Dnes máme zákon, že majitel pozemku se má o ten pozemek starat s péčí řádného hospodáře.
Pojem "péče řádného hospodáře" se uvádí především v souvislosti s právní úpravou obchodních korporací.
Podle paragrafu 17 zákona o nové pozemkové reformě " přídělce je povinen na přidělené půdě osobně pracovati s péčí řádného hospodáře." Připomeňme, že v kontextu diskuse se hovoří především o zanedbávání pozemku kupř. nárůstem plevelu. Nutnost pečovat o pozemek se tak dá dovodit i z dalších norem.
Ekologický právní servis uvádí, že výkon vlastnického práva lze omezit již z dikce Listiny základních práv a svobod a dále pak nový občanský zákoník ukládá, že " vlastník věci se tak musí zdržet všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku." Poškozený také může využít sousedskou žalobu. Úpravu a omezení sousedských práv lze odvodit také z judikatury Nejvyššího soudu (zásada vzájemnosti a míra přiměřená poměrům).
Sáhnout lze i do zákona o přestupcích, zákona o obcích a zákona o rostlinolékařské péči (podrobněji zde).
Stát se tady sám dobrovolně zavázal někdy v roce, nevím, 50 nebo 52, že bude přispívat na provoz církví, protože jim v roce 48 odebral veškerý majetek, ze kterého do té doby si církve hradily samy svůj provoz. Dneska jsme došli do nějakého stavu, kdy říkáme, bude tady odluka církví od státu, církve si budete za 16 let financovat naprosto sami.
Výrok hodnotíme na základě dohledané legislativy z roku 1949 a současné úpravy tzv. církevních restitucí jako pravdivý.
Zmíněný závazek (formou přijatého zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem) byl skutečně přijat, a to v roce 1949, v účinnost vstoupil 1. listopadu tohoto roku. Tento zákon měl zajistit církvím finanční fungování, které by bylo díky zestátněnému majetku církví jinak nemožné.
Od 1. ledna 2013 platí zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (tzv. církevní restituce). Ten církvím přisuzuje možnost nabýt zpět znárodněný majetek, případně získat odškodnění za majetek, který již není možné vrátit.
V zákoně je také stanovena doba, po níž nastane odluka církví od státu. Ta je stanovena na 17 let od doby účinnosti zákona, aktuálně se tedy jedná o Jurečkou uvedených 16 let.
Upravuje to paragraf 17 zákona:
"§ 17 Příspěvek na podporu činnosti dotčených církví a náboženských společností (1) Po dobu 17 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (dále jen „přechodné období“) stát vyplácí dotčeným církvím a náboženským společnostem příspěvek na podporu jejich činnosti (dále jen „příspěvek“). (2) V prvních třech letech přechodného období se výše příspěvku rovná částce poskytnuté dotčené církvi a náboženské společnosti na základě zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, ve znění pozdějších předpisů, v roce 2011. (3) Výše příspěvku se od čtvrtého roku přechodného období každoročně snižuje o částku odpovídající 5 % částky vyplacené v prvním roce přechodného období. (4) Příspěvek se vyplácí na kalendářní rok, a to vždy nejpozději do 31. ledna kalendářního roku, na který je určen. (5) Příspěvek není předmětem daně, poplatku ani jiného obdobného peněžitého plnění."
Vyčítat mi v lednu (ze strany prezidenta Zemana - pozn. Demagog.cz), že údajně chci kandidovat do europarlamentu, a proto mě nemůže jmenovat ministrem, a o pár měsíců později mi vyčítat, že jsem do toho europarlamentu nekandidoval...
Prezident Zeman skutečně dne 10. 1. 2014 vyjádřil na tiskové konferenci svou nevoli ohledně jmenování Jiřího Dienstbiera v souvislostí s možností jeho kandidatury do Evropského parlamentu.
Doslova řekl: " U jednoho z adeptů na ministerský post jsem namítal, že má-li být tento adept současně lídr evropské kandidátky jedné politické strany, jestliže jsou evropské volby v květnu tohoto roku, jestliže je kandidátka celostátní a tedy onen lídr bude muset nejméně od února v rámci volební kampaně jezdit po celé republice, zda tím nebude strádat výkon jeho funkce jako ministra." Informovala o tom například ČTK.
Posléze opravdu prostřednictvím svého tiskového mluvčího Jiřímu Dienstbierovi vyčetl (viz video obsažené v článku) opak, totiž že do Evropskému parlamentu nekandidoval. Podle něj tímto " utekl z boje". Výrok Jiřího Dienstbiera je tedy pravdivý.
Já jsem měl nabídku kandidovat jako lídr sociální demokracie do europarlamentu a já jsem dal přednost možnosti pracovat v české vládě, to jsou dvě varianty, které přede mnou ležely.
Jiřímu Dienstbierovi byl opravdu nabídnut post lídra kandidátky do Evropského parlamentu. Stejně tak mu bylo nabídnuto i místo ve vládě, což již na konci minulého roku potvrdil předseda ČSSD Bohuslav Sobotka.
A Jan Keller měl druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů ze všech kandidátů, kteří v eurovolbách kandidovali.
Výrok na základě dat webu volby.cz hodnotíme jako pravdivý. Jan Keller skutečně získal po Jiřím Pospíšilovi druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů.
KandidátPřednostní hlasyJ.Pospíšil77 724
J. Keller
57 812
P.Telička
50 784
...třeba německý spolkový ústavní soud vlastně ve stejném případě rozhodl o neústavnosti té 5% hranice v případě eurovoleb, přesně s poukazem na to, že v tomto případě nejde o stabilitu vlády, to znamená to narušení toho principu poměrného zastoupení nelze odůvodnit.
Německý ústavní soud v roce 2013 rozhodl (pdf., s. 1) o neústavnosti pětiprocentní volební klauzule u voleb do Evropského parlamentu, a došlo tak ke snížení hranice z pěti na tři procenta.
Soud argumentoval tím, že klauzule je v případě evropských voleb zbytečná, neboť volby nemají vliv na tvorbu evropské vlády, jejíž stabilita by měla být zaručena prostřednictvím stabilní většiny.
V únoru letošního roku soud dále rozhodl (pdf., s. 4), že neústavní je také tříprocentní hranice, a volební klauzule tak byla úplně odstraněna.
Helena ŠULCOVÁ: Ale to by mohlo znamenat, že ČSSD by přišla o jeden mandát, pokud se nepletu? Jiří DIENSTBIER: Pokud mám správné informace, tak ty dva poslední mandáty připadly ČSSD a lidovcům, čili to tam čistě teoreticky hrozí, ale nyní už je to jenom v právní rovině, nyní prostě budeme muset počkat na rozhodnutí Ústavního soudu.
Při hodnocení daného výroku je nejprve třeba se zaměřit na způsob rozdělování mandátů kandidujícím politickým stranám. V rámci voleb do Evropského parlamentu je na území ČR používán listinný poměrný volební systém, kdy celé území státu tvoří jeden volební obvod o velikosti 21 mandátu. K rozdělení mandátů politickým stranám je používána tzv. d´Hondtova metoda volebního dělitele (dělení absolutních volebních zisků jednotlivých stran řadou čísel 1; 2 ; 3; 4; ...n). Mandáty se tedy přidělují v rámci jednoho skrutinia, do něhož postupují pouze politické strany, jejichž volební zisk přesáhl 5 % všech hlasů. Právě tato uzavírací klauzule je předmětem současného soudního sporu.
Na základě matematických výpočtů můžeme porovnat rozdělení mandátů s aplikací uzavírací klauzule a bez ní.
Politická stranaPočet mandátů s 5% klauzulíPočet mandátů bez 5% klauzuleANO 201144TOP 0944ČSSD43KSČM33ODS22KDU-ČSL32SVOBODNÍ11SZ01PIRÁTI01Data: volby.cz Software pro výpočty: ElectMach
Stejnému tématu se pak na svém blogu věnoval také ústavní právník Marek Antoš.
Z předkládaného srovnání je jasně patrné, že bez uzavírací klauzule by nově mandáty připadly také Straně zelených a Pirátům, a to na úkor ČSSD a KDU-ČSL. Pokud se blíže podíváme na přidělení mandátů jednotlivým poslancům, zjistíme, že v případě ČSSD by mandát ztratil Miroslav Poche. V případě KDU-ČSL by se pak jednalo o poslance Tomáše Zdechovského.
Má za sebou (exnáměstek min. spravedlnosti Pavel Štern - pozn. Demagog.cz) 14 let v čele Mediační a probační služby (...) a navíc i nad rámec své profese se angažoval v celé řadě zajímavých aktivit, například ve veřejnosti proti korupci.
Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.
Pavel Štern byl ředitelem Probační a mediační služby v průběhu 14 let (leden 2001 - leden 2014), avšak tento časový úsek dosáhl jen 13 let.
Druhá část výroku je pravdivá. Dle dostupných informací byl Pavel Štern členem petičního výboru manifestu Veřejnost proti korupci. Účast na dalších "zajímavých aktivitách" hodnotit nebudeme, namátkou však můžeme jmenovat spoluautorství publikace " Probace a mediace " či například živnost na školicí činnost.
Já jsem samozřejmě přišel, jak už tady zaznělo, k americkému občanství tak trochu náhodou tím, že moji rodiče v té době, kdy jsem se narodil, pobývali ve Spojených státech, protože můj otec byl korespondentem Československého rozhlasu ve Washingtonu. A já jsem po rodičích získal české a podle místa narození americké občanství a samozřejmě já od svých 6 měsíců žiju v České republice, kdy jsme se tedy z Ameriky vrátili poté, co byl otec odvolán po srpnu 68.
Jiří Dienstbier starší byl skutečně v letech 1968 - 1969 zahraničním zpravodajem v USA, kde se mu také 27. května 1969 ve Washingtonu narodil syn Jiří Dienstbier mladší, který získal díky čtrnáctému dodatku Ústavy americké občanství. České státní občanství získal na základě zákona č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání občanství České socialistické republiky, kde v §8 odst. 1 stojí: "Dítě, jehož rodiče jsou státními občany republiky, nabývá narozením státního občanství rodičů. " Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa dostal Jiří Dienstbier st. v rozhlasu výpověď. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Uvažovat by se asi dalo o leckom, i o Martinu Povejšilovi. Je pravda, že je to dlouholetý kariérní diplomat, čili z tohoto hlediska kvalifikaci má, nyní šéfuje tedy stálé zastoupení České republiky při Evropské unii, či Evropské komisi a na druhou stranu, jak jsem říkal, výhodou například Pavla Merlíka je i výrazná politická zkušenost, což asi u Martina Povejšila trochu chybí.
Na základě veřejně dostupných informací hodnotíme výrok Jiřího Dienstbiera jako pravdivý.
Martin Povejšil se od roku 1990 pohybuje v diplomatických kruzích (byl např. velvyslancem v Chile nebo ve Španělsku a Andoře). Od září 2012 je stálým představitelem České republiky při Evropské unii v Bruselu. Jak vyplývá z jeho profesního životopisu, ve své kariéře pracoval pro Ministerstvo zahraničních věcí a věnoval se diplomacii. V politice - pokud ji považujeme za výkon veřejné funkce na základě voleb - nepůsobil.
Pavel Mertlík na rozdíl od Povejšila přímou politickou zkušenost má. V letech 1999-2001 byl ministrem financí ve vládě Miloše Zemana.
