Výrok je hodnocen jako pravdivý, jelikož vláda Bohuslava Sobotky, mimo jiného, prosazovala také levicová opatření. Zimolou jmenované problematické výroky, byly vnímány skutečně rozporuplně. Výhradou k hodnocení ovšem je, že data agentur neukazují odmítnutí těchto zákonů plošně.

Co se týče programových levicových cílů, ty můžeme charakterizovat jako cíle v sociální oblasti nebo směřující k sociálnímu zabezpečení. Je pravda, že minimálně dva takové se za vlády Sobotky prosadily.

Jedním z nich je celkem čtyřikrát zvýšení minimální mzdy. Ta se nejdříve od roku 2015 zvýšila z původních 8500 Kč na 9200 Kč. Podruhé se zvýšila na 9900 Kč, poté na 11 000 Kč a před koncem Sobotkovy vlády se schválilo zvýšení na 12 200 Kč od ledna 2018.

Dále vstoupil v účinnost zákon o prokazování původu majetku v prosinci 2016.

EET vstoupila v platnost v dubnu 2016. Není ovšem pravda, že by byla veřejností přijata zcela negativně. Podle výzkumů agentury STEM je dlouhodobě EET podporována zhruba dvěma třetinami dotázaných. Střídmější čísla pak dokládá průzkum agentury Median, ve kterém se pro podporu vyslovilo 58 procent lidí. Tento zákon byl ale přijímán negativně zejména u podnikatelů a živnostníků, kdy ze 616 dotazovaných 49 procent uvedlo, že EET bude mít na jejich podnikání negativní vliv a dokonce likvidační dopad čeká 14 procent. Pozitivní vliv pak očekává jen desetina dotazovaných podnikatelů, 59 % se obává, že by mohlo dojít ke zneužití informací o firmách, což rovněž můžeme považovat za negativní přijetí zavedení EET.

Protikuřácký zákon vzešel v platnost v březnu 2017 a dle průzkumu agentury STEM znovu většina lidí spíše vítá. Dokonce nevadí ani většině občasných kuřáků. A 78 procent lidí jej považuje za správný, pokud se zrovna servíruje jídlo. Podle dat agentury Focus ovšem 58 procent dotázaných nevěří v jeho prospěšnost a nepomáhá, dle nich, chránit zdraví.

Podle CVVM je proti začleňování dětí se speciální potřebami do běžných základních škol (inkluzi) zhruba dvě třetiny dotázaných. Průzkum agentury EDUin pak dopadl víceméně pro inkluzi, vyhraněných odpůrců inkluze je 31,5 %, podporovatelů pak 14,5 %. Více než 53 % respondentů pak inkluzi za určitých podmínek zcela neodmítá.

Petr Gazdík má na mysli Lubomíra Krejsu, ekonomického poradce předsedy KSČM Vojtěcha Filipa. Krejsa má s Českou poštou uzavřenou dohodu o pracovní činnosti na 55 tisíc Kč měsíčně. V rámci této smlouvy má pracovat v útvaru G-1, v sekci poštovní technologie na pozici specialista řízení požadavků. Není přitom jasné, co na tuto dohodu v podniku dělá. Náplň práce nevysvětlil sám Krejsa ani Česká pošta s ohledem na ochranu osobních údajů.

Vedle zmíněné dohody o pracovní činnosti pobírá Krejsa od České pošty i další peníze. Jako místopředseda dozorčí rady bere 60 tisíc měsíčně, dalších 30 tisíc Kč měsíčně dostává za předsednictví v dozorčí radě dceřiné firmy Česká pošta Security. Od této firmy dostal i mimořádnou odměnu přesahující 100 tisíc Kč za dobré ekonomické výsledky firmy.

Dodejme, že o případ Krejsy se zajímá a nechá ho prověřit ministr vnitra v demisi Lubomír Metnar, pod jehož úřad státní podnik Česká pošta spadá. Za podporu vlády chtějí komunisté zastoupení ve státních podnicích a mediálních radách. Tento jejich požadavek potvrdil v rozhovoru pro Právo předseda KSČM Vojtěch Filip, kde se vyjádřil ke sporu o nominaci lidí do státních podniků mezi ANO a KSČM:

„Na jedné straně je nominační zákon a na druhé náš názor, že politické strany by měly mít právo obsazovat funkce ve státních podnicích. To není jen otázka KSČM, ale všech politických stran. (…) Máme představu o tom, že musí být konec nepolitické politiky, která deformovala politický systém státu. Jestliže strany z tohoto procesu vyřadíme, dojde k poruchám fungování státního mechanismu.“

Ústava České republiky říká, že prezident jmenuje předsedu vlády (čl. 62) a na jeho návrh další členy vlády. Po svém jmenování musí vláda do 30 dnů předstoupit před poslance s žádostí o důvěru. Pokud ji nezíská, prezident opět jmenuje předsedu vlády. Aktuálně se nacházíme v bodě, kdy vláda důvěru nezískala a prezident stále nejmenoval ve druhém pokusu předsedu vlády. Prozatím se Miloš Zeman omezil na to, že Andreje Babiše pověřil vyjednáváním o vládě. Tento krok není v Ústavě přímo zakotven, nicméně jde o zvyklost, kterou využívali i zbývající polistopadoví prezidenti.

Z pohledu Ústavy se tedy nacházíme v bodě, kdy je na rozhodnutí prezidenta, jak dlouho bude Babišova vláda v demisi vládnout.

Během prezidentských voleb mluvil Zeman o tom, že podmíní druhý pokus pro sestavení Babišovy vlády 101 hlasy. Po výhře v druhém kole ale tuto podmínku zrušil a dal Babišovi na vyjednávání neomezenou dobu.

Ke konci února řekl Vojtěch Filip po jednání s prezidentem, že by Zeman uvítal sestavení vlády nejpozději do prázdnin. V pořadu televize Barrandov prezident také přiznal, že začíná být z jednání nervózní. Reálně se ovšem neděje ze strany prezidenta nic a vláda v demisi stále funguje. Je tedy na prezidentovi, kdy vláda v demisi skončí (z pohledu Ústavy), a to tak, že jmenuje vládu novou. V tomto ohledu má Bělobrádek pravdu.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť investigativní novináři dříve působící ve vydavatelství MAFRA po odchodu odtud (v souvislosti se změnou majitele) svou investigativní činnost neopustili, věnují se jí v jiných redakcích.

Jiří Pospíšil mluví o roku 2013, kdy holding Agrofert Andreje Babiše koupil nakladatelství Mafra a s ním i dva přední české deníky Lidové noviny a Mladou frontu DNES. Kvůli osobě Andreje Babiše z obou deníků odešlo mnoho novinářů, jako třeba Václav Dolejší, Dalibor Balšínek nebo Jana Klímová. Z investigativních žurnalistů to byli postupně Jaroslav Kmenta, Sabina Slonková, Jiří Kubík a Janek Kroupa.

Nikdo z nich s investigativní žurnalistikou neskončil, Jaroslav Kmenta momentálně píše pro magazín Reportér, který založil bývalý šéfredaktor Mladé fronty Robert Čásenský. Janek Kroupa odešel do Českého rozhlasu a tam v práci investigativního novináře pokračuje. Sabina Slonková si založila vlastní magazín Neovlivní a od minulého roku má společně s Jiřím Kubíkem investigativní pořad na Seznam zprávách Zvláštní vyšestřování. Ani o jednom z nich se tak nedá tvrdit, že by s investigativní žurnalistkou kvůli vstupu Andreje Babiše do mediálního průmyslu skončili.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť Zdeňku Ondráčkovi nebyla vytýkána jeho odbornost, nýbrž to, že se jako zasahující člen pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti (VB) podílel na potlačování demonstrací v roce 1989, za což se odmítl omluvit.

Jak jsme již v minulosti ověřovali, Ondráček byl v předchozím volebním období 2013–2017 členem Stále komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby (Komise), nezastával funkci předsedy. Předsedou Komise byl poslanec Marek Benda, zvolený za ODS.

Během jednání o volbě předsedů komisí vystoupili k Ondráčkově nominaci někteří poslanci, kteří si jeho volbu nepřáli. Argumentace byla ovšem taková, že Ondráček je jako předseda nepřijatelný z toho důvodu, že se v lednu 1989 jako člen pohotovostního pluku VB podílel na zásazích proti demonstrantům v rámci Palachova týdne a nijak to nereflektuje, resp. se za to neomluvil.

Explicitně na mikrofon také někteří poslanci uváděli, že nezpochybňují kompetenci Ondráčka – vadila jim ovšem jeho předlistopadová minulost. Například poslanec Vít Rakušan (STAN) dne 15. prosince v Poslanecké sněmovně uvedl:

„Dámy a pánové, já jistě nezpochybňuji odbornou erudici pana Zdeňka Ondráčka. Já opravdu nezpochybňuji, že je to policista s velkou zkušeností a jistě i profesními výsledky. Ale jsme v roce 2017, jsme tady 28 let po sametové revoluci a myslím si, že stále ještě nenazrála doba na to, aby se předsedou takovéto důležité komise stal člověk, který s obuškem v ruce vystupoval v roce 1989 proti demonstrantům.“

Vzhledem k zákazu retroaktivity v českém právním řádu není možné, aby byl změnou legislativy změněn obsah smluv soukromoprávní povahy, které byly uzavřeny mezi Českou republikou, církvemi a náboženskými společnostmi. Miroslav Kalousek má tedy pravdu v tom, že ke změně smluv může dojít jedině po dohodě smluvních stran.

Stát uzavřel 22. února 2013 celkem sedmnáct smluv s církvemi a nábožensk‎‎‎‎‎ý‎‎‎‎mi společnostmi (16 křesťanský‎ch církví a Federace židovský‎ch obcí v ČR) o vypořádání mezi Českou republikou a danou církví či náboženskou společností. Obsahem těchto smluv byla v‎ýše finanční náhrady, kterou se stát zavázal vyplatit ve třiceti bezprostředně po sobě následujících ročních splátkách.

Součástí každé jednotlivé smlouvy je klauzule (článek 5), která stanoví, že se účel smlouvy řídí zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (428/2012 Sb.) ve znění účinném ke dni uzavření této smlouvy – tedy ve znění k 1. 1. 2013 (dne účinnosti zákona).

Výrok Jaroslava Faltýnka hodnotíme jako zavádějící vzhledem k tomu, že kromě zemědělské a lesní půdy byly při výpočtu kompenzace zahrnuty i zastavěné plochy, u nichž byla použita pro výpočet finančního vypořádání cena 1106,78 Kč/m2, která výrazně přesahuje cenu zemědělské nebo lesní půdy. To Faltýnek v tomto svém výpočtu zcela opomíjí.

Při přípravě zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, byla již v roce 2007 ustavena Vládní komise, která měla za úkol ve spolupráci s Církevní komisí vypracovat návrh zákona o majetkovém vyrovnání. V roce 2008 byla navíc ustavena sněmovní komise, která si nechala vypracovat prověření výpočtu od společnosti Ernst & Young. Tato společnost shledala, že použitý výpočet je oprávněný a racionální. Celý proces vyjednávání o majetkovém vyrovnání s církvemi byl završen dohodou mezi církvemi a Vládní komisí a následným přijetím zákona v roce 2012.

Co se týče samotného výpočtu finančního vypořádání za zemědělské pozemky, které nemohou být vydány, byla opravdu cena za metr čtverečný zemědělské půdy stanovena na 44,48 Kč a na 27,74 Kč u lesní půdy.

Zemědělskou, respektive lesní půdou se rozumí půda, která byla zemědělská, respektive lesní v roce 1948. Od roku 1948 však došlo k velkým změnám. Část tehdejší půdy je dnes v intravilánech velkých měst (Praha, Brno), kde je její cena mnohem vyšší než cena půdy ve venkovských oblastech.

Z toho důvodu je výsledná průměrná cena zemědělské a lesní půdy vyšší než běžně uváděné tržní ceny půdy na venkově, kde se tato půda nejvíce prodává.

Výrok se vztahuje k tomu, zda KDU-ČSL byla ve sněmovně u toho, když se hlasovalo o církevních restitucích.

Jak ukazuje harmonogram schvalování zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi (tzv. církevní restituce), Poslaneckou sněmovnou byl tento zákon schválen v červenci 2012. Návrh byl však vrácen Senátem a tak jej poslanci museli odsouhlasit ještě jednou v listopadu 2012. V dané době KDU-ČSL skutečně nebyla součástí Poslanecké sněmovny, ani součástí vlády.

Dodejme ještě, že lidovci v té době měli 6 svých zástupců v Senátu a všichni z nich církevní restituce podpořili.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť ČSSD si skutečně do koaliční smlouvy neprosadila podmínku odvolání politiků SPD z vyšších sněmovních funkcí. Zároveň ale v současné době neskončilo vyšetřování bývalého tajemníka poslaneckého klubu SPD Staníka, a nelze tak z veřejných zdrojů tvrdit, že se zmiňovaný incident skutečně stal.

Kvůli výrokům Tomia Okamury, které zlehčovaly realitu romského koncentračního tábora v Letech, chtěli opoziční poslanci (v té době včetně sociální demokracie) odvolat předsedu SPD z vedení dolní komory. Na mimořádné schůzi, svolané právě za účelem pokusu o odvolání Okamury, však hlasy opozice nestačily ani na to, aby byl schválen program, a na hlasování tak ani nedošlo. Nicméně z přihlášených poslanců ČSSD všichni hlasovali pro schválení programu.

Při jednání o koaliční smlouvě mezi ČSSD a hnutím ANO si původně sociální demokraté jako jednu z podmínek pro vstup do vlády kladli i odvolání jak Tomia Okamury z křesla místopředsedy Poslanecké sněmovny, tak odvolání dalších politiků SPD z předsednických pozic sněmovních výborů. Tato podmínka však byla z konečné koaliční smlouvy kvůli nelibosti hnutí ANO vynechána.

Jan Bartošek se také zmiňuje o bývalém tajemníkovi poslaneckého klubu SPD Jaroslavu Staníkovi, který podle bývalé ministryně za ČSSD Marksové-Tominové v jedné ze sněmovnách restaurací prohlásil, že „Židi, homosexuálové i cikáni by měli jít do plynu“. Podle bývalého poslance Marka Černocha, zvoleného za Okamurovu exstranu Úsvit, šel Staník s vyjádřeními ještě dál. Podle Černocha Staník vyzýval, aby se „všichni homosexuálové, Romové a Židé stříleli už po narození“. Staník tato tvrzení odmítá a i přes mnohá svědectví přítomných poslanců nelze potvrdit pravdivost tohoto tvrzení, jelikož nebylo prohlášeno veřejně, ale ve sněmovní restauraci.

Jaroslav Staník je v současnosti už bývalým tajemníkem poslaneckého klubu SPD, jeho nástupcem se začátkem května stal exposlanec ODS Zdeněk Mach. Staník je v současné době vyšetřován pražskou policií kvůli podezření z podněcování k nenávisti vůči skupině osob, omezování jejich práv a svobod a popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy.

Prezident Zeman věděl již před hlasováním o důvěře první Babišově vládě, že premiérovi dá druhý pokus na její sestavení. Zeman po Babišovi při sestavování první vlády nepožadoval 101 podpisů poslanců k zaručení důvěry vládě. V lednu 2018 pak obrátil a tvrdil, že při druhém jmenování Babiše premiérem bude vyžadovat oněch 101 podpisů. O pár týdnů později pak zase otočil s tím, že prohraje-li prezidentské volby, podpisy od Babiše vyžadovat nebude. Volby sice vyhrál, podpisy ale od Babiše stále nechce a dokonce mu dal neomezenou dobu na jednání o vládě.

„Získal jsem představu pana prezidenta, který mě neomezuje časově z hlediska vyjednávání o druhém pokusu. Za podmínky, že budeme vyjednávat, samozřejmě. Pan prezident netrvá na 101 podpisech, ale má představu, že pokud sestavíme vládu, tak že získáme většinu přítomných ve sněmovně," řekl Babiš po schůzce s prezidentem v Lánech.

Miloš Zeman také prohlásil, že Babiše jmenuje premiérem ještě před koncem referenda o možné koalici s ČSSD, a to konkrétně 6. června. Chce tak urychlit vznik vlády.

Zeman tedy postupem času měnil podmínky pro jmenování, od začátku ale bylo jasné, že na postu premiéra vidí jen Babiše:

„Nemluvil bych o mocenském paktu mezi mnou a Andrejem Babišem, ale také ne o tom, že bych mu házel klacky pod nohy. Naopak se ho budu snažit podporovat. Je to premiér, kterého jsem sám jmenoval, a upřímně nikoho jiného na funkci premiéra nevidím."