol. zákonaPoslanecká sněmovna - 3. čtení Pro 117Senát Pro 40 (ze 79 přítomných) Poslanecká sněmovna - po vetu prezidenta Pro 124

Jak vyplývá s výše přiložené tabulky, ústavní většinou novela volebního zákona prošla pouze v Poslanecké sněmovně, a to až po vetu prezidenta Havla. Klasicky ve třetím čtení nedosáhla podpora ústavní většiny ani zde. Pro doplnění uvádíme, že tento typ zákona automaticky k prosazení ústavní většinu nepotřebuje, senátor Jirsa se na ni ovšem explicitně odvolává.

Jan Mládek se již v březnu letošního roku vyjádřil, že ČSSD svůj konkrétní plán ohledně změn v oblasti OSVČ představí do letních prázdnin, tedy do konce června. Jeho výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok Bohuslava Sobotky hodnotíme na základě nedostatku dohledaných informací jako neověřitelný. Komentář doplňujeme alespoň o nalezené informace vztahující se k výroku.

O programu Absolvent, který poskytuje podporu zaměstnavateli zaměstnávajícího čerstvého absolventa bez praxe, se zmiňuje například portál Ministerstva práce a sociálních věcí, který jej řadí mezi regionální programy zabývající se politikou zaměstnanosti v roce 2006-2007. Zmínku lze nalézt také v nabídce zaměstnání firmy Fosfa na stránkách (.pdf) VŠCHT ve stejném uvedeném období. Obě se shodují v délce období 12 měsíců.

Kdy a jak byl program zrušen se nám bohužel nepodařilo dohledat.

Výrok je hodnocen na základě mediálních informací o znaleckém posudku, který policie v této věci má, jako pravdivý.

Michal Babák ve svém výroku mluví o kauze, která se týká pořizování nových systémů pro výplatu sociálních dávek. Jak vyplývá z informací webu České televize, Idnes či Aktuálně.cz, policie skutečně disponuje posudkem, který Babák popisuje. Konkrétně např. Aktuálně.cz uvádí: "Kvůli korupci při rozdělování zakázky už policie stíhá dvanáct lidí, včetně Šišky a zástupců firem (Fujitsu Technology, Vítkovice IT Solutions, Digi Trade, Skill a Techniserv), které systémy ministerstvu dodaly. Celkem si podle znaleckého posudku policie mohly firmy přijít na 386,12 milionu korun. Což je podle posudku o 180 milionů korun více, než by ministerstvo platilo, kdyby nechalo běžet vše při starém a do dávek vůbec nesahalo."

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože poslanci KSČM při různých příležitostech opakovaně upozorňovali na absenci seznamu restituovaného církevního majetku a požadovali jej.

Požadavek na předložení seznamu restituovaného majetku se objevuje například v projevu Miroslava Grebeníčka, poslance za KSČM, před Poslaneckou sněmovnou PČR 6. června 2012, jak je patrné ze stenoprotokolu jednání PS PČR.

O seznam žádal také sněmovní petiční výbor, resp. jeho opoziční členové na návrh předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, o čemž referoval např. Deník.cz 2. října 2012 nebo Parlamentní listy 31. října 2012.

Na základě dohledaných informací hodnotíme výrok jako neověřitelný, jelikož se podařilo dohledat pouze projednávání zákona v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a Senátu ČR.

Novela zákona o pomoci v hmotné nouzi, na jejímž základě především byla sKarta zavedena, byla v PSP ČR v prvním a druhém čtení řádně prodiskutována. V rámci prvního čtení se jí zabýval i Výbor pro sociální politiku. Ve třetím čtení byl pak návrh schválen a postoupen Senátu.

V Senátu byl tento návrh posouzen Ústavně-právním výborem a Výborem pro zdravotnictví a sociální politiku a po dalším projednání byl návrh Senátem zamítnut.Celý legislativní proces trval od 25. 5. 2011 do 6. 12. 2011, tedy skutečně několik měsíců.

Lze tedy konstatovat, že návrh zákona byl v obou komorách parlamentu řádně prodiskutován, avšak o přípravě legislativního vymezení sKaret se nepodařilo nalézt žádné informace.

Na základě dohledaných informací o občanském zákoníku, vývoji jeho tvorby a postoji stínového ministra spravedlnosti ČSSD je výrok hodnocen jako pravdivý.

Dle oficiální webové prezentace nového občanského kodexu dal impulz k jeho vytvoření tehdejší ministr spravedlnosti Otakar Motejl v roce 2000, s tím, že v následujících letech byly představeny pracovní verze pod vedením profesora Karla Eliáše.

Doprovodnou legislativu tvoří pět zákonů: 1. Zákon o zvláštních řízeních soudních (tj. zejména nespory, které se po 63 letech vydělují z OSŘ do samostatného procesního předpisu s 512 paragrafy).

2. Novela OSŘ s 392 novelizačními body a s doprovodnými novelami zákona o soudních poplatcích, zákona o státním zastupitelství, soudního řádu správního a zákona o vyšších soudních úřednících.

3. Novela insolvenčního zákona s 357 novelizačními body a s doprovodnou novelou zákona o insolvenčních správcích.

4. Nový rejstříkový zákon, který upravuje veřejné rejstříky právnických (a podnikajících fyzických) osob ve vazbě na § 120 NOZ.

5. Velký doprovodný zákon, který novelizuje dalších 124 zákonů.

Jiří Pospíšil ve svém výroku, zdá se, předpokládá, že po dalších volbách již bude vládnout ČSSD. Podle této logiky je tedy nezbytné brát ohled na názor jejích představitelů nebo stihnout zákoník protlačit co nejdříve. Senátor Dienstbier skutečně dne 10. listopadu 2011 v rádiu Impuls vyřkl, že "[bude] navrhovat, abychom [občanský zákoník] v této podobě neschválili." Výrok Jiřího Pospíšila je tak přesný ve všech svých částech a je hodnocen jako pravdivý.

Miloslav Ransdorf se vyjadřuje ke změně v platech europoslanců, která proběhla v červenci 2009, a na základě dostupných informací je tento výrok hodnocen jako pravdivý.

Jak uvádí oficiální stránky Evropského parlamentu (na stránce zcela dole - Platy a příspěvky), od července 2009 vstoupil v platnost jednotný statut, na základě kterého pobírají europoslanci stejný hrubý měsíční plat (7 956 euro). Zpravodajský server iDnes.cz uvádí, že vzhledem ke skutečnosti stejného spotřebního koše pro všechny europoslance bylo sjednocení platů nezbytné.

Na stránkách (v sekci FAQ - How much does a Member of the European Parliament earn?) evropského centra lze zjistit, že mzdy (z roku 2003/2004) europoslanců z Lotyšska byly, vedle mezd europoslanců ze Slovenska (888 euro) a Maďarska (761 euro), jedny z nejnižších (1 075 euro). Nejvyšší mzdy měli naopak poslanci z Itálie (12 007 euro). Ačkoliv se tyto konkrétní hodnoty mezd liší od těch uvedených Miloslavem Ransdorfem, jednoduchým početním úkonem lze doložit, že nový jednotný plat se dá pokládat za zprůměrňované mzdy všech evropských politiků, a tak tento výrok hodnotíme jako pravdivý.

Pro bližší přiblížení situace uvádíme, že do roku 2009 byli europoslanci jedinými zaměstnanci společných evropských institucí, jejichž platy se odvíjely od národních parlamentů. Nyní jsou hrazeny z rozpočtu Evropského parlamentu, odvádí se z nich daň EU a také příspěvek na úrazové pojištění. Po těchto odvodech plat činí 6 200 euro. Členské státy mohou plat podrobit rovněž vnitrostátnímu zdanění. Dle oficiálních stránek (na stránce zcela dole - Platy a příspěvky) Evropského parlamentu však také existuje několik výjimek: poslanci EP, kteří byli poslanci již před volbami roku 2009 a ti, kteří se rozhodli pro zachování předchozího vnitrostátního systému pro plat, odchodné a důchod, mají mzdy původní. Vedle svých platů dostávají všichni europoslanci od Evropského parlamentu ještě příspěvky určené na pokrytí výdajů, které jim vzniknou při plnění parlamentních povinností - příspěvky na všeobecné výdaje, cestovní výdaje, roční příspěvek na cestovní výdaje a denní příspěvky.