Podle údajů ministerstva financí získala ČR vůči rozpočtu EU téměř 180 miliard.

Ministr se odvolává k tvrzení moderátora z úvodu debaty: " vstup [do EU]vynesl státní pokladně zatím bezmála 180 miliard korun ". Moravec odkazoval k tiskové zprávě MFČR, které měří čistou pozici ČR vůči rozpočtu EU, tedy rozdíl mezi platbami ČR do rozpočtu EU a příjmy z něj. K období let 2004-2011 poskytuje ministerstvo kladný údaj 176,15 miliard korun.

Schwarzenberg sice částku navýšil o Moravcovo "málo" o 3,85 miliard korun, se zaokrouhlením ale můžeme údaj (s důvěrou v MFČR) považovat za pravdivý.

Výrok ministra Kalouska je vzhledem k dohledaným faktům pravdivý.

V zákonu o spotřebních daních (353/2003 Sb.,) se v paragrafu 57, bod 1 uvádí, že "nárok na vrácení daně vzniká právnickým a fyzickým osobám provozujícím zemědělskou prvovýrobu, které nakoupily minerální oleje...za cenu obsahující daň nebo tyto výrobky samy vyrobily a prokazatelně je použily pro zemědělskou prvovýrobu." Jak je dále ze zákona patrné, zemědělcům se vrací část spotřební daně, a to po prokázání nákupu těchto minerálních olejů využitých v zemědělství.

Dále o problému tzv. zelené nafty píše (.doc) samotné ministerstvo financí, kdy překládá vládě argumenty, že: " zrušením zelené nafty je sledováno odstranění distorzní daňové úlevy, kdy jedné skupině podnikatelů (myšleni zemědělci) je poskytováno zvýhodnění oproti ostatním skupinám podnikatelů".

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť je tato problematika upravena vyhláškou Ministerstva spravedlnosti ČR 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby. Generální ředitelství vězeňské služby o tom proto nemohlo rozhodnout, což vyplývá ze Zákona o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, který říká, že generální ředitel odpovídá ministrovi za činnost Vězeňské služby a zabezpečuje plnění společných úkolů ostatních organizačních jednotek, které metodicky řídí a kontroluje.

Kompetence generálního ředitelství proto v tomto případě spočívají v dohledu nad implementací vyhlášky ministerstva. Tuto vyhlášku ministerstva spravedlnosti 109/1994 Sb., dne 18. ledna 2010 zveřejnila Vězeňská služba na svých stránkách.V rámci tohoto dokumentu pak problematiku sprchování ošetřuje konkrétně § 36 Koupání obviněných, v kterém je uvedeno že:

"(1) Správa věznice zajistí, aby obvinění měli možnost se koupat v teplé vodě nejméně dvakrát týdně.

(2) Na základě doporučení lékaře, nebo vyžadují-li to hygienické důvody, zajistí správa věznice koupání obviněných častěji.

(3) Obviněné při koupání střeží osoba stejného pohlaví. Zpravidla při koupání může být provedena zraková prohlídka zaměřená na zjištění stop po fyzickém násilí na těle obviněného.

(4) Za koupání v teplé vodě se v podmínkách výkonu vazby považuje sprchování teplou vodou.

(5) Pokud z provozních nebo energetických důvodů nelze koupání podle odstavce 1 zabezpečit, musí být vždy zajištěna možnost řádného umytí v teplé vodě."

V letech 2002 - 2006 vládla ČSSD spolu s KDU-ČSL a US-DEU. Tyto strany měly dohromady opravdu pouze těsnou většinu 101 mandátů. Sociální demokraté získali ve volbách 70 poslaneckých křesel, koalice KDU-ČSL a Unie svobody obsadila 31 mandátů.

Na základě statistik OECD má Jeroným Tejc pravdu, ovšem s níže uvedenými výhradami.

Zde není jasné, o jakém typu dluhu poslanec Tejc mluví, jako nejčastější ukazatel se ovšem v tomto případě bere míra tzv. veřejného dluhu, pracujeme proto tedy s ní.

Podle statistik OECD byla v roce 2006 míra českého veřejného dluhu na úrovni 28,3 % HDP ČR (tj. cca. 912 mil. korun), čísla pro letošní rok udávají hodnotu 41,7 %, (podle únorové prognózy ČNB má letošní HDP vykazovat kladný nulový růst, výše dluhu by tedy odpovídala 1588 mil. korun).

Co se týče aktuálních čísel, má poslanec Tejc pravdu (drobné odchylky v hodnotách mohou být způsobeny jinou metodikou výpočtu veřejného dluhu, jelikož ne všechny instituce vycházejí ze zcela identických podkladů jako OECD), ovšem s přihlédnutím k tomu, že pokud hovoříme o letošním roce, pohybujeme se spíše na rovině spekulací.

Střednědobý výhled státního rozpočtu (.doc) hovoří pro příští rok o plánovaném dluhu ve výši 100 mld. korun, pro rok 2014 pak 70 mld. korun. Pokud by se tato prognóza naplnila, výše českého dluhu by mohla na konci řádného volebního období sněmovny dosahovat 1758 mld. korun, tj. tato částka se skutečně může přiblížit až Tejcem avizovanému 1,8 bilionu korun dluhu.

Komise sněmovny do věcí, kde je BIS stále činná, opravdu nemá možnost vstoupit.

Kontrolu Bezpečnostní informační služby provádí sněmovna především skrze Stálou komisipro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby.

Ředitel BIS této komisi předkládá (podle §19 zákona o BIS) mj. zadání úkolů od vlády či prezidenta a podklady ke kontrole plnění rozpočtu. Komise si může od ředitele další informace vyžádat: zejména jde o "zprávu o použití zpravodajských prostředků ", která se ale vztahuje pouze na " věci a případy, ve kterých Bezpečnostní informační služba svou činnost již ukončila ". V tomto smyslu tedy komise nemůže vstupovat do živých věcí.

O věcech, ve kterých je BIS činná, může komise (podle §19 zákona) žádat pouze souhrnné informace o počtu případů použití zpravodajské techniky, s uvedením jejího druhu. BIS rovněž uvede, o jakou oblast její působnosti jde (pět oblastí dle §5 zákona o zpr. službách).

Nehodnotíme, zda může svazek zůstat záměrně otevřený nebo ne. Je-li v dané věci činná, nemusí BIS o svém konání podávat sněmovní komisi zprávu. Komise tedy, jak pravdivě tvrdí Filip, "do svazku nemůže".

(Obsahem zde mají V.Filip a F.Bublan identické výroky, proto se téměř shodují naše odůvodnění).

Podle webových stránek Regionálního operačního programu Severozápad je v čele Regionální rady regionu soudružnosti Severozápad komunista Jaroslav Komínek. Výrok je tedy pravdivý.

Jaroslav Komínek (KSČM) byl do funkce předsedy zvolen 20. června 2012.

Výrok hodnotíme na základě dohledaného zdroje z ČT jako pravdivý.

Česká televize o problematice vysílače Ještěd informovala 4. srpna 2010, kdy ve svém textu uvádí, že: "... Koupit Ještěd chtělo už minulé vedení kraje, vyčlenilo na to 100 milionů korun." Současně bychom chtěli upozornit, že usnesení Rady Libereckého kraje ve volebních obdobích 2000-2004 a 2004-2008 nejsou dostupná. Na internetových stránkách kraje je pak doslova napsáno: „...Z důvodu ochrany osobních údajů podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, v platném znění, nejsou usnesení Rady Libereckého kraje, přijatá v tomto volebním období zveřejněna na webových stránkách. Všechna tato usnesení jsou dostupná na základě žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění.“

Tento výrok označujeme za pravdivý. Evropská komise skutečně v současnosti vede jednání hned s několika evropskými zeměmi o přibližně jedné třetině ohrožených operačních programů. Přesto je nutné zmínit, že důvody, kvůli kterým je čerpání evropských fondů v jednotlivých zemích ohroženo, jsou odlišné.

Operační programy, o jejichž založení vyjednává každá členská země s Evropskou komisí, zprostředkovávají prostředky fondů Evropské unie jednotlivým projektům v členských státech. Obvykle jsou změřeny tematicky či geograficky (viz kompletní seznam Regionálních rozvojových programů pro období 2007-2013).

Ministr financí Miroslav Kalousek uvedl v rozhovoru pro Český rozhlas Radiožurnál dne 20. března, že „Evropská komise přitvrdila vůči všem zemím“ a „programy byly pozastaveny v sedmnácti zemích EU“, tedy konkrétně 35 programů. Rovněž v Ekonomice ČT24 dne 21. března 2012 potvrdila mluvčí ministerstva pro místní rozvoj Jana Jabůrková, že Evropská komise jedná v rámci celé Evropské unie o více než osmdesáti ohrožených operačních programech. Například v Maďarsku a ve Francii bylo již čerpání dotací pozastaveno úplně. Pokud je tedy v rámci národních, multiregionálních a regionálních programů, kterých je okolo 240, ohrožena osmdesátka programů, jedná se skutečně o 1/3.

Pro širší kontext je ale důležité se podívat na případ Maďarska. Na základě tiskové zprávy Evropské komise ze dne 22. února 2012 zjistíme, že programy byly pozastaveny plošně z důvodu selhání této země při řešení nadměrného schodku veřejných financí. Tímto krokem Evropská komise tlačí Maďarsko k přijetí efektivních opatření, která by stlačila deficit veřejných financí. Evropská komise však na základě vytýkacího dopisu poukázala na problémy České republiky při kontrole a auditech operačních programů jako takových. Přestože problémy České republiky s operačními programy nejsou z pohledu na celou EU „specifické“, důvody ohrožení programů (tzn. výtky ze strany Evropské komise) jsou v jednotlivých zemích jen obtížně srovnatelné.

Tento výrok je pravdivý, ústava skutečně prezidentovi nestanovuje žádné podmínky.

Prezidentskou milost zakládá Hlava III. Ústavy ČR ve článku 62. písmeno g). Žádné náležitosti nejsou dále uvedeny. Tento institut dále upravuje trestní řád ČR v Hlavě XXIII, kde se zavádí tzv. řízení o udělení milosti. Ani zde ale není uveden žádný požadavek odůvodnění. Určitou úpravu provedl prezident Havel "rozhodnutím prezidenta republiky č. 33 ze dne 1. února 1994 o přenesení pravomoci v řízení o udělení milosti" na ministra spravedlnosti, který měl rozhodovat, jaké žádosti jdou odůvodněné a takové pak se svým doporučením předávat prezidentovi. Blíže se k této praxi lze dočíst na stránkách deníku epravo. Toto rozhodnutí však bylo, rozhodnutím prezidenta Klause ze dne 4. srpna 2003 o zrušení přenesení pravomoci v řízení o udělení milosti, zrušeno, a dále žádosti o milost zpracovává Kancelář prezidenta republiky. Platné normy lze nalézt také na stránkách Hradu.