Výrok nejspíše hodnotí události z období od 26. srpna do 2. října 2011, kdy po dvou násilných činech vedených Romy v Nové Boru a Rumburku, došlo v oblasti - města Rumburk, Varnsdorf a Nový Bor, k několika i násilným demonstracím proti romské menšině a vládě.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Dle souhrnné zprávy Policie ČR (.pdf, s. 7-11), která celou událost podrobně dokumentuje, došlo k nasazování policistů v jednotlivých případech i v řádech stovek příslušníků, například 24. září 2011 při demonstraci ve Varnsdorfu bylo nasazeno dle zprávy 500 policistů (tamtéž, s. 11).

Zpráva také potvrzuje, že místní policejní jednotky byly posilovány jednotkami z jiných krajů – speciální pořádkovou jednotkou z Prahy, Brna a Ostravy a krajskými pořádkovými jednotkami z Liberce, Plzně, Pardubic a Hradec Králové (tamtéž, s.7).

Strategická průmyslová zóna Holešov je rozvojovou plochou, která měla za cíl přilákat do kraje investory a vytvořit nová pracovní místa. V současné době se potýká s problémy a je stále prázdná. Vláda České republiky zařadila zónu (.doc) v Holešově na seznam strategických zón na svém jednání 31. srpna 2005.

Podobný výrok Jiřího Čunka jsme již hodnotili v září 2012. Tehdy tvrdil, že do zóny již bylo investováno 1,6 miliardy korun, na kterou přišlo vybudování zóny do té doby. S touto částkou reálně pracují otevřené zdroje, a to v tom smyslu, že tolik stálo vybudování - tedy výkup a úprava pozemků, vybudování infrastruktury i potřebných sítí. Na počátku byla ovšem suma koncipována na 1,138 miliardy, došlo tedy k prodražení při přípravě této zóny.

Příprava zóny jako takové byla ukončena v roce 2009 s tím, že ve finále tato stála zhruba 1 a půl miliardy. Od roku 2010 pak stoupající náklady můžeme sledovat v rozpočtech Zlínského kraje, resp. v závěrečných účtech. Pokud vyjdeme z toho, že do roku 2010 stála příprava 1,5–1,6 miliardy, dále můžeme sledovat náklady, které kraj vynakládal. Od tohoto roku jde o cca 170 milionů (včetně rozpočtovaných 52 milionů pro letošní rok). Celkově lze tedy konstatovat, že náklady na zónu v Holešově dosáhly zhruba 1,75 miliardy. Řádově tedy tato částka odpovídá Čunkově kalkulaci.

V tabulce uvádíme příjmy a výdaje strategické průmyslové zóny Holešov ze závěrečného krajského účtu. Údaje jsou v tis. Kč.

RokPříjmyVýdajeZdroj20156 244,3212 101,91 .pdf, bod 2.13, str. 52201421 812,2515 013,49 .pdf, bod 2.13, str. 5120131 168,541 412,48 .pdf, bod 2.9, str. 3820129 657,9688 929,47 .pdf, bod 2.9, str. 36201110 238,8632 020,6 .pdf, bod 2.9, str. 372010-9 758,85 .pdf, bod 2.3, str. 192009-12 024,5 .pdf, bod 2.3, str. 172008-60 901,58 .pdf, bod 2.3, str. 172007-92 914,87 .pdf, str. 212006-392 322,84 .pdf, str. 312005-280 200 .pdf, str. 42Celkem49 121,93+

Zdroj dat v tabulce: Závěrečné účty Zlínského kraje.

Jana Hnyková skutečně v rámci kontaktní kampaně navšítila i Hrádek nad Nisou a to 15. září 2016. Nejsme ovšem schopni doložit, zda s nimi mluvila o příchodech migrantů z Německa, resp. zda jí toto obyvatelé říkali. Samotný tento fakt, však zpochybnil v diskuzi hejtman Půta i moderátorka s odvoláním na vyjádření Policie v Libereckém kraji.

Jak vyplývá z informací ČT24 a sociologického průzkumu agentury Median mají obyvatelé Libereckého kraje strach z možného příchodu uprchlíků a to i přes to, že jím nevede žádná migrační trasa. V blízkém detenčním zařízení v Bělé-Jezové, které však leží mimo Liberecký kraj je v současné době ubytováno 50 migrantů čekajících na vyhoštění. Jedná se výhradně o osamělé ženy nebo ženy s dětmi. Celková kapacita lůžek v tomto zařízení je 246.

Podle informací zpravodajského serveru idnes.cz z února tohoto roku policie u Hrádku nad Nisou zadržela dva běžence z Tunisu. Tito migranti však pouze zapomněli vystoupit z vlaku dřív, než přejel hranice mezi Německem a Českou republikou. Starosta obce Josef Horinka se k celému případu vyjádřil následovně: "Přestože tady zatím uprchlíci nejsou, tak nás uprchlickou krizí krmí média. Vše přiživují třeba i výroky prezidenta, poslanců nebo i senátorů. Proto samozřejmě obava v běžných lidech je."

Přesto tento výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože nelze ověřit to, co obyvatelé Hrádku nad Nisou paní Hnykové skutečně tvrdili.

Doplňme, že podle vyjádření Policie České republice v Libereckém kraji se takto do kraje dostaly 2 osoby a to omylem, neboť si spletly vlak:

" Kromě dvou běženců, kteří se v Libereckém kraji objevili skutečně omylem - že zvolili špatný vlakový spoj, jsme do současné době v našem kraji nezaznamenali žádný pohyb osob v souvislosti s migrační krizí. Takže za náš Liberecký kraj mohu sdělit, že máme zadrženo „nula“ osob ", potvrdila Vlasta Suchánková, tisková mluvčí policie v Libereckém kraji.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože k odvolání Zuzany Kocumové došlo skutečně několik dní po zmíněném nepodepsaní podpory hejtmana. Ostatní radní Půtu přitom v otevřeném dopise podpořili. Nepodepsání není oficiálním zdůvodněním jejího odvolání, nicméně reálně se tak tyto kroky po sobě odehrály.

Zuzana Kocumová byla z pozice statutární náměstkyně a členky rady Libereckého kraje odvolána na jednání zastupitelstva (.pdf, str. 16, bod 8) 25. listopadu 2014. Hlasování o jejím odvolání předcházela dlouhá diskuze, odůvodňování tohoto kroku a vyjádření Zuzany Kocumové.

Zastupitelstvo nakonec Zuzanu Kocumovou odvolalo (.pdf, str. 23), když pro bylo 35 a proti 4 členové zastupitelstva. Po tomto kroku následoval krach koalice se Starosty pro Liberecký kraj, kteří hlasování iniciovali (.pdf, str. 16), konkrétně Petr Tulpa.

Návrh na odvolání Zuzany Kocumové však nebyl první. V dubnu roku 2014 podali tento návrh komunisté, ten však nebyl přijat (.pdf, str. 26). Dříve se o stejném návrhu mělo hlasovat (.pdf, str. 85) v srpnu stejného roku, nakonec byl však bod odložen na další jednání, kde se o něm již nehlasovalo.

Stejně jako Starostové pro Liberecký kraj, kteří jako hlavní důvody pro odvolání uvádějí například selhání v řízení resortu zdravotnictví, rozpory v důležitých otázkách fungování a rozvoje Libereckého kraje či neúplná, nepravdivá a zavádějící mediální tvrzení, podala Zuzana Kocumová tiskové vyjádření.

Podporu hejtmanovi Půtovi vyjádřili všichni radní kromě Kocumové, a to v otevřeném dopise. Podporu také vyjádřili Starosté za Liberecký kraj. Obě iniciativy proběhly 19. listopadu 2014. K samotnému odvolání Zuzany Kocumové došlo 25. listopadu 2014.

Podle stavebního zákona bude muset krajský úřad aktualizovat zásady územního rozvoje už po dvou letech. Nepodařilo se nám však zjistit, zda budou územní plánovači na příkaz obou ministerstev řešit i stav brněnské zóny.

Z § 28 odst. 1 stavebního zákona citujeme: „Pořizovatel průběžně aktualizuje územně analytické podklady na základě nových údajů o území a průzkumu území a každé 2 roky pořídí jejich úplnou aktualizaci.“ Kraj je tedy povinen připravit za dva roky podobný dokument znovu. Informace, že se měli jihomoravští úředníci v zásadách rozvoje zabývat na příkaz ministerstva pro místní rozvoj a ministerstva životního prostředí i brněnskou zónou, však není ve veřejných zdrojích dohledatelná.

Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Dle informací ministerstva zemědělství předpokládaná celková sklizeň obilovin v roce 2015 činila 7 904,2 tis. tun. Pro letošní rok se očekává sklizeň základních obilovin (k 29.8. 2016 - 98.7 % sklizených ploch) více jak 7 951,5 tis. tun.

Pokud jde o hodnotu vývozu, tak dle výhledové zprávy (pdf, str.5) Ministerstva zemědělství z prosince 2015 se očekávala hodnota celkového vývozu 3 180 tis. tun v marketingovém roce 2015/2016. Dle informací Státního zemědělského intervenčního fondu bylo k 30. červnu 2016 vyvezeno 1 392 tisíc tun obilovin (pdf., str. 5)

Pokud jde o možnosti domácího trhu tak dle výhledové zprávy se v roce 2015/2016 čeká spotřeba 5 407 tis. tun. Z toho například mlynárenský průmysl odhaduje, že zpracuje asi 1 340 tisíc tun obilovin bez kukuřice. Další využití obilovin je jako krmiva, zásob či technického zpracování jako je výroba ethanolu či biomasy (pdf., str.49).

Dle dostupných údajů je tedy pravda, že minimálně v období 2015/2016 ČR má přebytky z pěstování obiloviny mezi 2-4 miliony tun jak tvrdí i Veleba. Jedním z důvodů, je i skutečnost, že současná domácí spotřeba obilovin nedosahuje úrovně výroby. Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně Hnyková korektně uvádí, že Česká republika by měla do konce příštího roku přijmout celkem 2 691 uprchlíků, nicméně své prohlášení staví tak, že toto schválila vláda. Ta je "zodpovědná jen za" 1500 z nich, zbývající počet stoupl kvůli přijetí kvót na úrovni členských států EU. A to navzdory hlasování vlády, která proti kvótám hlasovala a také je dlouhodobě odmítá.

Česká republika se v roce 2015 nejdříve dobrovolně zavázala přijmout 1500 osob.

Usnesení vlády z 8. července 2015 uvádí:

„Vláda
schvaluje stanovení dobrovolného podílu České republiky z celkového počtu
1. 20 tisíc osob přesídlovaných ze třetích zemí do Evropské unie, v souladu se závěry
Evropské rady z 26. června 2015, na 400 osob.

2. 40 tisíc osob relokovaných z Itálie a Řecka do ostatních členských států Evropské unie, v souladu se závěry Evropské rady z 26. června 2015, na 1100 osob.“

Jak dokládá zápis z tohoto jednání vlády (.doc, bod 24), pro toto hlasovalo všech 16 přítomných členů vlády.

Počet se dále zvýšil rozhodnutím Rady (.pdf, str. 14-15) z 22. září 2015, se kterým Česká republika nesouhlasila, na celkových 2691 osob. I přes tento nesouhlas rozhodnutí platí, není podřízeno jednomyslnné shodě. Aktuálně není tento počet naplňován, do České republiky přicházejí jednotky uprchlíků.

Článek 13 tohoto rozhodnutí pak uvádí:

"Vstup v platnost

1. Toto rozhodnutí vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.2. Toto rozhodnutí se použije do 26. září 2017.3. Toto rozhodnutí se použije na osoby přicházející na území Itálie a Řecka od 25. září 2015 do 26. září 2017, jakož i na žadatele, kteří přišli na území těchto členských států po 24. březnu 2015. "

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, Hnyková totiž u celkového počtu nerozlišuje zodpovědnost vlády s reálným stavem.

Senát ČR na své24. schůzi dne 26.05.2016 k návrhu změny Ústavy ČR, která nutně předcházela přijetí novely zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu (rozšíření pravomocí na kontrolu státních podniků, krajů, obcí atd.) přijal následující usnesení: " Senát doporučuje vládě ČR předložit návrh změny Ústavy České republiky týkající se rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu a návrh změny zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, až současně s návrhem na odstranění duplicit kontrolních systémů."

Právě otázka eliminace nadměrného množství kontrol vůči územně samosprávným celkům (obcím, krajům) byla pro nepřijetí samotného zákona rozšiřujícího kontrolní pravomoci NKÚ ze strany senátorů klíčová.

Téměř polovina zemí EU má věk odchodu do důchodu vyšší než 65 let a pokud jde o strop pro navyšování věku odchodu, většina zemí EU jej má nad 65 let.

Mnoho zemí Evropské unie se v posledních letech zabývá posouváním věkové hranice nutné pro odchod do penze, přičemž tento posun je typicky vázán na průměrný věk dožití v dané zemi. Ve zprávě vydané Evropskou komisí (str. 15) je patrné, že trend zvyšování věku odchodu do důchodu lze pozorovat ve značné části členských zemí. Jak dále plyne z této zprávy, plány jednotlivých zemí pro zvyšování důchodové hranice často počítají s revizemi v dalších letech, což znamená, že věk odchodu do penze v těchto zemích bude pravděpodobně dále vzrůstat. Do té doby je však maximální limit, tedy „strop“, stanoven. Naproti tomu český penzijní systém takový strop nemá. Dodejme, že některé penzijní systémy (např. nizozemský, dle dat Sociale Verzekeringsbank, poskytovatele státních důchod) navazují věk odchodu do důchodu na očekávanou dobu dožití. Věk odchodu zde tak může také stoupat, byť nejde o automatický nárůst.

Automatický mechanismus dosažení důchodového věku, jak český systém nazývá ministerstvo práce a sociálních věcí například ve své tiskové zprávě ze srpna 2016, prodlužuje dosažení důchodového věku každý rok o dva měsíce bez konečné hranice. Česká republika tedy skutečně nemá věkový strop pro odchod do důchodu. U jiných států rovněž najdeme mechanismus pravidelného navyšování, avšak alespoň dočasně zastropovaný. Příkladem je Německo (z. o penzijním pojistěn í, něm.), kde věk odchodu stoupá každoročně o jeden měsíc (od r. 2025 bude stoupat o 2 měsíce), avšak v r. 2029 dosáhne toto navyšování stropu a, nedojde-li do té doby ke změně zákona, zastaví se.

Co se týče aktuální výše důchodového věku v členských státech Evropské unie, můžeme vycházet z údajů finského Centra pro důchody (ETK, zákonem zřízená organizace, jejíž vedení je jmenováno ministerstvem). Údaje nabízené Českou správou sociálního zabezpečení jsou bohužel "pouze orientační" a nepřesné např. už pro uvedené Německo (ČSSZ uvádí 67 let, což je strop, nikoli aktuální věk odchodu). Finské ETK pak uvádí aktuální věk odchodu do důchodu i maximální strop, kterého může podle současné legislativy dosáhnout.

Dle uvedených dat pak věk odchodu do důchodu alespoň pro některé lidi již dnes převyšuje 65 let v 11 zemích EU. Sobotka navíc hovoří o stropech, které přesahují 65 let ve většině zemí EU. Např. občané Irska by měli do důchodu odcházet až v 68 letech od r. 2028 (srov. oficiální údaje Citizens Information Board, angl.).

ČR je sice jedinou zemí, u které jsme nenašli strop pro automatické navyšování věku odchodu do důchodu, nicméně Sobotkův výrok vesměs není pravdivý: naprostá většina zemí EU nemá maximum pro věk odchodu do důchodu 65 let. Více než 3 země mají věk odchodu i strop vyšší. Navíc i jiné země postrádají "strop" navyšování věku odchodu do důchodu, jen přitom nevyužívají automatické navyšování, nýbrž např. vazbu na očekávanou dobu dožití.

Chovanec popisuje vystoupení ministra Zaorálka na TV Prima v neděli 30. října. Zaorálek vysvětloval okolnosti týkající se setkání ministra kultury Daniela Hermana s dalajlámou.

Této schůzce měla podle Chovance předcházet prohlášení ministerstva zahraničí i premiéra Sobotky informující o tom, že se vláda od setkání Hermana s dalajlámou distancuje. Ministerstvo zahraničí toto prohlášení publikovalo na svém webu. Podobné vyjádření, že Daniel Herman a Pavel Bělobrádek se setkají s dalajlámou jako soukromé osoby, měl médiím zaslat také premiér Sobotka.

Třetí prohlášení, o kterém Chovanec mluví, má patřit Danielu Hermanovi. Herman měl uvést, že schůzka s dalajlámou je oficiální návštěvou. O takovém prohlášení však neinformovala ani média, ani web ministerstva kultury. To pouze uvedlo, že se Herman sešel s dalajlámou na ministerstvu za přítomnosti dalších politiků.

Chovanec vychází z toho, co Zaorálek uvedl na TV Prima: „Dva měsíce předtím než vypuklo Forum 2000(konference v Praze, na které vystoupil dalajláma - pozn. Demagog.cz) se pan Herman na mě obrátil a říkal, že se na Foru zřejmě setká se čtrnáctým dalajlámou.“

O schůzce na ministerstvu kultury podle Zaorálka nebyla řeč a dozvěděl se o ní z veřejných zdrojů až o několik dní později. Po tomto zjištění Hermana telefonicky kontaktoval. „Napsal mi, že se situace vyvinula a že přijme dalajlámu na ministerstvu kultury,“ popsal situaci Zaorálek. Následovalo vydání ministerského prohlášení. „Já jsem vydal ministerské prohlášení, ve kterém jsem řekl, že naše politika se nemění a že soukromá jednání jsou něco jiného,“ uvedl Zaorálek.

Prohlášení ministerstva zahraničí ze 17. října uvádí, že: „V souvislosti s návštěvou dalajlámy v ČR je potřeba zdůraznit, že vláda ČR nijak nemění svou dlouhodobou politiku vůči ČLR a vychází z principů strategického partnerství mezi oběma zeměmi. Ministerstvo zahraničních věcí ČR se nevyjadřuje k soukromému programu členů vlády.“

Daniel Herman se s dalajlámou sešel o den později. O jeho přijetí informovalo ministerstvo kultury předem na svém Facebooku: „Ministr kultury Daniel Herman, do jehož resortní gesce spadají i církve a náboženské společnosti, přijme duchovního vůdce Tibeťanů v Nostickém paláci v úterý 18. 10. 2016 v ranních hodinách.“

26. října v deníku Mladá fronta DNES ovšem ministr Herman skutečně potvrdil, že dalajlámu přijal zcela oficiálně ve svém úřadě jako ministr české vlády. Konkrétně uvedl:

„Já jsem se s Jeho Svatostí setkal jako ministr kultury, protože jím jsem, a pokládal jsem za naprosto adekvátní se s takovou osobností setkat zcela oficiálně na půdě ministerstva kultury. Udělal bych takovou věc znovu, protože to pokládám za správné, a jestli to někdo třeba vnímá jinak, má na to plné právo. Já to vnímám takto a plně se k tomu hlásím.“

Chovanec tedy aspekty „oficiálnosti“ popisuje korektně a výrok tak hodnotíme jako pravdivý. Zda ovšem tímto Herman porušil obecnější linii vlády či české zahraniční politiky, v rámci tohoto výroku nehodnotíme. Jedná se o spornou věc, která není faktická, ale jde spíše o názorovou polemiku mezi jednotlivými aktéry.