Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo dohledat informace o garanci 437 mld. Kč, o které Andrej Babiš mluvil. Babiš toto číslo zmínil již v květnu 2015, nicméně ani web ministerstva financí ani Česká národní banka ve svých materiálech takovou garanci neuvádějí.

Vstupní náklady na zavedení eura by se bez započtení vkladu do Bankovní unie měly dle odhadů pohybovat někde mezi 50 a 60 mld. Kč. Počáteční vklad do Bankovní unie není jasně daný, nicméně s největší pravděpodobností se bude jednat o částku v řádu jednotek až desítek miliard.

V lednu loňského roku se v Praze uskutečnila konference s názvem Přijetí společné evropské měny v ČR –přínosy a rizika. Tehdejší státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza na konferenci uvedl, že náklady na zavedení eura pro celou ekonomiku by činily zhruba půl procenta hrubého domácího produktu. Letošní HDP by se dle odhadů ministerstva financí mělo pohybovat okolo částky 4 885 mld. Kč, náklady by tedy v tomto ohledu činily zhruba 24,34 mld. Kč.

Během krize eurozóny byly vytvořeny dva mechanismy, do kterých členské země platící eurem vkládaly finance, aby pomohly sanovat dluhy jiných členských zemí eurozóny. První z tzv. eurovalů, Evropský mechanismus finanční stabilizace a druhý, Evropský nástroj finanční stability.

V roce 2013 pak vznikl fond Evropský stabilizační mechanismus, který nahradil předchozí dva mechanismy. Celkový kapitál byl stanoven na 700 mld. eur. Vklad ČR do tohoto Evropského stabilizačního mechanismu (ESM) by pak měl být 34 miliard korun.

Kromě ESM by Česká republika musela vstoupit do Bankovní unie, která působí jako bariéra proti spekulacím a bankovním krizím. Podle makroekonomického analytika České spořitelny Michala Skořepy by mohl výdaj na Bankovní unii v průběhu několika let dosáhnout částky 50 mld. Kč. Kromě toho zmiňuje Skořepa budoucí možný výdaj do ESM – téměř 400 mld. Kč., což však není vstupní náklad, ale potenciální budoucí výdaj.

Mapa globálních oborových příležitostíje nástrojem české ekonomické diplomacie a její první knižní vydání vzniklo v roce 2015. V úvodu této publikace je seznam prioritních zemí daných Exportní strategií 2012 – 2020 označen za překonaný, protože určuje pouze exportní destinaci.

Českým exportérům má Mapa nově pomáhat s hledáním perspektivních oborů, v nichž má ČR konkurenční výhodu. Ve stejném roce vyšlo také tzv. sektorové vydání, které bylo na rozdíl od prvního teritoriálně členěného vydání děleno oborově. Následovalo vydání z roku 2016, jež navíc informuje i o příležitostech rozvojové spolupráce v jednotlivých zemích. Nejaktuálnější verze je z června 2017.

Mapu globálních oborových příležitostí připravuje MZV ve spolupráci s MPO a CzechTrade. Využívá přitom informace získané ekonomickými diplomaty v zahraničí a zapojen je i soukromý sektor. Publikace jsou k dispozici v knižní i elektronické podobě a na portálu BusinessInfo.cz se nachází jejich interaktivní verze.

Prezident Zeman navštěvuje kraje pravidelně. Jeho návštěva Jihomoravského kraje byla již 50. takovým zastavením od doby jeho inaugurace v březnu 2013. Všechny jeho cesty jsou dohledatelné zde.

V rámci svých cest vystupuje na veřejných akcích, kde mu mohou občané klást otázky. A to jak příznivci, tak i odpůrci. Zeman nazývá odpůrce „červenokaretníky“, což je reakce na protest proti politice hlavy státu, která se uskutečnila 17. listopadu 2014 v Praze na Národní třídě. Lidé symbolicky vystavovali Miloši Zemanovi červené karty.

Při dalších výjezdech, jak o tom referují média, odpůrci Zemana vítali v krajích s kartami nebo transparenty. Není pravdou, že by se tito odpůrci prezidenta nikdy na nic neptali.

Např. v říjnu 2016 se ve Zlíně odpůrce hlavy státu dotazoval na možnou souvislost konání návštěvy v kraji v termínu těsně před krajskými volbami, neboť v tomto kraji kandidovali za Stranu práv občanů, jíž je Miloš Zeman čestným předsedou, jeho blízcí spolupracovníci a to konkrétně pánové Kruliš, Mynář a Nejedlý.

V červnu 2016 se dotazoval prezidenta odpůrce v Martínkově na Třebíčsku na kauzu Peroutka, resp. na fakt, jestli již Hrad nalezl neexistující článek.

V dubnu 2016 v Berouně a Sedlčanech podle ČTK Zeman dostával od odpůrců kritické dotazy zejména v otázce jeho politiky k Číně.

Je nepochybné, že během krajských návštěv prezidenta drtivě převažují dotazy spíše od Zemanových příznivců, což lze dokumentovat i na návštěvě v Jihomoravském kraji. Demagog.cz ověřuje vystoupení v Ivančicích, Kozojídkách a Kuřimi. Vlastně až v Kuřimi se vůči prezidentovi objevily dvě otázky od odpůrců (dodejme, že padly až poté, co Zeman pronesl tento výrok, tudíž by nebylo korektní je sem započítávat). Nicméně není pravdou, jak tvrdí Zeman, že prezidentovi odpůrci na něj nemají žádné dotazy. Výrok je proto hodnocen jako nepravdivý.

Podle Pavla Teličky chybí školství absolventi technických škol a kvalifikovaní pracovníci. V otázce řešení se však odkazuje na ministryni školství Valachovou (ČSSD), která příslušné reformní kroky v Otázkách VM blíže neuvedla. S ohledem na omezený časový rámec pořadu je však nutné zohlednit, že příslušné argumenty Valachová prezentovala v řadě jiných mediích. Výrok Teličky proto hodnotíme jako zavádějící, neboť spojovat absenci reformních kroků s jedním pořadem, jehož dramaturgii host ani nenastavuje, je velmi zjednodušující.

Jedním z možných řešení nedostatku kvalifikovaných pedagogů je podle ministryně Valachové zaměstnání odborníků z praxe na plný úvazek, tedy bez pedagogické kvalifikace. Tento systém v současnosti funguje ve vysokém školství. Zvažuje se proto zavedení i na středních odborných školách.

Loni ministerstvo školství zjednodušilo způsob uznávání odborné kvalifikace pro cizince i uznání kvalifikace dosažené občany ČR v zahraničí.

Už v roce 2015 uvedla Kateřina Valachová pro Rozhlas, že chce „učinit legislativní změny, abychom zlepšili podmínky a počet učitelů odborných předmětů na středních odborných školách“. Tuto ambici se pokusila naplnit reformou tzv. kariérního řádu. Celkem poslal resort do Poslanecké sněmovny v tomto období 10 zákonů (u typu navrhovatele zaškrtnout „vláda“, do zástupce navrhovatele vepsat „školství“).

Řada regionů současně nabízí studentům technicky zaměřených škol stipendia.

Zdroj: OVM; Průzkum veřejného mínění Trendy ČeskaDiskuze mezi Valachovou (ČSSD) a Münichem (expert pro projekty EU, OECD apod.), na niž se Telička odkazuje, se zabývala především platovými podmínkami pedagogů.

Valachová v debatě mluvila (9:08–9:28) o tom, že nelze jednoznačně zaručit, jestli plánované reformy povedou ke zkvalitnění školství jako takového. Uvedla však několik faktorů, jež mají na kvalitu školství vliv:

• Optimalizace školství, o které se mluví od roku 2009, jež stojí na komunální spolupráci mezi obcemi.
• Zavedení povinné maturitní zkoušky z matematiky na středních školách s dvouletým rozložením.
• „Školský rejstřík“, který mapuje záměry dílčích škol, u nichž následně ministerstvo posuzuje, zda je nutné danou školu podpořit a udržet. Kritičtější správa tohoto rejstříku ze strany MŠMT je podle Valachové (5:50–6:15) jednou z cest ke zkvalitnění školství.

V otázce kvalifikované pracovní síly se diskuze krátce stočila na funkci ředitele. Ten je podle školského zákona (§ 166(2)) volen komisí tvořenou zastupiteli příslušné obce a současně je politicky odpovědný starostovi obce. Výsledek konkurzu ale není podle zk. 54/2005 Sb.o konkursních řízeních závazný. Má pouze doporučující charakter.

Otázce kvalifikace ředitelů (9:45–10:20) se chce Valachová ještě věnovat. V diskuzi ale neuvedla, jakým způsobem.

Kvalita pedagogů, jak plynulo z diskuze v Otázkách VM, je podle Valachové závislá především na finančním ohodnocení. To je jeden z reformních kroků, na němž Valachová skutečně pracuje.

Zdroj: OVM

Je nepochybné, že veřejná debata o školství je často tvořena diskuzí o platech. V oblasti školství se nicméně řeší i jiné návrhy, např. kariérní řád pro učitele, podpora technického vzdělávání či regionální školství. Spojit tedy absenci těchto témat s jedním pořadem ČT, v němž vystoupila ministryně Valachová, je zavádějící.

Oprava: Výrok byl původně hodnocen jako nepravdivý. Po opětovném přezkoumání jsme jej změnili na zavádějící. Je pravdou, že v minulosti byla horní sazba DPFO nad 40 % a postupně se snižovala (nejen za pravicových vlád). Pravicové vlády pak v roce 2008 zavedly jednotnou 15% daň ze superhrubé mzdy. Zde ovšem došlo ke snížení z nejvyššího pásma, které dosahovalo 32 %. Navíc jsme přihlédli k tomu, že složená daňová kvóta zůstala fakticky stejná. Za původní chybné hodnocení se omlouváme.

Za vlády Mirka Topolánka došlo k zavedení rovné daně, která nahradila předchozí progresivní daň, jejíž výše se v 90. letech opravdu pohybovala nad 40 %. V době zavedené 40% daně však vládla pravicová vláda Václava Klause. Ke snížení pod 40 % došlo až v roce 2001 za levicové vlády Miloše Zemana. Za období 2 posledních pravicových vlád pak zároveň došlo k růstu daně z přidané hodnoty. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Progresivní daň se týká daně z příjmů fyzických osob a označuje daňový systém, ve kterém se výše daňové sazby liší podle výše základu daně. Tato forma výpočtu daní z příjmů platila na území České republiky od roku 1993 do roku 2007, kdy v prvních 2 letech za vlády Václava Klause činila nejvyšší sazba 47 % ze superhrubé mzdy. Po novelizaci zákona o daních z příjmů se nejvyšší sazba snížila na 40 %, ke kterým se ještě doplácela pevně stanovená částka.

Pod sazbu 40 % se daň snížila za vlády levicové vlády Miloše Zemana, konkrétně činila 32% pevná částka, přičemž na této hranici vydržela až do roku 2008, kdy byla pravicovou vládou Mirka Topolánka zavedena jednotná sazba ve výši 15 %.

Co se týče daně z příjmu právnických osob, ta se mezi roky 2007 až 2009 snížila z 24 % na 21 %. V tomto období vládla pravicová vláda vedena Mirkem Topolánkem.

Mnoha změn se dočkala též DPH (.pdf, str. 18). Od roku 2007 byla standardní sazba zvýšena z 19 % na 20 %. Snížená sazba postupně stoupla z 5 % na 15 %. V roce 2015 se přidala ještě druhá snížená sazba, která doposud neexistovala - ta činí 10 %.

Ukazatelem vývoje celkového daňového zatížení může být celková daňová kvóta, která udává podíl všech daňových plateb, včetně sociálního a zdravotního pojištění, na HDP. K mírnému poklesu po zavedení daňových reforem v roce 2008 skutečně došlo, jedná se ale o ukazatel, který je relativní vůči HDP, musíme tak vzít v úvahu i hospodářskou krizi, jež v těchto letech probíhala.

Předseda Okamura má zřejmě na mysli průzkum volebního potenciálu, který říká, kolik by teoreticky mohla daná strana získat hlasů, kdyby se k ní přiklonili všichni voliči, kteří její volbu zvažují. V tomto typu průzkumu může respondent uvést více politických subjektů současně a zahrnuti jsou všichni respondenti, tedy i ti nerozhodnutí.

Podle výzkumu společnosti Behavio skutečně dosahuje SPD 13% volebního potenciálu.

Pokud bychom se podívali na volební model CVVM (.pdf) – který zahrnuje pouze respondenty, kteří jsou rozhodnuti jít k volbám a vědí, koho budou volit – vidíme, že zde SPD dosahuje 7,3 % hlasů.

Boris Tadić byl srbským prezidentem od července 2004 do dubna 2012. Českou republiku Tadić v závěru svého funkčního období navštívil dvakrát. Nejprve v září 2011 a poté v únoru 2012, kdy byl společně s tehdejším prezidentem Slovenska Ivanem Gašparovičem a chorvatským prezidentem Ivem Josipovičem hostem na zámku v Lánech, kam je pozval prezident České republiky Václav Klaus. Na programu měli například rozhovory o evropských tématech. Vstup Srbska do Evropské unie bylo rovněž předmětem Tadićovi záříjové návštěvy, Klaus tehdy podpořil snahy Srbů stát se co nejdříve členy EU.

Evropská unie po Srbsku dlouhodobě požaduje kromě strukturálních reforem dopadení mezinárodně hledaných osob podezřelých ze zločinů spáchaných v době válečných konfliktů po rozpadu Jugoslávie v 90. letech a také uznání Kosova, které se od Srbska odtrhlo v roce 2012. Druhá z podmínek byla splněna v roce 2011, kdy byl srbskou policí zadržen bývalý prezident Republiky Srbská Krajina Goran Hadžič, který byl jako poslední z válečných zločinců balkánských válek stále na útěku.

Klaus na schůzce prohlásil, že v otázce Kosova nemá sebemenší ambici jiné zemi radit nebo ji tlačit k nějakému řešení.

Z kontextu výroku není jasné, zda Zaorálek myslel zářijovou či únorovou návštěvu. Pokud byl na schůzku pozván, pak s největší pravděpodobností z pozice stínového ministra zahraničí, kterou zastával. Rovněž se z veřejně dostupných zdrojů a ani v médiích nedá vystopovat údajný Klausův příměr o říjnové revoluci. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Dnešní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský byl ministrem spravedlnosti v letech 2002–2003 a případem Kajínek se skutečně zabýval.

Rychetský v roce 2001 objevil v případu nejasnosti a obrátil se proto se stížností k Nejvyššímu soudu v Brně s cílem dospět k obnovení trestního řízení. Nejvyšší soud však stížnost zamítl. Svoje rozhodnutí podat stížnost komentoval Rychetský slovy: „Vstávaly mi hrůzou vlasy na hlavě, když jsem zjistil, kolik je v tom případu pochybení.“

V Kajínkově případu se Rychetský angažoval či se k němu vyjadřoval také později. V roce 2002 nedoporučil tehdejšímu prezidentovi republiky Václavu Havlovi udělit Kajínkovi milost, o kterou Kajínek prezidenta požádal.

V polovině května 2017 poskytl Rychetský rozhovor magazínu Právní rádce, v němž uvedl: „Pan Kajínek byl odsouzen, a ten, co si ho měl najmout, byl viny zproštěn. To vyvolává pochybnosti.“

V dubnu 2017 prezident Zeman sdělil veřejnosti, že má pochybnosti o vině Kajínka a následně mu 23. 5. 2017 udělil milost.

Kontrolní hlášení se v Poslanecké sněmovně projednávalo na konci roku 2014 a to v rámci novely zákona o DPH. Šlo o sněmovní tisk 291.

Konkrétně v prosinci jednali poslanci o vráceném návrhu ze Senátu. V rámci schůze 22. prosince byl zákon kritizován zejména opozičními TOP 09 a ODS, z nichž ODS skutečně brojila proti kontrolnímu hlášení, zatímco TOP 09 kritizovala primárně legislativní činnost ministra Babiše a jeho údajný přístup ke státu obecně. Ze stenozáznamu můžeme citovat např. právě předsedu ODS, který ke kontrolnímu hlášení uvedl:

„Já bych připomenul v několika bodech naše hlavní argumenty proti povinnému kontrolnímu hlášení. Opravdu jenom velmi stručně:1. Zasáhne to čtvrt milionu podnikatelů, kteří jsou plátci DPH.

2. Ročně to bude stát tyto podnikatele až 1,37 mld. korun.

3. Každý měsíc jim to vezme, a to je odhad vlády, tři a půl hodiny jejich času.

4. Znamená to minimálně šestou a rozhodně ne poslední změnu daňových zákonů v tomto období.

5. Je to přípravný krok k zavedení registračních pokladen.

6. Je to vlastně další touha státu evidovat, kontrolovat, sledovat každý náš krok.“

Je také faktem, že k danému návrhu ODS podala pozměňovací návrh (konkrétně předseda Fiala), který měl vyjmout z povinnosti podávat hlášení podnikatele s ročním obratem nižším než 1 milion korun.

O samotném zákomu se v Poslanecké sněmovně hlasovalo dvakrát (ve 3. čtení a po vrácení zákona Senátem), v obou případech pak byla ODS proti.

Rušení ministerstev je opravdu tématem posledních vlád i některých stran v předvolebních kampaních minimálně v posledních dvou volebních obdobích.

V roce 2012 mluvila o snížení počtu ministerstev vláda Petra Nečase.

Ve volebních programech pro předčasné volby přišly s nápadem na rušení ministerstev např. ODS či TOP 09. Občanští demokraté (str. 6) hovořili o sloučení MPO s ministerstvem dopravy a dále o sloučení MŽP, MZe a MMR. Rušení některých ministerstev slibovala rovněž TOP 09 - ta chtěla vytvořit ministerstvo hospodářství spojením MPO, MMR a MD.

O rušení ministerstva pro místní rozvoj hovořil rovněž volební program ODS v roce 2010 (str. 35). U předvolebních kampaní najdeme také sliby o zeštíhlení státní správy pomocí rušení ministerstev. MMR by před volbami v roce 2009 zrušila ODS i nově vzniklá TOP 09.

To, že se téma rušení ministerstev ve veřejném prostoru objevuje opakovaně, dokládá i souhrn, který byl představen přímo v pořadu Otázky Václava Moravce (čas 52:35). Dodejme, že k žádnému rušení vyjma ministerstva informatiky v této době nedošlo.