Přehled ověřených výroků

Jiří Drahoš v tomto výroku naráží na seznam dárců spolku Přátelé Miloše Zemana čtený prezidentem Zemanem.

Kandidát na prezidenta je povinen dle zákonao volbě prezidenta republiky zřídit volební účet, ze kterého je možno třetími osobami vyčíst pohyby na tomto účtu (§ 24). K financování volební kampaně lze použít pouze peněžní prostředky uložené na volebním účtu a příspěvky na účet od dárců se evidují mimo jiné jménem, datem narození či místem trvalého pobytu dárce (§ 36).

Kandidát je dále povinen do devadesáti dnů ode dne vyhlášení celkového výsledku volby zveřejnit zprávu o financování volební kampaně. Zároveň ji pak spolu s veškerým účetnictvím týkajícím se volební kampaně zaslat Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (§ 38).

Do doby, než úřad zkontroluje financování volební kampaně, nelze výrok objektivně posoudit jako pravdivý či nepravdivý, protože z naší pozice v tomto čase není ověřitelný.

Je pravdou, že před volbami v roce 2013 Miloš Zeman slíbil (18:15) vzít s sebou na Hrad jen tajemníka a řidiče, a to v Interview ČT24 4. prosince 2012. Totéž jsme ověřili v rámci naší inventury prezidentských slibů - je to jeden z těch, které Zeman porušil, na Hrad si s sebou totiž vzal podstatně více vlastních lidí.

Stran možných nabídek není možné dohledat, zda skutečně prezidentský kandidát dostal od lidí pracující pro jeho bývalé protikandidáty návrhy na obsazení zmíněných postů (kancléř, šéf poradců, mluvčí.) Výrok je proto hodnocen jako neověřitelný.

Dodejme, že po prvním kole prezidentských voleb nabídliJiřímu Drahošovi pomoc neúspěšní kandidáti Pavel Fischer, Marek Hilšer a Michal Horáček. Dohromady se všichni čtyři v rámci kampaně Jiřího Drahoše účastnili řady setkání se občany. Šlo například o koncertpro Jiřího Drahoše v Brně 21. 1. Týmy Marka Hilšera i Michala Horáčka se zapojily i do plánování kampaně Jiřího Drahoše.

Ochotu zapojit se do kampaně vyjádřili samotní členové z týmu Marka Hilšera, jak potvrdila Pavla Čechová z jeho týmu.

Jiří Drahoš prezidenta Zemana za výrok o Alexanderu Dubčekovi kritizoval. Dále se vyjádřil, že by se na své první zahraniční cestě ve funkci prezidenta vedoucí na Slovensko za tento výrok o Dubčekovi omluvil. Uvedl to např. v povolebním vyjádření pro RSTV po prvním kole prezidentských voleb (čas 2:10).

Miloš Zeman dne 9. ledna 2018 v projevu na slavnostním večeru na Pražském hradě k zahájení oslav 100 let od vzniku Československa a 25 let od vzniku České republiky mimo jiné uvedl, že někdejší tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček patřil mezi ty, kteří se v roce 1968 podělali hrůzou. Doplnil k tomu, že odsouhlasení okupace tehdejším politickým představitelům nepomohlo, a v očividné narážce na Dubčeka dodal: „Nejdřív dostaly tyto idoly funkci předsedy Federálního shromáždění, pak už jenom klesly na velvyslance v Turecku a pak už ani to ne.”

Proti Zemanovým slovům o Dubčekovi se ohradili ze slovenské strany ministr kultury Marek Maďarič nebo státní tajemník ministerstva zahraničí Ivan Korčok.

Výrok označujeme za pravdivý, protože Miloš Zeman během svého pětiletého funkčního období nepodnikl (článek udává údaje do března 2017) žádnou zahraniční cestu do Skandinávie. Ke konci svého funkčního období plánoval uskutečnit ještě dvě zahraniční cesty, což se stalo - v listopadu navštívil Rusko a jeho poslední návštěva byla na Slovensku.

Výrok současného prezidenta Miloše Zemana hodnotíme jako neověřitelný, a to především z důvodu značného rozsahu zmíněných návštěv, které nejsme schopni korektně do doby vydání výstupu posoudit. Uveďme, že Zeman mezi zahraniční cesty evidentně počítá všechny typy cest - ať již státní a oficiální návštěvy, tak i pracovní cesty.

Na webových stránkách Hospodářských novin jsou zpracovány pomocí grafů přehledně zahraniční cesty, které Miloš Zeman vykonal do března roku 2017. Prezident jich absolvoval celkem padesát, nejvíce se zdržoval v Evropě (35 návštěv) a Asii (11 návštěv). Do Severní Ameriky zavítal třikrát a do Jižní Ameriky jednou, do Brazílie.

Svou poslední cestu směřoval Miloš Zeman na Slovensko, zde končili své funkční období i jeho dva předchůdci – Václav Klaus i Václav Havel. Slovenský prezident Andrej Kiska přijal Zemana 12. prosince 2017.

Jak jsme uvedli výše, není možné v celém rozsahu postihnout zejména zmíněné zahraniční návštěvy.

Ve výroční zprávě BIS z roku 2016 se v oddílu 2.3 Kontrarozvědná činnost skutečně píše: „Ruskými prioritami pro rok 2016 byly vlivové a zpravodajské operace vedené v rámci či na podporu hybridní kampaně v kontextu ukrajinské a syrské krize. Oproti roku 2015 však v průběhu roku 2016 vzrostla role a intenzita aktivit ruských zpravodajských služeb na území ČR. V kontextu čínských aktivit se rok 2016 nesl ve znamení růstu intenzity a agresivity vlivových operací a nárůstu činnosti čínské špionáže na území ČR a proti českým zájmům a bezpečnosti.”

Oficiálně se k věci vyjádřil samostatně jen ředitel BIS Michal Koudelka dne 1. prosince 2017:

„Bezpečnostní informační služba se pochopitelně zabývá každým byť jen potenciálním ohrožením demokracie. V tuto chvíli nemáme k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské.

Pochopitelně vždy existují určitá rizika dezinformačních kampaní, která jsou daní za to, že žijeme v demokratické zemi se svobodou slova.

BIS ujišťuje občany České republiky, že intenzivně plníme úkoly, které ze zákona máme, neustále vyhodnocujeme veškeré informace a jsme připravení při jakémkoliv podezření na nelegální aktivity adekvátně reagovat.”

Vzhledem k neexistenci oficiálního vyjádření k dané věci - ovlivňování voleb ze strany zahraničních zpravodajských služeb - ze strany Hradu či zmíněných ředitelů, je výrok hodnocen jako neověřitelný. Dodejme, že prezident je podle zákona tajnými službami pravidelně informován a může rovněž tyto služby úkolovat. Zda a v jakém rozsahu se tak stalo v této věci, není ovšem zřejmé.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, nicméně nad otázkou, kdo rozhodl o „darování” Krymu Ukrajině v roce 1954 dodnes panují otazníky.

Krymský poloostrov byl v únoru 1954 rozhodnutím Nejvyššího sovětu SSSR připojen k Ukrajině. Po smrti J. V. Stalina v březnu 1953 došlo k tzv. válce diadochů mezi jeho nástupci. Nikita Chruščov rozhodně nebyl v roce 1954 v tak silné mocenské pozici, že by mohl exekutivně rozhodnout o darování Krymu Ukrajině. Zasedání Sovětu, na kterém bylo o darování rozhodnuto, předsedal Georgij Malenkov a zákon podepsal Kliment Vorošilov. Iniciativa však patrně vzešla právě od Chruščova.

V roce 1994 bylo podepsáno Budapešťské memorandum, ve němž byl Krym mezinárodně uznán jako součást Ukrajiny. Ruské obsazení Krymu a následné referendum o jeho nezávislosti jsou všeobecně považovány za nelegální a nelegitimní. Protože Republika Krym, která po sporném referendu vyhlásila nezávislost, okamžitě požádala o připojení k Ruské federaci, spadá nyní poloostrov Krym pod ruskou správu i jurisdikci.

Zemanovy výroky na adresu Krymu jsou sporné. Například v roce 2014 řekl, že patří „… spíše k těm, kteří se snaží pochopit připojení Krymu. Jednak z toho důvodu, že tam bylo hloupé Chruščovovo rozhodnutí z roku 1954. Jak víte, Krym Ukrajině nikdy nepatřil. A jednak proto, že evidentně si většina obyvatelstva to připojení přála.”

O nelegálnosti anexe Ruskem se však prezident Zeman opravdu několikrát vyjádřil, například v rozhovoruse čtenáři Parlamentních listů vyzdvihl porušení mezinárodních dohod: „Anexe znamená porušení mezinárodních dohod a je nesporné, že byly porušeny dohody, které zajišťovaly územní integritu Ukrajiny.“

Společně s dalšími prezidenty Visegrádské skupiny se také shodli, že anexe Ruskem byla agresí. Slovenský prezident Kiska řekl, že „… všechny země V4 potvrdily to, že to, co se (v březnu) stalo na Krymu, byla anexe a agrese. Všechny země V4 se společně shodly, že je potřebný jednotný postup EU a že (protiruské) sankce byly potřebné.“

V nejaktuálnější Národní bezpečnostní strategii z 31. prosince 2015 a následně i v dokumentu Koncepce zahraniční politiky RF z 30. listopadu 2016 je akcentován problematický vztah RF k NATO, kdy na jedné straně je NATO chápáno jako hrozba, na straně druhé je považováno za jeden z prvků decentralizovaného uspořádání mezinárodních vztahů, kterýžto systém RF upřednostňuje.

V dokumentech je NATO chápáno jako soupeř - především svým rozšiřováním na východ a zvyšováním vojenských kapacit. Podle analýzy (.pdf, str. 9) dokumentů ze strany Evropského parlamentu je NATO vedle USA a ostatních států takzvaného Západu považováno za překážku současných ambicí RF. Symbol Západu jako překážky či protivníka RF je například patrný v bodu 61 zmíněné Koncepce:

„Systemic problems in the Euro-Atlantic region that have accumulated over the last quarter century are manifested in the geopolitical expansion pursued by the North Atlantic Treaty Organization (NATO) and the European Union (EU) along with their refusal to begin implementation of political statements regarding the creation of a common European security and cooperation framework, have resulted in a serious crisis in the relations between Russia and the Western States. The containment policy adopted by the United States and its allies against Russia, and political, economic, information and other pressure Russia is facing from them undermine regional and global stability, are detrimental to the long-term interests of all sides and run counter to the growing need for cooperation and addressing transnational challenges and threats in today’s world.“

I když v dokumentech není přímo označen žádný „hlavní protivník”, z textu vyplývá, že RF bere NATO jako jednoho z hlavních soupeřů, a výrok je tedy hodnocen jako pravdivý. Ruskými strategickými dokumenty jsme se na Demagog.cz nedávno zabývali zde.