Přehled ověřených výroků

Ochotu parlamentních stran vyjednávat s hnutím ANO o účasti na vládě či její podpoře server Demagog.cz již několikrát ověřoval, včetně hnutí STAN a Pirátů. Oba zmíněné subjekty účast na vládě s hnutím ANO a priori nevyloučily, pouze stanovily nutné podmínky, které by vzniklá vláda musela splňovat. Výrok je proto hodnocen jako nepravdivý.

Celostátní výbor STAN v únoru 2018 odsouhlasil možnost jednání s hnutím ANO o podpoře vlády. Podle vyjádření Petra Gazdíka pro server iDNES.cz jsou tři podmínky následující: „Ve vládě nebude sedět žádná obviněná či trestně stíhaná osoba, vláda bude mít jasnou euroatlantickou orientaci a budeme mít garanci, že se ve Sněmovně nebude opírat o extremistické strany.“ Míra podpory vlády se měla dle serveru iROZHLAS.cz odvíjet od množství splněných podmínek. V případě splnění všech tří by se hnutí STAN přímo účastnilo vládní koalice, v případě splnění jedné nebo dvou podmínek by se jednalo pouze o podporu.

Piráti se v rámci vládního vyjednávání drželi své povolební strategie, ve které uvádí: „Naše podpora libovolné vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé nekompetentní nebo s korupční historií. V žádném případě nepodpoříme vládu s účastí subjektů ohrožujících základy liberální demokracie nebo s historickým dědictvím likvidace demokracie v této zemi, tj. zejména s účastí KSČM, SPD nebo s převahou ANO.“Podmínky Pirátů pro podporu nebo účast ve vládě tedy spočívaly v zajištění menšinového zastoupení hnutí ANO, nepřítomnosti nekompetentních osob, nebo osob s korupční historií a nezávislost vlády na stranách SPD a KSČM.

Okamurova SPD sice přímo do vlády s Babišem jít nechtěla, ale to zaprvé nechtělo ani hnutí ANO a zadruhé sám Okamura v únoru na svůj facebookový profil napsal, že by SPD mohlo podpořit vládu sestavenou premiérem Babišem. A to v době, kdy trestní stíhání dále běží. Výrok je tudíž hodnocen jako zavádějící, protože Okamurovi zjevně trestní stíhání v jistém okamžiku přestalo vadit, když uvedl, že jeho hnutí by podpořilo i vládu sestavovanou trestně stíhanou osobou.

Tomio Okamura uvedl v den voleb, že trestně stíhaný premiér je pro jeho hnutí problematický. Jako hlavní argument Okamura v této souvislosti uvedl právě to, že by to mohlo mít vliv na stabilitu vlády.

V lednu 2018 k jednáním SPD a hnutí ANO Okamura uvedl:

„My máme samozřejmě problém být přímo součástí vlády a naší přítomností podpořit vládu, kde je trestně obviněný premiér. To říkáme celou dobu. Taková vláda nebude stabilní, může dojít k nějakým krokům v rámci vyšetřování a vláda tím pádem padá. A my potřebujeme mít čas na prosazení našich zákonů.“

Okamurova pozice se ovšem vyvinula. Dne 19. února na svém facebookovém profilu napsal.

Tedy Okamura již v únoru počítal s tím, že SPD sice nemusí být členem vlády, mohlo by ovšem podpořit vznik vlády, kterou by vedl trestně stíhaný premiér. Zde je ovšem třeba dodat, že hnutí ANO s účastí Okamurova hnutí ve vládě ani nepočítalo – od března ANO jedná exkluzivně s ČSSD na přímé účasti a s KSČM na podpoře vlády.

Vládní autobus při výjezdech do krajů doprovází, kromě policejního doprovodu, také několik černých limuzín. Ukazuje to reportáž Seznam Zpráv (video, čas 1.03–1.09) z výjezdu vlády v demisi do Libereckého kraje. O podobě vládních výjezdů se podrobněji vyjadřuje jeden z autorů reportáže, Václav Dolejší, v rozhovoru se Sabinou Slonkovou. Říká zde, že ministři na místo přijedou autobusem, ale zpět jedou limuzínami.

Práce PR týmu je vidět na pravidelném informování o výjezdech na Babišově osobním facebookovém profilu. Z výjezdů vlády do krajů se zde objevují videa moderovaná Karolínou Slavíčkovou z PR týmu Andreje Babiše a sady fotografií.

Ve své povolební strategii Piráti zmiňují, že nepodpoří vládu, kde se nachází člověk s korupční historií nebo vládu s převahou hnutí ANO:

"Budeme jednat se všemi ostatními politickými stranami. Naše podpora libovolné vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé nekompetentní nebo s korupční historií. V žádném případě nepodpoříme vládu s účastí subjektů ohrožující základy liberální demokracie nebo historickým dědictvím likvidace demokracie v této zemi tj. zejména s účastí KSČM, SPD nebo s převahou ANO." Co se týče případu s Miroslavem Pochem, před sedmi lety obvolávali redaktoři Hospodářských novin pražské komunální politiky s otázkami na milionové odměny, které pobírají z městských společností. Miroslav Poche (ČSSD) v současnosti europoslanec, před sedmi lety přiznal, že odvádí část svých výdělků ČSSD, a to přes prostředníky, ale ne jako oficiální sponzorský dar. Zde je také přepis rozhovorů, ve kterých Poche kauzu postupně vysvětloval.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, jelikož kolem kauzy Miroslava Pocheho je řada otazníků a nejasností a Piráti ji tedy oprávněně v rámci své povolební strategie chápou jako korupční.

Tento výrok hodnotíme jako zavádějící, protože je sice pravda, že čínská firma CITIC převzala a zaplatila dluhy CEFC, a nadále tak obě firmy pokračují ve své činnosti. Jejich investice ale nedosahují slibované hodnoty, a mnohdy se jedná pouze o akvizice majetku, což se nedá zcela označit jako investici.

Miloš Zeman v roce 2016 uvedl, že čínské investice v Česku dosáhnou 95 miliard korun. V současné době je ale částka o zhruba 72 miliard nižší.

Z předběžných odhadů České národní banky vyplývá, že čínské investice dosahují ke konci roku 2017 necelých 23 miliard. „Co se týče stavu čínských investic v České republice, ten byl ke konci roku 2016 17 miliard Kč, zatímco rok před tím to bylo 6,66 miliard Kč,“ uvedla tisková mluvčí ČNB Markéta Fišerová pro server Echo24. Největším čínským investorem u nás je v poslední době diskutovaná firma CEFC. Ta nezřídka ovšem provádí akvizice, za všechny můžeme jmenovat fotbalovou Slavii, pivovar Lobkowitz nebo sídlo Živnobanky.

CEFC dlužila skupině J&T 11,5 miliardy Kč. J&T 17. května 2018 převzala její aktivity v Česku, protože dluhy Číňané podle J&T nezaplatili v termínu. CEFC označila změny za pokus J&T o nepřátelské převzetí firmy a jejích aktiv v ČR.

Skupina J&T se v 25. května 2018 dohodla s čínskou CITIC Group na prodeji pohledávek ve výši 11,5 miliardy Kč, které jí dlužila čínská CEFC. Skupina J&T rovněž potvrdila, že postupně začne uvolňovat zastavený majetek CEFC a odvolávat své zástupce ve společnosti.

Okamurova SPD sice přímo do vlády s Babišem jít nechtěla, ale to zaprvé nechtělo ani hnutí ANO a zadruhé sám Okamura v únoru na svůj facebookový profil napsal, že by SPD mohlo podpořit vládu sestavenou premiérem Babišem. A to v době, kdy trestní stíhání dále běží. Výrok je tudíž hodnocen jako zavádějící, protože Okamurovi zjevně trestní stíhání v jistém okamžiku přestalo vadit, když uvedl, že jeho hnutí by podpořilo i vládu sestavovanou trestně stíhanou osobou.

Tomio Okamura uvedl v den voleb, že trestně stíhaný premiér je pro jeho hnutí problematický. Jako hlavní argument Okamura v této souvislosti uvedl právě to, že by to mohlo mít vliv na stabilitu vlády.

V lednu 2018 k jednáním SPD a hnutí ANO Okamura uvedl:

„My máme samozřejmě problém být přímo součástí vlády a naší přítomností podpořit vládu, kde je trestně obviněný premiér. To říkáme celou dobu. Taková vláda nebude stabilní, může dojít k nějakým krokům v rámci vyšetřování a vláda tím pádem padá. A my potřebujeme mít čas na prosazení našich zákonů.“

Okamurova pozice se ovšem vyvinula. Dne 19. února na svém facebookovém profilu napsal:

Tedy Okamura již v únoru počítal s tím, že SPD sice nemusí být členem vlády, ale mohla by podpořit vznik vlády vedenou trestně stíhaným premiérem. Zde je ovšem třeba dodat, že hnutí ANO s účastí Okamurova hnutí ve vládě ani nepočítalo – od března ANO jedná exkluzivně s ČSSD na přímé účasti a s KSČM na podpoře vlády.

V jednacím řádu vlády není explicitně vymezeno, jaké stanovisko může vláda k předloženému návrhu zákona zaujmout.

Situaci, kdy vláda nepřijme žádné stanovisko, však jednací řád výslovně předvídá v čl. X odst. 3, kde stojí: „(...) pokud vláda dospěje k závěru, že k předloženému materiálu nepřijme usnesení, uvede se tato skutečnost spolu se závěry do písemného záznamu.“

V minulosti k takové situaci, kdy vláda žádné stanovisko nepřijala, docházelo. Příkladem je nezaujmutí žádného stanoviska vládou k zákonu o vyvlastňování v roce 2009 kvůli neshodě.

Dalším příklady nalezneme např. na jednání vlády dne 16. listopadu 2016 (.docx), kde vláda nepřijala žádné stanovisko k poslanecké novele církevního zákona či snaze poslanců o včlenění „Mezinárodního dne studentstva“ do oficiálního názvu státního svátku 17. listopadu. Obdobně viz návrh na uzákonění adopcí registrovanými partnery projednávaný vládou dne 8. října 2014 (.docx).

V případě, o němž hovoří Miroslav Kalousek, se však vláda většinově shodla na „neutrálním“ stanovisku. Toto neutrální stanovisko schválilo 14 z 15 přítomných poslanců a proti nehlasoval nikdo.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože byť je hlasování o předsedovi komise pro kontrolu GIBS tajné, Andrej Babiš sám připustil, že se na zvolení Ondráčka předsedou této komise podíleli i poslanci hnutí ANO. Při této volbě opozice skutečně neměla společného kandidáta.

O předsedovi komise pro kontrolu GIBS hlasovala Poslanecká sněmovna v tomto volebním období již několikrát. Během minulé volby, v březnu tohoto roku, kandidovali na pozici předsedy této komise Ondráček (KSČM), Ferjenčík (Piráti) a Majerová Zahradníková (ODS). Ondráček získal v prvním kole 74 hlasů a v kole druhém 79 hlasů. Vzhledem k tomu, že KSČM sama disponuje ve sněmovně 15 poslanci, museli jejího kandidáta podpořit i poslanci jiných stran. Šéf hnutí ANO Babiš se na svém facebookovém profilu omluvil s tím, že měl své kolegy z ANO více přesvědčovat, aby nepodporovali ve volbě Ondráčka, a dodal: „Když jsme to ráno na klubu debatovali, bylo vidět, že zhruba polovina našich pro Ondráčka hlasovat nebude.“

Dodejme ještě, že k hlasování o předsedovi komise pro kontolu GIBS došlo již v prosinci loňského roku, kdy Ondráček získal v jednotlivých kolech volby 85 a 95 hlasů, a v lednu tohoto roku, kdy získal 83 hlasů. Během těchto voleb byl Ondráček jediným kandidátem na předsedu komise.

Téma migrace provází českou, potažmo československou, historii výrazněji již od roku 1989, kdy v rámci pádu komunistického režimu a nárůstu globalizace naše území zaznamenalo zvýšený přísun migrantů. V roce 2000 byl v rámci Ministerstva vnitra ustanoven Odbor azylové a migrační politiky, který v návaznosti na vstup České republiky do EU v roce 2004 po vzoru ostatních členských států převzal hlavně nepolicejní činnosti Policie České republiky v této oblasti.

Naopak odpor vůči islámu narůstal hlavně v souvislosti s teroristickými útoky z 11. září 2001, kdy toto náboženství bylo označeno v některých případech za extremistické a i v Evropě se snažili o odliv muslimského kapitálu. Jedna z výraznějších protiislámských iniciativ „Islám v České republice nechceme“ vznikla již v roce 2009. Jejím spoluzakladatelem byl veřejnosti dnes známý Martin Konvička, který stál následně i v čele krajně pravicového a protiislámského hnutí „Blok proti islamizaci“, které vzniklo v roce 2015.

Politická kariéra Tomia Okamury započala úspěšným zvolením do Senátu v roce 2012. O rok později založil hnutí Úsvit přímé demokracie. I přes to, že témata migrace a islamismu v rámci populistické kampaně na politickou scénu opakovaně přináší, je jasné, že minimálně téma migrace bylo již v rámci politiky státu řešeno.

Okamura na politickou scénu vstoupil v roce 2012, přičemž např. v červnu 2011 tehdejší bývalý premiér Miloš Zeman veřejně označil islám za anticivilizační náboženství a muslimy přirovnal k nacistům a komunistům. Učinil tak na mezinárodní konferenci v Praze.

Konkrétně uvedl: „NATO se definuje jako obranná aliance, aniž si položilo otázku, proti komu se chce bránit. Pojmenováním nepřítele to přece začíná. (...) Nepřítelem je anticivilizace táhnoucí se od severní Afriky až po Indonésii. Žijí v ní na dvě miliardy lidí a financovaná je dílem z prodeje ropy, dílem z prodeje drog. (...)Nevěřím, že jsou umírnění muslimové a radikální muslimové. Stejně jako nevěřím, že jsou jen umírnění a radikální komunisté. Jsou jen muslimové a komunisté.“

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, protože i když je těžké posoudit, kdo poprvé do veřejného prostoru vnesl otázku migrace a islamismu, zcela jistě to nebyl Tomio Okamura. Před ním před různými aspekty islámu varoval např. nynější prezident Zeman.

Miroslav Poche se zdá být jako problematický kandidát, neboť prezident republiky Miloš Zeman řekl, že Pocheho jako ministra zahraničí nebude akceptovat. (Podle Ústavy prezident jmenuje předsedu a další členy vlády, pozn. Demagog.cz) V rozhovoru na webu Parlamentní listy jako důvod uvedl, že Poche v květnu 2015 napsal článek vstřícný vůči migrantům a migračním kvótám. Dalším důvodem může být, že Poche před prezidentskými volbami podpořil Zemanova protikandidáta Jiřího Drahoše.

Předsednictvo sociální demokracie schválilo na návrh předsedy strany Jana Hamáčka pět kandidátů, kteří zasednou v případné menšinové vládě s hnutím ANO.

„Od našich členů přišla poptávka, aby věděli, kdo případně bude sociální demokracii ve vládě zastupovat. " řekl po jednání předsednictva strany Jan Hamáček.

Jména ministrů budou nyní schvalovat členové strany v referendu. Konat se bude od 21. května do 14. června. Výsledky budou známy 15. června. Hamáček řekl, že pokud bude sestavení vlády po případném kladném výsledku referenda zahájeno, jména budou konzultována s předsedou vlády a prezidentem.

Jiří Zimola na tiskové konferenci řekl: " Já jsem byl jedním z členů politického grémia, které dnes jednohlasně pro návrh pana předsedy hlasovalo."

Záznam tiskové konference zde (čas 6:30).