V souvislosti s administrací evropských fondů zaslala EK České republice tzv. warning letter, který na základě tiskové zprávy ministerstva pro místní rozvoj po téměř všech členských zemích vyžaduje důslednější kontrolou a splnění určitých opatření před odesíláním žádostí o platby.

Tato zpráva zároveň potvrzuje, že " bylo identifikováno pět slabých míst při čerpání z fondů EU. Jde především o základní nastavení a nezávislost auditního systému, řešení nesrovnalostí kontroly vykonávané řídícími orgány či zpřísnění personální politiky." Výhrady EK, směřující k absenci zákona o státní službě, pak mají být operativně řešeny metodickými postupy pro výběr zaměstnanců ve strukturálních fondech.

Varovný dopis doposud nebyl uveřejněn, proto Demagog.cz požádal Úřad vlády České republiky o zaslání jeho plného znění, a tedy zveřejnění konkrétních výtek Komise vůči čerpání z fondů EU. Čekáme na odpověď. Na základě dostupných zdrojů tedy Zaorálek mluví pravdu ve věci výhrad vůči personální politice, jestli se však jedná konkrétně o problém permanentního střídání lidí zodpovědných za administraci fondů, se nám zatím ověřit nepodařilo.

Výrok Jiřího Běhounka je na základě dohledaných informací z Regionálního operačního programu Jihovýchod hodnocen jako nepravdivý.

Kraje v České republice mají ve správě silnice II. a III. třídy. Evropské investice do projektů, které jsou spojeny právě se silnicemi II. a III. třídy v rámci Regionálního operačního programu Jihovýchod (Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina), jsou značeny jako program podpory 1.1 (.pdf - str. 4) .

Podle informací z ROP Jihovýchod (.pdf) bylo k 3. červenci 2012 proplaceno z EU celkem 4,54 mld. Tato částka je tedy o půl miliardy nižší, než Jiří Běhounek uvádí. Navíc je tahle částka platná pro celý ROP Jihovýchod, tedy nejen pro Kraj Vysočina, ale také pro Jihomoravský kraj. Z těchto důvodů je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Portál ministerstva spravedlnosti Justice.cz uvádí primárně odvolání vrchního státního zástupce Kuvejta. Na žádost Renáty Vesecké byli však za bývalé Topolánkovy vlády v rámci personálních změn odvoláni i někteří další státní zástupci.

"Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil dnes rozhodl o odvolání pražského vrchního státního zástupce Jiřího Kulvejta. Vyhověl tak návrhu nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké, která svůj návrh odůvodnila rozdílným pohledem na řízení Vrchního státního zastupitelství v Praze a poukázala na průtahy v některých případech. Nástupcem Jiřího Kulvejta byl v následujících dnech jmenován Vlastimil Rampula, kterého ministrovi navrhla do funkce nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká."
Dále však učinila Renáta Vesecká také některé další personální změny, které, i přes to, že byly prezentovány spíše jako změny na postech žalobců, s odvoláváním některých státních zástupců souvisely, a lze je tedy tak chápat. Konkrétně se to týkalo státních zástupců Petra Kovandy, Romana Hájka, Lumíra Crhy, Igora Stříže a Iva Ištvána, o čemž informovala ČTK. Tuto zprávu poté převzaly i některé české internetové deníky jako Česká televize, Týden, či Novinky.cz.

Vlastimil Rampula je skutečně v mediálním prostoru velmi často zmiňován jako člověk, který skrz svou funkci měl velký vliv na politické kauzy. V pořadu Události, komentáře ze dne 14. října 2011, konkrétně v reportáži a diskuzi na téma Rampula končí, je mj. např. opozičním poslancem Zaorálkem nazván tzv. "zametačem kauz" nebo je také ministrem spravedlnosti Pospíšilem označen za člověka, který zasáhl do kauzy tzv. tunelování IPB. Nestandardní chování Vlastimila Rampuly v pozici vrchního státního zástupce v Praze také dokládá týdeník Respekt, který ve svém textu (.pdf) Zničte dokument č. 1439 konkrétně uvádí, že "např. kauzy jako České pivo, korupce při nákupu stíhaček Gripen nebo při prodeji Mostecké uhelné buď skončila u ledu (kvůli výměnám žalobců na poslední chvíli), nebo uvízla na místě (třeba kvůli pozdnímu vyžádání si důležitých informací ze zahraničí)." Je třeba nicméně podotknout, že ani tyto informace (obsažené v dokumentu nejvyššího státního zástupce Zemana) konkrétně neurčují, proč tomu tak u jmenovaných kauz bylo. Internetový deník aktuálně.cz k této otázce prostřednictvím článku Sabiny Slonkové V souboji o Rampulu se hraje o vliv na jednotlivé kauzy ze dne 19. října 2010 naznačuje, že Rampula může mít značný vliv (neformální a mimo svou zákonnou funkci) na tzv. kauzu ProMoPro (týká se předraženého ozvučení z dob předsednictví ČR v EU a je spojena s ministrem obrany Vondrou z ODS). Ovšem i zde je třeba dodat, že jakékoli pochybení vrchní státní zastupitelství odmítlo.

Z několika málo zmíněných mediálních výstupů je tak patrné, že Vlastimil Rampula je (alespoň v mediálním prostoru) spojován s citlivými politickými kauzami a s komplikacemi v dosažení jejich jasného justičního výstupu. Jeho přímé propojení však není k datu odvysílání Otázek Václava Moravce z 19. února 2012 v kontextu výroku poslance Bublana dohledatelné a ověřitelné, byť vzhledem právě k mediální prezentaci osoby Vlastimila Rampuly nemusí být zcela vyloučeno.

Hypotéza poslance Bublana o zájmu strany Věci veřejné na odchodu ministra Pospíšila z pozice ministra spravedlnosti a snaha tento post zmíněno stranou získat se v tomto okamžiku jeví jako čistá politická spekulace. Může mít reálný základ i logické pozadí, ovšem není možné ji reálně uchopit, ověřit a veřejně prezentovat.

Text novelizovaného zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu doslovně o nutnosti předem nahlášené kontroly nemluví. S ohledem na to, že byl výrok Jeronýma Tejce vysloven při debatě o otázce novele zákona o NKÚ, je potřeba jeho výrok označit za nepravdivý.

Pro přehlednost přikládáme návrh právní úpravy (ve kterém nikde nenajdeme hlášené kontroly) :" Navrhovaná působnost Nejvyššího kontrolního úřadu reaguje na trend směřující k širšímu rozsahu pravomocí nejvyšších kontrolních institucí, vyjádřený v nově koncipovaném znění čl. 97 odst. 1 Ústavy. V souladu s ním je navrženo podřídit pod kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu i hospodaření územních samosprávných celků s jejich majetkem, včetně finančních prostředků, které jsou součástí jejich rozpočtu. Uvedená kontrola však nebude v žádném případě znamenat zásah do ústavně zaručeného principu samostatnosti výkonu územní samosprávy, neboť na základě výstupů z této kontroly nebude Nejvyšší kontrolní úřad ukládat kontrolovaným subjektům opatření jakkoliv zasahující do jejich činnosti. Navíc je kontrola omezena pouze na kontrolu zákonnosti. Dále se navrhuje rozšířit kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu i na další právnické osoby, které by mohly podléhat jeho kontrolní činnosti za předpokladu, že mají veřejnoprávní povahu a že tak stanoví zákon.

Kontrolu v zákonem stanoveném rozsahu může Nejvyšší kontrolní úřad vykonávat jak u organizačních složek státu, tak u právnických nebo fyzických osob. "

A zvláštní úpravy vztahující se k jednotlivým bodům novely: " K bodu 1 (§ 3)Ustanovení odstavce 1 nově vymezuje v návaznosti na novou úpravu čl. 97 odst. 1 Ústavy působnost Nejvyššího kontrolního úřadu tak, že rozšiřuje jeho kontrolní pravomoc na územní samosprávné celky, jejichž hospodaření v samostatné působnosti bude přezkoumávat pouze z pohledu zákonnosti, a také na další právnické osoby veřejnoprávní povahy, které taxativně vyjmenovává, neboť i ony hospodaří s veřejnými prostředky ve značném rozsahu. Tato změna vychází především z potřeby ve větší míře usměrnit nakládání s těmito prostředky tak, aby v zájmu stabilizace veřejných rozpočtů nedocházelo k jejich vynakládání v rozporu se zákony, resp. ve stanovených případech k nehospodárnému nebo neúčelnému nakládání s nimi.

Bližší vymezení okruhů kontroly uvedené v odstavci 2 vychází z dosud platné úpravy, aby bylo zřejmé, že při rozšíření kontrolní pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu směrem k územním samosprávným celkům, jak výše uvedeno, se rozsah dosud kontrolovaných oblastí novou úpravou nezužuje.

Z dikce navrhovaného § 3 a z povahy navrhované působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu logicky vyplývá, že kromě právnických osob, resp. organizačních složek státu (včetně státních vysokých škol, které na rozdíl od veřejných vysokých škol nejsou právnickými osobami), budou kontrole ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu i nadále podléhat i fyzické osoby, jsou-li splněny pro takový postup podmínky stanovené zákonem.

K bodu 2 (§ 4 odst. 2 a 3)

Ustanovení odstavce 2 upravuje výjimku z obecné zásady stanovené ve stávajícím § 4 odst. 1, dle níž Nejvyšší kontrolní úřad prověřuje kontrolované činnosti z hlediska souladu s právními předpisy a kontroluje také, zda jsou prováděny účelně a hospodárně. Ve vztahu k územním samosprávným celkům, jakož i k dobrovolným svazkům obcí, je do navrženého ustanovení odstavce 2 promítnuta zásada čl. 101 odst. 4 Ústavy, dle níž může stát zasahovat do jejich činnosti pouze v případě, vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem stanoveným zákonem.

Výjimka v odstavci 3 ve vztahu k České národní bance je odůvodněna jejím specifickým postavením, které je dáno její působností jako centrální banky státu, soukromoprávního subjektu podnikajícího v oblasti bankovnictví a správního orgánu pro oblast dohledu nad finančním trhem. Na postavení České národní banky jako centrální banky státu jsou kladeny právem Evropské unie určité požadavky, a to zejména požadavek její nezávislosti na státní moci. Současně Česká národní banka při svém působení v oblasti bankovnictví podléhá zákonné regulaci této činnosti, kde je jedním ze stěžejních požadavků provádění této činnosti povinnost dodržovat bankovní tajemství. Vzhledem k uvedenému, jakož i k vyloučení kolize kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu s výše uvedenými požadavky na činnost České národní banky je navrženo omezení rozsahu této kontroly. Pokud jde o veřejné vysoké školy, je zde respektována jejich akademická nezávislost. "

Podle dohledaných zpravodajských článků ze stránek Gymnázia Pacov, mikroregionu Strážiště a Pelhřimovského deníku označujeme tento výrok za pravdivý.

V Pacově existuje šestileté všeobecné gymnázium. Do přijímacího řízení se v prvním kole přihlásilo 15 uchazečů, z nich bylo přijato 13. Druhé kolo doplnilo další žáky, ale stále zůstalo devět volných míst do ideální kapacity 30 žáků. Škola proto vyhlásila ještě třetí kolo přijímacího řízení. Nově otevřená třída není naplněna a navíc nebude podle článků na škole početně nejslabší.

Výrok Karolíny Peake je zavádějící. Novela zákona skutečně měla vstoupit v účinnost již k 1. lednu 2012, nicméně jako příčinu tohoto opoždění vidí Peake pouze sociální demokraty, což není vzhledem k dohledaným materiálům zcela přesné.

Novela zákona, tak jak byla puštěna do legislativního procesu, skutečně měla vstoupit v účinnost k 1. lednu 2012. Historie návrhu novely zákona je následující. Vláda předložila návrh Poslanecké sněmovně 23. května 2011. 1. čtení proběhlo 7. června 2011, následně byl návrh přikázán do výborů, konkrétně do Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a do Hospodářského výboru. Oba výbory projednávání přerušily a pozměňovací návrhy přijaly 25. října 2011. 2. čtení proběhlo 26. října. 3. čtení bylo postoupeno 4. listopadu 2011 (hlasování).

Návrh dále putoval do Senátu. Zde dorazil 22. listopadu 2011 a po pozměňujících návrzích z výborů (Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu; Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí; Ústavně právní výbor) proběhlo dne 14. prosince 2012 hlasování a návrh byl Poslanecké sněmovně vrácen s pozměňujícími návrhy.

Sněmovna pak hlasovala o návrhu 31. ledna 2012, kdy setrvala na svém původním názoru a novelu schválila (hlasování).

Transparency International vyzvalo (.pdf) 24. října 2011 poslance, aby nepodporovali pozměňovací návrhy Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny, neboť se obávali zkomplikování procesu přijímání této novely. Na jednání Hospodářského výboru dne 25. října 2011 pak členové výboru pro jednotlivé pozměňovací návrhy hlasovali, a to poměrně jednotně. Nelze tak tvrdit, že by za jednáním výboru stáli pouze sociální demokraté.

Výrok Karolíny Peake je zavádějící. Novela zákona o veřejných zakázkách prošla dohromady za asi 8 měsíců. Z této doby v Senátu strávila asi 3 týdny, což nelze považovat za obstrukci. Co se týká výtky poslankyně Peake směrem k pozměňovacím návrhům, tak ty např. v Hospodářském výboru Poslanecké sněmovny prosazovali poslanci napříč politickým spektrem a nelze tak tvrdit, že za zdržení při přijímání zákona může pouze ČSSD.

Výrok je pravdivý. Současný ministr dopravy Pavel Dobeš (LIDEM), narozen 19. 1. 1982, získal svůj post 1. července 2011, tedy ve svých 29 letech.

Na základě výsledků řeckých voleb konaných 17. června 2012 hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Vezmeme-li v potaz hlasy stran, které překonaly 3% klauzuli nutnou pro postup do parlamentu, pak strany, které zřejmě vystupují proti záchrannému balíku od EU a MMF, získaly celkem 2.820.668 hlasů. Tato skupina je značně různorodá a zahrnuje radikální levicovou koalici SYRIZA, Nezávislé Řeky (odštěpenou frakci z Nové demokracie), kteří odmítají podobu půjčky od EU a MMF, ultranacionalistickou stranu Zlatý úsvit a K.K.E (komunisté).

Proevropské strany, které podporují přijetí záchranného balíku, konzervativní Nová demokracie a socialistický PASOK (Panhelénské socialistické hnutí) získaly dohromady 2.581.441 hlasů.

Zásadní roli v těchto počtech hraje menší levicová strana Demokratická levice (ΔΗΜΑΡ), která získala 385.079 hlasů. Tato strana se vyznačuje prounijními názory, avšak její lídr Fotis Kouvelis na počátku tohoto roku prohlásil, že nebude podporovat současnou podobu půjčky EU a MMF v řeckém parlamentu. Požaduje na rozdíl od návrhu podporu růstu pomocí strukturálních fondů a Evropské investiční banky. Z čehož vyplývá, že strana současnou pomoc eurozóny Řecku neschvaluje, byť má proevropskou orientaci, a její voliči tedy hlasovali také protizáchrannému balíčku.

Po sečtení tedy proti záchrannému balíčku hlasovalo 3.205.747 řeků, pro záchraný balíček 2.581.441 a výrok Nigela Farage je tedy pravdivý.

Na základě níže uvedeného rozboru smlouvy a dalších informačních zdrojů jsme označili výrok europoslance Zahradila o novém mechanismu kontroly fiskální odpovědnosti států eurozóny evropskými orgány za pravdivý.

Zásadní body ve Smlouvě (.pdf) o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii (tzv. fiskální pakt) jsou následující:

Hned v preambuli je uvedeno, že rozpočtový schodek nesmí překročit 3 % HDP a deficit veřejných financí musí být podle této smlouvy nižší než 60 % HDP. V tomto ohledu nejde o nic nového, k těmto hodnotám se již země eurozóny zavázaly v Paktu růstu a stability. O těchto hodnotách se píše také ve článku třetím, kde je dále uvedeno, jak mají vstoupit daná pravidla v platnost ve vnitrostátních právních řádech. Optimální řešení je dle smlouvy ustanovení ústavního charakteru. Případně je ovšem možné také ustanovení jinak závazného charakteru.

Zde je zajímavé podotknout, že v programové prohlášení (.pdf) Nečasova kabinetu se píše, že "vláda předloží ústavní zákon o rozpočtové kázni a odpovědnosti."

Článek pátý uvádí:

"Smluvní strana, vůči které se dle smluv, na kterých je založena Evropská unie, uplatňuje postup při nadměrném deficitu, zavede program rozpočtového a ekonomického partnerství obsahující podrobný popis strukturálních reforem, které se musí zavést a vykonat za účelem zabezpečení účinné a udržitelné korekce nadměrného deficitu. Obsah a forma takových programů se vymezí v rámci práva Evropské unie. Jejich předkládaní Radě Evropské unie a Evropské komisi na účely jejich schválení a monitorování se uskuteční v kontextu existujících postupů dohledu stanovených v Paktu stability a růstu.
Vykonávaní programu rozpočtové a ekonomického partnerství a ročních rozpočtových plánů, které jsou s nimi v souladu, bude monitorovat Rada Evropské unie a Evropská komise. "

Jak uvádí dále rozbor serveru aktuálně. cz, další články obsahují následující:

"Článek 6 předpokládá koordinační a oznamovací povinnost týkající se emisí dluhopisů.
Článek 7 navrhuje zakotvit v zásadě ,,automatické" přijetí navrženého opatření Komise vůči příslušnému státu v řízení pro nadměrný rozpočtový schodek, pokud není kvalifikovaná většina členských států eurozóny proti.
Článek 8 zakotvuje pravomoc Soudního dvoru Evropské unie přezkoumávat správnost a úplnost transpozice pravidel o vyrovnaném státním rozpočtu v právních řádech členských států EU. Nově je umožněno, aby SDEU sankcionoval smluvní stranu, která nesplní jeho první odsuzující rozsudek.
Článek 12 zavádí orgán EU složený z hlav států a vlád zemí eurozóny. Článek navrhuje pravidelné neformální zasedání (nejméně dvakrát ročně) na úrovni hlav států a předsedů vlád členských států eurozóny v rámci tzv. Euro summitů a předsedy Evropské komise. Na jednání by byl zván i prezident Evropské centrální banky. Tento Euro Summit bude mít také svého zvoleného šéfa."

V analýze smlouvy provedené Tomášem Břicháčkem v časopisu Revue politika se opravdu píše o přenosu pravomocí, je zde uvedeno následující:

"Smlouva by z hlediska českého ústavního pořádku byla nepochybně smlouvou podle článku 10a Ústavy, tj. takovou, jíž jsou některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci. Na jejím základě by totiž jednak byly svěřeny konkrétní pravomoci mezinárodním institucím, jednak, jak již bylo řečeno, by došlo k faktické změně zakládacích smluv EU.
Přenos kompetencí na mezinárodní instituce je nejlépe patrný u pravomocí svěřených Soudnímu dvoru v článku 8, tj. pravomoci přezkoumávat zakotvení pravidla vyrovnaného rozpočtu a případně ukládat sankce. Dále je případné o takovém přenosu hovořit v souvislosti s rolí, jakou by měly hrát Rada a Komise při schvalování zmíněných „programů rozpočtového a hospodářského partnerství" či v případě vytvoření eurosummitu a jeho úkolů při řízení eurozóny. V širším smyslu lze považovat za přenos pravomocí i posílení postavení Komise v rámci změny hlasovací procedury v řízení o nadměrném schodku (čl. 126 SFEU), protože zde získává prakticky možnost přijímat rozhodnutí sama, nejsou-li kvalifikovanou většinou vetována.
Ze závěru o faktické změně zakládacích smluv EU, které jsou z pohledu českého práva smlouvami podle článku 10a, vyplývá logicky nutnost kvalifikovat navrženou smlouvu stejným způsobem.
Na tomto posouzení nic nemění skutečnost, že pro smluvní státy, které (zatím) neplatí eurem, by se povinnosti ze smlouvy (pokud by se iniciativně nepřihlásily k těm, kde to smlouva umožňuje) bezprostředně nevztahovaly a aktivovaly se až okamžikem přijetí eura. Už ratifikací smlouvy by byl dán nevratný souhlas s přenosem pravomocí, který bude účinný ke dni přijetí eura. Šlo by tedy jen o přenos s odloženou účinností.
K souhlasu s ratifikací tohoto druhu mezinárodních smluv vyžaduje Ústava ČR souhlas Parlamentu daný ústavní většinou, popř. souhlas daný občany v referendu."