Přehled ověřených výroků

Zmíněný pozměňující návrh služebího zákona (.pdf) má skutečně 201 paragrafů a 83 stran. Z tohoto pohledu je výrok předsedy ODS pravdivý. Zda jej lze za 12 dnů dobře nastudovat, necháme na posouzení čtenáře, soustředíme se pouze na rozsáhlost zmíněného návrhu.

Výrok Martina Štěpánka je hodnocen jako pravdivý, neboť korektně popisuje nastavení programu sociální inkluze včetně tzv. sociální smlouvy a povinností, jež z ní vyplývají.

Principy zmíněné sociální smlouvy uvádí město Ostrava na svém webu.

" Vybraným rodinám, které mají trvalé bydliště ve vyloučené lokalitě v jednom z těchto obvodů (Moravská Ostrava a Přívoz, Mariánské Hory a Hulváky, Vítkovice, Radvanice a Bartovice), bude nabídnut podpis tzv. sociální smlouvy, která klientovi zajistí podporu města při řešení jeho pracovního uplatnění, získání dostatečné kvalifikace pro výkon povolání a řešení bytové problematiky. Principy sociální smlouvy, resp. povinnosti klienta lze shrnout v bodech následovně:1) Dodržení všech podmínek uvedených ve Smlouvě o podnájmu (poskytnutí bytu třetí osobě, dodržování veřejného pořádku, neohrožování veřejného zdraví, péče o společné prostory v místě bydliště a veřejná prostranství v bezprostřední blízkosti místa bydliště, apod.);
2) Intenzivní spolupráce s neziskovými organizacemi, které působí v rámci programu a účast na všech aktivitách směřujících k integraci a zlepšení kvality života;
3) Participace na aktivitách směřujících ke zlepšení pozice klienta i osob žijících s ním ve společné domácnosti na trhu práce, aktivní hledání pracovního uplatnění a svědomité plnění pracovních povinností v případě získání zaměstnání;
4) Zajištění pravidelné školní docházky dětí, participace rodičů na procesu vzdělávání jejich dětí (spolupráce rodičů se vzdělávacími institucemi, domácí příprava, apod.);
5) Dodržování harmonogramu povinných očkování u svých nezletilých dětí.
Nedodržení výše uvedeného je podnětem ke zrušení přidělení bytu a k zániku podnájmu. " Média již v minulosti informovala o tom, že byly z programu inkluze škrtnuty některé rodiny (resp. jednotlivci - přišli o byt), a to právě z důvodu, že v rozporu se smlouvou odmítly přijmout práci, která jim byla nabízena. Informovaly o tom jednak Novinky.cz (listopad 2013), jednak Moravskoslezský deník (červenec 2013).

Operační programy v období 2014–2020 budou jiné než v předcházejícím období, tudíž bude jiné i čerpání financí. Výrok Martina Majora hodnotíme jako pravdivý.

V programovém období 2007–2013 existovalo osm tematických operačních programů (TOP) a sedm regionálních operačních programů (ROP).

V novém programovém období 2014–2020 bude větší prostor dán integrovaným nástrojům (.pdf, s. 17), jako jsou Integrované územní investice (ITI), Integrované plány rozvoje území (IPRÚ) a Komunitně vedený místní rozvoj (CLLD). Všechny tyto nástroje jsou realizovány v rámci Integrovaného regionálního operačního programu (IROP).

ITI (.pdf, s. 124) budou uskutečňovány v metropolitních oblastech celostátního významu. Mezi ně patří i olomoucká aglomerace, vymezená třemi městy – Olomouc, Prostějov, Přerov.

Vzhledem k tomu, že se jedná o polycentrickou aglomeraci (.pdf, s. 124), nositel ITI je určen na základě dohody mezi partnery (v tomto případě jsou řídícím orgánem ITI zástupci měst Olomouc, Prostějov, Přerov).

Pokud tedy hovoříme o čerpání dotací z ITI, budou se na jejich správě podílet zmíněná tři města společně, což je novinkou oproti předchozímu programovému období. Výrok Martina Majora hodnotíme jako pravdivý.

Jak vyplývá z důvodové zprávy (z června 2014) k výstavbě II. etapy tramvajové trati, která je dostupná na webu zastupitelstva města Olomouc, výkup pozemků je pouze jedním z problémů spojených s dostavbou tramvajové trati (II. a III. etapy) až na sídliště Nové Sady.

Je pravdou, že přímo na trase tramvajové trati stojí rodinný dům, jehož jeho majitel zatím odmítá prodat. Jenže na část pozemků se například také vztahují církevní restituce. Podle zmiňované důvodové zprávy tak nebude možné začít s výstavbou dříve než v roce 2018.

Co se týče III. etapy – v důvodové zprávě (.doc, str. 8) můžeme nalézt například informace o tom, že ještě není dohodnuta závazně její trasa. Zpracována na toto téma nebyla ani základní studie.

Zpráva konkrétně uvádí:

" V současné době se diskutuje nad III. etapou tramvajové trati a případném provedení III. etapy tramvajové trati současně s realizací II. etapy, a to z důvodu možné ekonomické výhodnosti (...) Na III. etapu TT ale není doposud zpracována ani studie anení tedy upřesněna budoucí trasa, protože se diskutuje i o umístění TT v ose ul. Schweitzerova."

Nevyjasněnost budování třetí etapy podporuje také další část důvodové zprávy ke stavbě tramvajových tratí:

" Pro dořešení záměru dokončení TT až k ul. Jižní je potřeba zadat zpracování studie III. etapy včetně hlukové studie, která upřesní její trasu včetně napojení na II. etapu i případnou změnu trasy na ul. Schweitzerova ve smyslu umístění kolejí do středu komunikace. Umístění kolejí do osy komunikace Schweitzerova by vyvolalo např. zvýšené náklady. Ulice by se musela rozšířit a to na stranu soukromých pozemků, což vyvolá jednak větší zábory soukromých pozemků a i nutnost přeřešení geometrie celé křižovatky Zikova x Schweitzerova x Jeremiášova. Dále by došlo k přeložkám významných inženýrských sítí. Moravská cyklostezka - pokud by se stavba realizovala před rokem 2020, by se musela přeložit a tak by se musela vrátit dotace na její realizaci.Náklad by se v takovém případě zvýšil cca o 100 mil.Kč. "

Nedořešené je pak hlavně financování celého projektu. Výše zmíněná studie se financováním zabývá také: " Realizace stavby TT ať již II. či i III.etapy není možná pouze z vlastních zdrojů města a proto se uvažuje s podáním žádosti o přidělení dotačních prostředků."

Pro výrok se jako zásadní informace jeví závěr výše citované důvodové zprávy: " Z výše uvedeného vyplývá, že zahájení realizace II. či současně i III. etapy TT nelze předpokládat dříve než v roce 2018.Dnešní příprava se odehrává pouze v úrovni dokumentace pro územní řízení pro II. etapu. Studie III. etapy a dokumentace pro stavební povolení II. etapy nejsou v plánu roku 2014."

Z výše uvedených informací tedy jasně vyplývá, že zdržení okolo výkupu zmíněné "nemovitosti" je pouze jedním z mnoha problémů spojených s realizací projektu dostavby II. a III. etapy tramvajové trati v Olomouci.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Ač není vyloučeno, že může existovat neoficiální studie uvádějící takovýto údaj, oficiální statistika uvádí řádově nižší údaje.

Oficiální data, která publikoval Český statistický úřad v jedné ze svých statistik (.pdf) týkajících se bezdomovectví uvádí, že v kategorii 0–19 let se mezi bezdomovci nachází 645 lidí bez domova. V roce 2012 publikovalo na toto téma statistiky také Sdružení azylových domů v ČR, které uvedlo počet 397. Český statistický úřad v roce 2011 publikoval statistiku, podle níž je v České republice 11 496 lidí bez domova.

Lubomír Zaorálek ve svém vyjádření kombinuje dvě otázky dohromady, a proto tvrzení vyznívá v neprospěch Ukrajiny.

Ve svém (jednostranném) sedmibodovém mírovém plánu Vladimir Putin ze dne 3. září 2014 skutečně požaduje (bod č. 2) " stažení prokyjevských ozbrojených složek do vzdálenosti vylučující možnost palby na osídlená území ".

Na druhou stranu multilaterální dohoda (rusky), tzv. Minská dohoda z 5. září 2014, mezi ukrajinskou vládou a zástupci separatistické Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky vůbec stažení ukrajinských vojsk nezmiňuje. Hovoří pouze o (bod č. 10) " stažení nelegálních ozbrojených skupin, vojenské výbavy a žoldáků z Ukrajiny ".

Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek má tedy sice pravdu, ale struktura jeho tvrzení je zavádějící, jelikož Putinovy požadavky, ať jsou jakékoliv, netvoří mezinárodněprávní odpovědnost pro ukrajinskou vládu v otázkách ústupu. To, že Ukrajinci neopustili pozice, neznamená, že by porušili dohodu o příměří.

Výrok navazuje na předchozí prohlášení Matěje Hollana a samotného Romana Onderky ohledně stanoviska Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který se věnoval nastavení pravidel regulace hazardu obcemi. Toto stanovisko (.pdf) bylo ovšem vydáno již 1. září 2014, není tedy pravdou, že by jej Onderka měl k dispozici pouze týden ke dni vysílání pořadu (24. září 2014).

Podle webu ViennaInternational.at žije každý čtvrtý obyvatel Vídně v městském bytě. Web také uvádí, že ve vlastnictví města je zhruba 220 tisíc bytů. To odpovídá počtu bytů, který byl zveřejněn po sčítání bytů, které proběhlo v roce 2001. Tehdy bylo ve Vídni evidováno (.pdf, str. 13) 226 117 bytů v městském vlastnictví, což činí necelých 25 % z celkového počtu bytů ve městě (910 745). Aktuální data se nám bohužel nepodařilo dohledat.

Rada města Plzeň byla v období let 1994–1998 skutečně jedenáctičlenná (.doc, str. 1), složená z těchto radních: Zdeněk Prosek (ODS), Zdeněk Grundman (ODS), Vladimír Duchek (Pravá volba pro Plzeň), Roman Dohnal, Marie Kulawiaková (ODS), Jiří Bláhovec (ODA), Marcel Hájek (ODS), Jiří Šneberger (ODS), Jaroslav Lobkowicz (KDU-ČSL), Emanuel Chán (ČSSD), Jiří Bis (ČSSD). Podle složení můžeme vidět i převahu pravicových stran, doplněnou středovými křesťanskými demokraty a poté dva zástupce sociální demokracie. Průmyslová zóna Borské pole byla otevřena v roce 1998.

Kuberův výrok je o konání referenda o zákazu hazardu ve městě Teplice, které chtěla část občanů města v termínu komunálních voleb.

Soudní výhra, o níž Kubera mluví, je fakticky neuznání dostatku podpisů občanů města Teplice, kteří chtěli iniciovat referendum o zákazu hazardu ve městě v termínu komunálních voleb (kvůli relativně vysoké účasti z důvodu závaznosti/platnosti výsledku referenda – pozn. Demagog.cz).

I po postupném doplňování podpisových archů došel soud k tomu, že skupině pro referendum chybělo do jeho vypsání (při dosažení zákonem určeného počtu podpisů by bylo město nuceno referendum vyhlásit) 188 podpisů. Zastupitelstvo města však může o své vlastní vůli vyhlásit referendum také. Na svém jednání na konci srpna byl však tento navržený bod smeten. Referendum se tak konat v době komunálních voleb nebude.

Kubera argumentuje ve svém výroku tím, že za konání referenda spolu s komunálními volbami ušetří město milion a půl (s touto částkou pracuje primátor Kubera). Nicméně je téměř jisté, že zbývajících 200 podpisů pro konání referenda (kdy jej zastupitelstvo bude muset vyhlásit) aktivisté v době po volbách posbírají. Tím pádem buď donutí zastupitelstvo referendum vypsat (ještě se může změnit zásadně po volbách složení zastupitelstva a vypsat referendum o své vůli) v mezidobí mezi volbami, což městu přinese vyšší náklady. Další volby, které se konají za 2 roky (krajské a senátní), jsou potenciálně dalším termínem, kdy by mohlo ono referendum proběhnout, což ovšem opět žádnou úsporu nepřinese.

Kuberův výrok je hodnocen jako zavádějící. Jím deklarovaná úspora milionu a půl za konání referenda je iluzorní, neboť se stejně dříve či později bude konat a v kombinací s komunálními volbami by město za pořádání referenda vydalo méně, než pokud jej bude pořádat samostatně.

K úspoře za konání referenda by mohlo dojít za předpokladu, že by zákaz hazardu vyhlásilo samo město Teplice. Což je ovšem v rozporu s postoji primátora Kubery, jež v této diskuzi uváděl, a jde spíše o doplnění výčtu možností.

Kubera také uvedl 28. srpna (v souvislosti se zmíněným jednáním zastupitelstva) pro Žít Teplice, že pokud by město k hazardu přijalo vyhlášku, není nutné referendum, neboť vyhláška má vyšší právní sílu a ušetřilo by se (odtud také informace o milionu a půl). Tento argument by platil, pokud by obě skupiny prosazovaly stejné či alespoň podobné návrhy k regulaci hazardu. V tomto pořadu Českého rozhlasu však Kubera vystupoval jako odpůrce znatelné regulace, což je v přímém protikladu s požadavky aktivistů.