Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože úřady shromáždění sice skutečně přímo nepovolují a je pro ně téměř nemožné je dopředu zakázat, avšak za konkrétně vymezených zákonných podmínek to možné je.

Příslušný úřad shromáždění nepovoluje, neboť dle § 1 odst. 4 zákona o právu shromažďovacím není ke shromáždění třeba předchozího povolení státního orgánu. V určitých případech ale úřad může shromáždění před jeho konáním přesunout či zakázat.

Důvody, pro které shromáždění úřad zakáže, jsou uvedeny v § 10 zákona o právu shromažďovacím. Úřad tedy shromáždění zakáže, pokud oznámený účel shromáždění směřuje k výzvě popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů nebo má-li se dopouštět násilí či hrubé neslušnosti, nebo jinak porušovat ústavu a zákony.

Zároveň úřad zakáže ta shromáždění, která se mají konat na místě, kde by účastníkům hrozilo závažné nebezpečí. Dále i taková shromáždění, která by se konala ve stejnou dobu a na stejném místě jako jiné shromáždění (ovšem jen v případě, že jejich oznámení o konání bylo doručeno na úřad později). Kromě těchto povinných zákazů může úřad zakázat také shromáždění, které by nepřiměřeně omezilo dopravu nebo zásobování a zároveň by bylo možné jej konat bez obtíží a zmaření účelu na jiném místě.

V případech uvedených v posledním odstavci úřad před zakázáním zasílá návrh na změnu konání svolavateli. Pokud svolavatel návrh přijme, shromáždění se nezakáže, pouze se přesune.

Výrok ministra Chovance hodnotíme jako zavádějící. Robert Šlachta totiž ve zmíněné publikaci podporoval reorganizaci ve smyslu podřízení útvarů služby kriminální policie a vyšetřování pod jednoho náměstka (z důvodů lepší koordinace a tudíž efektivity), nikoliv spojení útvarů, o kterém mluví Chovanec.

Milan Chovanec zmiňuje v OVM publikaci vydanou Institutem CEVRO v roce 2012 – Reforma police České republiky aneb Pomáhat a chránit, na níž se podílel Ivan Langer. Tou dobou byl již 3 roky po odchodu z postu ministra vnitra.

Langerova reforma z roku 2008 se týkala hlavně změny organizační struktury policie: vznikla krajská ředitelství policie s územními odbory. Zároveň byly některé zvláštní útvary služby kriminální policie a vyšetřování (jako právě Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, Útvar pro odhalování finanční kriminality, Útvar rychlého nasazení a další) nově podřízeny jednomu náměstkovi policejního prezidenta.

Před touto reformou podle dokumentu Reforma Policie ČR: služba v nových podmínkách: „byly útvary různě rozmístěny a mnohdy se chovaly jako nezávislé ostrůvky, které spolu nedostatečně komunikovaly, ačkoliv třeba pracovaly na stejném případu. Proto nová organizační struktura zmíněné nedostatky odstraňuje a umožňuje tak optimální sdílení potřebných informací týkajících se zejména závažné trestné činnosti páchané na národní a mezinárodní úrovni.“ (.pdf, s. 14)

Robert Šlachta, v té době zástupce ředitele Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia v letech 2008–2016, skutečně považoval toto sjednocení struktury útvarů SKPV s celorepublikovou působností za účelné. Ministr Chovanec odkazoval na tento úsek:

„Toto sjednocení jsme v té době považovali za jeden ze základních předpokladů k zefektivnění práce těchto útvarů a navázání v té době ne zcela ideální spolupráce mezi těmito útvary.“ (Reforma policie ČR aneb Pomáhat a chránit, s. 26)

Soudobé změny týkající se reorganizace policie, konkrétně sjednocení Úřadu pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV (ÚOKFK), však nelze s reformou policie z roku 2008 srovnávat a Šlachtův komentář tak na ni nelze aplikovat.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Přestože objem peněz přiřazený na Program rozvoje venkova, který Roman Celý zmiňuje, je správný, všechny tyto prostředky nejsou investovány jen do zmíněných školských zařízení, ale i do různých projektů obcí.

Prioritami Programu rozvoje venkova (.pdf) jsou především zachování dostupnosti veřejných služeb, posílení kvality a kompetence místní samosprávy, modernizace infrastruktury, zemědělství a péče o krajinu.

Z webu Jihomoravského kraje, který o programu a možnosti zažádat si o dotaci informuje, můžeme zjistit, že na tento program je vyčleněno skutečně 50 milionů korun, jak Roman Celý uvádí.

Dotační program je podle uvedeného dokumentu zaměřen mimo jiné na podporu školní a předškolní výchovy. Mateřské a základní školy tak mohou díky dotačnímu titulu 1 žádat až 200 tisíc korun. V rámci dotačního titulu 3 se jedná až 100 tisíc korun. Základní a mateřské školy jsou pak ohodnoceny nejvíce body v hodnocení objektů (.pdf, str. 9 a 10), na které se dotace mohou žádat. To znamená, že získání dotace je pro ně prioritou.

Zavádějící je výrok tím, že rozšiřování mateřských a základních škol není zdaleka jedinou položkou tohoto programu. Jako příklad můžeme uvést rekonstrukci (.pdf) tanečního parketu v místním parku v Hlubokých Dvorech, opravu (.pdf) budovy smuteční síně v Bítově či opravu střechy mateřské školy v Bezkově. Z toho je také jasné, že pro školy jdou peníze nejen na rozšiřování kapacit, ale i na opravy atd.

Na brífinku k reorganizaci policie, který proběhl 15. června, vystoupili mimo jiné dva bývalí policejní prezidenti. První z nich, Oldřich Tomášek, působil v čele policie mezi roky 1995 a 1998. Ten už o několik dní dříve na webu Echo 24 publikoval blog s názvem "Co se nyní děje v policii, mě děsí." V něm obhajuje sloučení obou útvarů tím, že si často vzájemně konkurují a v jeden čas pracují na stejných případech. Na brífinku i blogu zdůraznil, že se ÚOOZ dostává přeceňované pozornosti, protože některé krajské kriminální sbory mají stejnou nebo i vyšší úspěšnost vyřešených případů (video od 27:00).

Tím druhým byl Jiří Kolář, který vedl policii od roku 1998 do roku 2005. Na brífinku odmítl, že by se změny v policii daly označit za reorganizaci či restrukturalizaci. Jde podle něj pouze o organizační změny (video od 21:00). Ve svém projevu připomněl rok 2002 a reorganizaci, kterou v policii provedl. Šlo o sloučení kriminální policie s úřady vyšetřování. To dle jeho slov byla skutečná reorganizace, které se říkalo "spojení ohně a vody."

Oba dva bývalí prezidenti vyjádřili podporu současným změnám, zároveň se nám však nepodařila nalézt žádná vyjádření bývalých policejních prezidentů, která by v minulosti reorganizaci zmiňovala. Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, protože zcela konkrétně se oba zmínění býv. policejní prezidenti nevyslovili, že by se tato reorganizace řešila 10 let.

Michal Hašek mluvil o zásadách územního rozvoje, které byly schváleny usnesením č. 1552/11/Z 25 a vydány 22. září 2011 Zastupitelstvem Jihomoravského kraje. V platnost vstoupily 17. 2. 2012.

Nejvyšší správní soud však tyto zásady územního rozvoje zrušil dne 21. června 2012. V platnosti tedy byly přibližně 5 měsíců. Důvodem zrušení bylo podle soudu hlavně nedostatečné posouzení vlivu všech plánovaných staveb na životní prostředí. Informace k rozhodnutí NSS jsou k dispozici zde.

Od té doby nemá Jihomoravský kraj schválené zásady územního rozvoje. Rozsudek Nejvyššího správního soudu k této věci je dostupný tady.

Podle serveru Nasipolitici.cz byl Bohumil Šimek v letech 2009–2013 zaměstnancem Krajského úřadu Jihomoravského kraje a pracoval na Odboru kanceláře hejtmana (v té době Michala Haška) na pozici vedoucího sekretariátu a bezpečnostního ředitele.

Tento výrok hodnotíme jako zavádějící, protože ZÚR sice schváleny byly, neměly však žádný faktický dopad na rozvoj Jihomoravského kraje.

Ačkoliv udávané číslo přibližně sedí, týká se podílu bytů a domů užívaných vlastníky, nikoliv procenta lidí, kteří mají byt nebo dům ve vlastnictví.

Podle výstupu (str. 5) Ministerstva pro místní rozvoj ČR ze září 2015, který se opírá o čísla ze Sčítání lidu, domů a bytů 2011, bylo ze všech obydlených bytů 55,9 % užíváno vlastníky. Byty družstevní v tomto čase představovaly 9,4 % z obydlených bytů. Po sečtení těchto hodnot se dostaneme k číslu 65,3 %, což přibližně souhlasí s procenty uváděnými Maxovou.

Jak už bylo zmíněno, tato čísla nemusí nutně znamenat, že 55,9 % lidí vlastní byt nebo dům, pouze že toto procento bytů a domů je obývané vlastníky (přičemž v prostorách s nimi mohou bydlet další lidé, kteří je nevlastní). Procento lidí, kteří nemovitost vlastní, bude pravděpodobně nižší.

Na úsek České Budějovice – Hluboká nad Vltavou se opravdu utratilo přibližně 680 milionů Kč z fondů EU. Provoz na úseku ale zejména o prázdninách nebyl tak občasný, jak kandidát Mlčoch popisuje. Jde tedy z jeho strany o zavádění.

Projekt dokončení vltavské vodní cesty v úseku České Budějovice – Hluboká nad Vltavou byl vybudován (.pdf, str. 1, tabulka vpravo) v letech 2008–2010. Celková částka projektu tvoří 798 milionů Kč. Finanční prostředky byly dle investora, Ředitelství vodních cest ČR, poskytnuty ze Státního fondu dopravní infrastruktury (120 milionů Kč) a z Operačního programu Doprava, jednoho ze strukturálních fondů EU (678 milionů Kč). Cílem projektu bylo splavnit Vltavu mezi Českými Budějovicemi a Hlubokou nad Vltavou pro rekreační plavbu. Celková délka úseku činí 8,9 km.

Dle stránky Lodní doprava.info jezdil spoj České Budějovice – Hluboká nad Vltavou o prázdninách od úterý do neděle (s výjimkou středy a čtvrtku, v těchto dnech jezdil pouze dvakrát) třikrát denně, tudíž byl často využívaný. Dle současného jízdního řádu jezdí spoj pouze dvakrát denně v sobotu a neděli, ale vzhledem k tomu, že hlavní turistická sezona už skončila, není menší vytížení překvapující. Kandidát Mlčoch také opomíjí možnost soukromého pronájmu lodě, který projektu zvyšuje příjmy.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, jelikož propojení motivace k prosazení návrhu zákona se snahou o úspěch v senátních volbách se nedá prokázat.

Návrh byl v Senátu projednáván dvakrát. Poprvé v prosinci 2014 byl předložen skupinou senátorů (jmenovitě Škromach, Maštalíř, Sekaninová, Látka, Kratochvíle, Berka, Jermář, Syková, Štohl, Třísková, Nenutil, Emmerová) a po několika projednáváních nebylo k tomuto návrhu přijato usnesení.

Podruhé byl návrh předložen početnější skupinou senátorů a to v prosinci 2015. V tomto případě byl tisk projednán v březnu 2016 a usnesením č. 370 schválen jako senátní návrh zákona.

Nedá se říci, že by návrh byl "vystřelen" před senátními volbami, jelikož návrh existoval již dříve, avšak se slabší podporou jednotlivých senátorů.

Obžaloba souvisela s vyplácením odměn za členství v dozorčích radách krajských společností pro uvolněné členy krajského zastupitelstva, ti totiž nemají dle § 5 hlavy III aktuálního zákona o střetu zájmů na odměny nárok. Někteří z obžalovaných uvolněných radních pobírali mezi lety 2010 a 2011 odměny za členství v dozorčí radě krajských společností, čímž tedy porušovali zákon o střetu zájmů, další část radních jim k tomu dopomohla, když odsouhlasila pravidla odměňování členů dozorčí rady Silnicích LK.

Podstata jejich konání tedy byla rozdílná, rozdílné tedy byly i skutky a právní kvalifikace. Zatímco část radních pobírající odměny byli obžalováni z podvodu, část radních, která skrze vzorovou smlouvu takový postup posvětila, byla obžalována z porušení povinnosti při správě cizího majetku. Zatímco druhé části (kde byla i Lidie Vajnerová) nebyla prokázána vina a byla zproštěna rozsudkem soudu prvního stupně, dva radní pobírající odměnu byli okresním soudem nepravomocně potrestáni.

Někdejší radní Zdeněk Bursa se hájil tím, že o novém znění zákona nevěděli, což následně při zprošťujícím rozsudku potvrdil předseda trestního senátu František Boštík:

„Nebylo prokázáno, že by obžalování věděli o změně zákona o střetu zájmů. Navíc výklad tohoto zákona není jednoznačný a existují dva výklady. Mohlo by jít o nedbalost, ale rozhodně ne o zločin.“

Ve skutečnosti tedy byla obžalována celá rada, přičemž šlo o dva rozdílné skutky - porušování zákona o střetu zájmů pobíráním odměn a umožnění tohoto nezákonného postupu. V obou případech však byli bývalí radní zproštěni - někteří již v prvním stupni, jiní až rozsudkem krajského soudu. Je tedy zavádějící tvrdit, že Vajnerová se ocitla v jisté množině obžalovaných "nedopatřením," byla prověřována i zproštěna stejně jako jiní účastníci řízení. U všech bývalých radních byla shledána nevina, skutku se všichni shodně dopustili, leč dle soudu nenesl znaky trestného činu.

Zmíněná citace Roberta Šlachty pochází ze článku Jaroslava Kmenty " Policejní kontakty inženýra Babiše ", který vyšel v časopise Reportér v srpnu 2015. Autor textu popisuje kontakty Babiše s některými policisty, píše také o schůzkách s Robertem Šlachtou.

Jaroslav Kmenta v textu píše:

" Přiznává ale (Babiš - pozn. Demagog.cz) , že se několikrát setkal s jeho nadřízeným Robertem Šlachtou. „Seznámili jsme se v rámci jednoho z případů, kdy jsem byl vydírán,“ říká Babiš a dodává: „Byli jsme v kontaktu v případech, kdy byl ohrožen můj život, což bylo za dobu, co jsem ministrem, asi třikrát. K těm případům mě také vyslýchala policie.“Podle ministra financí se z těchto důvodů setkali naposledy letos na jaře. „Viděli jsme se začátkem května, kdy se řešilo vážné riziko přepadení mého rodinného domu. V předcházejících dvou případech vydírání a vyhrožování mé osobě jsem se na ÚOOZ obrátil prostřednictvím náměstka policejního prezidenta Laubeho. Jistě víte, že ÚOOZ řeší jakékoli násilí vůči ústavním činitelům, proto jsem se na něj prostřednictvím náměstka policejního prezidenta obrátil. Pan ministr vnitra byl o všech případech vždy informován, v jednom případě mne sám informoval o nebezpečí a pana Laubeho a Šlachtu za mnou sám vyslal,“ uvádí v detailnější odpovědi Andrej Babiš.

Robert Šlachta odmítá o svých kontaktech s ministrem financí a předsedou ANO konkrétně hovořit. „Jako ředitel ÚOOZ v nutných případech provádím schůzkovou činnost, kterou stejně jako v případě svých podřízených nijak komentovat nebudu. I já v těchto výjimečných situacích o tom pochopitelně informuji své nadřízené a omezuji se při tom výhradně na důvod schůzky, který se zpravidla týká osobní bezpečnosti osoby, se kterou schůzka probíhá, nikoliv s jakoukoliv nesouvisející kauzou, kterou se útvar zabývá či zabýval,“napsal Šlachta v SMS zprávě."

Šlachta tedy obecně sice popisuje, že se z titulu své funkce schází v nutných případech s různými osobami a popisuje tuto aktivitu jako "schůzkovou činnost", Kalousek ovšem toto tvrzení posouvá, neboť Šlachta jednak explicitně nemluvil o schůzkách s Babišem a navíc Kalousek tato potencionální setkání představuje jako obvyklou činnost, kdy se lidé mezi sebou scházejí. To ze Šlachtova vyjádření nevyplývá.