V červnu 2013 bylo přijato usnesení vlády č. 449 (.pdf) k Dopravní politice České republiky pro období let 2014–2020 s výhledem do roku 2050. Tato studie má působit jako výchozí strategický dokument (.pdf) resortu dopravy a klade si za cíl mimo jiné (str. 52, kap. 4.4.2.2.) „zkvalitnění napojení všech krajských měst na páteřní kapacitní silniční síť“ nebo „výstavbu chybějících úseků na hlavní síti TEN-T do roku 2030“. Politika transevropské dopravní sítě se týká například probíhající modernizace dálnice D1 mezi Mirošovicemi a Kývalkou.

Z dokumentu vychází i opatření (str. 49, kap. 4.4.2.), které zadává ministerstvu dopravy vytvářet v pětiletých intervalech studii Dopravní sektorové strategie. Toto potvrdila svým usnesením č. 850 (.pdf) ze dne 13. listopadu 2013 i vláda Jiřího Rusnoka. V příloze (.pdf) studie lze pak nalézt jak tabulku s harmonogramem realizace Dopravní strategie pro oblast silniční infrastruktury (str. 2–3), tak i mapu se zakresleným návrhem Dopravní strategie (str. 8).

Postoj k Evropské unii a také k přijetí eura dlouhodobě sleduje Centrum pro výzkum veřejného mínění Akademie věd (CVVM).

Podle nejnovějšího šetření z dubna 2017 (.pdf, s. 4) je 7 % rozhodně pro přijetí eura, 14 % spíše pro přijetí – dohromady 21 % lidí. Necelé tři čtvrtiny jsou tedy proti. Jak je vidět z následujícího grafu, do roku 2006 převažovala v populaci podpora přijetí eura, zhruba do roku 2009 byly obě strany vyrovnané a v roce 2011 došlo ke skokovému zvýšení odmítavého postoje. Podpora je vyšší u mladších lidí a lidí s vyšším vzděláním nebo příjmem (s. 5).

Ministerstvo hospodářství bylo zřízeno v roce 1992 jako nástupce předchozího ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj. Do jeho kompetence spadala původně úprava malých a středních podniků, živností, cestovního ruchu, silniční a městské dopravy či pošty a telekomunikací.

První omezování kompetencí začalo již v roce 1992. Od prosince tohoto roku přešla působnost ve věcech silniční a městské dopravy, drah zvláštního určení, pozemních komunikací, vnitrozemské plavby, vodních cest a civilního letectví na ministerstvo dopravy.

V roce 1996 bylo rozhodnuto, že ministerstvo k 1. listopadu 1996 zanikne. Jeho dosavadní působnosti byly přeneseny na jiné resorty – ministerstvo dopravy a spojů, ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo pro místní rozvoj a ministerstvo životního prostředí. Kompetence byly tedy přeneseny na pět ministerstev a dva ústřední orgány státní správy.

Počet úředníků na ministerstvech se opravdu zvyšuje. Na to nemělo vliv jen slučování ministerstev, ale také například vstup České republiky do Evropské unie. Data z roku 1995 se nepodařilo dohledat, ale například z dostupných dat od roku 2005 lze pozorovat nárůst pracovníků na ministerstvu obchodu a průmyslu, i když je nutné dodat, že tomu tak nebylo ve všech sledovaných letech a docházelo i k úbytku zaměstnanců.

RokPočet zaměstnanců2005 771 2006 781 2013 763 2014 795 2015 792

K nárůstu zaměstnanců dochází stále také například na ministerstvu pro místní rozvoj.

RokPočet zaměstnanců201363620146422015653

Nepodařilo se nám dohledat, zda v daných konkrétních agendách, které byly přesunuty na úřady z původního ministerstva, počet lidí rostl. Obecně lze konstatovat, že počet státních zaměstnanců roste. Za poslední čtyři roky jich přibylo cca 30 tisíc (např. vojáci, hasiči, učitelé, státní úředníci), výjimkou nebyl ani resort Ministerstva financí pod vedením Andreje Babiše. Nejsou ovšem dostupná souhrnná data od 90. let, na základě nichž bychom výrok mohli hodnotit a tudíž jej ponecháváme jako neověřitelný.

V únoru 2017 předložila skupina poslanců návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti ČR. Tato novela fakticky do zákona zakotvuje následující ustanovení:

„(3) Občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo k naplňování úkolů uvedených v odstavci 2. Toto právo může být zákonem omezeno a zákonem mohou být stanoveny další podmínky jeho výkonu, je-li to nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, veřejného pořádku a bezpečnosti, životů a zdraví nebo pro předcházení trestným činům.“

Daná novela byla veřejně velmi diskutována zejména v souvislosti s evropskou směrnicí o držení zbraní, předkladatelé si od potenciálního přijetí návrhu slibují zachování množství i charakteru zbraní v zemi. Nakolik k tomu daná předloha vede, nehodnotíme.

Návrh prošel Poslaneckou sněmovnou, nyní jej má projednávat Senát. Média referovala o tom, že část senátorů není přijetí nakloněna. V každém případě projednávání zákona nebylo ukončeno, nebyl tedy doposud přijat a tím pádem ani neplatí, resp. není účinný. Jelikož jde o návrh ústavního zákona, je schválení ústavní většinou senátorů nezbytnou podmínkou pro přijetí tohoto opatření.

Ustanovení týkající se vodních děl byla připomínkována, vzhledem k počtu připomínek však tvoří relativně malou část připomínkovaných ustanovení. Celkem jich bylo uplatněno 2142, ne uváděných 2500, i přesto ale výrok hodnotíme jako pravdivý.

Podle vypořádací tabulky bylo k novele stavebního zákona uplatněno (.docx, str. 1) 2142 připomínek. Ty směřovaly na mnoho ustanovení navrhované novely, a to mj. i na ustanovení týkající se vodních děl. Mezi hlavní důvody patřilo zařazení vodních děl mezi vedlejší povolované stavby, o kterých by se rozhodovalo v rámci tzv. koordinovaného řízení (.pdf, str. 78, bod č. 5). V důsledku toho by o jejich výstavbě rozhodoval jiný než vodoprávní úřad (připomínky č. 196, 197, 199).

Co se týče připomínkových míst, připomínky uplatnila všechna ministerstva, dále všechny kraje a za města a obce pak Svaz měst a obcí. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Předně je třeba zdůraznit, že na přípravě návrhu rozpočtu spolupracuje ministr financí a správce rozpočtové kapitoly - v tomto případě MŠMT. Vzhledem k tomu, že v současné chvíli (květen 2017) teprve probíhá sestavování rozpočtů, je nemožné s určitostí tvrdit, jakým způsobem výsledný rozpočet dopadne a rozpočet je v této chvíli ještě upravován.

MŠMT prozatím vydalo tiskovou zprávu, ve které tvrdí, že po dohodě s vládou při přípravě rozpočtu se zohlední narůstající výdaje na školství. „MŠMT chce proto zvýšit podíl výdajů kapitoly Ministerstva školství, mládež a tělovýchovy na HDP o více než 1 procentní bod do roku 2020, tj. o 60 mld. Kč. Investovat je přitom třeba do všech stupňů vzdělání a na konkrétní systémová opatření.“ Poslanecká sněmovna se v usnesení v bodě III. shodla na podpoře tohoto postupného navyšování a vyzvala vládu, ať tuto skutečnost zohlední (.pdf, bod III.).

Školský zákon č. 561/2004 v bodě 5, § 160, stanovuje, že prostředky ze státního rozpočtu se mimo jiné odvozují od skutečného počtu dětí ve škole. Při sestavení rozpočtu je tedy třeba tuto skutečnost zohlednit. Podle dat ČSÚ stoupá počet žáků v ZŠ, ve školním roce 2015/2016 bylo žáků 880 251, kdežto v roce 2014/2015 jich bylo pouze 854 137 a stoupající pokračuje již od roku 2010.

Návrh rozpočtu na rok 2018, který je nezřídka veřejně komentován, je teprve svého druhu výkopem ze strany Ministerstva financí. Běží legislativní proces, kdy je návrh poslán do připomínkového řízení a dále bude otázkou celé vlády, jak jej upraví. Aktuální návrh Ministerstva financí navíc není v celé své šířce veřejně dostupný, je tedy nemožné konkrétně sledovat, jak se zde pracuje s jednotlivými prostředky v rámci rozpočtové kapitoly MŠMT.

V květnu 2013 Jan Husák (TOP 09) předložil Sněmovně novelu zákona o elektronických komunikacích (Zk. 258/2014 Sb.), kde v § 63 písm. p (.pdf, str.6) upravuje podmínky pro spotřebitele při ukončení smlouvy s operátorem. Tím skutečně došlo k posílení pozice spotřebitelů.

p) výše úhrady v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, výpovědí ze strany účastníka nebo podnikatele nebo dohodou obou smluvních stran, přičemž výše úhrady nesmí být vyšší než jedna pětina součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, nebo jedna pětina součtu minimálního sjednaného měsíčního plnění zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, a výše úhrady nákladů spojených s telekomunikačním koncovým zařízením, které bylo účastníkovi poskytnuto za zvýhodněných podmínek,

Tento pozměňovací návrh podpořilo 114 ze 155 přítomných poslanců a byl tedy přijat.

Nově se tak skutečně snížila hrazená částka za předčasné ukončení smlouvy, a to na 1/5, tedy 20 % z celé zbývající částky. Tehdy platný zákon obsahoval § 63, odst. 1 písm. p) (.pdf, str. 10) v následujícím znění: „... výše úhrady v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, včetně výše úhrady nákladů spojených s telekomunikačním koncovým zařízením, které bylo uživateli k využívání služby poskytnuto.“

V tomto volebním období došlo ovšem k velké změně. Prošla novela stejného zákona, která postavení spotřebitele vrátila do bodu před schválením výše popsaného návrhu. Ve zkratce - návrh ztížil přenos čísla mezi operátory a zkomplikoval rovněž odstoupení od smlouvy. Nicméně v hlasování Petr Gazdík osobně podpořil jak pozměňovací návrhy (hlasování o kritizovaném pozměňováku), které v Otázkách Václava Moravce kritizoval, tak i celý zákon. To dokládá záznam z hlasování (pro celý návrh). Pro návrh hlasovali všichni napříč politickým spektrem, vina tedy neleží pouze na koalici, jak místopředseda sněmovny uvádí.

Poslanci KDU-ČSL předložili do Poslanecké sněmovny několik pozměňovacích návrhů (během jednání o tzv. daňovém balíčku), které měly za cíl zmírnit dopady EET na některé skupiny osob.

Konkrétně první návrh měl vyjmout z evidence fyzické osoby, jejichž rozsah podnikání nevede ke zdaňovací povinnosti (jde o hranici 414 tisíc korun). Jde o ty nejdrobnější podnikatele. Dále se jednalo o vyjmutí farmářských trhů. Třetí návrh pak upravuje vyjmutí tzv. minijobů.

V hlasování neprošel ani jeden z těchto návrhů. Opoziční TOP 09 podpořila pouze farmářské trhy a minijoby, spolu s ODS pak hlasovali proti vyjmutí příjmů do 414 tisíc.

Např. novelu směřující k podpoře farmářských trhů avizoval Jurečka již v dubnu 2016, tedy před spuštěním EET. Min. dopadovou studii pak ministr zemědělství požadoval již na jaře 2015. Dodejme ovšem, že nakonec pro současnou podobu EET poslanci KDU-ČSL zvedli ruku.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, Jurečka v tomto případě argumentuje korektně.

Pro srovnání stavu sociálně vyloučených lokalit v čase můžeme použít dvě studie, jejichž zadavatelem je ministerstvo práce a sociálních věcí. První z roku 2006 se zabývala analýzou sociálně vyloučených romských lokalit v ČR, ta druhá je analýzou z let 2014–2015. Studie z roku 2006 sice má v názvu zaměření na romské vyloučené lokality, nicméně novější studie byla vytvořena mimo jiné kvůli srovnání a doplnění té první, takže data z obou můžeme srovnávat.

Počet sociálně vyloučených lokalit skutečně vzrostl, a to skoro o dvojnásobek: z 310 lokalit v roce 2006 na 606 lokalit v roce 2014/15. Počet obyvatel žijících v těchto lokalitách pak vzrostl oproti předchozímu odhadu ze 60 000–80 000 na 95 000–115 000 obyvatel.

Při pohledu na rozložení sociálně vyloučených lokalit v ČR pak zjistíme, že se tyto oblasti skutečně nachází především v severně položených krajích, a to v kraji Ústeckém, kde se nachází 89 vyloučených lokalit, nebo na severu kraje Olomouckého, ve kterém se celkově nachází 62 lokalit. Problematickou oblastí je ale pak například i kraj Moravskoslezský, kde je druhý nejvyšší počet sociálně vyloučených lokalit v ČR. Přestože nelze říct, že by se tyto lokality nějak posouvaly, jelikož jejich počet rostl ve všech krajích, mapa ukazuje, že se sociálně vyloučené oblasti objevují poměrně často v severních Čechách a na severní Moravě.

Pokud tyto data porovnáme s rokem 2006, zjistíme, že největší nárůst pak zaznamenaly kraje Moravskoslezský a Karlovarský, kde přibylo přes 40 nových sociálně vyloučených lokalit oproti roku 2006. Za nimi je pak kraj Olomoucký s 35 novými lokalitami, poté následují kraje Středočeský, Ústecký a Liberecký, kde těchto lokalit přibylo přes 20.

Výrok je hodnocen jako pravdivý. Česká republika měla sice od svého vzniku roku 1993 13 vlád, nikoliv 11, jak tvrdí Andrej Babiš, nicméně jejich počet svědčí o nestálosti, což Babiš tímto výrokem chce říct. Funkční období těchto vlád zároveň opravdu činí v průměru přibližně dva roky.

Vlády, které dokončily své funkční období v řádné době, byly dvě. Jednalo se o první vládu Václava Klause v letech 1992–1996 a vládu Miloše Zemana v letech 1998–2002.