Přehled ověřených výroků

Jiří Pospíšil dostal skutečně nabídku na kandidaturu za TOP 09 do Evropského parlamentu. Podle informací České televize byl osloven poslancem a místopředsedou TOP 09 Markem Ženíškem a později i místopředsedou TOP 09 Miroslavem Kalouskem. Podle deníku Právo s Pospíšilem měl jednat také zmiňovaný Karel Schwarzenberg.

Jak dlouhou dobu Jiří Pospíšil již o této možnosti uvažoval, se nám nepodařilo dohledat.

Rozdíly mezi jednotlivými programatikami :

Jako hlavní rozdíl v programech ODS a TOP 09 pro volby do Evropského parlamentu se jeví názor na přijetí Eura, kdy ODS je proti a TOP 09 pro. V ostatních bodech programů proti sobě nijak výrazně nestojí, spíše se zaměřují na částečně odlišná témata. ODS je například pro vytvoření jednotného sídla Evropského parlamentu a TOP 09 klade velký důraz na podporu vzdělání, vědy a výzkumu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, Pospíšil skutečně dostal nabídku od Schwarzenberga a dalších členů TOP 09, jistou "disbalanci" mezi programy obou stran můžeme také vysledovat.

V rámci zachování národní daňové politiky TOP 09 ve svém programu píše: "V oblasti přímých daní podporujeme standardizaci účetních předpisů a postupů, které by přinesly snížení administrativních nákladů. Budeme však hájit právo členského státu stanovit si zcela nezávisle sazby i základy přímých daní."

Pro hájení zájmů České republiky je TOP 09 připravena udělat: "všechno pro to, aby ČR byla silným hráčem na půdě EU, hráčem schopným vytvářet funkční spojenectví k prosazování svých zájmů. Na druhou stranu se nebudeme rozpakovat použít právo veta v případech ohrožujících naše národní zájmy, pokud se nám nepodaří vyjednat řešení s těmito zájmy slučitelné. Za účelem účinného prosazování našich zájmů považujeme za důležitou spolupráci všech českých zástupců v institucích EU, tedy europoslanců, členů vlády zasedajících v Radě EU, českých diplomatů a expertů působících v pracovních skupinách Rady EU i Čechů působících jako kariérní úředníci v institucích EU. Budeme iniciovat vytvoření koordinačního mechanismu, který bude identifikovat témata společného zájmu důležitá pro ČR a doporučí českým zástupcům v institucích EU jednotný postup."

Všechny body, které Jiří Pospíšil zmínil ve svém výroku, jsou skutečně obsaženy ve volebním programu TOP 09, proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Nakolik je program "eurohujerský" či "eurooptimistický" nehodnotíme, jedná se o subjektivní konstatování. Hodnocení se týká toho, zda program TOP09 obsahuje zmíněné body.

Jiří Pospíšil měl patrně na mysli billboard Radky Trylčové, čísla 6 na stranické kandidátce pro Evropské volby, která působí v Plzeňském kraji. Celé heslo na volebním billboardu však znělo „Ženy do Evropy hned, Euro později“. Toto vytržení výroku působí zavádějícím dojmem.

ODS jako celek pak ve svém programu, jak tištěném (strana 12), tak i na webu, slibuje prosazení trvalé výjimky ze závazku přijmout euro. Jedná se skutečně o přitvrzení vzhledem k předchozím programům vzhledem k tomu, že v roce 2013 ODS slibovala referendum k zavedení eura a program z roku 2010 dokonce zmiňuje termín 2015 jako teoretický termín, kdy by se ČR mohla stát členem eurozóny (strana 18).

Přesto však v rozhovorech před volbami připustili možnost přijetí eura v budoucnu všichni čelní představitelé kandidátky strany. Hovořili o tom, že cílem Petice pro korunu, hlavní části jejich kampaně, je vyvolat referendum o euru.

Lídr kandidátky Jan Zahradil tak prohlásil: "Plánem ODS je zejména vyvázání se z povinnosti přijmout euro. Z této dosavadní povinnosti by měla být vytvořena možnost. V momentě, kdy by Česká republika takovou možnost měla, bylo by to na občanech, aby rozhodli v referendu, zda euro přijmout chtějí či nikoliv."

Trojka na kandidátce, bývalá členka bankovní rady ČNB Eva Zamrazilová, na toto téma řekla: "Cílem Petice pro ko­runu je přimět vládu k tomu, aby před tím, než učiní ne­vratné kroky k přijetí eura, vyhlásila referendum. V něm by se občané mohli vyjádřit, jestli společnou měnu euro chtějí, nebo nikoli."

Podobná prohlášení najdeme i u Evžena Tošenovského či Oldřicha Vlasáka.

Pospíšil skutečně několikrát prohlásil, že požaduje vypsání referenda o přistoupení Česka k euru. Pro Idnes například uvedl: "Na některé věci (v rámci TOP 09) mám odlišné názory. Před přijetím eura by mělo být referendum." Podobně se vyjádřil i pro Českou televizi, když tvrdil: "Kdy občané budou mít euro, by si měli sami říct. Když se ukáže, že je to pro ČR výhodné, já jsem připraven pro euro hlasovat." TOP 09 pak rovněž ve svém předvolebním programu deklarovala, že "budeme prosazovat přistoupení ČR k Paktu euro plus zajišťujícímu možnost účasti ČR na summitech eurozóny. Stojíme za naším závazkem přistoupit k euru, a proto podmiňovat přistoupení k euru referendem považujeme za jednu z forem zpochybnění tohoto závazku."

O závazku přijmout společnou evropskou měnu skutečně hovoří čl. 4 Aktu o podmínkách přistoupení (.doc), kde je stanoveno, že "každý nový členský stát se účastní hospodářské a měnové unie ode dne přistoupení jako členský stát, na který se vztahuje výjimka, ve smyslu článku 122 Smlouvy o ES" (zavedení eura až po splnění všech tzv. konvergenčních kritérií).

Smlouvy o přistoupení členských států k EU jsou součástí tzv. primárního práva. Postup změn primárních smluv upravuje čl. 48 Smlouvy o fungování Evropské unie (.pdf), podle něhož změny "vstoupí v platnost po ratifikaci všemi členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy."

Při vstupu do EU se Česká republika spolu s dalšími přistupujícími státy v roce 2004 zavázala k přijetí společné měny v Aktu o podmínkách k přistoupení (článek 4, .pdf). Tento závazek platí pro Českou republiku dodnes, avšak není stanoveno datum pro splnění kritérií, která jsou elementární podmínkou pro vstup do eurozóny.

Trvalou výjimkou přijmout společnou měnu mají pouze Velká Británie a Dánsko. Jak uvádí server Euroskop.cz, Švédsko si takovou výjimku v maastrichtské smlouvě nezajistilo, avšak rozhodlo se neúčastnit se měnové unie již od jejího počátku. Stejně jako ostatní státy aspirující na vstup do eurozóny musí i Švédsko nejprve splnit konvergenční kritéria. Severská země se zatím vyhýbá naplnění konvergenčních kritérií, a tím pádem i vstupu do eurozóny tím, že se neúčastní systému ERM II.

Česká republika stále, stejně jako Švédsko, konvergenční kritéria neplní, a proto zatím ani jedné z výše uvedených zemí není vstup do eurozóny umožněn. Zda se má Česká republika inspirovat postupem Švédska a svůj vstup do eurozóny sabotovat, je strategickou otázkou měnové politiky, která se mění se změnou české politické reprezentace, avšak země, stejně jako Švédsko, povinnost vstoupit do měnové unie stále má.

Euroskop také popisuje zmíněné referendum. Uvádí, že Švédsko se dlouhodobě vyhýbá (přes svůj závazek) jednotnou měnu přijmout a 14. září 2003 proběhlo v této otázce také referendum. To dopadlo tak, že 55,9 % lidí bylo proti přijetí eura ve Švédsku. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

O vstupu ČR do eurozóny rozhodne Vláda České republiky, Evropský parlament o zmíněné otázce skutečně rozhodovat nebude.

Proces vstupu popisuje např. Jan Filáček z ČNB: " Od chvíle, až vláda rozhodne o termínu přijetí eura, uplynou do přijetí eura zhruba tři roky. Důvodem je, že Česká republika musí splnit kurzové maastrichtské kritérium, které vyžaduje dvouleté úspěšné členství v tzv. kurzovém mechanismu ERM II. Teprve po úspěšném setrvání v tomto mechanismu a po splnění dalších kritérií bude jisté, že Česká republika zavede euro, a lze tak začít s finální fází technických příprav, jako je ražba národních eurových mincí. "

Kontaktovali jsme experty na evropské právo, jejichž odpovědi uvádíme níže. Z důvodu právní komplikovanosti celé problematiky nelze však jednoznačně určit pravdivostní hodnotu výroku, necháváme proto zhodnocení na čtenáři.

Odpověď doktora Sehnálka:

"Pan doktor Pospíšil má v tom svém výroku v zásadě pravdu - odpověď je tedy ANO, je tomu tak, jak on uvádí. Skutečně totiž neexistuje žádný procesní kodex Evropské unie, který by komplexně upravoval procesní postavení předaného občana v jiném členském státě. Celá právní úprava je totiž postavena na principu vzájemné důvěry, že standard zacházení je ve všech členských státech zaručen. Pokud by totiž práva českého občana měla být garantována, pak by to vztáhnuto i na ČR znamenalo, že nám jiných stát nebo dokonce EU může přímo zasahovat do našeho trestního práva procesního.

Výrok je však postaven způsobem, který vyznívá, že náš občan není chráněn vůbec. To ale samozřejmě není pravda, protože je tu Listina základních práv EU a obecné zásady právní, které musí být při výkladu a uplatňování příslušného rámcového rozhodnutí zohledněny. V extrémním případě by pak dle mého názoru bylo možné českého občana nepředat.

Problematická je též část výroku, která uvádí trestné činy obecně, ve skutečnosti je totiž použití evropského zatykače, a to je důležité, omezeno jen na vyjmenované nejzávažnější ŤC, případně na TČ trestné oboustranně. I v tom je jistá záruka ochrany pachatele..."

Odpověď docenta Křepelky:

"- ano, existují různé garance procesních práv na různých úrovních práva EU, Rady Evropy apod.

- realita v jednotlivých členských státech je ale dosti rozdílná a nedělejme si přílišné iluze.

Určité obavy ohledně procesních práv vydávaných občanů jsou tedy pochopitelné.
Je to otázka důrazu, při zohlednění zkušeností.
Navíc každý trestní proces je jedinečný a mohou být velmi odlišné názory na jeho spravedlnost (viz Amanda Knox - USA-Itálie)."

Zároveň doplňujeme náš vlastní komentář:

Evropský zatýkací rozkaz zajišťuje, aby jiný členský stát na svém území zatkl vyžádanou osobu a předal ji za účelem trestního stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody. Členská země prakticky nemůže odmítnout vydání hledané osoby, pouze za podmínky, že by sama převzala její trestní stíhání nebo výkon trestu odnětí svobody.

Na jeho základě by skutečně byl občan České republiky vydán do Rumunska kvůli podezření pro trestný čin spáchaný v Rumunsku a byl souzen tamními soudy.

V souvislosti s tímto byla také vydána příručka, která v Článku 11 (strana 36) a dále definuje práva vyžádané osoby a další postup v řízení. Z příručky tak vyplývá, že v souladu s vnitrostátním právem vykonávajícího členského státu má zadržený právo na právního zástupce a tlumočníka a i v dalších aspektech je nutno dodržet právo vykonávajícího členského státu, v příkladu Jiřího Pospíšila by se pak v případě českého občana postupovalo podle rumunského práva.

Dodejme ovšem, že daná příručka nemá vysloveně závazný charakter. Citujeme: "Poznámky zde uvedené nejsou závazné a nedotýkají se vnitrostátních právních předpisů provádějících rámcové rozhodnutí o EZR. Uvedené poznámky jsou spíše doporučeními. Justičním orgánům se však nicméně připomíná jejich povinnost vykládat jejich vnitrostátní právní předpisy v souladu s rámcovým rozhodnutím (viz věc Pupino Evropského soudníhodvora C-105/03)."

Svůj postoj k návrhu připravované směrnice o boji proti praní špinavých peněz schválil Evropský parlament v prvním čtení dne 11. 3. 2014. Práci následně předá nově zvolenému Parlamentu, jehož poslanci se rozhodnou, zda začnou od nuly, či zda budou pokračovat v práci bývalého složení Evropského parlamentu. Není však určeno, do kdy musí poslanci návrh projednat, proto hodnotíme tento výrok jako neověřitelný.

Evropská lidová strana (ELS) na svých stránkách uvádí: " ELS v současné době sdružuje 72 členských stran se statutem plných členů, přidružených členů a pozorovatelů z 39 členských i nečlenských zemí EU. Členské strany ELS pokrývají celé spektrum středopravé politické ideologie a společně tvoří největší politickou rodinu v Evropě." Její součástí jsou velké strany, jako například německá Křesťansko-demokratická unie (CDU), francouzská Unie pro lidové hnutí (UMP), španělská Lidová strana (PP), polská Občanská platforma (PO). Z českých stran je jejím členem TOP 09 a KDU-ČSL.

ODS ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004 získala devět mandátů a připojila se k frakci EPP-ED (tehdejší anglický název frakce).

Ve volbách do EP v roce 2009 ODS obhájila svých devět mandátů a spolu s dalšími stranami Evropských demokratů (například s britskou Konzervativní stranou) založila novou politickou frakci Evropští konzervativci a reformisté. Je tedy pravdou, že ODS byla ve frakci Evropské lidové strany pět let. Výrok hodnotíme na základě výše uvedených informací jako pravdivý.