Přehled ověřených výroků

K případu šibenic na pražské demonstraci dne 1. července 2015 existuje oficiální vyjádření ministra Chovance. To je však v právním hodnocení velmi zdrženlivé, o přestupcích nebo trestném činu nepadlo slovo.

Jiné bylo ale vyjádření v listopadu 2015, kdy se ministr vyslovil, že pokud doprovázely šibenice nenávistné projevy nebo hesla, šlo by de facto o trestný čin.

Vzhledem k zákonnému vymezení kompetencí je však výrok Milana Chovance přinejmenším problematický. Vliv ministra vnitra na práci policie je totiž značně omezený. Prvotní práce policie spadá pod fázi prověřování (§ 158an trestního řádu.) Tato fáze v případě, že situace nesvědčí o spáchání trestného činu, může být skončena odevzdáním věci orgánu příslušnému k projednání přestupku nebo jiného správního deliktu (dle § 159a odst. 1 písm. a).

Ministerstvo vnitra se však z vlastní iniciativy obrátilo na Prahu 1 s podezřením ze spáchání přestupku proti občanskému soužití a pro podezření z porušení shromažďovacího zákona.Úřad městské části Praha 1 ale makety šibenic za přestupek nepovažuje. Ministr Chovanec toto rozhodnutí neakceptoval a okamžitě reagoval v tom smyslu, že po prostudování materiálu se odvolá, bude-li to na místě. Později své odhodlání odvolat se potvrdil. Toto však nelze kvalifikovat jako snahu přispět policii k posouzení případu jako přestupek či trestný čin.

Ministr vnitra totiž ani fakticky nemá nástroj, který by mu toto umožňoval. Pokud by policisté nesprávně situaci nepředali k řešení jako přestupek, nezahájili trestní stíhání za trestný čin, případně by situaci neřešili vůbec, šlo by o porušení jejich zákonných povinností, což by však řešila Generální inspekce bezpečnostních sborů. Je možné, že ministr vnitra apeloval na policii k řádnému prošetření. Jelikož vedení fáze prověřování je však ve výlučné gesci policie a státního zastupitelství, jak objasňuje § 158 trestního řádu, není přímé vedení těchto orgánů možné. Bylo by nezákonným zásahem do jejich činnosti, kdyby se řídili pokyny ministra vnitra a nikoli zákonem.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť ministr se sice v tomto směru vyjádřil, nemohlo to však mít vliv na posouzení a právním hodnocení případu.

Andrej Babiš je opozicí a Miroslavem Kalouskem často obviňován ze střetu zájmů kvůli souběhu politické funkce a podnikání. Že v takovém střetu zájmů je, ostatně přiznává i sám Babiš. V hodnocení se ale budeme zabývat jen konkrétními případy obsaženými ve výroku Miroslava Kalouska. Ten hodnotíme jako zavádějící, protože se jedná o buď spekulace ("dotační podmínky si nechal upravit") nebo jsou dané případy stále vyšetřovány (Agrotec, Čapí hnízdo) a není tak jasné pochybení, které Kalousek Babišovi přisuzuje.

Kalousek ve svém výroku naráží na kauzu statku Čapí hnízdo, jehož rekonstrukce na luxusní ekofarmu byla částečně financována z evropských dotací. Ty by patrně nemohly být přiděleny Agrofertu jako velké firmě, v roce 2008 při podání žádosti o dotace však firma Čapí hnízdo oficiálně součástí koncernu Agrofert nebyla, vrátila se tam až v roce 2014. Podle trestního oznámení, na základě kterého je případ nyní prošetřován, je však pravděpodobné, že firma byla součástí skupiny Agrofert po celou tuto dobu. Potvrzují to i některé veřejné výroky Andreje Babiše. "Napadlo mě to, když jsem s dětmi čekal ve frontě v pražské zoo na krmení koz. Byla tam obrovská fronta a já nesnáším čekání. Tak jsem si řekl, že udělám podobný projekt," říká Babiš v dokumentu Matrix AB.

Součástí skupiny Agrofert je naopak bez všech pochybností firma Agrotec, která figuruje v kauze České pošty, kde se mělo jednat o manipulaci s veřejnými zakázkami. "To je nesmysl a lež. Celá kauza Agrotec je vymyšlená. Je to pro mě účelová kauza s cílem mě poškodit. Ta firma nic neudělala. Šlo o telefonní rozhovor o šesti a půl milionech korun, žádný kontrakt ovšem neproběhl. Neznám detaily. Podali jsme na to všechny možné stížnosti," řekl k tomu Andrej Babiš v rozhovoru pro Lidové noviny. V srpnu 2015 ale policie na základě vyšetřování navrhla obvinit několik fyzických i právnických osob včetně právě Agrotecu. Dodejme také, že daná kauza proběhla před tím, než se Andrej Babiš stal poslancem a následně i ministrem. Není znám také výsledek, neboť daná věc je v běhu.

V případě zvýšení alokace dotací ze 20 na 40 % pro velké firmy se jedná o případ, na který upozornil server Neovlivní.cz. Podle něj měl Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) zahájit vyšetřování ve věci zvýšení hranice čerpání eurodotací pro velké firmy, ve které měl být zapojený místopředseda představenstva Agrofertu Petr Cingr. Ten měl v této věci z pozice prezidenta Svazu chemickému průmyslu lobbovat u náměstka Ministerstva průmyslu a obchodu, které pak změnu skutečně prosadilo. Agrofert jakokoliv spojitost s touto kauzou odmítá, podle 1. místopředsedy ANO Jaroslava Faltýnka, který měl setkání svolat, se setkání zúčastnilo přibližně dvacet sdružení, asociací a zástupců ministerstev a jednalo se o standardní a transparentní vyjednávání. OLAF pro Neovlivní odmítal případ komentovat a ani na jejich webu se nepodařilo dohledat žádné informace o vyšetřování.

Pokud jde o úpravu daní, na ty má samozřejmě Andrej Babiš z pozice ministra financí nemalý vliv, je předkladatelem změn daňové agendy. Za dosavadní dva roky však vláda nepředložila návrh, který by významně upravoval daně z příjmu právnických osob. Jediná úprava daní, která mohla výrazně přilepšit Babišovu podnikání, tak zůstává široce diskutované snížení spotřební ceny u biopaliv, které má podpořit část byznysu ministra financí. Miroslav Kalousek dokonce ve Sněmovně navrhnul zákon přejmenovat na "návrh zákona, kterým se ve prospěch skupiny Agrofert mění zákon č. 353/2003 Sb." - tento návrh samozřejmě neprošel. K tématu jsme napsali i blog, který shrnuje jak dopad na podnikání Andreje Babiše, tak sněmovní peripetie, které projednávání zákona provázely.

Na podzim 2015 se stala Radmila Kleslová terčem veřejné kritiky poté, co vyšlo najevo, že inkasuje nemalé částky z několika státních, polostátních a městských firem. V kontextu výroku nás zajímají především firmy s účastí hl. města Prahy.

Podle informací Mladé fronty DNES z konce září 2015 inkasovala Kleslová ročně jako členka představenstva Pražské teplárenské částku ve výši zhruba 750 tisíc korun. Dále Kleslová působila v dozorčí radě PRE. Kleslová sama uvedla, že od těchto společností dostává měsíčně 97 tisíc korun.

Toto kritizovala jednak opozice, tak i předseda ANO Babiš. Problémem pro Kleslovou také bylo publikování záznamu jejího telefonického rozhovoru s Lukášem Wagenknechtem (v té době býv. náměstek ministra financí, člen dozorčí rady ČEZu).

Trojkoalice, jímž je za Stranu zelených v Praze Stropnický členem, hlasovala 22. října 2015 na zastupitelstvu města pro podporu zařazení bodu Struktura příjmů Radmily Kleslové v městských firmách, který navrhoval zastupitel Zábranský (Piráti).

Kleslová o den pozdeji těchto funkcích skončila, jak uvádí ČTK. V prohlášení uvedla:

"Nechci, aby mé členství ve statutárních orgánech těchto společností sloužilo k dehonestační kampani, která je účelově vedena výhradně proti mé osobě, i když ve statutárních orgánech těchto společností zasedají i další zástupci koalice(...)Vzhledem k tomu, že zástupci Trojkoalice souhlasili se zařazením bodu projednávání mé účasti ve statutárních orgánech společností s majetkovou účastí města na program dnešního zasedání ZHMP, vyzývám je, aby rezignovali na svoje funkce stejně jako já, a prokázali tak v praxi svůj postoj k účasti politiků ve statutárních orgánech firem."

Po následné odchodu Radmily Kleslové z funkce předsedkyně pražského hnutí ANO napsal Matěj Stropnický na svůj facebook post, ve kterém se hlásí k podílu na tomto odstoupení.

Radmila Kleslová neměla oficiálně žádnou funkci ve vedení pražského magistrátu, podle Stropnického však přes své zástupce ovládala část zastupitelského klubu. Je tedy nesporné, že v průběhu podzimu 2015 Klesová odstoupila jednak z pozice předsedkyně pražského ANO a dále také rezignovala na členství v řadě (nejen městských) firem.

Pokud jde o podíl Matěje Stropnického na této věci, nejsme schopni jeho přímé zapojení a vliv prokázat. K pádu Kleslové kromě tlaku partnerů ANO v Praze (viz hlasování výše) přispěla zejména medializace jejích finačních výnosů z veřejných peněz, nahrávka s Wagenknechtem, tlak šéfa hnutí a jistě i vnitrostranické poměry v ANO v hlavním městě. Jelikož nejsme schopni korektně určit, nakolik Stropnický a Trojkoalice přispěli k pádu Kleslové, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Ministr mluví o změnách souvisejících s návrhem novely zákona o spotřebitelském úvěru, který za sebou má první čtení v Poslanecké sněmovně. Ten v § 11 odst. 3 (.pdf) zavádí registr nebankovních poskytovatelů, kteří budou moci poskytovat spotřebitelské úvěry. Tato změna by měla vést k větší ochraně spotřebitelů, neboť by spotřebitelské úvěry mohly poskytovat jen osoby, které splní určitá kritéria, obdrží licenci a budou zapsány do tohoto registru.

Pokud tedy poskytne úvěr neoprávněná osoba (nelicencovaná a nezapsaná v registru), bude se jednat o neoprávněné podnikání. Neoprávněné podnikání je trestným činem na základě § 251 trestního zákoníku. Jedná se o situaci, kdy osoba „neoprávněněve větším rozsahu poskytuje služby nebo provozuje výrobní, obchodní nebo jiné podnikání“. V případě škody velkého rozsahu pak za jeho spáchání hrozí trest odnětí svobody v délce až osmi let.

Co se pak týče zmíněné neplatnosti, právní jednání je neplatné mj. za situace, kdy se příčí dobrým mravům nebo "odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje". Občanský zákoník pak dává v druhé větě § 2999 odst. 1 Robertu Pelikánovi za pravdu, neboť říká, že "bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání." Právo na náhradu tedy nevznikne, neboť poskytnutí úvěru neoprávněným poskytovatelem bude porušením zákona, což povede k neplatnosti tohoto právního jednání.

Zeman má patrně na mysli rozhovor profesora Jana Rataje, zveřejněný na serveru Parlamentní listy. Vybrali jsme několik ukázek, na kterých lze demonstrovat příklady příkonu k nacismu (či spíše okupační moci), na které profesor Rataj a zprostředkovaně nyní i prezident poukazují.

(Dynamický život), v tom článku je Peroutka až příliš k Hitlerovi a nacistům empatický, když ztotožňuje obdivně s nacistickým vůdcem a nacismem Hitlerem celý německý národ. Hitler prý přinesl německému národu „pronikavé úspěchy“ a proto není větší hrdina v německé síni slávy než Hitler. Německý diktátor se stává vůdcem nejen Němců, ale i ostatních národů – tato slova Peroutka adresuje české veřejnosti 26. dubna 1939

Zajímavá je další Peroutkova argumentace, proč nemůžeme převzít nacistické národní hodnoty a hrdiny. Nikoli protože jsme demokraté a odmítáme nacistický totalitarismus, ale protože jsme slabí jako národ a postrádáme německou sílu. Na důkaz svého tvrzení použil Peroutka krásný literární obrat: „Jest pravděpodobno, že meč, jímž by jiný tak zamával, bychom ani neuzdvihli.“ My podle něj na německou nacistickou velikost prostě nemáme.

Po celou dobu se u Peroutky projevuje větší empatie k Němcům a někdy mi to připadá, že nepreferuje německé demokraty před vládnoucí nacistickou mocí v Německu. Neměl ani zábrany navštěvovat německého nacistického vyslance Ernsta Eisenlohra, prostřednictvím kterého Hitler úkoloval Konráda Heinleina, a to docela přátelsky v soukromí.A po vzniku protektorátu Peroutka posvětil svou autoritou totalitní politický systém protektorátu v rámci Velkoněmecké říše. V Lidových novinách 23. 7. 1939 píše aktivisticky, že chceme-li vycházet s Německem, které je svým systémem totalitní, my také musíme být totalitní.Když třeba ve svých článcích říká, že nacisté nám zachovají národní bytí a prostor pro národní rozvoj a dokonce v článku Lidových novin z 30. 7. 1939 nabádá protektorátní vládu k aktivismu a tvrdí, že nesmí být rozporu mezi Německem a námi a vláda sama musí předem iniciativně vystupovat v rámci říšské politiky, být aktivní a budovat dobré vztahy

Beranova vláda se chtěla podsunout do přízně nacistického Německa a vnášela cíleně do české veřejnosti kladný obraz říšského Němce-nacisty, který prý bude vůči zbytkovému Česko-Slovensku korektní. (...) Na tuto pochybnou tóninu jsou skutečně naladěny i Peroutkovy politické komentáře z druhé republiky i z prvních měsíců protektorátu. Na závěr však prof. Rataj také dodává: „Peroutka měl své chyby, slabosti a občas špatný odhad. Je to lepší memento, než z něj dělat někoho, kým vůbec nebyl. Choval se jako někdo, kdo se chtěl udržet ve své profesi a postavení a nedokázal říci dost.“ Profesor Rataj ale napsal také hned několik knih zabývajících se daným obdobím a není v našich silách v tuto chvíli přečíst a vyhodnotit všechny tyto zdroje. Nebudeme se tedy dopouštět hodnocení Peroutkovy činnosti či údajné inklinaci k nacismu z dnešního pohledu a výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Je pravdou, že v poslanecké sněmovně se v rámci rozpravy řečníci pouštějí i do osobních výpadů vůči svému protivníkovi. V tomto volebním období jsou nejčastější a nejvíce exponované takové souboje mezi ministrem financí Babišem a Miroslavem Kalouskem. Nejsou jediní, jejich vzájmená střetnutí jsou ovšem nejvýraznější.

Např. 10. července označil Kalousek Babiše za lháře a zloděje. Doslova uvedl: "... Že jste schopni akceptovat, že váš šéf je zloděj a lhář! Že opravdu takhle pořád lže. Prosím, podívejte se do stena. Podívejte se, co ten lhář a zloděj vám tady říkal 7. 7. a co vám tady říkal 10. 7. A pak mu dál říkejte šéfe. "

Babiš při interpelacích 9. února 2015 pak veřejně osočil Kalouska z toho, že je " lhář,tunelář, zloděj a symbol korupce ". Doslova uvedl: " Víte, co je největší tragédie naší země 25 let po revoluci? Že tenhle lhář, tenhle tunelář, tenhle zloděj, který tady nakradl miliardy, symbol korupce, Kalousek, tady je to napsané, dvacet let jeho zlodějin! Nechť si to každý přečte! Nechť nám řekne jeho střet zájmů s Hávou, jak dělal Omnipol, kšefty s Ministerstvem obrany! (...)Tak tenhle člověk mi tady něco káže! To je neuvěřitelné! Taková drzost!!! Já kdybych měl za sebou to, co on, tak lezu kanály. Já mám střet zájmů. To všichni věděli! I voliči. Ale pan Kalousek nehlásil střet zájmů s Hávou, když Háva prodal solár ČEZu. Ani nehlásil jako svůj byt, že zdělil od Hávy atd."

Na těchto 2 příkladech můžeme demonstrovat, že osobní útoky se v PSP skutečně vyskytují a nejde o zcela ojedinělé jevy. Co se týká zapojení poslance Kováčika do takových diskuzí, je pravdou, že on osobně (a ani KSČM) se do nich nezapojují, jak dokládá souhrn jeho vystoupení na plénu.

Dodáváme na závěr, že osobní útoky v poslanecké sněmovně nejsou žádnou novinkou a specifikem tohoto volebního období, jde o dlohodobý fenomén spojený s českou politickou kulturou.

Podle dat Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) jsou čísla obyvatel, kteří museli v důsledku války opustit své domovy ještě vyšší. V rámci Sýrie bylo k červnu 2015 vysídleno přes 7,6 milionů lidí. K lednu tohoto roku pak UNHCR registroval necelých 4,6 milionů uprchlíků. Největší počet uprchlíků zamířil do Turecka, kde se v současnosti nachází přes 2,5 milionů Syřanů.

Syrská občanská válka vyhnala za necelých pět let trvání z domovů přes 12 milionů lidí.

Je přinejmenším zavádějící říct, že časopis Přítomnost vycházel (tedy opakovaně) ve dvou vydáních. Nedělo se tak totiž pravidelně. To, jak prvorepubliková cenzura fungovala, popisuje Petr Píša, literární historik z Akademie věd ČR, v Lidových novinách z 27. února 2016.

"Od roku 1924 do poloviny září 1938 bylo zkonfiskováno jen 11 čísel týdeníku - což představuje zlomek například oproti komunistickému časopisu pro ženy Rozsevačka, u které za 13 let vydávání registrujeme na dvě stovky cenzurních zákazů," píše Píša a dodává, že důvody těchto zásahů u Přítomnosti byly poměrně rozmanité, ať už kvůli karikaturám, které byly údajně rouháním se vůči bohu či kvůli článku kritizujícímu ostrý postup vlády vůči slovenským autonomistům.

Kvůli Peroutkovým článkům zasahovala podle Píši prvorepubliková cenzura třikrát - na podzim roku 1933, kdy Peroutka kritizoval zostřený cenzurní kurs úřadů, a 16. března 1938 kvůli Peroutkově článku "Anschluss - ce n'est pas la guerre", ve kterém podle cenzury hanobí národ. Třetí zásah cenzruy se týkal článku "Československo není Rakousko" z května 1938.

Pokud se zaměříme přímo na zmíněnou citaci, Ústav pro českou literaturu AV se vyjádřil i k tomuto. Vyhledal verzi vydanou před cenzurou, ve které je podobně znějící pasáž obsažena. Pro srovnání tuto stránku předkládáme, jde o zmíněné vydání z 16. března 1938 a autorem článku je Ferdinand Peroutka.

Ani v této necenzurované verzi však nenajdeme větu: „Hitler má geniální politické schopnosti.“ Relevantní pasáž zní takto: „I když Hitlerovo nadání jest pro nás zlověstné, varujme se toho, abychom je neuznali. Dívejme se na věci tak, jak jsou: máme odpůrce, v jehož charakteru je několik zřejmých rysů politické geniality. Ani toho se ovšem ještě nelekejme: žádnému ani úplnému ani částečnému geniovi se nepodařilo vyvrátit svět z jeho přirozené základny, kterou je v našem případě touha národů a lidí po svobodě a důstojnosti.“

Zásah cenzury byl přiznána časopisem Přítomnost tak, že vydání vyšlo znovu, tentokrát v následující podobě. Jde o stejnou stranu stejného vydání ze stejného data, obsaženou mj. v internetovém archivu časopisu přítomnost (str. 162.)

Výrok hodnotíme jako nepravdivý. Jednak není pravdou, že časopis by cíleně vycházel ve dvou vydáních, ač se to během 14 let několikrát stalo. Stěžejním ovšem je, že neřekl, že „Hitler má geniální politické schopnosti.“ Prezident ve svém vyjádření používá citaci, která je ve skutečnosti ovšem dezinterpretací Peroutkových slov a samostatně ani v kontextu článku není pravdivá.

Ve čtvrtek 21. dubna byl na písemných interpelacích přítomen premiér Sobotka, který čelil písemné interpelaci Daniela Korteho. Z členů vlády se slova chopil také ministr kultury Herman. Zda byl na jednání přítomen ministr dopravy Ťok se nám nepodařilo dohledat.

Z jednání bylo omluveno 11 ministrů včetně Richarda Brabce z důvodu zahraniční cesty. Ministryně Šlechtová však mezi nimi nebyla a vzhledem k její účasti na zahájení výstavy v Lysé nad Labem nemohla být ani v Americe. Informovala o tom i na svém Facebooku. Výrok poslance Faltýnka tak hodnotíme jako nepravdivý.

Písemné interpelace jsou ve Sněmovně projednávány vždy ve čtvrtek mezi 9 a 11 hodinou. Doposud neprojednané písemné interpelace jsou na Milana Chovance, Mariana Jurečku a Andreje Babiše. Tito tři ministři byli z čtvrtečního jednání řádně omluveni.

Při interpelacích 10.3.2016 poslankyně Adamová požádala předsedu Poslanecké sněmovny Hamáčka, aby apeloval na premiéra, aby ministři na interpelace chodili.

"Chtěla bych využít toho času a poprosit vás, pane předsedo, jestli byste mohl s panem premiérem promluvit o tom, jaká je tedy účast jednotlivých ministrů na interpelacích, jestli by mohli skutečně začít na interpelace chodit ve větším počtu. Určitě by to uvítali i další kolegové. Děkuji."

Předseda PS PČR odpověděl "Ano, činím tak pravidelně, učiním znova."

Na dotaz Demagog.cz Jan Hamáček potvrdil, že již několikrát premiéra Bohuslava Sobotku vyzýval k tomu, aby se pokusil zajistit účast ministrů na interpelacích.