Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako zavádějící, jelikož dnešní znění návrhu zákona č. 262/2006 Sb., tedy zákoníku práce, sice bylo Senátu předloženo již před rokem a půl, avšak tehdy se Senát na přijetí tohoto návrhu neshodl. Stejný návrh byl úspěšnější až rok poté.

Návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, byl poprvé podán skupinou senátorů 17. prosince 2014. Hlavním účelem tohoto návrhu je dle důvodové zprávy zrušení institutu "karenční doby", který plošně postihuje všechny kategorie zaměstnanců, ačkoliv byl zneužíván pouze neurčitým počtem příjemců nemocenských dávek.

Senát se návrhem zabýval až do července 2015, kdy jednání o tomto tisku odročil a nepřijal k němu usnesení. V prosinci 2015 pak byl tento návrh předložen Senátu znovu, ten ho schvaluje a v březnu 2016 předkládá Poslanecké sněmovně jako senátní návrh zákona.

Tento návrh byl tedy v Senátu předložen dvakrát, a to poprvé před rokem a půl a podruhé před půl rokem.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý vzhledem k nadhodnocenému procentu vody, která je do Prahy dodávána z Vysočiny. Ve skutečnosti jde maximálně o 73 %, neboť 27 % dodává vodárna mimo Vysočinu. Zmíněných 73 % dodává vodní nádrž Švihov, která leží na hranicích Kraje Vysočina a Středočeského kraje a která sbírá vodu z obou krajů.

Dle informací na stránkách Pražské vodohospodářské společnosti, a.s. došlo v říjnu roku 2013 k podpisu smlouvy o nákupu vody pro Prahu mezi Pražskou vodohospodářskou společnosti, a.s., Želivskou provozní, a.s a Vodárnou Káraný, a.s. Podle tiskové zprávy magistrátu z října 2013 by měla Praha odebírat 73 % vody z vodní nádrže Švihov a 27 % z vodárny v Káraném.

Hlavní zdroj pitné vody pro Prahu, vodní nádrž Švihov, leží na pomezí Středočeského kraje a Kraje Vysočina. Voda je odsud odváděna tunelem Želivka do vodojemu v Jesenici, odkud je dále rozváděna do Prahy a Středočeského kraje. Začátek tunelu Želivka se nachází na hrázi vodní nádrže Švihov u obce Nesměřice, která se nenachází v Kraji Vysočina, nýbrž ve Středočeském kraji.

Zásady územního rozvoje pro Středočeský kraj byly aktualizovány na základě souvisejících staveb na území kraje. První aktualizace ZÚR byla pořízena na návrh oprávněného investora – ŘSD. O vydání této aktualizace ZÚR Středočeského kraje rozhodlo zastupitelstvo usnesením ze dne 27. července 2015.

V této verzi je již zapracovaná trasa, kudy povede výstavba dálnice D3. Stanovisko ministerstva životního prostředí k vlivu na životní prostředí (EIA) bylo vydáno jako souhlasné, nicméně toto stanovisko je neplatné a bude muset být vypracován posudek nový. V seznamu prioritních staveb, které se budou moci stavět bez nového posudku EIA, se totiž nachází pouze úseky Úsilné–Hodějovice a Hodějovice–Třebonín.

Evropská komise upozorňuje, že u staveb, které do tohoto seznamu nepatří, bude nutno vypracovat posudek nový. V současné době probíhá projektová příprava a tvorba dokumentace pro územní rozhodnutí. Žádost o něj bude podána začátkem května 2017. Zahájení prací je naplánováno na rok 2024 a zprovoznění na rok 2028.

Třetí aktualizaci zásad územního rozvoje pro Jihočeský kraj (ZÚR) schválilo zastupitelstvo dne 17. prosince 2015 a nabyla účinnosti 6. ledna 2016. V této aktualizaci je již zahrnuta trasa, kterou povede stavba dálnice D3.

Tento výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože v případě Středočeského kraje je aktualizovaná verze ZÚR, která jasně stanovuje, kudy povede dálnice D3 na území Středočeského kraje.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý. Do problémů se Zlínský kraj dostal sám svým protiprávním chováním, o kterém rozhodlo opakovaně ministerstvo vnitra a pravomocně Okresní soud ve Zlíně. Luděk Maděra postupoval dle zákona a judikatury správně.

Případ, o kterém se radní Mařák zmiňuje, je případ Luďka Maděry, který požadoval (.pdf) po krajském úřadu ve Zlíně informace o výši mimořádných odměn, které dostali:

• vedoucí odborů krajského úřadu ve Zlíně
• ředitel krajského úřadu ve Zlíně
• hejtman Zlínského kraje
• náměstci hejtmana Zlínského kraje

Krajský úřad devatenáctkrát odmítl vydat údaje o výši odměn vedoucích odborů a ředitele krajského úřadu ve Zlíně. Luděk Maděra se pokaždé odvolal k ministerstvu vnitra, které vždy rozhodlo (.pdf, str. 1) o zrušení rozhodnutí krajského úřadu a předalo mu věc k novému projednání.

Vzhledem k tomu, že ministerstvo vnitra nemohlo rozhodnutí krajského úřadu změnit a krajský úřad se rozhodnutím ministerstva odmítl řídit, se situace dostala do mrtvého bodu. Luděk Maděra se poté rozhodl podat žalobu na vydání informace (dle Práva ve veřejném zájmu), ale úřad nakonec informace vydal.

Kromě žaloby na vydání informace Luděk Maděra podal zároveň žalobu na zadostiučinění za nesprávný úřední postup Zlínského kraje. Okresní soud ve Zlíně shledal postup kraje za protiprávní a uložil (.pdf, str. 1) mu k zaplacení částku 46 571 Kč na účet Luďka Maděry. Totéž potvrdil odvolací Krajský soud v Brně, který pouze zvýšil (.pdf, str. 1) částku za uhrazení nákladů z 6400 na 30 774 Kč.

Poskytováním informací o platech úředníků se zabýval (.pdf, str. 7) Nejvyšší správní soud v květnu 2011, přičemž došel k závěru, že příjemcem veřejných prostředků je jakákoliv osoba, které je vyplacena byť i minimální částka z veřejných rozpočtů. Mezi takové osoby tedy patří i ředitel či vedoucí odborů krajského úřadu. Zároveň výše těchto prostředků patří dle NSS mezi údaje, které povinný subjekt musí na požádání poskytnout. Krajský soud měl už od května 2011 povinnost při svém rozhodování zohlednit judikaturu, což při sporu s Luďkem Maděrou neudělal.

Zlínský kraj dostal hlavní anticenu Zavřeno za rok 2015 za rozsáhlé obstrukce v oblasti přístupu k informacím. O několik let dříve, konkrétně v letech 2008–2012, se Luděk Maděra dostal do sporu s Magistrátem města Zlín, jehož primátorem je od roku 2010 Miroslav Adámek, který je zároveň zastupitelem Zlínského kraje.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože vláda má skutečně některé pravomoci, kterými může činnost prezidenta a jeho kanceláře ovlivnit. Reálná míra tohoto vlivu je však diskutabilní. Zároveň je třeba zmínit, že se jedná o teoretické možnosti, nikoliv o reálnou činnost, kterou vláda v současnosti provádí.

Předně uveďme, že nehodnotíme, zda by měl kabinet s prezidentem bojovat, resp. na něj vyvíjet tlak prostřednictvím nástrojů, které k tomu může využít. Uvádíme pouze výčet těchto možností, jež vyplývají z legislativního vymezení kompetencí mezi jednotlivé ústavní aktéry. Těchto možností v současné době vláda příliš nemá.

Petr Gazdík hovoří konkrétně o rozpočtu Kanceláře prezidenta republiky, který vláda držící ve Sněmovně většinu má skutečně možnost omezit. Položka „Kancelář prezidenta republiky“ se nachází mezi kapitolami státního rozpočtu pod číslem 301 a v tomto roce měla dostat téměř 460 milionů korun.

Schvalování státního rozpočtu pak podle článku 42 Ústavy ČR patří do pravomocí Poslanecké sněmovny.

Dále pak platí, že prezident informuje vládu o svých zahraničních cestách. Z usnesení vlády (.pdf) k prezidentově zahraniční cestě do Moskvy, kterou můžeme vzít jako příklad, vyplývá, že vláda bere tuto cestu na vědomí a dává souhlas k úhradě jejích nákladů. Zčásti se však jedná právě o prostředky z kapitoly „Kancelář prezidenta republiky“. Vláda by ovšem mohla na prezidenta tlačit i tímto - neschvalováním zahraničních cest.

Co se týká dalších možností vlády a Poslanecké sněmovny, některé pravomoci prezidenta potřebují podle článku 63 k platnosti spolupodpis premiéra či pověřeného člena vlády. Mezi ně patří například jmenování soudců, udělování amnestie či v současné době často skloňované udělování státních vyznamenání. Jen uveďme, že z těchto pravomocí se sám Zeman vzdal udělování milostí (činí tak v minimální míře) a také udělení amnestie. Vláda (předseda vlády) by tak na prezidenta mohla tlačit především blokováním např. státních vyznamenání.

Z uvedeného vyplývá, že vláda má skutečně nástroje, kterými může v určité míře korigovat prezidentovo jednání. Tato míra je však spekulativní a reálná možnost vlády ovlivnit jednání prezidenta svými kroky není příliš velká. Výrok je proto hodnocen jako zavádějící.

Jan Zahradník nepřesně uvádí procentuální podíl proplacených dotací za současné programové období 2014-2020, což činí výrok nepravdivým.

V měsíčních informacích (.pdf, str.3) o implementaci ESI fondů v ČR v programovém období 2014-2020 skutečně figuruje zmiňovaných 8 %, které však vyjadřují "Stav finančních prostředků v právních aktech o poskytnutí/převodu podpory", tedy objem schválených finančních prostředků, ne proplacených. "Stav finančních prostředků v proplacených žádostech o platbu" je z celkového balíčku jen 2,3 % k srpnu 2016.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože dotační období 2007–2013 zmiňuje problematiku místních komunikací poměrně obsáhle a rekonstrukce či modernizace místních silnic byly jedním z hlavních investičních záměrů.

Pro období 2007–2013 bylo připraveno celkem 7 regionálních operačních programů (ROP). Pro oblast Jihočeského kraje spravoval finance Regionální operační program NUTS II Jihozápad s celkovou částkou přes 633 milionů eur. V rámci ROP Jihozápad bylo zmiňováno zlepšení regionální silniční sítě (silnice II. a III. třídy) coby jeden z cílů programu v rámci zvýšení dostupnosti regionu a jeho částí (. pdf, s. 64 a tabulka tamtéž, s. 65–66):

4.2.6.1 Oblast podpory Modernizace regionální silniční sítě

• Rekonstrukce a modernizace, popř. výstavba souvislých úseků silnic II. a III. třídy pro zlepšení dostupnosti center a jejich napojení na nadřazenou silniční síť.
• Rekonstrukce a modernizace, popř. výstavba silnic II. a III. třídy ke hraničním přechodům.
• Odstraňování bodových závad na silnicích II. a III. třídy (např. křižovatky, přejezdy, mosty).
• Výstavba nových silnic II. a III. třídy vyvolaná modernizací nadřazené silniční sítě.
• Výstavba, rekonstrukce nebo modernizace silnic II. a III. třídy pro napojení nových rozvojových ploch.
• Modernizace frekventovaných silnic II., popř. III. třídy v blízkosti sídel za účelem snížení negativních vlivů dopravy na obyvatelstvo (obchvaty apod.).

V rámci daného zaměření podpory, ale nebyly podporovány „akce neinvestičního charakteru, tj. prostá oprava a údržba silnic II. a III. třídy“ (tamtéž, s. 66).

V případě období 2014–2020 byly předchozí regionální ROP zrušeny a nahrazeny 10 národními operačními programy. Oblast silničních komunikací pak bude spadat hlavně pod Operační program Doprava (OPD) řízený ministerstvem dopravy. Dle programového dokumentu OPD (. pdf, s. 2–3) je patrný odklon od rozvoje regionálních komunikací směrem k páteřní síti rychlostních dálnic a silnic I. třídy.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý i přesto, že národní operační programy v období 2014–2020 opravdu nezmiňují opravy, rekonstrukce a rozvoj místních regionálních komunikací vzhledem ke svému zaměření na prioritizaci silniční páteřní sítě.

Evropská komise v lednu 2016 zahájila diskusi o možném přiznání statutu tržní ekonomiky v případě Číny. Diskuse se však spíše vede o tom, jaká opatření má EU zavést po vypršení přístupového protokolu (.doc, str. 9) Světové obchodní organizace (WTO). Čína na základě tohoto protokolu není posuzována jako tržní ekonomika a EU tak při obchodování s Čínou může uplatňovat jistá ochranná opatření. V prosinci 2016 však zmíněný přístupový protokol vyprší a EU tak musí rozhodnout, jak bude k obchodu s Čínou přistupovat.

Komise analyzuje (.pdf, str. 3) tři hlavní možnosti:

1) žádnou změnu právních předpisů EU

2) odstranění Číny ze seznamu zemí bez tržního hospodářství bez dalších podmínek

3) odstranění Číny z tohoto seznamu a zavedení doprovodných opatření

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť status tržní ekonomiky Čína získá pouze pokud splní konkrétní podmínky (.pdf, str.5). Podle komisařky pro obchod Cecilie Malmström by nic nedělání mohlo vést k závažným dopadům (.pdf, str. 4).

Řešení situace je v současné době v jednání. Očekává se, že Evropská komise přednese návrh řešení situace v červenci.

Předně uveďme, že nehodnotíme stav hnutí ANO z pohledu jeho (ne)demokratičnosti. Ověřujeme, zda předseda Babiš skutečně takové hodnocení pro zmíněný list sám provedl.

V rozhovoru pro Financial Times ze dne 19. února 2016 Andrej Babiš řekl: „I could not resign. Are you crazy?” I would have to leave the country. It would be the biggest treason for everybody. I cannot do this. I have to finish it. A lot of people have a hope that I will change things. And I am changing things. The party is connected to my person. The party is me.“

Kromě dalších tezí v textu, kdy Babiš popisuje např. svou motivaci jít do politiky, se k hnutí ANO vyjadřuje fakticky jen v jedné větě - tedy „Strana je propojena s mou osobou. Strana jsem já.“

Věci jako je tuhá stranická disciplína či posvěcování rozhodnutí pro ostatní členy vlády za ANO Babiš v textu nijak nekomentuje. Zde jde ze strany Mládka o čistou fabulaci a rozvíjení teze Andreje Babiše, že „strana je on“, Babiš o tomto sám nemluví.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť Babiš ve zmíněném rozhovoru neuvádí to, co mu Mládek přisuzuje.

Podle statistik (.pdf, str. 8) Policie České republiky můžeme vidět, že v období od ledna do srpna 2016 byla největší nehodovost zaznamenána v Praze. Hned po Praze je druhá největší nehodovost ve Středočeském kraji, zatímco Jihočeský kraj se může pyšnit jednou z nejnižších nehodovostí:

KrajPočet nehod

Praha

14 779

Středočeský8 969 Ústecký6 404Moravskoslezský5 892Jihomoravský4 498Olomoucký3 223Královéhradecký3 042 Jihočeský2 817

Vysočina2 682Liberecký2 664Zlínský2 631Pardubický2 402Plzeňský2 212

Karlovarský1 722

Celkový počet nehod

63 937

Počet nehod (.pdf, str.7) za rok 2015 je následující:

Zde můžeme vidět opět, že Praha, co se týče počtu nehod, je na tom "nejlépe", za ní následuje znovu Středočeský kraj. Jihočeský má opět jednu nejnižších.

KrajPočet nehod

Praha

21 462

Středočeský12 463 Ústecký9 707Moravskoslezský8 899Jihomoravský7 056Olomoucký4 738Královéhradecký4 460Vysočina4 114 Jihočeský3 916 Liberecký3 889Zlínský3 680Pardubický3 482Plzeňský3 205

Karlovarský1 996

Celkový počet nehod

93 067

Pokud bychom spočítali nehodovost v krajích na 100 tisíc obyvatel za první pololetí letošního roku, zjistíme, že v počtu nehod vede jednoznačně Praha a za ní následuje Ústecký kraj s 591 nehodami a Středočeský kraj s 490 nehodami.

Kraj Počet obyvatel (.xls, střední stav)

Počet nehod (.pdf, str. 8)

Počet nehod na 100 tisíc obyvatel

Praha

1 270 092

11 332

892Ústecký 822 4824 863 591Středočeský 1 330 0936 516 490

Liberecký439 8591 943442Karlovarský297 5011 250420Královéhradecký551 1822 251408Vysočina 509 2241 936380Olomoucký634 3912 336368Moravskoslezský1 212 2534 367360Pardubický516 2281 758340 Jihočeský 638 135

1 952

306

Jihomoravský1 176 0593 272278Plzeňský577 0491 571272

Pokud bychom nehodovost na 100 000 obyvatel vypočítali pro rok 2015, došli bychom opět ke stejnému závěru.

KrajPočet obyvatel (Zdroj: ČSÚ)

Počet nehod (.pdf, str.7)

Počet nehod na 100 tisíc obyvatel

Praha

1 267 44921 462

1 693Ústecký 822 8269 707

1 180Středočeský 1 326 87612 463

939

Jihočeský 637 8343 916

614 Plzeňský

576 6163 205

556Liberecký439 6393 889

885Královéhradecký551 4214 460

809

Pardubický

516 1493 482

677Vysočina

509 4754 114

807

Jihomoravský1 175 0257 056

600

Olomoucký634 7184 738

746

Zlínský

584 290

3 680

630

Moravskoslezský1 213 3118 899

733

Karlovarský297 8281 996

670

Proto tento výrok hodnotíme jako nepravdivý.