Ceny léků rostly minimálně jedině v posledním roce díky zatížení DPH. Jinak ten segment lékové politiky je jediný stagnující segment. Od roku 2007 narostly všechny segmenty ve zdravotnictví až o 30 % a léky prakticky stagnovaly.
Výrok hodnotíme jako pravdivý s mírnou výhradou - nejsou ještě dostupná data o segmentech ve zdravotnictví z roku 2012.
Leoš Heger ve svém výroku mluví o výdajích za léky na recept, které jsou hrazeny ze zdravotního pojištění. Ze statistik (.pdf) Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) vyplývá, že výdaje za léky na recept mezi lety 2007 a 2009 fluktuovaly v řádech jednotek procent s jediným větším výkyvem v r. 2009. V porovnání s ostatními segmenty výdajů, které rostly skutečně výrazně (viz tabulka) se dá hovořit o tom, že léky „prakticky stagnovaly". Segment ambulantní péče také skutečně přesáhl zmiňovaných 30%.
Náklady zdravotních pojišťoven dle jednotlivých segmentů (.pdf, str. 4)
2007
2008
2009
2010
2011
Léky na recept v %
100
97,6
109,2
102,0
101,7
Ambulantní péče v %
110,9
125,2
127,8
133,5
Ústavní péče v %
107,4
116,9
121,0
122,4
Jak jsme avizovali na začátku, data za rok 2012 ještě nejsou dostupná. Faktem ovšem je, že se od 1.1.2012 uplatnila na léky 14% sazba DPH. Podle avíza Státního ústavu pro kontrolu léčiv byl očekávaným dopadem, mimo jiné, nárust výdajů pro zdravotní pojišťovny v řádu miliard.
U té sádry to není tak úplně markantní rozdíl, ale je to dvojnásobek až trojnásobek (cenový rozdíl mezi tzv. těžkou a lehkou sádrou, pozn.).
Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě vyjádření ředitelky odboru nad zdravotním pojištěním, která se k dotazu ohledně rozdílů v cenách sádry vyjádřila následujícím způsobem: "Z veřejného zdravotního pojištění je úhrada za zhotovení sádrové dlahy a cirkulárního sádrového obvazu (...) kalkulována v rozmezí od 70 do 290 bodů. Pacienti v případě, že si zvolí ekonomicky náročnější variantu, tedy odlehčenou sádru, platí rozdíl mezi výší úhrady z veřejného zdravotního pojištění a cenou odlehčené sádry.Při prodeji resp.nákupu ale vstupují do hry také jiné faktory jako je marže, množstevní slevy apod., takže se k výsledné požadované ceně za odlehčenou sádru nemůžeme vyjádřit jinak než pan ministr - dvoj až trojnásobek." Na základě tohoto vyjádření tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.
Já, já vám na to musím odpovědět tak, že předmětem evropské legislativy, o které my hlasujeme v Evropském parlamentu, kterou připravuje Evropská komise, není primárně pracovní právo. To je v rukou národních legislativ a národních parlamentů. Tady má EU pouze, Evropský parlament pouze koordinační roli.
Podle webu Evropské komise se na úrovni EU přijímají „právní předpisy, které stanoví minimální požadavky na úrovni unie v oblastech pracovních podmínek a informování pracovníků a konzultace s nimi“. Byla přijata například směrnice upravující pracovní dobu, stanovuje mimo jiné minimálně čtyři týdny placené dovolené, nárok na přestávku či maximální pracovní dobu 48 hodin týdně.
Tedy i přesto, že ke schvalování některých základních principů na úrovni EP dochází, mají stále členské státy poměrně velký prostor pro vlastní politiku zaměstnanosti a role EU je na tomto poli opravdu především koordinační.
Vznikají nové záchranné mechanismy, které znamenají nové a nepředpokládané finanční závazky pro stávající i nové členy eurozóny, omezuje se suverenita už i v oblasti fiskální politiky.
Krajský zastupitel za ODS Skopeček zde hovoří o vzniku Evropského nástroje finanční stability (EFSF), Evropského stabilizačního mechanismu (ESM) a Paktu pro euro plus (EPP).
Na vzniku EFSF se v květnu roku 2010 dohodly státy eurozóny, Evropská komise a Mezinárodní měnový fond. Tato instituce ve formě akciové společnosti sídlí v Lucembursku a má za úkol chránit státy eurozóny před finanční nestabilitou poskytováním finanční výpomoci.
Tento dočasný fond byl v září 2012 nahrazen stálým Evropským stabilizačním mechanismem (ESM, Aj.). Přispívají do něj všechny země eurozóny.
Další zmiňovaný nástroj, Pakt pro euro plus (EPP, Aj.), pak definuje mantinely fiskálních politik členských zemí.
Výrok Jana Skopečka tedy hodnotíme jako pravdivý.
Zákon o regulování financování politických stran (...) my jsme ho předložili a všechny parlamentní strany včetně té vaší (myšlena ČSSD) ho odmítly.
Strana Zelených opravdu v květnu 2011 předložila parlamentním stranám novelu zákona o financování politických stran, spolupracovala na ní s několika neziskovými organizacemi a také se dvěma experty – tehdejším náměstkem ministra spravedlnosti Františkem Korbelem a advokátem Václavem Láskou, který v předčasných volbách vede kandidátku Zelených ve Středočeském kraji.
Žádná z parlamentních stran na tento návrh tehdy nereagovala, výrok Ondřeje Lišky proto hodnotíme jako pravdivý.
Temelín zapadá do energetické politiky ČR až po roce 2028. Tedy po fotovoltaikách.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný z důvodu nejasnosti “zapadání” Temelína do energetické politiky.
Aktualizace (pdf. str.34) Státní energetické koncepce z listopadu 2012 počítá s realizací výstavby a uvedením do provozu dvou nových bloků jaderné elektrárny Temelín do roku 2025. Na serveru patria.cz najdeme vyjádření ministra Kuby z rozhovoru pro Hospodářské noviny: “ garantovaná cena elektřiny z Temelína by se zavedla až po období dotací obnovitelných zdrojů, ve výsledku by tak měla celková cena elektřiny pro domácnosti i průmysl klesnout. Bavíme se o letech 2028 a dá l.”
Není tedy jasné, jestli se za “zapadnutí” považuje samotná dostavba dvou bloků, nebo až realizace návrhu po skončení podpory obnovitelných zdrojů energie.
Protože my jsme součástí antifederalistické skupiny, kterou jsme si sami v Evropském parlamentu založili, vlastně vydupali ze země a založili na Zelené louce, kdy jsme odešli z Evropské lidové strany.
Výrok hodnotíme na základě informací z webu Skupiny Evropských konzervativců a reformistů (EKR) jako pravdivý. EKR vznikla spoluprací ODS a britské Konzervativní strany v červnu 2009 jako skupina prosazující nefederalistické směrování EU.Obě strany předtím byli členy Evropských demokratů, křídla frakce Evropské lidové strany v Evropském parlamentu.
To znamená, dneska je úplně běžné v Berlíně, ve světových metropolích, že se úředníci pohybují šetrně po městě, ulevují tím dopravě v centru města a je to ohleduplné k přírodě i veřejným rozpočtům.
Dopravovat se do práce šetrněji, například na kole, je skutečně v mnoha městech světa rostoucí trend a o tomto fenomenu, ať už v zmiňovaném Berlíně či v Londýně, informuje například zpravodajská agentura Reuters. Někteří zaměstnavatelé v Belgii, Nizozemí, Velké Británii, Francii a dalších evropských zemích dokonce odměňují své zaměstnance, přijedou-li do práce na kole. ELTIS, evropský portál zabývající se mobilitou obyvatel ve městech, informuje o krocích samotných městských úřadů, kteří nově podporují cyklodopravu, a to konkrétně ve městech v Polsku a Německu.
Cestování na kole sebou přináší výhody, a o těch ekonomických informuje například stránka Federace evropských cyklistů. Dle její studie (.pdf), cyklodoprava ušetří za rok až 155 miliard EUR všem obyvatelům Evropské unie.
Na základě studie (.pdf) Evropské unie a zpravodajských článků hodnotíme výrok Ondřeje Lišky jako pravdivý.
Byly tam (v projektu S-Karty - pozn. Demagog.cz) zapojeny firmy blízké panu Drábkovi (...) jedna z firem, která byla nedílnou součástí toho řetězce S-Karty, byla firma IDTAX, která měla za úkol v tom řetězci zprostředkovávat tzv. elektronickou účtenku.
Výrok hodnotíme na základě informací z webů parlamentilisty.cz, tn.nova.cz a piratskenoviny.cz jako pravdivý.
Podle Pirátskýchnovin je: "iDTAX Česká republika, s. r. o. (...) jediná v České republice "prodává" elektronické účtenky". Článek také označuje osobu Jaromíra Drábka jako společníka firmy, tehdejšího náměstka Vladimíra Šišku jako jednatele společnosti. JaromírDrábek spojitost s firmou nepopírá.
Kauze se obšírněji věnovala TVNOVA.
Měli bychom vytvořit zvláštní fond, do kterého v dobách přebytků na důchodovém účtu, a jsou takové, tak ve kterém by se ty peníze shromažďovaly. To je běžná metoda například na atomovém účtu, když už uvedu takový příklad, tak se shromažďujou peníze z prodeje elektřiny z jaderných elektráren, které se někdy v dálné budoucnosti využijí na dekontaminaci toho území nebo těch reaktorů a likvidaci jaderného paliva, čili úplně stejný princip.
Účet o kterém mluví Martin Pecina se nazývá "jaderný" a slouží k financování ukládání radioaktivních odpadů - tuto činnost zajišťuje Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO).
Na jaderný účet připívají všichni původci radioaktivních odpadů ve výši podle vyhlášky č. 416/2002 Sb. Energetická společnost ČEZ např. platí 50 Kč za každou MWh vyrobenou v jaderných elektrárnách. Obce, na jejichž katastru leží úložiště radioaktivních odpadů, obdrží z účtu 1,5 mil. Kč ročně.
Každý vlastník povolení pro provoz jaderného zařízení – kromě odvádění příspěvků na jaderný účet – vytváří podle atomového zákona finanční rezervu na likvidaci tohoto zařízení. Finanční prostředky se shromažďují během celého provozu a jednou z povinností SÚRAO je toto pravidelné „spoření“ kontrolovat.
