Projekt kraje vedený pod názvem „Veřejná doprava Vysočiny“ oficiálně neprezentuje 3 modely financování. Je ovšem pravdou, že tato trojice možných podob integrovaného dopravního systému byla Dopravní komisí projednávána. Bližší informace o jednotlivých modelech však nejsou veřejně dostupné.

Diskutované modely mají podobu minimální, střední či maximální (.pdf, str. 3) alternativy, přičemž komise radě kraje doporučila střední variantu.

Výběr střední varianty, ovšem tentokrát u jízdních řádů, potvrzuje i 36. bod jednání zastupitelstva kraje z 25. července 2016.

S myšlenkou integrovaného dopravního systému si Kraj Vysočina začal (.pdf, str. 1) pohrávat už v roce 2003, kdy nechal vypracovat „Studii optimalizace dopravní obslužnosti a možnosti integrovaného dopravního systému kraje Vysočina“. Závěr této studie mimo jiné doporučuje investice do veřejné linkové dopravy.

V roce 2007 přichází rada kraje s prvním posudkem, který mapuje negativa spojená s financováním, a zároveň vytváří první z možných modelů. Podle něj by byla nezbytná finanční participace obcí a měst dané oblasti na provozu IDS.

Koncem roku 2014 zadal Kraj Vysočina veřejnou zakázku na zajištění dopravní obsluhy v rámci IDS. Následně se rozběhla řada jednání dopravní komise, kde byla projednána síť dopravních linek, tarify jízdného či zónové rozvržení spojů. Jedním z navrhovaných způsobů přepravy je užití bezkontaktních čipových karet.

V současnosti je projekt IDS ve druhé fázi a má být spuštěn nejpozději v roce 2019.

Dle zápisu z jednání komise je však patrné, že veřejnost bude o plánovaných změnách teprve informována (.pdf, str. 4). Projednávané materiály prozatím nejsou finální.

Přestože první snahy o integrovaný dopravní systém v roce 2008 padly, v současnosti krajské orgány skutečně nevedou veřejně obšírný dialog se starosty či s tamní veřejností a soustředí se na interní jednání.

Výrok Jaromíra Kaliny (KDU-ČSL) hodnotíme jako pravdivý, jelikož zápisy z jednání dopravní komise skutečně zmiňují, byť pouze letmo, informaci o 3 modelech IDS na Vysočině.

Čína používá dumping hlavně v obchodu se surovými materiály. Evropská unie ani Spojené státy neuznávají Čínu jako tržní ekonomiku právě kvůli státním zásahům do ekonomiky a zvýhodňování místních producentů.

Dumping (tedy státem podporovaný vývoz za nižší ceny než jsou v tuzemsku, případně i za ztrátovou cenu) se posle Evropské komise v Číně týká hlavně surových materiálů. „Čína uvaluje soubor vývozních restrikcí, včetně exportních kvót, povinností a dodatečných požadavků, které limitují přístup k vzácným materiálům pro firmy mimo Čínu. Tato opatření významně deformují trh a favorizují čínský průmysl. Evropská unie považuje tato čínská opatření za porušování obecných pravidel Světové obchodní organizace.“ Touto záležitostí se zabývala i Světová obchodní organizace, která ve své zprávě dala EU za pravdu. Právo každého státu nakládat se svými přírodními zdroji podle ní neumožňuje kontrolovat celosvětový trh se surovými materiály nebo jejich distribuci, země tak nemůže uvalit restrikce pouze na zahraniční uživatele.

Uznání ruské ekonomiky jako tržní oznámila EU v roce 2002. Rusko se stalo členem Světové obchodní organizace v srpnu 2012.

Ministryně pro místní rozvoj Karolína Šlechtová roku 2015 varovala před možným scénářem, při němž by v krajním případě mohla Česká republika nedočerpat až 85 miliard na evropských dotacích. Šlo jen o krajní možnost, která by nastala, pokud by například nebyla vyřešena problematika stran procesu EIA nebo by nedošlo k realizaci velkých dopravních staveb.

S tímto odhadem však ministerstvo pracovalo i ve své analýze (.pdf, str.9), kde se uvádí poměrně pesimistický odhad ve výšce 41,4-85,1 miliard. Šlo však o málo pravděpodobnou variantu, jak také Šlachtová celou dobu uváděla, přičemž už v lednu tohoto roku odhadovala nedočerpání na 8 miliard. Nejnovější údaje z července informují o konečné částce 6,8 miliard. Ministryně tedy ne doslova „strašila,” ale je pravdou, že tuto variantu opakovaně vyzdvihovala. Prezidentův výrok je tedy pravdivý.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože podle dostupných dat měl Škromach jako poslanec ve volebním období 2006–2010 účast na hlasování v Poslanecké sněmovně necelých 72 %.

Zdeněk Škromach vykonával funkci poslance ve čtyřech po sobě jdoucích volebních obdobích - v letech 1996–2010. Od roku 2010 je senátorem.

Oficiální statistiky, které by mapovaly účast všech poslanců/senátorů na všech jednáních Senátu nebo PS, se do roku 2013 neprováděly. Ty jsou dostupné až nyní, a to pouze pro Poslaneckou sněmovnu. Statistiky, které mapovaly a mapují účast zákonodárců při hlasováních, sestavuje sdružení KohoVolit.eu na základě dat o hlasováních z obou komor parlamentu.

Toto sdružení nabízí data pro Poslaneckou sněmovnu od roku 2006. Můžeme tedy zjistit, že ve volebním období 2006–2010 se poslanec Zdeněk Škromach účastnil přesně 71,8 % hlasování. Tedy jeho neúčast se blížila skoro 30 %, což neodpovídá jeho prohlášení o téměř úplné docházce.

Dodejme, že sdružení KohoVolit.eu na svém webu uvádí, že docházkou zákonodárce se rozumí podíl hlasování na plénu nebo na schůzích výborů, kterých se zákonodárce aktivně účastnil.

Škromach byl do Poslanecké sněmovny zvolen také v roce 2010 a mandát poslance mu zanikl až po jeho výhře v senátním obvodu Hodonín na podzim stejného roku. V mezidobí se při práci poslance účastnil 76 % hlasování, tedy přibližně čtvrtinu jich vynechal.

Jako senátor je již Škromach v účasti na hlasování skutečně na špičce mezi členy horní komory a jeho účast se blíží i 100 %.

Z dílčích dat zpracovaných sdružením KohoVolit.eu vyplývá, že v období od svého zvolení v roce 2010 do srpna 2012 (ukončení měření) se Škromach účastnil 95 % hlasování v Senátu. Zmíněná data lze dohledat prostřednictvím webu Lidovky.cz. Za rok 2015 pak senátor dosáhl 98% účasti na hlasování.

Pokud tedy vyjdeme z dostupný dat, Škromach je coby senátor skutečně velmi pilný stran účasti na hlasování Senátu. V minulosti během jeho poslanecké kariéry tomu tak ovšem nebylo. Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý.

Navrhovaná směrnice Evropské komise zpřísňuje pravidla pro držení zbraní, a to ve snaze čelit teroristickým hrozbám. Součástí návrhu je i zákaz poloautomatických zbraní, které využívají myslivci. Jak ale Evropská komise upozorňuje ve své zprávě (.pdf, str. 1), zákaz se myslivců netýká.

Návrh Komise je však označován za velmi nejasný a od myslivců zaznívají obavy, že zákaz se může vztahovat i na velkou část loveckých zbraní. Směrnice se však netýká všech mysliveckých zbraní, výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Podobný výrok zazněl i z úst Zdeňka Škromacha, který jsme rovněž ověřili.

Tento výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože číslo uváděné Romanem Celým neodpovídá údajům ČSÚ. Je však pravdou, že počet přistěhovaných (minimálně v posledních třech letech) stoupá.

Pokud bychom spočítali „čistý“ počet přistěhovaných obyvatel za posledních 6 let, dostali bychom číslo 57 528, což není totožné s výrokem.

Celý taktéž mohl mít na mysli tzv. migrační saldo, tedy rozdíl mezi počtem přistěhovaných a odstěhovaných obyvatel. To však rovněž neodpovídá (i když je za uváděné období kladné, tedy je zde větší počet přistěhovaných než vystěhovaných).

20102011201220132014

2015

Celkem

Počet přistěhovalých obyvatel

9 503

8 658

9 472

9 308

10 050

10 537

57 528

Počet vystěhovalých obyvatel

8 031

6 910

7 765

8 654

8 678

9 030

49 059

Migrační saldo

1 472

1 748

1 707

654

1 372

1 507

8 469

Web tohoto útvaru uvádí:

" Daňová Kobra je společný tým Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Generálního finančního ředitelství a Generálního ředitelství cel. Členové týmu společně bojují proti daňovým únikům a daňové kriminalitě, a to především v oblasti daně z přidané hodnoty a spotřební daně."

Není tedy pravdou, že by Daňová kobra pod zmíněný útvar spadala. Útvar Babišem v posledních dnech kritizovaný jako zkorumpovaný - ÚOKFK - je součástí tohoto týmu.

Dojem, že média neinformují o zmíněných tématech, je obzvláště u některých z nich výrazně mylný. Stejně tak nelze korektně říci, že by se např. o otázce bezpečnosti či o konfliktech veřejně nemluvilo.

Předně, pokud Škromach mluví o absenci informovanosti/diskuze v oblasti bezpečnosti, tak tato témata plní média a veřejný prostor v podstatě denně. Média informují o různých aspektech migrační krize, o situaci v konfliktních regionech sousedících s Evropou, o jednáních evropských představitelů v oblasti migrace atp. Příkladů takových textů nalezneme nepřeberné množství. Také řada diskuzních pořadů se tomuto opakovaně věnovala.

Bylo by vyčerpávající uvádět všechny případy, kdy se média věnovala migraci či bezpečnostním opatřením České republiky proti možným útokům. Ostatně ministr vnitra Milan Chovanec na konci července veřejnost ubezpečil, že zemi nehrozí konkrétní nebezpečí a že „současná bezpečnostní opatření v ČR jsou proto dostačujíc í“. Koncem srpna i tak ministr Chovanec žádal ministra financí o tři miliardy pro zajištění bezpečnosti v souvislosti s migrací a hrozbou teroru (a této žádosti nakonec bylo vyhověno.) Současně vyzdvihl důležitost národní bezpečnosti i premiér Sobotka. Řeší se i preventivní posílení bezpečnosti na hranicích, ostraha bude zvýšena například na hranicích s Německem.

O migrační krizi také opakovaně jednala Poslanecká sněmovna, která rovněž měnila legislativu (např. zákon o azylu), přijímala usnesení (.pdf) směrem k vládě v otázce migračních kvót a dohody EU-Turecko, různé bezpečnostní aspekty jsou probírány na Bezpečnostní radě státu atp. Konečně vláda také navyšuje rozpočty resortů obrany i vnitra a posiluje stavy u Policie České republiky.

U důchodové reformy má Zdeněk Škromach pravdu, že se o ní tolik nemluví a neinformuje. To je ovšem logické z toho důvodu, že vláda na žádné takové reformě momentálně nepracuje. V tomto volebním období Sobotkův kabinet prosadil zrušení tzv. 2. důchodového pilíře a kromě toho se diskuze týkající se penzí točí zejména okolo jejich valorizací. Poměrně diskutovaná byla také snaha vlády (nakonec úspěšná) dát kabinetu pravomoc valorizovat důchody nad zákonný rámec.

Současně také kabinet zřídil tzv. Potůčkovu komisi, která má za úkol promýšlet možné varianty budoucí důchodové reformy. Reálně tedy problematiku důchodové reformy, resp. to, zda se o ní povede veřejná debata, má ve svých rukou vláda, kde má ČSSD, jak Škromach uvádí dále v pořadu, dominantní slovo.

Co se týče zaměstnanosti, v prvním čtvrtletí letošního roku v České republice došlo ze zemí Evropské unie k nejstrmějšímu vzrůstu podílu zaměstnaných v porovnání s předchozím čtvrtletím, o čemž referovala i česká média. Podle aktuálních dat Eurostatu je nezaměstnanost v České republice jedna z nejnižších v celé Evropské unii. Podle dat ČSÚ nezaměstnanost klesá od roku 2013, v některých oblastech České republiky je však výrazně vyšší než celkový průměr (zejména na Ostravsku a Ústecku).

Problémy, které Škromach popisuje, se i ve veřejném prostoru reálně řeší a média o nich zhusta informují. Nejvýrazněji je to vidět v otázce bezpečnosti, která je v souvislosti s migrační krizí řešena prakticky neustále. Výrok Zdeňka Škromacha je tedy hodnocen jako nepravdivý.

Frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR) v posledních měsících veřejně neprohlásila, že by si přála odchod prezidenta Junckera. A to ani ve svém prohlášení k referendu ve VB o vystoupení z EU.

Pokud jde o adresovaného Jana Zahradila, jeho negativní vztah k prezidentu Junckerovi je obecně známý. K rezignaci komisaře Hilla a odchodu premiéra Camerona se 24. června na svém twitterovém učtu vyjádřil takto: "První, kdo by měl teď rezignovat, je @JunckerEU. Ale ten někde v Bruselu slaví. A připravuje prohlášení "více EU, více EU a ještě více EU"."

Je tedy pravdou, že europoslanec Zahradil toto prohlášení učinil formou svého Twitteru.

Margita Balaštíková zřejmě hovoří o možnosti, kterou nabízí Poslanecká sněmovna. V jednotlivých hlasováních lze zjistit, jak se který poslanec rozhodl.

Podle jednacího řádu (.pdf, článek 11) Zastupitelstva Zlínského kraje hlasuje každý zastupitel jednotlivě sám za sebe. Pro veřejnost ale není možné dohledat hlas konkrétního zastupitele zpětně online.

Výsledek hlasování je kolektivním rozhodnutím. Margita Balaštíková zřejmě naráží na to, že pro občana není zpětně dohledatelné, jak který zastupitel hlasoval a zda např. nehlasoval proti volebnímu programu vlastní strany, za niž byl zvolen. Jednání krajského zastupitelstva jsou však většinou veřejná (.pdf, článek 11, bod 1) a každý občan má možnost osobně vidět, jak hlasování probíhalo.