Petr Fiala zastával funkci ministra školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) ve vládě Petra Nečase v období od května 2012 do července 2013. Začátkem února 2013 představil ministr Fiala program2X5 kroků ke zkvalitnění školství (.pdf).

Jedním z první pětice kroků, které se týkají předškolního vzdělávání i základního a středního školství je „snížit administrativní zátěž ředitelů škol prostřednictvím revize podzákonných norem“. Podle tiskové zprávy MŠMT, jež o spuštění programu informuje, došlo na začátku roku 2013 k zahájení prací na analýze, která měla vést k odstranění duplicit a zpřehlednění podzákonných norem, jimiž se školy řídí.

V tiskové zprávě z 29. 1. 2013 MŠMT informuje o tom, že proběhlo první jednání resortní pracovní skupiny, která se má zabývat snižováním administrativní zátěže škol a školských zařízení. Tuto skupinu zřídil tehdejší první náměstek ministra školství Nantl v souladu s procesem debyrokratizace resortu, již zahájil ministr Fiala. Členy resortní pracovní skupiny byli zástupci ministra školství, zástupci krajů, Česká školní inspekce (ČŠI), Národní ústav pro vzdělávání (NÚV), zástupci Magistrátu hl. m. Prahy a zástupci Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (CERMAT).

Ve výše zmíněné tiskové zprávě se lze také dočíst, že výsledky pracovní skupiny budou do jednotlivých šetření promítnuty v roce 2014. Ve veřejných zdrojích však nelze dohledat výsledky práce na snižování administrativní zátěže škol a školských zařízení, což pravděpodobně souvisí mimo jiné s demisí Nečasovy vlády (a tedy i ministra Fialy) v létě 2013.

Vzhledem k tomu je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Faltýnek mluví o tom, že hnutí ANO říkalo před volbami, že chce řídit ekonomiku tohoto státu jako rodinnou firmu. Před volbami 2013 hnutí o rodinné firmě nehovořilo, svůj slogan „řídit stát jako firmu“ o slovo rodinnou doplnilo až postupně. Za všechny můžeme jmenovat výrok Andreje Babiše z Partie TV Prima před volbami 2013 (konkrétně z 22. října 2013):

„Já jsem přesvědčen, že tenhle stát má být řízen jako firma, to znamená, že ten stát má být řízen v prospěch toho státu, tudíž v prospěch akcionářů. A 10 milionů Čechů jsou akcionáři našeho státu.“

Co se týká naplňování tohoto hesla, je fakticky nemožné je konkrétně postihnout, resp. určit, zda se skutečně stát nyní řídí jako firma. Faltýnek mluví o tom, že to hnutí ANO začalo dělat, lze dohledat ale některá vyjádření Andreje Babiše, která to popírají.

Např. v rozhovoru pro Lidové noviny z května 2014 Babiš uvádí:

„Ministerstvo vedu jako firmu a jsem první politik, který to tak dělá. Ale jenom ten úřad. Bohužel stát nejde řídit jako firmu. Dal by se – kdyby byla jednobarevná vláda, jako měl Jiří Rusnok, tak to by šlo. Nebo ve většinové systému. Nebo za Fica. Ale v koaliční vládě to nejde.“

V dubnu 2016 pak Babiš uvedl na půdě Senátu ve svém vystoupení k danému tématu následující:

„...stát není firma, ale já ministerstvo financí řídím jako firmu, a proto funguje dobře. Je škoda, že stát není firma, hlavně rodinná firma, my bychom potřebovali, aby stát byl rodinná firma, která tahá za jeden konec a funguje v týmu.“

Část výroku o řízení státu jako firmy (nově rodinné firmy) tedy nelze reálně fakticky hodnotit, Jaroslav Faltýnek tvrdí, že hnutí ANO to začíná dělat, Babiš ve veřejných projevech mluvil i o tom, že to není možné v této konstelaci (která se nemění).

Pojmem agresivní daňové plánování bývá skutečně označováno využívání či dokonce zneužívání mezer v daňových zákonech ke snížení daňové povinnosti.

Zamezit této činnosti se snaží státy jak na národní úrovni, tak ve spolupráci s EU či OECD prostřednictvím řady opatření. Na mezinárodní úrovni se jedná zejména o danění podle sídla provozovny, kontrolu převodních cen či tzv. exit tax při přesunutí sídla společnosti.

Na národní úrovni jde především o eliminování různých mezer v zákonech, jako byla například ta, která vedla k nulovému zdanění korunových dluhopisů. Tento fenomén byl vysvětlen v jiných odůvodněních.

V červnu 2016 podal policejní prezident Tomáš Tuhý trestní oznámení kvůli prohlášení šéfa ostravské expozitury Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jiřího Komárka. Komárek totiž pro Českou televizi uvedl, že Tuhý je podezřelý z úniku informací v souvislosti se stamilionovou hospodářskou kriminalitou.

V červenci 2016 pak Jiří Komárek podal trestní oznámení na ministra vnitra Milana Chovance, policejního prezidenta Tomáše Tuhého a jeho náměstka Zdeňka Laubeho.

„Podle mého názoru mohli uvedení pánové zneužít svého postavení a funkce k maření důležitého úkolu bezpečnostního sboru s úmyslem poškodit ústavní zřízení ČR,“ uvedl jako odůvodnění žaloby Komárek.

Tzv. Šlachtova zpráva je dokument, který zpracoval bývalý ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta společně s bývalými kolegy, včetně Jiřího Komárka. Tento dokument měl dokazovat, že se policejní představitelé snažili prostřednictvím reorganizace zbavit Roberta Šlachty na vedoucím postu. Tento dokument měl podpořit žalobu Jiřího Komárka.

Začátkem ledna 2017 náměstek pražské vrchní státní zástupkyně Adam Bašný uvedl, že žalobci se nebudou zabývat žalobou na ministra vnitra Chovance, policejního prezidenta Tuhého ani jeho náměstka Laubeho. Podle rozhodnutí ve věci nelze spatřovat podezření ze spáchání trestného činu. Adam Bašný také uvedl, že po pečlivém vyhodnocení materiálů, které se měly týkat trestní činnosti spojené s reorganizací policie, bylo rozhodnuto o založení věci.

Spuštění elektronické evidence tržeb se rozeběhlo v několika fázích. Start první fáze byl 1. prosince 2016, kdy se tato povinnost začala týkat poskytovatelů stravovacích a ubytovacích služeb. Celkem jsou naplánovány čtyři fáze zavedení, poslední prozatím na červen 2018.

Ve druhé fázi, která začne 1. března 2017, už budou muset mít pořízenou pokladnu podnikatelé v maloobchodě a velkoobchodě.

Začátek evidenceKoho se to týká1. fáze1. prosinec 2016ubytovací a stravovací služby2. fáze1. březen 2017maloobchod a velkoobchod3. fáze1. březen 2018ostatní (nejsou uvedeni v jiné fázi), např. silniční nákladní doprava, železniční doprava, taxi, pekaři, veterináři,...4. fáze1. červen 2018vybraná řemesla a výrobní činnosti, např.kadeřnictví, výroba oděvů, papíru, nábytku,...Zdroj dat v tabulce: Etržby.cz

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože člověk s obrovskými majetky a finančními zájmy skutečně může sedět ve vládě. Zákon o střetu zájmu pak stanovuje podmínky, za kterých tam může být. Živnostníkovi naopak zákon členství ve vládě zakazuje.

Podle současného znění zákona o střetu zájmů platí, že ve vládě nemůže být veřejný funkcionář, který podniká, případně provozuje jinou samostatně výdělečnou činnost. Mezi tyto funkcionáře patří, jak již bylo zmíněno, i člen vlády.

Podnikatel je občanským zákoníkem definován v § 420 takto: „Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“ Část výroku, která hovoří o nemožnosti živnostníka sedět ve vládě, je tedy pravdivá.

Stejně tak je pravdivá část, že ve vládě může sedět osoba s obrovskými majetky a finančními zájmy. Tato situace však může zastat pouze za splnění již zmíněné podmínky a dalších dvou, které zákon o střetu zájmů stanovuje. Konkrétně tato osoba nesmí podle §4 odst. 1 písm b) a c)

- být statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu, členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu podnikající právnické osoby, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak,

- být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu nebo ve služebním poměru, nejde-li o vztah nebo poměr, v němž působí jako veřejný funkcionář.
Pokud jsou tyto podmínky splněny, může být i osoba se zmíněným obrovským majetkem členem vlády. Co se týká osoby Andreje Babiše, která byla v kontextu výroku předmětnou, jeho živnostenské oprávnění bylo zrušeno k 30. prosinci 2008 a v současnosti je dle obchodního rejstříku ve „svých“ společnostech pouze akcionářem.

To že za této situace může být ve vládě, potvrzuje i právník Zdeněk Koudelka. Situací kolem případného střetu zájmů Babiše jako akcionáře, se zabýval i web podnikatel.cz, který s pomocí právníků došel ke stejnému závěru. Tedy že na akcionáře zákon nedopadá a jedná se v tomto případě spíše o správu vlastního majetku, kterou zákon o střetu zájmů povoluje ve svém § 4 odst. 2.

V současné době je Andrej Babiš předsedou správní rady jen v Nadaci Agrofert, což sice podle občanského zákoníku je podnikající právnická osoba, ale podnikání může být jen vedlejší činnost, jejíž výtěžek slouží k podpoře účelu nadace.

Zákonnou dikci tedy Andrej Babiš splňuje, jak je odstraněn jeho reálný střet zájmů a vliv na společnosti, ve kterých dříve působil více než jako akcionář, je však spekulativní. Tomuto problému, kdy je zbavení se vlivu na společnost pouze formální, by se měla věnovat právě novela tohoto zákona.

Z výše uvedeného odůvodnění můžeme dovodit, že výrok Pavla Bělobrádka je pravdivý proto, že ve vládě nemůže sedět živnostník a naopak osoba Andreje Babiše, která je předmětem kontextu výroku, ano.

Martin Stropnický nastoupil jako ministr obrany na začátku roku 2014. Rozpočet resortu (.pdf) byl pro tento rok schválen ve výši 41,99 mld. korun. Současností míní Stropnický rozpočtovanou částku na rok 2017. Ta je nyní jako součást návrhu zákona o státním rozpočtu projednávána Poslaneckou sněmovou.

Pro ministerstvo obrany je počítáno s výdaji ve výši 52,35 mld. korun. Pokud tedy porovnáme rozpočet z roku 2014, kdy Stropnický do úřadu nastoupil, s aktuálně navrhovanými výdaji, jde o zvýšení o 24,67 %.

Výrok ministra obrany hodnotíme tedy jako pravdivý, rozpočet se skutečně zvýšil o čtvrtinu.

Ministerstvo opravdu své dluhopisy nabízelo v tzv. reinvestiční variantě. V takovém případě není výnos dluhopisů pravidelně vyplácen, nýbrž je jednou ročně ke stanovenému datu automaticky reinvestován formou připsání dalších dluhopisů. Celá částka je pak splacena k datu jejich splatnosti.

Hovoří-li europoslanec Niedermayer o „konci“, má patrně na mysli novelu z roku 2012. Ta zabránila do té doby běžné praxi, kdy se úroky z korunových dluhopisů nedanily, neboť byly tak nízké, že po zaokrouhlení směrem dolů nedávaly celé číslo. To však ministerstvo obhajovalo tím, že ztráta pro stát nebude výrazná a jde o krok usnadňující právě výše popsanou reinvestici. Tato argumentace však není předmětem ověřování.

Nehodnotíme-li tedy skutečné pohnutky ministerstva, toto opravdu vydávalo reinvestiční korunové dluhopisy, ze kterých nebyly úroky daněny. Spustila se tak velká vlna vydávání korunových dluhopisů i mezi soukromými subjekty.

Proces pořízení zbraně v České republice a ve Spojených státech amerických je značně rozdílný. V samotných Spojených státech se navíc podmínky na nákup zbraně výrazně liší stát od státu. V těch ke zbraním nejliberálnějším, jako je např. Arizona, je proces nákupu zbraně ještě jednodušší, než jak ho Milan Chovanec popsal.

Tradičně pozitivní vztah občanů USA vychází z Druhého dodatku ústavy přijatého v roce 1791, který zaručuje, že právo lidu vlastnit a nosit zbraně nebude porušeno.

„A well regulated Militia, being necessary to the security of a free State, the right of the people to keep and bear Arms, shall not be infringed.“ Každý z padesáti amerických států má konkrétní pravidla upravena jinak, nicméně na federální úrovní jsou všechny státy povinny řídit se zákonem o kontrole zbraní z roku 1968, který stanovuje základní pravidla:

- Ruční zbraň si může pořídit každý občan starší 18 let.

- Pušku nebo brokovnici si může pořídit každý občas starší 21 let.

Za předpokladu že splňuje následující požadavky:

- Kupující musí být občanem Spojených států nebo mít v USA trvalý pobyt.

- Kupující nesmí být obviněn z trestného činu nebo být za trestný čin odsouzený k jednomu roku vězení a více.

- Kupující nesmí být obviněn z domácího násilí podaným svým partnerem nebo potomkem.

- Kupující nesmí být na útěku nebo uživatelem státem kontrolovaných látek.

- Kupující nesmí být duševně nemocný.

Mezi státy s nejliberálnějšími zákony regulujícími zbraně patří bezesporu Arizona, kde kromě výše zmíněných pravidel kupující nepotřebuje žádné další povolení na nákup ruční zbraně či pušky a zbraň může být uživatelem dokonce volně nošena na veřejnosti (platí pro občany starší 21 let).

Takřka totožné zákony pro vlastnění zbraně platí i v jižanských státech Mississippi a Louisiana. Pravidla ve všech třech zmíněných státech se se zvyšujícím kalibrem a zásobníkem zbraní zpřísňují.

Naopak nejpřísnější pravidla platí v Kalifornii. Kupující je povinen předložit background check, tedy bezpečnostní prověrku nutnou k zakoupení zbraně. Obvykle je zde pak desetidenní čekající lhůta, během které úřady background check kupujícího prověřují. Kromě toho se musí do hlavně pistole vyrazit unikátní kód, jenž je přidružený kupujícímu. Slouží k tomu, aby v případě vystřelení bylo z kulky možné dohledat majitele zbraně. Kupující také musí splnit písemný test.

Pokud chce občan České republiky vlastnit zbraň, musí být držitelem zbrojního průkazu. Ten může být vydán pouze osobě starší 18 let, která má trvalé místo pobytu na území ČR, je způsobilá k právním úkonům, je zdravotně a odborně způsobilá, bezúhonná a spolehlivá.

Uchazeč o zbrojní průkaz musí splnit zkoušku odborné způsobilosti, která se skládá se ze dvou částí - teoretické a praktické. Po úspěšném složení zkoušek čeká uchazeč na vydání zbrojního průkazu. Posledním krokem je žádost o povolení ke koupi zbraně. Čekací doba od podání přihlášky ke zkoušce odborné způsobilosti až po vystavení průkazu zbraně je minimálně dva měsíce, zpravidla ale déle.

Návrh, o kterém Babiš mluví, popisujeme podrobně v předchozím výroku. Novela zákona o elektronických komunikacích, předložená skupinou senátorů v čele s Alenou Dernerovou, prošla v Ústavně-právním výborem Senátu (.doc), Výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu (.doc) a také Stálou komisí Senátu pro sdělovací prostředky (.doc).

Zápisy z jednání všech těchto tří orgánů jsou velmi vágní a nelze z nich vyčíst, jak konkrétně jednání probíhala. Uvádí se zde, že se o zákonu vedla „obsáhlá rozprava“ (Výbor pro hospodářství), kde vystupoval i zástupce regulátora a MPO. Konkrétní průběh a „apokalyptická slova“ nelze vzhledem k nekonkrétnosti zápisů z jednání doložit, výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Odpor senátorů ČSSD a ODS popisujeme v dalším výroku.