Hlavní město má jak koncepci pro bezdomovectví, tak i pro bydlení. Jsou to 2 oddělené koncepce. Ta poslední je zhruba z roku 2011, 2012.
Výrok hodnotíme jako pravdivý. Praha má skutečně vypracovanou koncepci pro řešení problematiky bezdomovectví (.pdf) na léta 2013–2020. Tato koncepce byla publikována v roce 2012. Existuje také koncepce bytové politiky (.pdf). Ta pochází již z roku 2004.
Je tam i záchranná síť pro ty, kteří jakoby chtěli na té ulici být (v koncepci pro bezdomovectví – pozn. Demagog.cz).
Koncepce návrhů řešení problematiky bezdomovectví (.pdf) neobsahuje jedinou zmínku o lidech, kteří by chtěli být bezdomovci. Avšak existovali-li by takoví, mohli by využít záchranné sítě, kterou Koncepce navrhuje rozšířit (str. 15).
Koncepce upozorňuje, že „zásadní význam má diferenciace […] služeb [pro bezdomovce]. Některé služby jsou (a budou) zaměřeny na zachování života pro část zjevných bezdomovců, kteří nebudou schopni resocializace, jiné zase pro část bezdomovců, kteří ve své resocializaci nedosáhnou na vyšší stupeň služeb než na dočasné bydlení, a konečně na tu část bezdomovců, kde je možnost k postupné resocializaci, aby se mohli vrátit a integrovat do většinové společnosti“ (str. 14).
V této chvíli máme v Praze 4500 bezdomovců, podle posledního sčítání.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť je rámcově v souladu s informacemi uvedenými v médiích a v dokumentu Koncepce návrhů řešení problematiky bezdomovectví v Praze v letech 2013–2020 (.pdf).
Dodáváme však, že z metodologického hlediska je velmi obtížné bezdomovce sčítat. Poslední celorepublikové sčítání probíhalo v roce 2011 a dle údajů z Českého statistického úřadu bylo v tomto období v Praze napočítáno 1 254 lidí bez domova.
Výše zmíněná koncepce však tuto informaci specifikuje a uvádí následující: “vycházíme ze sčítání bezdomovců(...)a z dalších ověřených pramenů. Vyplývá z nich, že v HMP je v současné době kolem 4000 lidí bez domova. Těch, kteří žijí během dne především na ulicích v místech soustředění občanů a návštěvníků HMP (mluvíme o „zjevných“ bezdomovcích), je kolem 1500 osob, ‚skrytých‘ bezdomovců v běžném provozu města pak asi 2500”. Dále doplňujeme, že např. server Deník.cz uvádí následující: “Odhady počtu pražských bezdomovců se liší, často se uvádí asi 3500 až 4500”.
Magistrát v tomto mapování odvedl velký kus práce. My dnes víme, kdo se stává bezdomovcem, my víme, jak se na tu ulici dostává.
Výrok je označen jako pravdivý, koncepce pro řešení problematiky bezdomovectví uvádí jako hlavní důvod bezdomovectví ztrátu bydlení v souvislosti s neschopností splácet dluhy za bydlení či jiné další dluhy. Dalšími příčinami je návrat z výkonu trestu nebo z léčení závislostí. V neposlední řadě lze nalézt bezdomovce, kteří přicházejí z dětských domovů. Minoritu pak tvoří cizinci a přistěhovalci. Zmíněná koncepce také říká, že více než 80 % současných bezdomovců začalo svou profesní dráhu ekonomickou aktivitou, zbylých 20 % nikdy nepracovalo.
Praha má 23 % kriminality z celé České republiky, to znamená dvakrát tolik, než by na Prahu mělo průměrně připadat.
Podle statistik PČR bylo v roce 2012 v České republice zjištěno 325 366 trestných činů. Data Českého statistického úřadu (.xls) uvádějí, že v Praze bylo ve stejném období zjištěno 82 005 trestných činů, což odpovídá 25,2 % všech zjištěných trestných činů vůbec.
Podle ČSÚ (.xls) byl k 1. 1. 2014 počet obyvatel ČR 10 512 419, počet obyvatel Prahy pak 1 243 201, což odpovídá 11,8 % všech obyvatel. Praha má tedy dvakrát větší kriminalitu, než by průměrně "měla mít". Odchylka, kterou uvedl Jiří Payne, spadá do naší tolerance, a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.
Jedna věc jsou terénní pracovníci, to jsou lidé, které zaměstnávají charity nebo jiné profesionální organizace, a těm za tu práci někdo musí platit a to je něco, co si město objednává jako službu.
Ostravská univerzita v Ostravě vydala Metodickou příručku pro výkon terénní sociální práce, kde jsou role, kompetence, práva a povinnosti terénního pracovníka definovány (.pdf, str. 15–28). Dokument na straně 26–28 definuje spolupráci pracovníka s veřejnoprávními subjekty, neziskovými organizacemi a soukromými subjekty. Terénní sociální pracovník/terénní pracovník úřadům a institucím a místním neziskovým organizacím konkrétně nabízí:
Sociální práce jsou financovány ze státního, krajského či obecního rozpočtu, státních dotací, sponzorských darů, fondů či grantů. Teologická fakulta Jihočeské univerzity uvádí (str. 2), že sociální služba může být součástí veřejných služeb. Tzn. v případě, kdy sociální služby objednává obec, kraj nebo stát.
Existuje ještě koncepce bydlení. A ta zmiňuje potřebu výstavby bytů a hlavní město Praha za poslední 4 roky nepostavilo ani jeden byt.
Petr Štěpánek zmiňuje existenci koncepce bydlení. Na webových stránkách hlavního města Prahy skutečně existuje Koncepce (.pdf) bytové politiky hlavního města Prahy pro rok 2004 a navazující období. Ta byla přijata usnesením č. 19/12 dne 24. června 2004.
Koncepce skutečně uvádí, na str. 41, potřebu výstavby nových bytů v nejbližších letech:
“Aby došlo ke znatelnému snižování deficitu bytů a napětí na trhu s byty bylo by potřeba, bez ohledu na formu vlastnictví, postavit v několika nejbližších letech v Praze ročně min. 6000 bytů”. Na jiném místě stejné strany pak: “Na celkové výstavbě bytů by se měla obecní výstavba v nejbližších letech podílet až do 20 %, přičemž její objem těžko může klesnout pod hranici 500 obecních bytů ročně”.
Český statistický úřad (.xls, řádek 4013 Praha) popisuje bytovou výstavbu ve všech obcích ČR od roku 1997 do roku 2013. Zde je popsána výstavba bytů, není však rozlišeno, zda tyto jednotky postavilo město či soukromý investor/fyzická osoba.
Podle analýzy (.pdf) Michala Němce z června 2014 bylo v letech 2011–2013 ročně dokončováno mezi 3–4 tisíci bytů, za rok 2010 bylo dokončeno přes 6 tisíc bytů na území hlavního města Prahy (viz str. 23). Nicméně analýza nerozlišuje vlastnickou strukturu dokončených bytů, a proto nelze určit, které byty patří přímo městu Praze. Proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.
Moravec: Víte, kolik má Praha ve vlastnictví bytových jednotek? Štěpánek: Ono jich mají hodně městské části, jsou to desítky tisíc. (...) Ale to není bytový fond, který je určen pro sociální účely, to je něco, co dneska chystá vláda (byty pro soc. účely).
Co se týče bytových jednotek ve vlastnictví pražských městských částí, ty pracují s poměrně různorodým rozdělením vlastnické struktury dle jednotlivých městských částí. Různorodost lze ilustrovat například mapou z analýzy (.pdf, str. 13) Michala Němce.
Podle dostupných dat z roku 2008 hospodařila například městská část Praha 1 s 2 253 byty, městská část Praha 10 hospodařila (.pdf) k březnu 2014 s 4 613 byty. Další údaje může popřípadě poskytnout tabulka Českého statistického úřadu ze sčítání z r. 2011, jež uvádí počet obydlených bytů podle právního důvodu užívání. Byty ve vlastnictví městských částí jsou potom pronajímány. Lze vidět, že zde údaje skutečně pracují s řády stovek až desetitisíců u jednotlivých městských čtvrtí.
Podle Koncepce (.pdf, str. 101) bydlení ČR do roku 2020 patří mezi priority státu zvýšení dostupnosti bydlení pro skupiny ohrožené sociálním a prostorovým vyloučením. K tomu zmiňuje mezi nástroji např.: “ podpora výstavby nájemních bytů pro skupiny obyvatel ohrožené sociálním a prostorovým vyloučením ”. Již nyní v různých městských částech existuje možnost pronájmu bytů z tzv. sociální rezervy (viz příklad Praha 1, dále Praha 4).
Co se týče chystaných kroků vlády, ty jsou popsány v následujícím výroku.
I tato nová vláda se zavázala, že přijme zákon o sociálním bydlení, že vzniknou obcím zcela zásadní povinnosti ve vztahu k občanům, kteří nezvládnou tržně se postarat o své bydlení.
Vláda Bohuslava Sobotky si skutečně vetkla do programového prohlášení mezi jinými prioritami i podporu sociálního bydlení. V sekci 3.12 se tak píše: “ Vláda považuje za jednu ze svých priorit boj proti sociálnímu vyloučení. Bude prosazovat provázané řešení sociálního bydlení a předcházení bezdomovectví, sociální pomoci a terénní práce, poskytování dávek státní sociální podpory a hmotné nouze, inkluzivního vzdělávání, politiky zaměstnanosti, boje proti zadlužování, bezplatné právní pomoci a poradenství, zabránění zneužívání sociálního systému, např. v podobě obchodu s chudobou v předražených ubytovnách ”.
Jedna z priorit pro Ministerstvo pro místní rozvoj (3.13) pak zní: “ V oblasti územního plánování a stavebního řádu připraví vláda novelu stavebního zákona, která přinese zjednodušení a zrychlení povolovacích řízení. Vláda také připraví nový zákon o sociálním bydlení, který bude definovat standard sociálního bytu a vymezí osoby v bytové nouzi, které na něj mají při splnění stanovených podmínek nárok ”.
Na zákoně se pracuje a předložen na vládu bude v září. Zákon má více vymezit pravomoci, určit, kdo bude za sociální bydlení odpovídat a co zajistí obce, rezorty či neziskové organizace.
Např. Vídeň dneska vlastní 200 tisíc bytů, což je třetina bytového fondu.
Podle webu ViennaInternational.at žije každý čtvrtý obyvatel Vídně v městském bytě. Web také uvádí, že ve vlastnictví města je zhruba 220 tisíc bytů. To odpovídá počtu bytů, který byl zveřejněn po sčítání bytů, které proběhlo v roce 2001. Tehdy bylo ve Vídni evidováno (.pdf, str. 13) 226 117 bytů v městském vlastnictví, což činí necelých 25 % z celkového počtu bytů ve městě (910 745). Aktuální data se nám bohužel nepodařilo dohledat.
