Vím, že Kellner v době, kdy tady bylo Fórum 2000, ovlivňoval české politiky, aby se nescházeli s Dalajlámou.
Nepodařilo se nám dohledat jakékoliv informace o tom, že by Petr Kellner ovlivňoval politiky, aby se na Foru 2000 nescházeli s Dalajlámou, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.
Ta zpráva (BIS za rok 2013, pozn. Demagog) explicitně uvádí, že tady je zájem na tom kontaktovat politický, mediální, společenský vliv v podpoře jejich ekonomických zájmů (řeč je o čínských a ruských agentech operujících na našem území). V případě Číny šlo zejména o využití ekonomických argumentů k podpoře čínských politických zájmů v ČR.
Ve výroční zprávě doslova stojí: " Jednoznačnou prioritou Ruské federace a Čínské lidové republiky a jejich zpravodajských služeb bylo upevňování a další rozšiřování jejich vlivových kapacit v ČR. V případě Ruska se jednalo o snahu využít otevřeného i utajeného politického, mediálního a společenského vlivu k podpoře ruských ekonomických zájmů v Česku (pošramocené ztrátami EGAP jdoucími většinou za ruskými projekty či problémy s projektem leningradské jaderné elektrárny). V případě Číny šlo zejména o využití ekonomických argumentů k podpoře čínských politických zájmů v ČR. " Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Já ten přístup k tomu nemám, takže to mohu těžko komentovat (řeč je o neveřejné části zprávy BIS za rok 2013, pozn. Demagog).
Výroční zpráva byla zveřejněna dne 27. října 2014. Nepodařilo se nám však dohledat, k jakému datu byla tato zpráva předložena vládě. Datum zveřejnění by naznačovalo, že by již Jiří Rusnok k neveřejné části zprávy přístup mít neměl, na druhou stranu je nutné podotknout, že v tomto dokumentu je uvedeno následující:
"O konkrétních zpravodajských zjištěních a výsledcích analýz, z nichž rámcový přehled o činnosti BIS v této veřejné výroční zprávě vychází, informovala BIS v průběhu roku oprávněné adresáty podle § 8 zákona č. 153/1994 Sb.
V průběhu roku 2013 předala BIS prezidentovi a členům vlády téměř 400 dokumentů. Dalších více než 300 informací zaslala BIS příslušným státním orgánům, Policii ČR, Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) a Vojenskému zpravodajství."
Výše zmíněná formulace by ve svém důsledku mohla znamenat, že ač by Jiří Rusnok neměl již přístup k neveřejné části výroční zprávy, mohl by ze svého působení jako předseda vlády znát analýzy a podklady vypracované BIS, ze kterých výroční zpráva vychází a které shrnuje.
Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.
Siemens (...), obchoduje v Číně, jezdí tam s nimi Angela Merklová, všude jim otevírá dveře, všude jedná s nejvyššími představiteli čínskými, vítá je v EU, nejvyšší reprezentace (EU) dokonce jedná na úrovni Číny a EU. Nikdo tyto věci nevytahuje.
Siemens vskutku v Číně obchoduje. Angela Merkelová jej naposledy v březnu tohoto roku doprovázela a společně se setkali s čínským prezidentem Xi Jin Pingem. K jednáním mezi EU a Čínou rovněž došlo. Lídři EU své čínské kolegy přivítali v sídle EU. Děje se tak v rámci udržování dobrých ekonomických vztahů a není to nikterak dlouhodobě či významně podrobeno kritice.
Jiří Rusnok má tedy pravdu.
Nikdy jsem žádnou firmu nikde neprosazoval, nikde jsem se nezašpinil.
Z médií a jiných veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že Jiří Rusnok žádnou konkrétní firmu výrazně neprosazoval. Rovněž nebyl aktérem žádné takové kauzy. Nelze samozřejmě tento výrok hodnotit absolutně, tj. ve vztahu ke všem jednáním za celý život Jiřího Rusnoka (ač sám použil výraz "Já, který v životě...").
Diskuze směřovala k otázce spojení aktivních politiků a obchodních společností při zahraničních cestách a jiném veřejném vystupování. Z tohoto hlediska tedy výrok Jiřího Rusnoka hodnotíme jako pravdivý.
5. května shromáždění před Ministerstvem zahraničních věcí a pošleme velmi slušný dopis ministru zahraničí, kde se vymezujeme vůči změně zahraniční politiky k Číně. Podepíše to Knihovna Václava Havla, Člověk v tísni, Nadace Fórum 2000, tibetská nezisková organizace Potala, PEN klub. Uděláme petici, kde je 15 000 podpisů. Odpoví nám paní z Úřadu vlády, neodpoví nám ministr zahraničí, neodpoví nám ministr pro lidská práva.
Dne 5. května se před ministerstvem sešlo shromáždění k podpoře svobodného Tibetu. Dopis, který byl adresován ministru zahraničních věcí Lubomíru Zaorálkovi, ministru pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiřímu Dienstbierovi i předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi, zveřejnila právě organizace Potala. Mezi signatáři jsou všechny Martinem Bursíkem zmíněné subjekty. Odpověděla jim ředitelka Sekce kabinetu předsedy vlády Běla Hejná. Na zmíněné petici je v tuto chvíli dokonce přes 15 000 podpisů.
Slova Martina Bursíka jsou tedy pravdivá.
Já jsem zaznamenal stejný názor i u premiéra Sobotky a ministra obrany (řeč je o kontroverzním letu prezidenta Zemana z Číny na palubě stroje PPF, pozn. Demagog).
Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože Bohuslav Sobotka Zemanův přílet do České republiky kritizoval. V případě Martina Stropnického měl Bursík pravdu.
Není pravda, že by Bohuslav Sobotka Zemanův návrat do Česka nekritizoval − Sobotka se nechal slyšet, že příletem s PPF Zeman návštěvu Číny zkazil.
Naopak ministr obrany Martin Stropnický k této věci nezastal žádný postoj − uvedl, že Zemanův přílet je jeho věc.
Pracoval jsem 15 let ve Fondu ohrožených dětí (později v pořadu Papoušek popsal svou praxi jako „dvacetiletou“, pozn. Demagog.cz)
Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože Zdeněk Papoušek ve svém osobním medailonku na webových stránkách KDU-ČSL uvádí, že mimo jiné pracoval 20 let ve Fondu ohrožených dětí. Během této doby působil také jako ředitel brněnské pobočky.
Nový (občanský) zákoník je teď nastaven tak, že v podstatě upřednostňuje ústavy, a to tím způsobem, že děti, které pobývají v zařízení, které pracuje na rodinné bázi, které je rodinně orientované (Klokánek), tak že ty děti tam mohou být pouze půl roku a potom se to musí nějakým způsobem vyřešit.
Není pravdou, že nový občanský zákoník upřednostňuje ústavy před jinými formami péče. V § 953 odst. 2 zákon říká, že svěření dítěte do péče jiné osoby má přednost před ústavní výchovou. Podle § 958 odst. 2 má před ústavní výchovou přednost i pěstounská péče. Avšak Klokánky v zákoně přednost před ústavy výslovně nemají.
Co se týče Klokánků, soudy skutečně vykládaly ustanovení obč. zákoníku tak, že děti v nich mohou strávit nejdéle půl roku. Po nástupu Sobotkovy vlády však ministryně spravedlnosti Válková a ministryně sociálních věcí Marksová rozeslaly dopis soudům, v němž doporučují děti nechávat v Klokáncích, které jsou vhodnější než ústavy. Podle výkladu ministryně Válkové v zákoně nikde nestojí, že by děti mohly být v Klokánku pouze šest měsíců, ale že soudy mají pouze během šesti měsíců rozhodnout, zda v Klokánku zůstanou nebo co s nimi bude.
Toto sporné ustanovení bude také dotčeno chystanou novelou obč. zákoníku.
Jelikož pěstounských rodin je velice málo, tak ty děti putují do ústavů, a dokonce dochází k tomu, že jsou trhány sourozenecké skupiny, protože děti různého věku spadají pod různé resorty. To znamená děti do tří let spadají pod jeden resort, děti nad tři roky do druhého resortu.
Nedokážeme ohodnotit, jaký počet se již dá označit jako „velice málo“. Pravdou však je, že Česko trápí jejich nedostatek. Na začátku tohoto roku bylo evidováno 115 profesionálních pěstounů na přechodnou dobu. Přičemž k tomu, aby děti nekončily v ústavech, by jich bylo potřeba alespoň 300. Klasických pěstounů bylo loni v květnu 9437. I tak Ministerstvo práce a sociálních věcí na začátku tohoto roku informovalo o tom, že je počet nedostatečný.
K „trhání“ sourozenců skutečně nejspíš dochází. Zmiňuje jej např. sborník z konference Dítě v systému náhradní rodinné péče (.pdf, str. 46). Ten však pochází již z roku 2008. V loňském roce se rozdělováním sourozenců zabýval také ombudsman, který ve své zprávě říká, že orgán sociálně-právní ochrany dětí musí vyvinout maximální úsilí, aby byli sourozenci umístěni společně. Pokud to není možné, musí orgán zajistit jejich pravidelný kontakt.
Pravdou také je, že ústavní výchovu zajišťují různé rezorty. Kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do tří let spadají pod Ministerstvo zdravotnictví, kdežto dětské domovy pro děti od tří do osmnácti let spadají pod Ministerstvo školství a tělovýchovy.
