Výrok navazuje na další Babišovo prohlášení o znovuzdanění korunových dluhopisů, které podle něj blokoval Bohuslav Sobotka. To ovšem není pravda.

Zaokrouhlování vyměřené daně směrem nahoru přinesla novela zákona o dani z příjmu navržená Nečasovou vládou, respektive až pozměňovací návrh hospodářského výboru. Sobotka proto hlasoval ve třetím čtení v této věci dvakrát - nejprve musel být schválen pozměňovací návrh a posléze zákon jako celek.

Jak v hlasování o pozměňovacích návrzích (A22, bod č. 6), tak i ve finálním hlasování se Bohuslav Sobotka zdržel. I bez ohledu na Sobotkův hlas byl návrh těsně přijat, čímž byly korunové dluhopisy podrobeny zdanění. K oběma hlasováním kromě toho došlo nikoli 23., ale už 21. března.

Babišův výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť Bohuslav Sobotka nemohl svým aktivním hlasováním pro návrh změnit jeho výsledky, a to v žádném směru. Zdanění korunových dluhopisů bylo navrženo vládou, konkurenční návrh poslance Sobotky by byl v této fázi rovněž bezpředmětný.

Ke straně Svoboda a přímá demokracie se v Poslanecké sněmovně hlásí tři poslanci, konkrétně jde o poslance Fialu, Holíka a Okamuru. Všichni tři pak opravdu hlasovali proti schválení zákona o elektronické evidenci tržeb. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Prezident Zeman navštěvuje kraje pravidelně. Jeho návštěva Jihomoravského kraje byla již 50. takovým zastavením od doby jeho inaugurace v březnu 2013. Všechny jeho cesty jsou dohledatelné zde.

V rámci svých cest vystupuje na veřejných akcích, kde mu mohou občané klást otázky. A to jak příznivci, tak i odpůrci. Zeman nazývá odpůrce „červenokaretníky“, což je reakce na protest proti politice hlavy státu, která se uskutečnila 17. listopadu 2014 v Praze na Národní třídě. Lidé symbolicky vystavovali Miloši Zemanovi červené karty.

Při dalších výjezdech, jak o tom referují média, odpůrci Zemana vítali v krajích s kartami nebo transparenty. Není pravdou, že by se tito odpůrci prezidenta nikdy na nic neptali.

Např. v říjnu 2016 se ve Zlíně odpůrce hlavy státu dotazoval na možnou souvislost konání návštěvy v kraji v termínu těsně před krajskými volbami, neboť v tomto kraji kandidovali za Stranu práv občanů, jíž je Miloš Zeman čestným předsedou, jeho blízcí spolupracovníci a to konkrétně pánové Kruliš, Mynář a Nejedlý.

V červnu 2016 se dotazoval prezidenta odpůrce v Martínkově na Třebíčsku na kauzu Peroutka, resp. na fakt, jestli již Hrad nalezl neexistující článek.

V dubnu 2016 v Berouně a Sedlčanech podle ČTK Zeman dostával od odpůrců kritické dotazy zejména v otázce jeho politiky k Číně.

Je nepochybné, že během krajských návštěv prezidenta drtivě převažují dotazy spíše od Zemanových příznivců, což lze dokumentovat i na návštěvě v Jihomoravském kraji. Demagog.cz ověřuje vystoupení v Ivančicích, Kozojídkách a Kuřimi. Vlastně až v Kuřimi se vůči prezidentovi objevily dvě otázky od odpůrců (dodejme, že padly až poté, co Zeman pronesl tento výrok, tudíž by nebylo korektní je sem započítávat). Nicméně není pravdou, jak tvrdí Zeman, že prezidentovi odpůrci na něj nemají žádné dotazy. Výrok je proto hodnocen jako nepravdivý.

Pavel Kováčik vyřkl v debatě (čas 36:25) tento výrok v reakci na Jaroslava Faltýnka, jenž obhajoval Andreje Babiše tím, že ministr financí prokázal své příjmy, a zároveň se dotazoval, kdo další to tak udělal. Výrok je pravdivý, neboť při žádosti o dávky hmotné nouze je opravdu třeba odhalit majetkové poměry své a často i dalších osob.

Existují tzv. nárokové dávky, které se bez dalšího přidělují za splnění podmínek bez prokazování majetku (např. u rodičovského příspěvku a pohřebného nikoliv). Vedle toho ovšem existují také dávky, kde je jedním z kritérií příjem adresáta (§ 2 zákona o státní sociální podpoře, např. u příspěvku na bydlení, přídavku na dítě a porodného).

Jiná je situace u dávek hmotné nouze, tedy příspěvku na živobytí, doplatku na bydlení a mimořádnou okamžitou pomoc. Zejména první dvě jmenované bývají nejčastěji skloňovány v diskuzi o sociálních dávkách. U všech tří je třeba přímo posoudit majetkové poměry (tedy vlastnictví movitých a nemovitých věcí) žadatele a dalších osob, které laicky řečeno tvoří příjem domácnosti. Zjišťuje se tak pro případ, že by si žadatelé místo získání dávek mohli zajistit příjem prodejem majetku. Žadatelé pak tedy, pokud chtějí uspět, musí vykázat veškerý majetek, jenž dohromady nesmí dostačovat na pokrytí základních potřeb.

Jsou tedy příspěvky a dávky, u kterých nehraje majetek roli. U většiny z nich je však předmětem podrobného zkoumání přinejmenším příjem žadatelů (a dalších osob). K „absolutnímu totálnímu odhalení majetkových poměrů“ dochází u dávek hmotné nouze. Kováčik chtěl výrokem ukázat, že odhalení majetku není v Česku neslýchanou novinkou a u dávek je to běžným standardem. S výhradou toho, že ne každý jednotlivý občan žádající o příspěvek či dávku musí „absolutně a totálně“ svůj majetek odhalit, hodnotíme výrok jako pravdivý.

V tomto volebním období se skutečně odehrálo pouze jedno hlasování o nedůvěře vládě (na 28. schůzi v květnu 2015). Slovo „pouze“ uvádíme proto, že v minulém období opozice vyvolala takové hlasování hned pětkrát.

Generální ředitelství Finanční správy podléhá ministerstvu financí, ovšem jednotlivé ředitele odborů jmenuje státní tajemník. Finanční správa je ale přímo řízeným orgánem, jehož generálního ředitele skutečně jmenuje ministr financí.

Finanční správa ČR je jedním z odborů podřízených ministerstvu financí. Ta dále zřizuje „Generální finanční ředitelství, Odvolací finanční ředitelství a finanční úřady, které jsou správními úřady a organizačními složkami státu“ § 1(2). Tyto sekce tedy rovněž podle z. č. 456/2011 Sb. podléhají ministerstvu financí.

Jmenování i odvolání generálního ředitele se ovšem řídí zákonem o státní službě (z. č. 234/2014 Sb.). V něm, v § 57(1) stojí, že: „Ředitele odboru v ministerstvu nebo v Úřadu vlády jmenuje státní tajemník na základě výsledku výběrového řízení. V jiném správním úřadu jmenuje ředitele odboru na základě výsledku výběrového řízení vedoucí služebního úřadu.“ Státním tajemníkem ministerstva financí je od roku 2015 Jan Sixta, který má současně podle § 60(1) pravomoc ředitele i odvolat. Státního tajemníka jmenuje vláda na návrh ministra financí, ta ho ovšem podobně jako ředitele sekce podle § 60(1) odvolá. Ministr financí zde tedy nemá v žádném z příkladů odvolací pravomoc.

Přestože Finanční správa spadá pod odbor 25 - Strategie daňové politiky, spolupráce a správy, jedná se o přímo řízenou organizaci, nad níž stojí pouze samotné ministerstvo. V tomto případě se proto na jmenování i odvolání podílí „vedoucího služebního úřadu“, tedy samotný ministr.

Podobně jako roku 2014 odvolal ministr dopravy Prachař (ANO 2011) generálního ředitele Ředitelství silnic a dálnic, tak loni odvolal ministr zemědělství Jurečka (KDU-ČSL) gen. ředitele pro Povodí Moravy.

Výrok se točí kolem schvalování zvýšení rodičovského příspěvku z roku 2006. Redaktor Šídlo se ptá Kalouska právě na to v souvislosti s bilboardem, na němž byl Kalousek coby předseda KDU-ČSL vyobrazen.

14. března 2006 se hlasovalo v Poslanecké sněmovně o sérii zákonů, které přinášely zvyšování podpory v sociální oblasti. Kromě rodičovského příspěvku, o kterém je řeč, šlo např. o plošnou podporu ve výši 1 000 korun pro prvňáčky (tzv. pastelkovné).

Rodičovský příspěvek se zvýšil na 7600 korun v rámci hlasování o novele zákona v souvislosti s přijetím zákona o životním minimu (sněmovní tisk 1065). Fakticky šlo o to, že tento tisk upravoval příspěvek tak, že šlo o 40 % výdělku v nepodnikatelské sféře. Miroslav Kalousek v hlasování o tomto návrhu nebyl přihlášen, tudíž se hlasování nezúčastnil.

ČNB přímo neuvolnila pravidla vydávání dluhopisů, i když na návrhu zákona zjednodušujícího jejich vydávání spolupracovala.

Premiéra korunových dluhopisů vyvolala vzestup na konci roku 2011, jejich vydávání zcela markantně vrcholilo na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6). V době před rokem 2013 kromě státu rozsáhle emitovaly i soukromé firmy.

Kalousek mluví v souvislosti s ČNB o novele zákona o dluhopisech z roku 2012. Právě tou ministerstvo zamýšlelo zjednodušit proces registrace dluhopisů, respektive procedury schvalování Českou národní bankou. Nebyla to tedy sama centrální banka, kdo proceduru zjednodušil, nemá totiž zákonodárnou iniciativu. Na tvorbě zákona však spolupracovala a ve fázi projednávání ve vládě poskytla k návrhu zásadní připomínky (.doc). V každém případě tato novela nebyla „startérem“ vlny emise korunových dluhopisů.

Klíčový je § 3. Z důvodové zprávy (.pdf) uvádíme:

„Zrušuje se omezení, stanovené v dosavadním § 3 odst. 1, a umožňuje se tak, aby dluhopisy mohla vydávat jakákoli osoba, včetně osoby fyzické. Dále se odstraňuje dvojitá povinnost týkající se dokumentů, které musejí (být) schváleny Českou národní bankou při vydávání a veřejném nabízení dluhopisů.“

Podíváme-li se na celý proces, zjistíme, že prezident zákon podepsal 4. května 2012 a v účinnost vstoupil až 14. srpna 2012. Ani jedno z dat rozhodujících pro vydání zákona však výrazně neovlivnilo emisi korunových dluhopisů. Spouštěčem pro banky byly zjevně první emise vydané státem a státními podniky. Největší boom byl pak spojen s končící lhůtou pro zaregistrování dluhopisů, jejichž úroky nebudou daněné.

Novela z roku 2012 pak zabránila do té doby běžné praxi, kdy se úroky z korunových dluhopisů nedanily, neboť byly tak nízké, že po zaokrouhlení směrem dolů nedávaly celé číslo.

Pro stávající volební období zůstává v legislativním procesu 256 právních norem. Sám předseda poslaneckého klubu ANO Faltýnek v těchto Otázkách (15. minuta) konstatoval, že se ve Sněmovně nestihnou projednat legislativní změny, které na první dubnové schůzi neprojdou prvním čtením.

Jak správně uvádí poslanec KSČM, mezi těmito zákony jsou návrhy z opozičních lavic (např. novela zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi), nechybí však ani návrhy od poslanců koaličních stran (např. novela zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny) nebo samotné vlády.

Počet neprojednaných zákonů můžeme porovnávat vzhledem k délce mandátu s Poslaneckou sněmovnou za vlády Mirka Topolánka i Petra Nečase. Tehdy zákonodárci nedotáhli do konce celých 154, respektive 170 předložených norem.

Případný postup zavedení společné evropské měny by byl korigován Národním plánem zavedení eura. Konkretizace přepočtu mezi českou korunou a eurem bude upravena v Obecném zákoně o zavedení eura. Portál ministerstva financí zavedenieura.cz popisuje princip zaokrouhlování detailně.

CZK → EUR. Při přepočtu korunové částky na eurovou je korunový základ dělen přepočítacím koeficientem. Výsledná částka bude zaokrouhlena na dvě desetinná místa čili na nejbližší eurocent jako nejnižší nominále peněžní jednotky eura. Při nerozhodném výsledku, tj. končícím na třetím desetinném místě číslicí 5, je zaokrouhlováno vždy směrem nahoru.

EUR → CZK. Při přepočtu eurové částky na korunovou se eurový základ násobí přepočítacím koeficientem. Výsledná částka bude zaokrouhlena na nejnižší národní měnovou jednotku, v případě ČR tedy na jeden haléř.

Dílčí versus konečná částka. Skládá-li se peněžní částka z více dílčích položek, je doporučováno zaokrouhlovat až konečnou hodnotu, zatímco dílčí položky mohou být uváděny nezaokrouhleně. Tímto způsobem se zabrání nekonzistencím z důvodu drobných odchylek mezi zaokrouhlováním po jednotlivých položkách a zaokrouhlením výsledné částky. Ilustrativní přepočet korunové částky na částku v eurech:

Výchozí částka: 1500 Kč
Přepočítací koeficient (ilustrativní): 1 € = 27,6540 Kč

Správně: 1500 : 27,654 = 54,24 € (použit byl platný přepočítací koeficient)
Chybně: 1500 : 27,65 = 54,25 € (použit byl zaokrouhlený přepočítací koeficient)
Chybně: 1500 : 27,6 = 54,35 € (použit byl zkrácený přepočítací koeficient)
Chybně: 1500 × 0,036161 = 54,24 € (použit byl invertovaný přepočítací koeficient)