Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť není možné doložit, zda a jak probíhalo jednání Bezpečnostní rady státu, které je neveřejné. Neexistuje tedy záznam z tohoto jednání, který by byl dostupný a objektivně by doložil, zda toto na jednání padlo či nikoli.

Pod Útvar pro odhalování organizovaného zločinu původně spadal odbor pro násilí, nelegální obchod, obchod lidmi a nelegální migrace, odbor zločineckých struktur, padělání, závažné majetkové trestné činnosti a dále byly jeho součástí odbory pro terorismus a extremismus a kybernetickou kriminalitu. Právě poslední dvě části se v rámci reformy oddělí a budou z nich dvě samostatné sekce nové Národní centrály:

Zdroj: Prezentace policejního prezidenta

ÚOKFK (Útvar odhalování korupce a finanční kriminality) si své vyšetřovací odbory ponechá (.pps, str. 14). Jedná se o odbor pro korupci, závažnou hospodářskou trestní činnost, odbor daní a odbor výnosů a praní špinavých peněz.

Šlachtův ÚOOZ v květnu provedl vyšetřování ve vnitřních strukturách policie, zadržel přitom jednoho člověka z protikorupčního útvaru, a to Radka Holuba, který je zatím vazebně stíhán. Je otázkou, zda toto lze považovat za vyšetřování stejného útvaru.

O nové struktuře Národní centrály informovala média i stránky Policie ČR. Zda byla konkrétní změna v ÚOOZ projednávána na bezpečnostní radě jsme nemohli ověřit, neboť jednání je neveřejné a záznam jednání nemá veřejnost dle jednacího řádu (.pdf - čl. 9) k dispozici.

Den po tomto jednání řekl vicepremiér Pavel Bělobrádek České televizi (čas 3:05):

" My samozřejmě se bavíme o něčem, co jsme pořádně ani neviděli, v podstatě známe jen ten organigram a i z těch dotazů státních zástupců je evidentní, že ani oni přesně nevědí, jak to má probíhat krok po kroku."

Je tedy zřejmé, že nejen Babiš si stěžuje na nedostatek informací. Kde přesně získal vicepremiér Bělobrádek informaci o rozčlenění útvarů, není ovšem jasné, mohlo se tak stát na jednání BRS, ale i jinde.

Petr Fiala kontruje Andreji Babišovi, který naopak tvrdí, že mezi lednem 2014, kdy se stal ministrem financí, a současností se v ČR daně snížily.

Celkovou úroveň daňové zátěže v dané zemi vyjadřuje tzv. složená daňová kvóta, která je podílem všech daní a příspěvků na sociální zabezpečení na HDP. Tuto veličinu sleduje mimo jiné OECD.

V roce 2013 dosahovala v ČR složená daňová kvóta 34,3 %, v roce 2014 to bylo 33,5 %. Co se týče daňových sazeb, změnila se od roku 2015 pouze DPH, a to zavedením tří (21 %, 15 % a 10 %), místo původních dvou (21 % a 15 %) sazeb, ostatní sazby zůstaly nezměněné, měnily se pouze podmínky vyměření u daně z nemovitostí (od ledna 2016), dvakrát bylo zvýšeno daňové zvýhodnění na děti (2015, 2016), a zavedeno bylo tzv. školkovné.

Přehled dalších změn menšího rozsahu platných od roku 2015 uvádí finanční správa zde a zde, od roku 2016 pak zde.

OECD výši složené daňové kvóty za rok 2015 ještě nezveřejnila, podle ministerského návrhu rozpočtu na rok 2016 (.pdf, str. 11) činila 33 %. Podle těchto čísel zatím složená daňová kvóta klesala a výrok Petra Fialy tedy není pravdivý. V návrhu rozpočtu z roku 2015 se sice počítá s jejím nárůstem zpět na 33,5 % v roce 2016, což ministerstvo ve vyjádření v článku Hospodářských novin vysvětluje tím, že "k nepatrnému zvýšení daňové kvóty by mělo dojí v důsledku zvýšení efektivity výběru daní, a to zejména vlivem elektronické evidence tržeb a kontrolního hlášení. To však neznamená, že se zvýší daňové zatížení obyvatelstva." I v případě takového vývoje by ale byla nižší než před nástupem Sobotkova kabinetu.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť prezident Zeman zplošťuje syrský problém na 2 strany sporu, i když zde působí řada dalších aktérů. Obecně také popisuje syrskou opozici jako radikálně islamistickou po vzoru an-Núsrá, což neodpovídá realitě. Skupiny, které bojují proti prezidentu Asadovi, jsou výrazně rozmanitější.

Syrský problém je velmi složitý. Jedním z hlavních faktorů je, že se do něj zapojuje velká řádka aktérů a nejde o 2 strany sporu, jak uvádí Zeman. Jako příklad komplikovanosti situace v Sýrii uvádíme grafiku CNN (zdroj grafiky zde), která popisuje základní aktéry a vztahy mezi nimi.

V případě opozice pak nelze tvrdit, že existuje jednotná fronta, která by navíc byla jen radikálně islamistická. V Sýrii v současnosti bojuje proti Asadově vládě několik hlavních uskupení povstalců.

Kromě přímo bojujících stran existuje také politické křídlo opozice Národní koalice syrské revoluce a opozičních sil, které působí v zahraničí a je hlavním partnerem při pokusech o nalezení mírového řešení, jak jsme již dokazovali v roce 2015 zde.

Mezi hlavní opoziční uskupení patří Army of Conquest (Jaish al-Fatah, JaF), jež zahrnuje radikální islamistické skupiny bojující proti Asadovu režimu a Hizballáhu. Sem patří například Jabhat Fateh al-Sham, tedy prezidentem zmiňovaná bývalá an-Núsra.

Další významnou skupinou jsou Syrian Democratic Forces (SDF). Jedná se o uskupení povstaleckých antijihadistických skupin syrských Kurdů, Turkmenů, Arabů a dalších menšin na severu Sýrie. Toto uskupení je v současnosti vůči Asadovu režimu většinou neutrální.

Poslední významnou skupinou je Free Syrian Army (FSA), která je původně uskupením neislámských sil bojujících proti Asadovu režimu. V současnosti je FSA v úpadku, ale jednotlivé části i nadále působí v rámci jiných skupin. Nálepka FSA je aktuálně také používána pro Tureckem podporované jednotky na severu Sýrie.

Komplikovanost současné opozice ukazuje i příklad jednotek, které se účastnily letošního pokusu o osvobození Allepa v srpnu–září 2016. Hlavní síly zde sice byly islamistické, ale podporované byly i jednotkami patřícími k tzv. umírněné opozici.

Složitý vztah k islamistické opozici a její rozmanitost ukazuje přehledně také akademická studie „Syrian oposition guide“ (. pdf) nebo toto shrnutí i méně významných opozičních skupin.

Nabízí se také otázka, zda je možné hovořit o jednotné straně Asada, když ji tvoří tolik nesourodých částí od pravidelné syrské armády a místních milicí přes libanonský Hizballáh až k iráckým a íránským šiítským jednotkám.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý především proto, že v Sýrii neexistuje jen radikálně islamistická opozice vůči Asadovi. Situace je na obou stranách konfliktu mnohem složitější, než jak ji prezident vykresluje.

Výrok je hodnocený jako zavádějící, kasační stížnost kromě fyzických osob podalo i 13 zasažených obcí, tudíž o zrušení zásad územního rozvoje neusilovali jen aktivisté.

Nejvyšší správní soud pak ve svém rozsudku oproti předchozí judikatuře poprvé rozhodl o zrušení celého dokumentu namísto zrušení vadných částí, čímž mohl účastníky řízení překvapit. Nicméně předchozí judikatura vychází z poměrně odlišných případů, kdy nedostatky byly dílčí a nikoli systematické, jak je tomu zde. Nejde tedy o nějaký exces z rozhodovací praxe.

Zásady územního rozvoje (dále ZÚR) Jihomoravského kraje zrušil na základě kasační stížnosti 13 obcí a 14 fyzických osob Nejvyšší správní soud svým rozhodnutím (.pdf, str. 1, výrok II.) z 21. června 2012. Hlavní vadu shledal NSS ve faktu, že Jihomoravský kraj sice vyhodnotil vlivy na životní prostředí u jednotlivých staveb, vyhodnocení jejich společného a hromadného vlivu na něj už ale neprovedl (.pdf, čl. 80, 90). Jihomoravský kraj tak dostatečně nezjistil (.pdf, čl. 707) skutkový stav a porušil bod č. 6 (tehdy bod č. 5) přílohy stavebního zákona.

Kromě toho shledal NSS nezákonným i výběr varianty dopravního koridoru rychlostní silnice R43 v úseku Kuřím–Černá Hora. Krajský úřad totiž vybral méně výhodnou variantu, a to na základě doporučení zastupitelstva kraje.

Podle NSS (.pdf, čl. 658) nemůže zastupitelstvo svými doporučeními ovlivnit tvorbu ZÚR. Zároveň krajský úřad výběr méně vhodné varianty dostatečně neodůvodnil (.pdf, čl. 691). Takovým vymezením bylo neoprávněně zasaženo do práv navrhovatelů, a proto NSS rozhodl o zrušení ZÚR i v této části (.pdf, čl. 709).

Dle předchozí judikatury NSS byly při nedostatcích ZÚR rušeny pouze jejich vadné části. Konkrétně se jedná o rozhodnutí ohledně zásad územního rozvoje hl. m. Prahy, které tvoří dva judikáty týkající se Pražského okruhu (první (.pdf, str. 1, I. výrok) zrušil úsek Ruzyně–Březiněves, druhý (.pdf, str. 1, II. výrok) úseky Běchovice–D1 a Březiněves–Horní Počernice).

Další rozhodnutí (.pdf, str. 1, výrok I.A) se týkalo letiště Praha–Ruzyně. Kromě toho se NSS zabýval i ZÚR celkem 4 krajů, které nepřiměřeně regulovaly výstavbu větrných elektráren. Ve všech případech, tj. Plzeňského (.pdf, str. 1, výrok I.) , Karlovarského (.pdf, str. 1–2, výrok I.), Moravskoslezského (.pdf, str. 1–2, výrok I.) kraje i Kraje Vysočiny (.pdf, str. 1, výrok I.) rozhodl o zrušení částí ZÚR o větrných elektrárnách.

Jihomoravský kraj tak mohl předpokládat zrušení pouze některých částí ZÚR. Nicméně jak NSS sám vysvětlil, šlo o systematické pochybení, které ovlivnilo celé zásady územního rozvoje, pročež není možné zrušit jen část stiženou chybou.

Důvodem je dle rozsudku (.pdf, čl. 708) nemožnost oddělit vadné části od zásad územního rozvoje jako celku.

Výrok je proto hodnocen jako zavádějící, Jihomoravský kraj se do této situace nedostal vinou ekologických aktivistů, ale svou. Není proto legitimní, aby byl příliš překvapen, když se judikatura s podobným pochybením v ZÚR do té doby nesetkala.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože poznatek, o kterém Chovanec hovořil, se týká pouze jedné malé části činnosti Daňové Kobry. Kobra funguje na základě spolupráce policie, celní správy a finanční správy a podíl jednotlivých složek na řešení kauz není měřen.

Samotný proces vyšetřování tzv. Daňové Kobry vychází z prováděcího protokolu ke koordinační dohodě podepsané 11. dubna 2014 o spolupráci, výměně informací a koordinaci podepsané ministrem financí a ministrem vnitra. Tato dohoda stanovuje pravidla pro výměnu informací a pravidla společného postupu Policie ČR, Finanční správy a Celní správy při boji proti daňovým únikům a daňové kriminalitě. Dohoda určuje také hlavní účastníky a jejich přínos do projektu tímto způsobem:

V rámci Policie ČR je do činnosti„Kobry“ zapojen Útvar odhalování korupce a finanční kriminality. Jde o vyčleněný okruh kriminalistů útvaru, kteří mají dostatečné zkušenosti s daňovou trestnou činností. Tým, ve kterém působí rovněž analytici, metodik v oboru daňové problematiky a specialista na zajišťování výnosů z trestné činnosti, bude v budoucnu ještě posílen.Celní správa do společného týmu dodá specialisty z Útvaru pátrání a analýzy a v neposlední řadě i správce daně a jednotky mobilního dohledu. Jejich nasazení bude maximálně flexibilní podle povahy realizované kauzy a potřeby vzájemného sdílení informací u potenciálních daňových úniků s cílem zabránit jim již v zárodku.Finanční správa jako nezbytný článek„Kobry“ zapojí do její činnosti předně pracovníky zabývající se řízením rizik při správě daní. Tito specialisté se budou ve spolupráci s ostatními členy týmu operativně podílet na potlačování úniků na daních. Využijí při tom dřívějších zkušeností z mnoha kontrolně-exekučních akcí zaměřených na odhalování daňových podvodů na dani z přidané hodnoty.

Činnost „Kobry“ je prezentována jako společný projekt s tím, že za výsledky zodpovídají všichni aktéři rovnoměrně. Samotný projekt „Kobra“ je popisován jako metoda spolupráce, pokud jsou do něj významně zapojeni alespoň dva ze tří partnerů.

Pokud jde o údaje o vstupech uvedené ministrem Chovancem, tak by se mělo jednat dle vyjádření tiskového oddělení Generálního ředitelství cel o údaje, u kterých bylo zahájeno trestní řízení pod metodou práce „Kobra“ z titulu vyhledávací činnosti a z operativně pátrací činnosti celní správy v r. 2015.

Informace ministra tedy nejsou uvedené zcela kompletně, protože dle již zmíněného vyjádření je potřeba do celkové množiny případů, kterými se týmy „Daňová Kobra“ zabývají, také nutno zahrnout i trestní oznámení poskytnutá správci daně, použití mimotrestních prostředků správci daně (tzn. případy, kdy vůbec úkony tr. řízení nebyly zahájeny) příp. i trestní věci, které byly rozpracovány následně jako sekundární výstup z již uzavřeného trestního případu, atd.

Dle vyjádření Celní správy je též nutné uvést, že výkaznictví spolupráce „Daňová Kobra“ je nastaveno na řadu parametrů, ale ani jeden z nich neměří, jestli měl výraznější podíl útvar policie nebo celní správy nebo finanční správy. Toto měření by přímo popíralo filozofii spolupráce a bylo by tendenčním a zavádějícím.

Stanislav Mackovík byl skutečně odvolán (.pdf, str. 133) z pozice ředitele zdravotnické záchranné služby, z žádného dostupného zdroje však není možno s jistotou konstatovat, že by to bylo z důvodu uváděném Zuzanou Kocumovou, výrok je tedy hodnocen jako neověřitelný.

V listopadu 2013 byl kvůli špatnému stavu proveden audit Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje. K dispozici veřejnosti byl dán pouze manažerský souhrn, který ve zkrácené formě obsahuje nejdůležitější informace z auditu.

Z tohoto shrnutí, o kterém informoval jak Liberecký kraj, tak Česká televize, vyplývá, že došlo k výraznému zhoršení hospodaření záchranné služby. Například náklady na mzdy stouply o více než 25 %, v ostatních šesti sledovaných krajích to bylo mezi 6-11 %.

Velmi negativně pak auditoři vidí oblast autoprovozu, jako nedostatečně upravenou pak oblast zadávání zakázek. Lékaři v Libereckém kraji měli ve sledované době o více než 30 tisíc vyšší platy než zbytek České republiky, záchranáři pak o 22 tisíc. Podle auditorů bylo možné na úsporách ušetřit (.pdf, str. 95) až 18 milionů za rok.

O tom, že by se toto část vyjádření měla zakládat na pravdě a Stanislav Mackovík měl skutečně zaměstnávat stranické příslušníky (konkrétně to měla být Martina Rosenbergová z ČSSD), informuje regionální občanský web Náš Liberec a iDnes.cz. Audit však v tomto směru neobsahuje nic.

Ani v zápisu (.pdf, str. 131) z Rady kraje, na které se o výsledku forenzního auditu a o odvolání Stanislava Mackovíka jednalo, není o tomto tématu zmínka, stejně tak v tiskových zprávách. Pokud by se v neveřejné verzi auditu něco takového uvádělo, je zde předpoklad, že by na to Stanislav Mackovík reagoval ve své oponentní zprávě. To se však nestalo.

Že by skutečnosti popisované Zuzanou Kocumovou měly být za odvoláním Stanislava Mackovíka z pozice ředitele Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje je tedy neověřitelné.

Na konci 90. let se výrazně zvedl počet žádostí o azyl. V roce 1999 se jednalo o více než 7 tisíc žádostí.

Zdroj: Ministerstvo vnitra (.zip)

V roce 1998 a 1999 však Česká republika udělila azyl pouze desítkám osob. V roce 1998 bylo vyhověno 78 žádostem, o rok později 79.

Martin Půta tak zřejmě hovořil o tzv. dočasném útočišti. které vláda ČR v 90. letech poskytla občanům Bosny a Hercegoviny, státům bývalé Jugoslávie a v roce 1999 také prchajícím z provincie Kosovo.

Dočasné útočiště nespadá do statistik udělení azylu a konkrétní počty lidí jsou tak těžko dohledatelné. Ve zprávě (.doc, str. 16) pro Evropský uprchlický fond Odbor azylové a migrační politiky ministerstva vnitra uvádí, že: "V letech 1991-1997 tak získalo na území České republiky dočasné útočiště více než 5 200 uprchlíků."

O tom, že by Česká republika měla pomoci desetitisícům uprchlíků z bývalé Jugoslávie, žádné dostupné statistiky neinformují. Podařilo se nám pouze dohledat prohlášení tehdejšího ministra vnitra Kopřivy, který prohlásil, že v ČR nalezlo útočiště až 11 tisíc uprchlíků. Člověk v tísni dále popisuje zhruba tisícovku lidí, co přišli v souvislosti s kosovskou krizí.

Celkově ovšem nejsou dostupná data, která by popisovala přesný počet příchozích válečných uprchlíků z Jugoslávie, výrok Martina Půty tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Starostové pro Liberecký kraj mají založen transparentní účet u Fio banky. Fio banka ovšem nabízí u této služby k dispozici transakce pouze za poslední rok ode dne prohlížení. Z tohoto důvodu není možné ověřit platby až do roku 2011. Nicméně Starostové pro Liberecký kraj oznámili zřízení (pdf., str 1-2) tohoto účtu ve svých novinách v až srpnu 2012. Kromě toho ve zprávě (.pdf) z jednání zastupitelstva Libereckého kraje SLK uvádí založení účtu k 29. květnu 2012, a to pro potřeby krajských voleb. Z tohoto důvodu je nutno hodnotit výrok nepravdou, neboť transparentní účet byl podle výše uvedených vyjádření samotných SLK zřízen až nejdříve v květnu 2012, nikoli v roce 2011.

Prostředky v kategorii Individuálních dotací a darů Odboru kanceláře hejtmana jsou schváleny orgány kraje a uvolňovány průběžně na základě uzavřených smluv. Usnesení zastupitelstva obsahující rozhodnutí o individuálních dotacích jsou v souladu se zákonem zveřejňována na webu JMK, stejně jako unesení rady. O souhrnné informace je také možné požádat na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.

V souladu se zákonem č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů jsou zveřejňovány JMK i smlouvy o poskytnutí dotace nad 50 000 Kč v letech 2015 (zavedení zákonné povinnosti) a 2016 . Zde jsou vždy v sekci Ostatní dotace zveřejněny předmětné smlouvy na individuální dotace v obou zmíněných letech.

Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý, k informacím se dá dostat i přímo na webu Jihomoravského kraje. Dodejme, že to ovšem není uživatelsky příliš přívětivý postup, neboť občan by musel procházet řadu záznamů.

V archivu vyhledávače Google lze nalézt článek serveru Novinky.cz publikovaný 25. října s titulkem: „Dokažte to svými činy, reaguje Peking na prohlášení českých ústavních činitelů“ . Název byl však později upraven na „Dodržte slovo, reaguje Peking na prohlášení českých ústavních činitelů“ .

Chyba skutečně vznikla nepřesným překladem webu China.org, který se liší od oficiálního webu čínského ministerstva zahraničí.

Novinky.cz převzaly článek z anglicky psaného webu China.org. Pojednávají o prohlášení mluvčího čínského ministerstva zahraničí Lu Kchanga na tiskové konferenci. Článek na Novinky.cz obsahuje podtitulek „Doufáme, že slova doplníte činy“ a dále odstavec o tom, že „Čína si cení takovýchto závazků a doufá, že příslušné země sladí svá slova s činy...“

Jak ale upozornil na svém Twitteru redaktor ČT Václav Černohorský, China.org uvádí jiný překlad do angličtiny, než oficiální web čínského ministerstva zahraničí. Lu Kchang netvrdí, že mají být sladěna slova s činy, ale že má být dodrženo slovo. Tím zjevně naráží (stejně jako Chovanec) na podepsanou dohodu mezi Českou republikou a ČLR z března 2016. Zde je uvedeno, že Česká republika znovu potvrdila dodržování své politiky jedné Číny a respekt ke svrchovanosti a územní celistvosti Čínské lidové republiky.

Novinky.cz později článek aktualizovaly a část o činech z titulku i textu odstranily.

Chovanec však tvrdí, že Číňané řekli, že doufají v dodržovaní platných podepsaných smluv. Přesný překlad prohlášení mluvčího čínského ministerstva zahraničí však zní: „Ceníme si výše zmíněných prohlášení (Společné prohlášení nejvyšších ústavních činitelů České republiky a oficiální dopis slovenského ministra zahraničí - pozn. Demagog.cz) a očekáváme, že relevantní země dodrží svá slova, budou se držet politiky jednotné Číny, skutečně porozumí a budou respektovat hlavní čínské zájmy či obavy a korektně a rozumně řešit záležitosti spojené s Tibetem ve snaze zajistit zdravý, stabilní a dlouhotrvající rozvoj bilaterálních vztahů s Čínou.“

Ministr Chovanec tak sice hovoří o nepřesnosti překladu a čínskou reakci interpretuje poměrně korektně, ale doslovný překlad je poněkud jiný. Implicitně je v prohlášení čínské strany uvedeno, že v diskutované otázce očekává Čína, že se bude ČR držet dlouhodobého postoje - tj. politiky jedné Číny.