Přehled ověřených výroků

V kontexu výroku je zřejmé, že neziskovým sektorem v Brně Onderka myslí ty organizace, jimž město poskytuje nějaké dotace. Např. pro letošní rok jde o 64 organizací. Celkem pak v Brně sídlí 170 neziskovek (podle evidence nestátních neziskových organizací), což je znatelný rozdíl.

Pro rok 2014 byly naplánovany dotace (xls.) ve prospěch nestátních neziskových organizací poskytující sociální služby ve výši 47 050 000 Kč. Pro rok 2013 (xls.) tato částka činila 44 050 000 Kč. Město tedy navýšilo příspěvěk pro neziskovky o 3 miliony, nicméně vycházelo z nižšího základu a ani po tomto zvýšení se nedostalo na úroveň 50 milionů.

Z těchto všech organizací se nám podařilo dohledat, že problematikou prostituce se zabývá pouze Rozkoš bez rizika, nejde tedy o část organizací, jak uvádí primátor Onderka.

Schválené dotace této organizaci od města Brna byly v letech 2012 (xls.), 2013 (xls.) a 2014 (xls.) vždy 50 tisíc Kč na rok. Je tedy pravdou, že dotace neziskovkám obecně rostly i přes úspory u příspěvkových organizací (informace České televize), nicméně na problematiku prostituce u zmíněné organizace dotace města nevzrostla.

Výrok je tedy hodnocen jako zavádějící a to vzhledem k některým nepřesnostem ve výroku primátora Onderky. V kontextu diskuze o prostituci a podpory města neziskovkám (neziskovce), která se tématu věnuje, je nejvýznamnější fakt, že město jí podporu během posledních tří let nezvýšilo, což Onderka ve svém výroku naznačuje.

Jak vyplývá z důvodové zprávy (z června 2014) k výstavbě II. etapy tramvajové trati, která je dostupná na webu zastupitelstva města Olomouc, výkup pozemků je pouze jedním z problémů spojených s dostavbou tramvajové trati (II. a III. etapy) až na sídliště Nové Sady.

Je pravdou, že přímo na trase tramvajové trati stojí rodinný dům, jehož jeho majitel zatím odmítá prodat. Jenže na část pozemků se například také vztahují církevní restituce. Podle zmiňované důvodové zprávy tak nebude možné začít s výstavbou dříve než v roce 2018.

Co se týče III. etapy – v důvodové zprávě (.doc, str. 8) můžeme nalézt například informace o tom, že ještě není dohodnuta závazně její trasa. Zpracována na toto téma nebyla ani základní studie.

Zpráva konkrétně uvádí:

" V současné době se diskutuje nad III. etapou tramvajové trati a případném provedení III. etapy tramvajové trati současně s realizací II. etapy, a to z důvodu možné ekonomické výhodnosti (...) Na III. etapu TT ale není doposud zpracována ani studie anení tedy upřesněna budoucí trasa, protože se diskutuje i o umístění TT v ose ul. Schweitzerova."

Nevyjasněnost budování třetí etapy podporuje také další část důvodové zprávy ke stavbě tramvajových tratí:

" Pro dořešení záměru dokončení TT až k ul. Jižní je potřeba zadat zpracování studie III. etapy včetně hlukové studie, která upřesní její trasu včetně napojení na II. etapu i případnou změnu trasy na ul. Schweitzerova ve smyslu umístění kolejí do středu komunikace. Umístění kolejí do osy komunikace Schweitzerova by vyvolalo např. zvýšené náklady. Ulice by se musela rozšířit a to na stranu soukromých pozemků, což vyvolá jednak větší zábory soukromých pozemků a i nutnost přeřešení geometrie celé křižovatky Zikova x Schweitzerova x Jeremiášova. Dále by došlo k přeložkám významných inženýrských sítí. Moravská cyklostezka - pokud by se stavba realizovala před rokem 2020, by se musela přeložit a tak by se musela vrátit dotace na její realizaci.Náklad by se v takovém případě zvýšil cca o 100 mil.Kč. "

Nedořešené je pak hlavně financování celého projektu. Výše zmíněná studie se financováním zabývá také: " Realizace stavby TT ať již II. či i III.etapy není možná pouze z vlastních zdrojů města a proto se uvažuje s podáním žádosti o přidělení dotačních prostředků."

Pro výrok se jako zásadní informace jeví závěr výše citované důvodové zprávy: " Z výše uvedeného vyplývá, že zahájení realizace II. či současně i III. etapy TT nelze předpokládat dříve než v roce 2018.Dnešní příprava se odehrává pouze v úrovni dokumentace pro územní řízení pro II. etapu. Studie III. etapy a dokumentace pro stavební povolení II. etapy nejsou v plánu roku 2014."

Z výše uvedených informací tedy jasně vyplývá, že zdržení okolo výkupu zmíněné "nemovitosti" je pouze jedním z mnoha problémů spojených s realizací projektu dostavby II. a III. etapy tramvajové trati v Olomouci.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože kritika ÚSTR v dubnu 2013 při odvolání tehdejšího ředitele Hermana přicházela ze strany sociálních demokratů zejména od dvou vrcholových politiků, jmenovitěLubomíra Zaorálka a Jiřího Dientsbiera.

Dienstbier tehdy kritizoval ÚSTR například za to, že byl institucí závislou na ODS, která ji dle jeho slov"přes své lidi využívala k vedení politického boje".

"Máme tady něco, co se špatně založilo, nedobře to funguje a má to celou řadu vad." Takto zase v pozadí jednání o odvolání tehdejšího ředitele ÚSTR Daniela Hermana komentovalčinnost této instituce Lubomír Zaorálek.

Byl to také Zaorálek, který již v roce 2010 přišel s kritikou tehdy odstupujícího ředitele ÚSTR Pavla Žáčka. Konkrétně kritizoval, že Žáček zneužíval svého postavení v ÚSTR "k vytahování kompromitujících údajů o svém nástupci historikovi Jiřímu Pernesovi". Zaorálkovi se tehdy nelíbilo, že na nového ředitele média vytáhla informace (které získala díky jejich vypuštění z archívu ÚSTR) o jeho minulosti jako kandidáta na spolupracovníka s STB nebo Pernesovo navštěvování Večerní univerzity marxismu a leninismu.

Je však potřeba poznamenat, že situace vzniklé kolem ÚSTR v roce 2010 a 2013 jsou v mnoha věcech značně odlišné.

Spory vzniklé v minulém roce vyplynuly z přeměn v členství Rady ÚSTR, o něž se zasloužil Senát, ve kterém tehdy většinově vládla ČSSD. Kritika z řad nových členů rady (zejména Šustrové, Jelínka, Benešové a Uhla) spočívala v nespokojenosti se způsobem, jakým Herman instituci řídí. Kritika však byla mnohými považována za nepodloženou a byla označována jako výsledek zpolitizování činnosti ÚSTR ze strany ČSSD.

Situace kolem odvolání Pavla Žáčka v roce 2010 však nabývala komplexnějších rozměrů. Kritika činnosti ÚSTR tehdy přicházela z širší společnosti. Petici za odvolání Žáčka sepsanou aktivistou Stanislavem Pencem tehdy podepsal mimo jiné i exprezident Václav Havel, předseda Strany zelených Ondřej Liška, výtvarník David Černý, architekt Zdeněk Lukeš nebo historik Petr Blažek, jenž v ústavu dříve pracoval. Jádrem kritiky bylo "nakládání ústavu s historickými kauzami". Týkalo se to zejména kauzy bratří Mašínů, kteří měli plánovat atentát na komunistického prezidenta Klementa Gottwalda. Ctirad Mašín s Milanem Paumerem sice po letech připustili, že je něco podobného napadlo, sami však přiznávají, že to nemysleli vážně. Největší rozruch ale vyvolala kauza kolem údajného udavačství spisovatele Milana Kundery.

Prostituce v Německu byla skutečně legalizována (snahou bylo především " posílit práva sexuálních pracovnic ") od roku 2002. Bod AA dokumentu Evropského parlamentu uvádí skutečně počet 44 "legálních prostitutek". Odhaduje však, že reálně jich může být až 400 tisíc. Vzhledem k tomu, že Liptáková korektně pojmenovává dané počty, je výrok hodnocen jako pravdivý.

Ruský a ukrajinský národ považuje Putin za „sesterské“. „Ať už Ukrajina směřuje kamkoliv, jednou se potkáme. Proč? Protože jsme jeden národ,“vyjádřil se loni. Tím navázal i na starší poznámku adresovanou Georgi Bushovi, ve které podle agentury Kommersant řekl, že Ukrajina není ani stát. Co je Ukrajina? Část jejích území je východní Evropa, ale větší část je dárkem od nás.

Brněnské zastupitelstvo schválilo 11. listopadu 2008 vyhlášku (.pdf) o regulaci provozu výherních hracích přístrojů, která zakazuje provozovat výherní automaty v místech vyjmenovaných v příloze (.doc). Mezi nimi však Onderkou jmenované ulice Cejl ani Bratislavská nejsou. Na mapě brněnských městských částí jde vidět, že ulice Cejl a Bratislavská spadají do MČ Brno-Sever. Příloha dané vyhlášky na poslední straně přitom explicitně říká, že "v této části není provozování výherních hracích přístrojů touto vyhláškou omezeno."

Matěj Hollan se opravdu podle svého vyjádření ze stejného pořadu (čas 12:00) 5 let hazardu věnuje.

Ohledně osm let staré schůzky jsme kontaktovali primátora s žádostí o doplňující informace.

Výrok Bohuslava Sobotky o znovuzavedení porodného na druhé dítě hodnotíme jako pravdivý. Záměr zrušit porodné na další dítě byl zveřejněn v Koaliční smlouvě (pdf) mezi ODS, TOP 09 a VV z roku 2010. Konkrétně se o něm píše na straně 5: "Porodné bude vypláceno pouze na první dítě a pouze u rodin, které budou mít příjem menší než 2,4 násobek životního minima." Konkrétně se pak jednalo o zákon č. 347/2010 Sb., § 44 (Sbírka zákonů, pdf).

Současná vláda Bohuslava Sobotky rozhodla o změně ve vyplácení porodného. Tisková zpráva MPSV (pdf) z 2. července 2014 uvádí, že rodiny budou mít nárok na porodné i na druhé narozené dítě. Zároveň se má zvyšovat koeficient pro výplatu porodného ze současných 2,4 násobku životního minima na 2,7 násobku.

Ve svém sobotním vyjádření pro novináře skutečně premiér Bohuslav Sobotka uvedl, že se v případě dodržování příměří na Ukrajině nemusí nové sankce začít hned uplatňovat. Pravdivé je pak i konstatování, že kancléřka Angela Merkelová patří mezi politiky, kteří zastávají stanovisko, že Rusko se novým sankcím může vyhnout, pokud se viditelně zapojí do řešení krize na východní Ukrajině.

Vláda Petra Nečase předložila návrh zákona o státních úřednících krátce před svým pádem. B yl předložen dne 13. června 2013, tedy během funkčního období Petra Nečase jakožto premiéra.

Návrh však skutečně neprosadila, jeho projednávání bylo ukončeno s koncem volebního období v červenci 2013.

Dodáváme, že opozice nevyčítá Sobotkovi, že návrh předkládá během pěti měsíců, ale že je předkládán komplexní pozměňovací návrh a opozice nemá dostatek času se s ním seznámit.

V Íránském případě byly sankce skutečně uvalovány postupně, první byly uvaleny již v roce 2006, jak informovala ČTK prostřednictvím české televize. Jednotlivé vlny sankcí ze strany EU pak popisuje Ministerstvo financí na svých stránkách.

Výchozím dokumentem co se sankcí týče je společný postoj (.pdf) Rady (EU) z února 2007, navazující na rezoluci Rady bezpečnosti č. 1737 (2006). Základním podnětem byly tehdy jaderné aktivity Íránu. V první vlně šlo zejména o zákaz dodávání Íránu takového materiálu, který by mohl použít k výrobě jaderných zbraní. Dále také zákaz poskytování služeb a financí, které by takovou výrobu mohly podpořit, a rovněž pořízení takového materiálu z Íráku.

Tento postoj byl změněn dalším společným postojem (.pdf) roku 2008, který nabádá obecně k větší obezřetnosti při obchodních vztazích, finančních transakcích a letištních kontrolách v souvislosti s Íránem.

Prvním skutečně závazným aktem bylo rozhodnutí Rady (.pdf) z července 2010, kterým Rada zakazuje všem členským státům mimo jiné poskytnout Íránu veškerý hmotný i nehmotný materiál (např. know-how), který by mohl být využit v rámci jaderného programu. Dále jde samozřejmě také o zbraně, vojenské vybavení či technologii. Nově však hovoří i o postižení íránského ropného průmyslu (článek 4), omezení investic (článek 5) nebo obchodních a finančních záležitostí (články 7-9.). Došlo rovněž k zmrazení finančních a hospodářských zdrojů některých fyzických osob a organizací (seznam viz str. 12 a dále). Téhož roku následovalo rozsáhlé nařízení (.pdf) vymezující definice a rozšiřující sankce v oblasti finančnictví a obchodu.

Další rozhodnutí (.pdf) z roku 2011 zavazuje členské země odepřít vstup na svá území osobám odpovědným za porušování lidských práv v Íránu. Posílilo se rovněž zmrazení finančních prostředků.

Nařízení (.pdf) Rady EU z téhož roku pak opět rozšiřuje okruh zmrazených aktiv íránského původu (článek 2), posiluje informační a kooperační povinnost států a rozpracovává seznam osob, na něž některé z individuálních sankcí dopadají. V roce 2012 následovalo rozsáhlé nařízení č. 267/2012 (.pdf) zakazující dovoz íránské ropy do Evropy. Začátkem roku pak díky jednáním se zástupci Íránu EU z některých sankcí upustila, což se projevilo nařízením 2014/42 (pdf.).

Vedle EU uvaluje sankce na Írán také USA, což monitoruje například Ministerstvo zahraničních věcí (viz bod 10.2).

Karel Schwarzenberg tedy hovoří pravdu, když říká, že íránské sankce se vyznačují stupňujícím se charakterem a vznikly díky podezření na bující jaderný program v Íránu.