Na základě výpisu hlasování Senátu (21. schůze, 39. hlasování) ze dne 26. dubna 2012 označujeme výrok za pravdivý.

Na hlasování nebylo 18 senátorů za ČSSD přítomno vůbec a dva se hlasování zdrželi, což lze považovat za polovinu senátorského klubu ČSSD, jehož celkový počet tvoří 41 senátorů. V senátorském klubu Občanské demokratické strany pak při tomto hlasování bylo přítomno 16 senátorů z celkových 24 a opravdu pouze dva podpořili Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, zabývající se zrušením doživotní imunity poslanců, senátorů a ústavních soudců.

Na základě výsledků řeckých voleb konaných 17. června 2012 hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Politická strana " Zlatý úsvit " (ΧΡΥΣΗ ΑΥΓΗ), která obdržela v opakovaných řeckých volbách 6,92 % hlasů a obsadí v novém parlamentu 18 křesel, se hlásí k ultranacionalistickým myšlenkám a k odkazu pravicové vojenské diktatury, která vládla v Řecku mezi lety 1967 až 1974. Stranu provázejí mnohé skandály, které jasně dokazují neonacistickou orientaci této strany. Viditelná je již silná inspirace loga této strany v symbolu svastiky, který je spjat se symbolikou nacistického režimu Třetí říše.

Po prvních letošních řeckých volbách, které skončily patem, napochodovali poslanci této strany do budovy parlamentu "v armádním šiku" a přísahu složili synchronizovaně zdviženou pravicí. Dcera "vůdce" Zlatého úsvitu Nikose Michaloliakose byla zadržena za podíl na napadení "neřeckého" prodejce občerstvení v Athénách. V předvolební televizní debatě napadl kandidát Zlatého úsvitu dvě levicové političky.

Mediálně známými jsou rovněž záběry z povolební tiskové konference, kde na přítomné novináře straničtí "bodyguardi" pokřikovali, aby " povstali a ukázali respekt" přicházejícímu předsedovi strany, který posléze přednesl "svérázný projev". Zlatému úsvitu vyjadřuje sympatie na svém webu rovněž česká politická strana DSSS, která je považována za nástupnickou stranu zrušené extremistické Dělnické strany.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě rozpočtové skladby pro rok 2012.

V příloze k vyhlášce 323/2002 Sb. - Rozpočtová skladba pro rok 2012 nalezneme pod seskupením položek 33 - Kultura, církve a sdělovací prostředky položku 3313 - Filmová tvorba, distribuce, kina a shromažďování audiovizuálních archiválií. Mimo jiné je tato položka specifikována na " spolupráci s domácími a zahraničními institucemi při tvorbě a šíření filmové kultury ".

Výrok Lenky Kadlecové je hodnocen jako pravdivý, neboť částka 400 milionů na rekonstrukci Ještědu se skutečně ve veřejném prostoru objevuje.

Výše částky potřebná na opravu a rekonstrukci Ještědu se liší. Např. radní kraje Bursa (ČSSD) odhadl (iDnes.cz) tuto částku na 300 milionů, jindy odhady podle veřejných zdrojů (Aktuálně.cz) dosahují výše až 400 milionů. Výrok je tak hodnocen jako pravdivý.

S ohledem na měsíční monitorovací zprávu (MMZ) Národního orgánu pro koordinaci hodnotíme výrok Lubomíra Zaorálka jako pravdivý.

Podle březnové MMZ (.pdf, str. 36) rozhodla Evropská komise neproplácet žádosti o platbu u většiny operačních programů z důvodu zjištění nedostatků ve fungování českých řídicích a kontrolních systémů v čerpání z Evropského fondu pro regionální rozvoj a z Fondu soudržnosti.

Od března 2012 tedy bylo pozastaveno předkládání žádostí o platbu k refundaci Evropské komise u těchto operačních programů:

OP Doprava

OP Životní prostředí

OP Podnikání a inovace

OP Výzkum a vývoj pro inovace

Integrovaný OP

OP Technická pomoc

OP Praha Konkurenceschopnost

všechny regionální OP

Tento výrok považujeme za pravdivý.

Existují dva nejvýznamnější druhy metodiky vykazování míry nezaměstnanosti, které jsou dnes využívány v zemích Evropské Unie. Jedná se o metodiku tzv. a) "harmonizované nezaměstnanosti" a b) "registrované nezaměstnanosti" (k jejich charakteristice viz tento dokument (.pdf) vydaný Evropskou komisí).

Ministerstvo práce a sociálních věcí ("česká metodika") používá pro vykazování míry nezaměstnanosti metodiku "registrované nezaměstnanosti", která pracuje s čísly evidovaných nezaměstnaných na úřadech práce. Dle ní nezaměstnanost v ČR k 31. 3. 2012 dosáhla hodnoty 8,9 % (odkaz MPSV ve formátu zip - údaje obsaženy v dokumentu 1. Zpra0312.rtf).

Metodika "harmonizované nezaměstnanosti" využívaná Eurostatem ve zkratce pracuje s těmito charakteristikami: nezaměstnaní jsou osoby od 15 do 74 let, které: 1) jsou bez práce během referenčního týdne (tj. nepracují ani jednu a více hodin jako zaměstnanec či OSVČ); 2) jsou schopni nastoupit do práce během následujících dvou týdnů; 3) aktivně hledali práci v posledních čtyřech měsících nebo již práci našli a nastoupí do ní až za následující tři měsíce. Z tohoto vyplývá, že metodika EU pracuje s odlišnými čísly (nejaktuálnější údaj pro ČR je nezaměstnanost v hodnotě 6,8 %).

Příkladem důvodu, proč se údaje ve vykazovaných metodikách liší je např. fakt, že dle současné legislativní úpravy v ČR (§ 25 odst. 3 písmeno a) Zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (.pdf)) zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání nebrání např. výkon činnosti na základě pracovního nebo služebního poměru, pokud měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy (avšak ne v době pobírání podpory v nezaměstnanosti). Evropská metodika tyto případy neregistruje.

Výrok ministra Pospíšila je nepravdivý, neboť náklady na jednoho vězně jsou podle vězeňské služby ve skutečnosti 758 Kč na den.

Statistická ročenka (.pdf) vězeňské služby (na straně 21) za rok 2011 uvádí, že náklady na 1 vězně (průměrný denní náklad za celou Vězeňskou službu -tj. náklady na platy, pojistné, ostatní věcné výdaje, FKSP a kapitálové výdaje) na den jsou v průměru 758 Kč. Ministr Pospíšil se tedy ve svém výroku značně odchýlil od skutečného stavu, tudíž jeho výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Jedná-li se ze strany ministra Jaromíra Drábka o postihnutí období 47 let, je třeba konstatovat, že tento výrok je neověřitelný. Ministerstvo financí má na svých webových stránkách zveřejněny Zákony o státním rozpočtu zpětně pouze od roku 1998.

Druhou část výroku Vojtěcha Filipa označujeme jako pravdivou.

Kontrolní výbor skutečně kontroluje státní závěrečný účet, zprávu za rok 2010 můžete nalézt zde.

Děje se tak na základě § 30 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), kde se říká: "Správci kapitol sestavují o výsledcích rozpočtového hospodaření minulého roku návrh závěrečného účtu své kapitoly v rozsahu a termínech, které stanoví ministerstvo vyhláškou ve shodném členění, v jakém byl sestaven státní rozpočet. Správce kapitoly jej projednává v příslušných výborech Poslanecké sněmovny před projednáváním návrhu státního závěrečného účtu Poslaneckou sněmovnou."

Soud se opravdu přiklonil k této verzi událostí z loňského jara.

Peake mluví o puči, který měl proběhnout diskreditací Víta Bárty a následnou změnou ve stranickém vedení na zasednání klubu VV. Poslanci Kočí a Škárka podle této verze měli od Bárty vylákat půjčky, které následně, podle plánu, prohlásili za úplatky.

Odůvodnění rozsudku (.pdf) nad poslanci Bártou a Škárkou, které vydal Obvodní soud pro Prahu 5, mluví o tom, že Kočí a Škárka "si o peníze řekli právě s úmyslem [Bártu] zdiskreditovat" (str. 26) a že " jednoznačně z provedeného dokazování vyplývá [motivace]upozadit vliv Víta Bárty, [...] případně rozštěpit poslanecký klub ". (str. 22). Jednalo se tedy o přípravu "puče" ze strany (alespoň) dvou lidí.

Pokud jde o to, zda se Škárka a Kočí pravděpodobně dopustili podvodu, Škárka byl soudem za podvod odsouzen a u Kočí soud spontánně vyjádřil podezření, že se podvodu dopustila (str. 23). Že šlo o podvod i na straně Věci veřejné, je zjevné z toho, že diskreditace Víta Bárty měla poškodit jeho pozici ve stranickém vedení. "Uvedeni v omyl" měli být právě straníci, resp. členové klubu. Peake má tedy pravdu, soud tuto verzi událostí "potvrdil" (přiklonil se k ní).