Přehled ověřených výroků

Miloš Zeman korektně uvádí, že Poslanecká sněmovna v roce 2014 pořádala v usnesení prezidenta a vládu, aby sjednali iniciování smlouvy, prezident pak v roce 2016 svůj návrh předložil MZV. Neznáme ovšem obsah daného dokumentu a nejsme tak schopni posoudit, nakolik se návrh věnuje tomu, o co obě instituce poslanci požádaly.

Poslanecká sněmovna na svém jednání 9. prosince 2014 přijala usnesení (.pdf) ke kauze Michalákových v Norsku. V něm se kromě dalšího i uvádí:

" V. doporučuje (Poslanecká sněmovna - pozn. Demagog.cz) prezidentu republiky a vládě, aby iniciovali sjednání mezinárodní smlouvy s Norskem, která by stanovila vzájemnou povinnost obou stran informovat se o všech správních a soudních řízeních týkajících se nezletilých občanů druhé smluvní strany a možnost vstupovat do těchto řízení".

Konkrétní znění smlouvy, kterou Zeman připravil, není veřejně známo. V pořadu však popsal sám zmíněnou smlouvu následovně:

" Podívejte se, pane redaktore, ta smlouva je profylaktická, to znamená, že je určena nejenom pro případy, které již nastaly, jako jsou děti Michalákových, ale pro jakýkoliv obdobný případ, ať se vyskytne za pět let, za deset let, za patnáct let. Takže to je hlavní účel této smlouvy.(...)Bohužel, bohužel ta smlouva o ochraně dětí je užitečný první pozitivní krok, ale ještě příliš nenutí norskou vládu k vydání českých dětí, pouze ji znesnadňuje jejich držení. "

Ministr Zaorálek pak ke smlouvě uvedl, že " tento návrh neřeší vydávání dětí, ale spíše spolupráci orgánů sociálně - právní ochrany dětí v řízeních na jejich ochranu. "

Podle ministra jde o druhou verzi smlouvy, kterou Zeman do Černínského paláce poslal. První byla podle Zaorálka v podstatě totožná s návrhem europoslance Macha. Ten v lednu zaslal ministrovi i prezidentovi svůj návrh. Zda tento následně Zeman pojal jako svůj návrh smlouvy, nelze z veřejně dostupných zdrojů doložit.

V srpnu 2015 vstoupila v účinnost vyhláška 101/2015 Sb., ve které se resort spravedlnosti snažil zabránit rostoucímu počtu fiktivních provozoven povinností fyzické přítomnosti insolvenčních správců během úředních hodin. Na vyhlášku si kromě Asociace insolvečních správců stěžovala také skupina senátorů, která vyhlášku napadla u Ústavního soudu, který pasáž o fyzické přítomnosti insolvenčních správců zrušil.

Nicméně podle ministerstva se v mezidobí, kdy vyhláška platila, snížil počet provozoven zhruba o polovinu.Jedna z největších insolvenčních společností, Administrace insolvencí City Tower byla nucena zredukovat počet svých provozoven ze 75 na 14.

V současné době je v připomínkovém řízení návrh novely zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) z dílny ministerstva Roberta Pelikána. Návrh zákona už nepočítá s nutnou fyzickou přítomností insolvenčních správců (doc. str. 22), nicméně jeden z hlavních cílů předkládaného návrhu zákona je, aby insolvenční správce ve vymezených dnech a úředních hodinách ve svém sídle a ve své provozovně skutečně vykonával svoji činnost, a to svědomitě a s odbornou péčí.

Druhým stěžejním bodem je změna algoritmu ustanovování insolvenčních správců pro insolvenční řízení tak, aby docházelo k přidělování insolvenčních věcí jednotlivým insolvenčním správcům v návaznosti na okamžik zápisu jejich sídla do seznamu insolvenčních správců (doc. str. 22). Tímto by se dle názoru ministerstva insolvenčním správcům nevyplatilo mít desítky poboček napříč republikou.

O účincích nálezů Ústavního soudu hovoří § 71 zákona o Ústavním soudu. V samotném rozhodnutí se Ústavní soud této skutečnosti nijak nedotýká, v této souvislosti nevydal ani doplňující sdělení, jak to udělal například v případě advokátního tarifu. Neplyne tedy žádná povinnost kompenzovat insolvenčním správcům škodu či ušlý zisk, které by jim v době platnosti vyhlášky snad vznikly.

Výrok jako celek proto hodnotíme jako pravdivý.

Podle zprávy na oficiálních stránkách Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) udělila SZPI za rok 2014 pravomocně pokuty ve výši 99 429 300 Kč, tedy skutečně necelých 100 milionů korun – celková výše byla o 55 % vyšší než za rok 2013.

Ředitel kontroly SZPI Jindřich Pokora v rozhovoru pro iDNES uvedl, že z důvodu množství kontrolovaných provozů se k lednu 2015 zvýšil počet z původních 210 kontrolorů o 40 tabulkových míst. Ústřední ředitel SZPI Martin Klanica podle ČTK uvedl, že SZPI za rok 2015 udělila pokuty ve výši 140 milionů korun, tedy o 40 % více než za rok 2014.

Z hlediska výše pokut se tedy o dvojnásobek nejedná, co do počtu udělených pokut nelze výrok ověřit – k dispozici je Zpráva o činnosti SZPI za rok 2014 (.pdf). Ta hovoří o zmiňované celkové výši udělených pokut a počtu pravomocně skončených správních řízení (SŘ), těch bylo za rok 2014 celkem 1861 (s. 91). Právě ve správním řízení pak dochází k uložení pokuty. Podobná souhrnná zpráva o činnosti SZPI za rok 2015 ale není uveřejněna.

Na základě dat poskytnutých ministrem zemědělství Marianem Jurečkou jsme byli schopni výrok dodatečně ověřit i v otázce počtu pokut. „Zjednodušeně řečeno platí, že jedna pokuta představuje jedno správní řízení. V r. 2014 SZPI zahájila 1785 správních řízení, v roce 2015 to bylo 2694 správních řízení, Počet SŘ z roku 2015 tak představuje 150% SŘ z roku 2014 a došlo tedy k meziročnímu nárůstu počtu SŘ 1,5 násobně,“ uvedl v e-mailu tiskový mluvčí SZPI Pavel Kopřiva.

Všechna data uvedená ministrem zemědělství Marianem Jurečkou jsou tedy pravdivá, pouze nárůst počtu pokut za rok 2015 oproti roku 2014 nebyl přesně dvojnásobný.

Novela §16 zákona 82/2015 Sb (.pdf, str. 10) byla poslanci schválena v únoru 2015, ještě za ministra Marcela Chládka.

Vládní návrh novely (.pdf, str. 5) zákona o střetu zájmů ukládá veřejným funkcionářům povinnost přiznávat na centrálním registru majetek, příjem darů, závazky a jiné vykonávané činnosti. Povinnost podat oznámení do registru se přitom podle novely (.pdf, str. 9) týká i vedoucích oddělení na městských úřadech.

Důvodová zpráva novely (.pdf, str. 19) informuje, že podle šetření z roku 2014 se povinnost podávat oznámení dotkne více než 35 000 veřejných funkcionářů. Počet oznámení se tak skutečně vyšplhá do desetitisíců a může nabýt až hodnot statisíců.

Zmíněné zákony byly skutečně schváleny v tomto volebním období. Je ale nutné připomenout, že zákon o registru smluv byl projednáván již v minulém volebním období, schválit jej však tehdejší sněmovna nestihla. Fakt, že byl zákon schválen poměrně brzy v tomto volebním období, lze přičíst k dobru ani ne tak vládě, jako široké parlamentní shodě, ke které jistě přispěla i kampaň protikorupčních organizací sdružených v Rekonstrukci státu. Z toho důvodu je výrok hodnocen jako zavádějící.

Co se týká služebního zákon, je pravdou, že ten byl vstoupil v účinnost v tomto volebním období. Přijetí tohoto zákona řešíme v předchozím výroku předsedy Faltýnka. Schvalování zákona o registru smluv Faltýnek ovšem popisuje zavádějícím způsobem. Předně není pravda, že by v minulém období byl pouze diskutován.

V červnu 2012 předložila skupina poslanců v čele s Janem Farským novelu několika zákonů, které registr smluv zaváděly. Předloha se dostala do výborů, po pádu vlády Petra Nečase a následném rozpuštění Poslanecké sněmovny pak ovšem spadla pod stůl.

V tomto volebním období byl registr smluv znovu předložen do Poslanecké sněmovny a to jako jeden z prvních návrhů. Šlo o sněmovní tisk 42. Předkladateli nebyl vláda či poslanci koalice, ale šlo o poslance napříč politickým spektrem, jejich zástupci byl opět Jan Farský z klubu TOP 09 a Starostové.

Šlo o jeden ze zákonů tzv. Rekonstrukce státu. Ta k tomu uvedla: " 160 nových poslanců se před volbami zavázalo, že zákon prosadí. Rekonstrukce státu je týden po volbách oslovila, aby se přidali k Janu Farskému a předložili návrh společně. Přidali se zástupci TOP09, KDU-ČSL a ANO."

V závěrečném hlasování 24. listopadu 2015 pak pro návrh hlasovalo 110 poslanců ze všech stran vyjma poslanců KSČM.

Výrok Tomia Okamury je hodnocen jako zavádějící, neboť SPD ve skutečnosti ve sněmovně navrhla pouze zařazení projednávání bodu, ve kterém měli poslanci vyzvat vládu, aby zmíněný návrh připravila. Stalo se tak celkem třikrát, hlasovalo se o dvou z těchto tří návrhů. Podporu však těmto návrhům neprojevila nejen vládní koalice, ale ani opoziční strany. 18. června 2015 navrhl poslanec Radim Fiala (SPD) při jednání o programu schůze Poslanecké sněmovny zařadit bod, ve kterém by sněmovna usnesením vyzvala vládu k přípravě zákona o referendu o setrvání v EU.

Návrh tohoto usnesení zněl: „Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky považuje problém nelegální imigrace za zásadní ohrožení bezpečnosti České republiky. Odpovědnost za tento stav nese politika a fungování Evropské unie. Poslanecká sněmovna vědoma si odpovědnosti k občanům České republiky vyzývá vládu České republiky k přípravě zákona o referendu, kde občané České republiky budou mít možnost vyjádřit se k dalšímu setrvání naší země v Evropské unii.“

Tento návrh podpořilo pouze 11 poslanců. Z SPD šlo pouze o Radima Fialu, dále o dva poslance Úsvitu a také sedm členů klubu KSČM. Proti hlasovala jak vládní koalice, tak i TOP 09, ODS a návrh nepodpořila ani většina klubu KSČM a Úsvitu. Sám Okamura nebyl k danému hlasování přihlášen a tedy nehlasoval. Současný člen předsednictva Okamurovy SPD a poslanec Jaroslav Holík tento návrh také nepodpořil, při hlasování se zdržel.

7. července 2015 navrhl podobný bod i sám Tomio Okamura. Během jednání o programu jednání sněmovny načetl bod s názvem Referendum o setrvání České republiky v Evropské unii. Podle představ Okamury měla v rámci projednávání tohoto bodu sněmovna přijmout následující usnesení: " Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky považuje šíření extrémního islámu a nelegální migraci za zásadní ohrožení bezpečnosti České republiky. Zásadní příčinou tohoto ohrožení je politika a fungování Evropské unie.Poslanecká sněmovna, vědoma si odpovědnosti k občanům České republiky, vyzývá vládu České republiky k přípravě zákona o referendu, kde občané České republiky budou mít možnost vyjádřit se k dalšímu setrvání naší země v Evropské unii, a dále vyzývá vládu neodkladně připravit legislativní kroky definující šíření a propagaci islámského práva šaría a džihádu jako trestný čin ohrožující svobodu, demokracii a lidská práva."

O tomto návrhu se nehlasovalo, poslanecké kluby ČSSD a ANO uplatnily veto (viz Sklenák) dvou poslaneckých klubů pro nezařazení daného bodu na program jednání sněmovny.

15. září 2015navrhl Okamura ve Sněmovně zařadit bod Příprava referenda k vystoupení z Evropské unie. V hlasování pro tento návrh nehlasovala vládní koalice, opoziční TOP 09 a ODS a také jednotlivci z klubu KSČM, Úsvit a v neposlední řadě 3 nezařazení poslanci.

Přístupy vnitřního rozrůznění žáků ve třídách spadají do organizačních forem výuky, které jsou na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity vyučovány v rámci předmětu Úvod do pedagogiky, na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v rámci předmětu Obecná didaktika, na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v rámci předmětu Obecná didaktika (.ppt). Proděkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého se vyjádřil, že „pedagogická fakulta UP v Olomouci a předpokládám, že i ostatní pedagogické fakulty v ČR realizují opatření směřující k rozvoji kompetencí učitelů pro oblast inkluzivního vzdělávání“.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Celé znění e-mailu z Univerzity Palackého:

„Dobrý den, na základě Vašeho dotazu na realizaci vzdělávání budoucích učitelů na PdF UP v Olomouci (oblast rozvoje profesních kompetencí k realizaci inkluzivního vzdělávání), Vám sděluji následující skutečnosti:

a) Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci dlouhodobě realizuje vzdělávání učitelů mateřských škol v rámci studijního oboru Speciální pedagogika předškolního věku - učitelství pro mateřské školy.

b) Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci dále dlouhodobě realizuje vzdělávání učitelů pro 1. stupeň základních škol ve studijním oboru Učitelství pro 1. stupeň ZŠ a speciální pedagogika

c) Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci dlouhodobě realizuje studijní obor Speciální pedagogika pro střední školy a 2. stupeň základních škol, který je možné v rámci dvouoborového studia budoucích učitelů možné kombinovat s kterýmkoliv studijním oborem učitelství pro základní školy či učitelství pro střední školy (např. Učitelství anglického jazyka, Učitelství českého jazyka, Učitelství matematiky atd.). Uvedený studijní obor, který v rámci dvouoborové kombinace studuje cca 20% studentů učitelství pro základní a střední školy svým profilem přímo směřuje k problematice inkluzivního vzdělávání.

d) Pro studenty učitelských studijních oborů, mimo kombinaci s oborem speciální pedagogika je problematika směřující k práci s heterogenní skupinou (vnitřně diferencovaná skupina na základě individuální speciálních vzdělávacích žáků - inkluzivní vzdělávání) implementována do tzv. modulů pedagogické způsobilosti, které jsou společným základem všech studijních oborů učitelství realizovaných na PdF UP v Olomouci. K uvedené problematice v rámci modulů pedagogické způsobilosti přímo směřují následující disciplíny: Speciálně pedagogická propedeutika a Žák se speciálními vzdělávacími potřebami. Kromě uvedených předmětů je problematika součástí předmětů Pedagogická diagnostika a Školní didaktika - problematika výukových forem.

Z uvedeného je tedy zřejmé, že Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci stejně tak ostatní pedagogické fakulty v ČR uvedené vzdělávání směřující k rozvoji inkluzivního vzdělávání rozvíjí, nicméně vše je limitováno následujícími skutečnostmi:

a) výhodou pedagogických fakult je silné zastoupení speciální pedagogiky (v případě Univerzity Palackého) realizované Ústavem speciálněpedagogických studií, které patří k největším a nejsilnějším pracovištím. Nicméně problém je v rámci přípravy učitelů v rámci jiných nepedagogických fakult, kde je často vzdělávání učitelů realizováno dokonce v rámci celoživotního vzdělávání, které nepodléhá schvalování Akreditační komise ČR. Jak je zajištěna kvalita tohoto vzdělávání učitelů směrem k inkluzi v této oblasti nemohu zodpovědět.

b) limitujícím pro pregraduální přípravu směrem k inkluzivní vzdělávání je zároveň prozatím nejasná koncepce realizace inkluzivního vzdělávání - tedy jeho právní a organizační rámec.

Pokud tedy budeme výrok prof. Zlatušky interpretovat na základě uvedených skutečností tak:

a) ano, pedagogická fakulta UP v Olomouci a předpokládám, že i ostatní pedagogické fakulty v ČR realizují opatření směřující k rozvoji kompetencí učitelů pro oblast inkluzivního vzdělávání

b) do praxe však odcházejí i absolventi jiných VŠ oborů, kteří získávají učitelskou způsobilost mimo pedagogické fakulty (často v rámci celoživotního vzdělávání) - zde je to problematické. Toto souvisí s dlouholetými spory mezi pedagogickými a nepedagogickým fakultami připravujícími učitele a téma rozsahu pedagogických, psychologických, speciálně-pedagogických předmětů, které směřují k rozvoji kompetencí učitele. Zatímco pedagogické fakulty prosazují důstojné zastoupení těchto disciplíny v rozsahu 25-30% výuky, nepedagogické fakulty naopak prosazují omezování rozsahu těchto předmětů ve prospěch oborových předmětů. Z tohoto je možné odvozovat, že problematika inkluzivního vzdělávání pravděpodobně je či s ohledem na rozsah musí být na nepedagogických fakultách připravujících učitele velice omezená.

S pozdravem

Pavel Neumeister“

Je důležité vyjasnit si, že z legislativního hlediska se změny v inkluzi promítly do dvou dokumentů. Jde v prvé řadě o novelu školského zákona, v řadě druhé pak o prováděcí vyhlášku. která však s novelou velmi úzce souvisí. Novela nabyla účinnosti 1. května 2015, přičemž část o inkluzivním vzdělání ji má odloženou na 1. září 2016. Vyhlášku účinnost čeká také až 1. září 2016.

První situace, o které mluví Petr Fiala, nastala v rané fázi práce na novele školského zákona. Kateřina Valachová tehdy veřejně ujišťovala o tom případě bychom tedy „šli do inkluze naplno“. Načasování ostatně potvrdila i krátce po nástupu do funkce - 19. června 2015 v Interview ČT24 uvedla v souvislosti s obavami o financování zákona: „[500 – 600 milionů korun] to je pouhopouhá částka na onen podzim, kdy právě má startovat v plném rozsahu ona inkluzivní novela školského zákona.“

Co se týče zmíněného dvouletého odkladu, tento nápad nepochází z hlavy ministryně Valachové, ale původ má v poslaneckém výboru, kde byl přednesen (.pdf, str. 5) poslankyní Semelovou. Ta navrhla posunutí účinnosti jednoho z ustanovení zákona pro nedostatek asistentů, tedy nepřipravenost školství. Ministryně Valachová tento návrh zamítla jako neopodstatněný (str. 6). Toto své stanovisko zopakovala například v rozhovoru pro Deník.cz.

K jisté formě odkladu v podobě přechodného období (a tedy k odložení vynutitelnosti některých inkluzních opatření) došlo v podobě vyhlášky č. 27/2016 Sb., která školský zákon doprovází. Účinnost je stanovena na 1. září 2016, nicméně § 32 vymezuje zvláštní režim ve dvou nejbližších letech od účinnosti vyhlášky. V této době totiž školy mohou, ale nemusí přijmout novou formu inkluzivního vzdělání, potažmo se na něj mohou připravovat.

Dle Harmonogramu (.pdf) ke společného vzdělávání z pera MŠMT: „Do 1. 9. 2018 je prodloužený čas na rediagnostiku dětí, do té doby platí závěry aktuálně platných doporučení ke vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (vyšetření), není třeba vytvářet tlak na školská poradenská zařízení; školy mohou dále využívat podpory poskytované na základě § 16 odst. 9 školského zákona účinného ve znění do 31. 8. 2016.“

Z těchto důvodů je výrok hodnocen jako zavádějící. Ministryně Valachová je ve svých postojích konzistentní. Dvouletý odklad navrhla poslankyně Semelová v rámci výboru pro vzdělání, vývoj, kulturu, mládež a tělovýchovu, ministryně toto však odmítla přímo během jednání i ex post. Zmíněné přechodné období pak neznamená odklad účinnosti zákona, nýbrž je to pouze poskytnutím lhůty, v níž se subjekty inkluze mohou zákonu přizpůsobit. Konečně výrok o "nepodepsání" se vztahoval k nepodepsání odkladu účinnosti zákona. Toto stanovisko však ministryně prosazuje dlouhodobě.

(výrok opakuje Anna Putnová „Paní ministryně […] vyhlásila termín 1. 9. 2016, který postupně rozvolnila a udělala odklad, nebo jakési rozvolnění po dobu dvou let“; ČT 24, 1. 3., 90’)

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť zákon byl ve třetím čtení a následně po vrácení Senátem projednáván 8 dní a včetně prvního a druhého čtení se jednalo o 11 dní. Jednalo se tedy o lhůtu „týdne, 14 dní“, jak uvádí poslankyně Vostrá. Některá jednání probíhala také do nočních hodin.

Předpokládáme, že „církevním zákonem“ je myšlen zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.

Třetí čtení tohoto zákona probíhalo 6 dní. V pátek 13. června 2012 bylo jednání sněmovny ukončeno ve 13 hodin 55 minut. Ve středu 20. června 2012 skončilo projednávání církevních restitucí v 13:21 hod. V pátek 22. června 2012 byla schůze a tím i projednávání tohoto zákona ukončeno v 13:58 hod. Ve středu 11. července 2012 bylo projednávání tohoto bodu ukončeno v 13:02 hod. V pátek 13. července 2012 jednali poslanci o tomto bodu poprvé do noci a jednání bylo ukončeno až v 00:04 hod. následujícího dne (14. července 2012).

Poté, co byl zákon vrácen Senátem, byl v Poslanecké sněmovně projednáván ve středu 7. listopadu 2012. Projednávání se protáhlo až přes půlnoc, zhruba půl hodiny po půlnoci byl pak zákon schválen.