Vlastimil Rampula je skutečně v mediálním prostoru velmi často zmiňován jako člověk, který skrz svou funkci měl velký vliv na politické kauzy. V pořadu Události, komentáře ze dne 14. října 2011, konkrétně v reportáži a diskuzi na téma Rampula končí, je mj. např. opozičním poslancem Zaorálkem nazván tzv. "zametačem kauz" nebo je také ministrem spravedlnosti Pospíšilem označen za člověka, který zasáhl do kauzy tzv. tunelování IPB. Nestandardní chování Vlastimila Rampuly v pozici vrchního státního zástupce v Praze také dokládá týdeník Respekt, který ve svém textu (.pdf) Zničte dokument č. 1439 konkrétně uvádí, že "např. kauzy jako České pivo, korupce při nákupu stíhaček Gripen nebo při prodeji Mostecké uhelné buď skončila u ledu (kvůli výměnám žalobců na poslední chvíli), nebo uvízla na místě (třeba kvůli pozdnímu vyžádání si důležitých informací ze zahraničí)." Je třeba nicméně podotknout, že ani tyto informace (obsažené v dokumentu nejvyššího státního zástupce Zemana) konkrétně neurčují, proč tomu tak u jmenovaných kauz bylo. Internetový deník aktuálně.cz k této otázce prostřednictvím článku Sabiny Slonkové V souboji o Rampulu se hraje o vliv na jednotlivé kauzy ze dne 19. října 2010 naznačuje, že Rampula může mít značný vliv (neformální a mimo svou zákonnou funkci) na tzv. kauzu ProMoPro (týká se předraženého ozvučení z dob předsednictví ČR v EU a je spojena s ministrem obrany Vondrou z ODS). Ovšem i zde je třeba dodat, že jakékoli pochybení vrchní státní zastupitelství odmítlo.

Z několika málo zmíněných mediálních výstupů je tak patrné, že Vlastimil Rampula je (alespoň v mediálním prostoru) spojován s citlivými politickými kauzami a s komplikacemi v dosažení jejich jasného justičního výstupu. Jeho přímé propojení však není k datu odvysílání Otázek Václava Moravce z 19. února 2012 v kontextu výroku poslance Bublana dohledatelné a ověřitelné, byť vzhledem právě k mediální prezentaci osoby Vlastimila Rampuly nemusí být zcela vyloučeno.

Hypotéza poslance Bublana o zájmu strany Věci veřejné na odchodu ministra Pospíšila z pozice ministra spravedlnosti a snaha tento post zmíněno stranou získat se v tomto okamžiku jeví jako čistá politická spekulace. Může mít reálný základ i logické pozadí, ovšem není možné ji reálně uchopit, ověřit a veřejně prezentovat.

Na základě analýzy zpráv Ministerstva zahraničních věcí hodnotíme výrok Jiřího Čáslavky jako pravdivý.

Volební program Občanského fóra uvádí, že hlavním cílem Československa po roce 1989 je návrat na Západ a opětovné zařazení republiky mezi vyspělé země. Toto předsevzetí mělo být dosaženo (pdf.) návázáním vztahů a zapojením se do mezinárodních korporací, zejména do Severoatlantické aliance a EU. Ministerstvo zahraničních věcí navázalo s NATO úzké kontakty již na počátku roku 1990 a Československo postupně začalo na jeho půdě s angažovaností. Samotný vstup České republiky do Severoatlantické aliance je pak označován jako největší politický úspěch od roku 1989. Druhý krok k dosažení cíle představoval vstup České republiky do Evropské Unie, čímž byly završeny dlouholeté vztahy republiky s ES (pdf.). Dle analýzy současné koncepce zahraniční politiky (pdf.) a volebních programů dvou nejsilnějších stran: ODS (pdf.) a ČSSD (pdf.), týkajících se zahraniční politiky, se skutečně nepodařilo dohodnout další významější kroky. Současná zahraniční politika si dává za cíl např. zachování vlivu Evropy a euroatlantické civilizace, posilování bezpečnosti, rozvíjení lidských práv, rozvíjení dosavadních vztahů se sousedními státy či podporu akceschopné a ekonomicky a politicky silné EU. Tyto závazky však vyplývají primárně z členství v NATO, EU, OSN či z mezinárodních smluv, uzavřených mezi Českou republikou a jinými státy v minulosti. Z tohoto hlediska hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok Bohuslava Sobotky je pravdivý, poslanci ČSSD skutečně často kritizují na půdě Poslanecké sněmovny pořízení letounů CASA.

Níže uvádíme několik příkladů kritiky nákupu z řad poslanců ČSSD:

22. září 2011 iniciovala ČSSD mimořádnou schůzi sněmovny, kde chtěla řešit mimo jiné právě problematiku letounů CASA. Bohuslav Sobotka vystoupil s projevem, ve kterém mluvil o otázkách, týkajících se ceny tohoto projektu a také zmiňoval problémy, které se objevují při jejich nasazení.

Předseda ČSSD pak v Poslanecké sněmovně s žádostí o svolání dalších mimořádných schůzí vystoupil 3. listopadu 2011. Letouny CASA opět kritizoval. Konkrétně říká " ...Nákup letounů CASA obsahuje celou řadu prvků, které budí velmi vážné pochybnosti a vážná podezření, zdali bylo jednáno vždy ve veřejném zájmu." Následně se zmínil také o technických problémech těchto strojů. V rámci stejné schůze kritizoval projekt letounů CASA také poslanec Zaorálek, který jej řadí mezi další projekty, v rámci kterých se v ČR zbytečně utrácí veřejné prostředky.

28. dubna 2011 pak interpeloval poslanec ČSSD Seďa ministra obrany Vondru právě v problematice nákupu letounů CASA. Celá interpelace je k dispozici zde.

Během aktuální aféry, která je s projektem pořízení letounů spjata, sněmovna o tomto problému diskutovala také. O několika vystoupeních poslanců ČSSD k této věci informuje Česká televize 15. června 2012.

Podle údajů ministerstva financí takový nárůst nenastal.

Zákon o státní sociální podpoře (č. 117/1995 Sb.) definuje šest dávek, které spadají do "státní sociální podpory". Jsou to: přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení, dávky pěstounské péče, porodné a pohřebné (blíže na webu MPSV).

Výdaje na státní soc. podporu v období leden-červen (.pdf, str. 174) 2011 činily 18,4 mld. (oproti částce 20,6 z r. 2010), ve 3. čtvrtletí 2011 (.pdf, str. 45) ukazují také spíše pokles, údaje za celý rok 2011 pak ukazují meziroční pokles o 11,7 % (plnění 36,1 mld. korun). V prvním čtvrtletí 2012 pak došlo k dalšímu snížení výdajů (meziročně o 5,3 %).

Nikde v posledním roce nedošlo k razantnímu nárůstu, který tedy poslanec Zaorálek zmiňuje nepravdivě.

Výrok považujeme za pravdivý, neboť kritérium pro zařazení do kategorie „jedno z nejnižších v rámci celé Evropské unie“ je dosti subjektivní, přičemž získaná data tuto interpretaci tempa růstu státního dluhu ČR nevyvrací. ČR je podle nich bezesporu v první polovině států s nejnižším tempem růstu veřejného dluhu, s tím, že rozdíly v tempech růstu tohoto dluhu jsou u států z této první poloviny dosti podobné. Tempo růstu českého dluhu proto lze s tohoto pohledu považovat za jedno z nejnižších. V tempech růstu u států z druhé poloviny jsou pak ve srovnání s tempy růstu států první poloviny mnohem zásadnější rozdíly viz.: graf porovnávající vývoj veřejného dluhu evropských státu v letech 2009 a 2010. Růst veřejného dluhu České republiky lze pak sledovat v reálném čase na stránkách thing tanku verejnydluh.cz.

Tabulku míry veřejného dluhu (měřeno v % k HDP) pravidelně sestavuje několik mezinárodních institucí, např. Eurostat, CIA, OECD či Mezinárodní měnový fond. Údaje každoročně zveřejňované několika institucemi se však mírně liší na základě různých metod jejich výpočtu, trendy či pořadí zemí by však měly být pro všechny společné. Pro účely ověření tohoto výroku přijmeme univerzální metodiku Eurostatu ESA95, která je společná všem státům EU. Data pro tyto účely proto čerpáme ze stránek evropského statistického úřadu, který zveřejnil 21. října roku 2011 tabulku srovnávající vývoj veřejného dluhu v zemích EU pro roky 2007-2010 a také graf sledující pak rozdíl v dluzích mezi lety 2009 a 2010. Z obou dokumentů lze vyvodit závěr, že tempo růstu veřejného dluhu ČR patří k těm nižším v porovnání s ostatními státy EU. Nicméně zpráva Eurostatu zakládající se na těchto údajích „Government finance statistics“ neřadí Českou republiku k státům s růstem veřejného dluhu. Do této kategorie zařadila Estonsko, Belgii a Bulharsko. Je ovšem také pravdou, že Eurostat uvádí pouze první tři státy s nejnižším růstem tohoto dluhu. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Nejnovější podrobné údaje o financích jednotlivých států pak Eurostat uvádí v dokumentu „Government finance statistics - Summary tables — 2/2011 ".(.pdf)

Ministerstvo financí prostřednictvím svého odboru (auditního orgánu) kontroluje průběh a stav čerpání dotací z evropských fondů. Miroslav Kalousek jako nejvyšší představitel MF je poté politicky zodpovědný za správnou funkčnost čerpání. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Podle oficiálních stránek zřízených Ministerstvem pro místní rozvoj a Národním orgánem pro koordinaci Fondy Evropské Unie je "připraveností řídicího a kontrolního systému všech operačních programů, nastavením řídicích a kontrolních systémů operačních programů, metodickým vedením všech auditních subjektů zapojených do realizace operačních programů a dalšími úkoly souvisejícími s auditem v České republice opět pověřen jediný subjekt, a to odbor Auditní orgán."

Ten spadá pod ministerstvo financí jako odbor 52. Podle samotného ministerstva "Zajišťuje výkon auditů na všech úrovních realizace operačních programů spolufinancovaných z finančních prostředků EU, ověřuje účinnost systémů finančního řízení a kontroly u všech subjektů implementace a na vzorku operací vykázané výdaje finančních prostředků EU a veřejných prostředků. Plní úkoly v návaznosti na vypracovaná prohlášení při ukončení pomoci poskytnuté ze strukturálních fondů a při uzavírání projektů."

Pozice Miroslava Kalouska jako nejvyššího nadřízeného všem ředitelům jednotlivých odborů jej poté předurčuje k převzetí politické zodpovědnosti za jejich činnost, a tím i za problematiku čerpání financí z evropských fondů.

Archiv záznamů jednání zastupitelstva Karlovarského kraje na internetových stránkách kraje nabízí záznam pouze 6 jednání zastupitelstva, z nichž nejstarší je ten z 8. prosince 2011.

Webové stránky senátora Horníka také neobsahují žádný 3 roky starý text/audio, který by dokládal jeho kritiku. Z tohoto důvodu není možné výrok senátora Horníka objektivně a komplexně posoudit.

Na základě informací zveřejněných 13. dubna 2012 Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí označujeme tento výrok jako pravdivý.

SZIP skutečně nařídila společnosti MAKRO Cash & Carry ČR, s.r.o., stažení balených kvašených okurek a kysaného zelí, které pocházejí od polského výrobce. Důvodem byl obsah kyseliny mravenčí, která není pro konzervaci potravin určených k lidské spotřebě povolena. Kyselina mravenčí je například užívána pro konzervaci krmiv pro hospodářská zvířata.

Výrok předsedy strany Sobotky je nepravdivý, neboť mediálně známé kauzy kolem představitelů ČSSD nevedly vždy k rezignaci na veřejné funkce, resp. k odchodu ze strany.

Jedním z příkladů, kdy ČSSD nepostupovala způsobem, jaký zmiňuje předseda strany Sobotka, je případ hejtmana Palase. Na toho padlo podezření, že z nejasných finančních prostředků si postavil hotel. Palas je však i nadále hejtmanem a senátorem. (Nebude v dresu ČSSD obhajovat pozici hejtmana, ale to je z jiného důvodu - privatizace nemocnice v Moravskoslezském kraji).

Další podezřelým členem ČSSD byl pražský zastupitel Miroslav Poche (v listopadu roku 2010), který i přes odhalený skandál s přečerpáním financí z veřejných zdrojů, jenž následně šly ve formě stranických příspěvků do rozpočtu ČSSD, zůstal členem ČSSD a následně získal funkci v dozorčí radě Pražských služeb.

O této skutečnosti informovaly Hospodářské noviny na svém serveru HN dialog, odkaz na článek naleznete zde.
Paradoxem je, že samotný Poche se ke svému nekalému přečerpávání financí sám přiznal redaktorovi HN. Níže uvádíme úryvek z rozhovoru:

"HN: Berete peníze z Pražské energetiky, kterou město vlastní jen nepřímo. Není to jen klička?
MP: Není. Na to je právní analýza. Po zdanění mi zůstává tak milion a sto tisíc. Já si ty peníze samozřejmě nenechávám, to by bylo trapné. Loni jsem rozdal tak osm set tisíc.
HN: A zbylých tři sta tisíc korun vám připadne jako adekvátní odměna za tu funkci?
MP: Když to tam napíšete, tak mě poškodíte. Já vám řeknu off record, že ten zbytek jsou samozřejmě stranické příspěvky. Chtěl jsem vás poprosit, jestli byste to tam nevynechal."

Poche byl následně opět kandidátem pražské ČSSD na zastupitele a v roce 2010 se jím opět stal, stranu tedy neopustil.

Další kauzou, kterou lze zmínit, a která se vymyká hodnocení B. Sobotky, jsou problémy v Pardubické ČSSD (pod vedením poslance ČSSD Váni) - mediální výstup zde.

Na příkladu těchto několika kauz hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Výrok Martina Půty musíme hodnotit jako neověřitelný, neboť i přes skutečnost, že popisuje správně rozdělování tzv. medvěda, není stále zveřejněno hlasování zastupitelstva.

Samotné jednání zastupitelstva Libereckého kraje z 28. srpna 2012 není sice na stránkách kraje stále zveřejněno (k 1. září - 14:00), nicméně lze výrok Martina Půty dokumentovat na návrhu jednání zastupitelstva. Konkrétně jde o bod 12 (.pdf): Změna rozpočtu – rozpočtové opatření č. 174/12 - úprava kapitoly 935 – Grantový fond a poskytnutí dotací z grantového programu G-99 "Akce financované z rozhodnutí zastupitelstva a Rady Libereckého kraje". V tomto bodu bylo navrženo rozdělit celkem 1 247 994 Kč. Výrok bude doplněn po zveřejnění zápisu/usnesení z jednání zastupitelstva Libereckého kraje ze dne 28. srpna 2012.

Doplnění po zveřejnění zápisu: Dne 28. srpna 2012 zastupitelstvo skutečně rozdělovalo finanční prostředky (lidově řečeno porcování medvěda) prostřednictvím bodu 12 (.pdf - zápis): Změna rozpočtu – rozpočtové opatření č. 174/12 - úprava kapitoly 935 – Grantový fonda poskytnutí dotací z grantového programu G-99 "Akce financované z rozhodnutíZastupitelstva a Rady Libereckého kraje. Celkově se pak rozdělovalo 1 247 994 Kč.