Výrok hodnotíme jako pravdivý, přestože prezident Zeman tvrdí, že pokud soud dopadne pro Mynáře neúspěšně, tak jej odvolá – toto rozhodnutí se ovšem nedá v brzké době očekávat, a prakticky proto prověrka není podmínkou setrvání ve funkci.

O tom, že Vratislav Mynář potřebuje pro setrvání ve funkci kancléře bezpečnostní prověrku, se prezident Zeman vyjádřil v říjnu 2013. Konkrétně v pořadu Otázky Václava Moravce uvedl následující: „Vratislav Mynář si především bude muset urychleně udělat prověrku. To je conditio sine qua non. Nastupují dvě možnosti: buď si tu prověrku dodělá, to znamená, že ji dostane a pak zůstane kancléřem, a nebo si ji nedodělá, pak přestane být kancléřem a já si budu shánět kancléře nového.“(video zde, čas 37.07)

V září 2015 (den předtím, kdy se veřejnost dozvěděla, že Mynář prověrku nezískal), Zeman řekl, že očekává Mynářovo odvolání se proti případnému negativnímu výsledku. Nicméně v případě, že odvolání bude neúspěšné, kancléř skutečně ve své funkci skončí:

„Pokud v té obálce bude rozhodnutí o neudělení prověrky na stupeň přísně tajné, předpokládám, že tak jako jakýkoliv jiný občan České republiky, využije možností, které mu dává proces odvolání. A pokud ani tyto možnosti nedopadnou dobře, pak samozřejmě dodržím slovo, které jsem dal.“

V rozhovoru pro Parlamentní listy o den později Zeman uvedl: „Pokud mě sám pan kancléř nebude chtít opustit, vždycky pro něj na Hradě bude důstojné místo.“

V lednu 2016 se ukázalo, že Mynář s odvoláním (tzv. rozkladem) neuspěl. Na to uvedl prezident Zeman: „Jenom bych předeslal, že vy novináři, kteří pořád mluvíte o bezpečnostní prověrce, zapomínáte, že není žádný zákon, podle kterého by kancléř měl mít bezpečnostní prověrku. Čili pan Mynář žádný zákon neporušil.“

Podobnou informaci zopakoval v lednu 2017 v rozhovoru pro Český rozhlas (čas 33.25):

„Žádnou prověrku ze zákona nepotřebuje, a když si o ni z frajeřiny řekl na ten nejvyšší stupeň a když soudní přezkum dopadne v jeho neprospěch, bude za to muset zaplatit.“

V listopadu 2017 už uvedl pouze: „Hradní kancléř prověrku nepotřebuje, a navíc už ji má na stupeň vyhrazené.“

To, jestli kancléř prezidenta ČR prověrku skutečně nepotřebuje, již Demagog.cz ověřoval.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, vzhledem k tomu, že důvodem pro zrušení dodatku k memorandu byla kritika KSČM - mj. hlavně skutečnost, že kvůli dodatku kritizovaným komunisty bylo přerušeno jednání o toleranci vlády mezi ANO a KSČM.

O dodatku k memorandu informoval ministr průmyslu a obchodu Hüner, který vyjednával s těžaři. Pro Radiožurnál uvedl:

"Během jednání jsme si vyjasnili vnímání memoranda, jeho obsahu a právních závazností, a abychom stvrdili toto vnímání i právě relevantním dokumentem, dohodli jsme se, že do týdne uzavřeme dodatek k memorandu." Babiš však na toto r eagoval kriticky s tím, že dodatek nebyl projednáván s vládou:

"On má možná dobrý úmysl, že to chce nějakou formou zrušit, ale úkol byl, že má informovat vládu. Pokud se to sám dozvídám z médií a ještě to nešťastně komunikoval, není to dobře." Babiš také kritizoval samotné memorandum:

"Protože já jsem přesvědčen, že to memorandum nemá logiku a nemůže být platné, když se odvolává na ochranu investic mezi Austrálií a Českou republikou, a ta firma sedí někde na Britských panenských ostrovech. A musím o tom s panem ministrem mluvit." Z řad KSČM zaznívala k dodatku kritika, dle webu ČT se předseda komunistů Filip vyjádřil v Otázkách Václava Moravce k dodatku takto:

"Naštvalo mě nejvíc, že jestliže hlasy ANO, KSČM a SPD jsme na zářijové schůzi schválili, že memorandum je právě nulitní, tak nemůžu k právně nulitnímu dokumentu přijmout dodatek." Deníku Echo řekl Filip následující:

"Řekl jsem panu předsedu Babišovi, že jsem proti dodatku. Pokud chce ministr Hüner dodatek skutečně podepsat, tak s nimi (hnutí ANO - pozn. red.) nemá cenu dál jednat." Vzhledem k tomu, že dodatek schválen vládou nakonec nebyl a po vyjasnění si informací okolo dodatku mezi ANO a KSČM se komunisté vrátili k jednání o toleranci vlády, předseda Filip mj. uvedl:

"Vzhledem k tomu, že předseda vlády nařídil panu ministru Hünerovi, aby postupoval v souladu s usnesením Poslanecké sněmovny ze září loňského roku, tak se KSČM vrací k jednání." 1. března tohoto roku oznámil Hüner při sněmovních interpelacích, že ČR vypověděla memorandum o těžbě lithia u Cínovce s australskou společností European Metal Holdings (EMH). Uvedl následující:

"Zrovna dneska jsem vzpomenuté firmě EMH zaslal v podstatě výpověď z toho memoranda,ve formě prohlášení o jeho neplatnosti. Tímto krokem jsem chtěl definitivně ukončit různé dezinterpretace a spekulace, které se objevovaly různě nakonec i v médiích." Loni před sněmovními volbami byla kauza lithium jedním z rozhodujících témat. Tehdejší ministr průmysl Jiří Havlíček (ČSSD) podepsal memorandum o porozumění s EMH, jež se stalo terčem kritiky. Necelé dva týdny před volbami s prvotní informací o lithiu přišel dezinformační server Aeronet. Dle informací z Aeronetu ČSSD chystala tunel, který by Česko připravil o peníze z lithia. Kauza byla dále rozebírána například zde.

Podniky spravované ministerstvem obrany působí na základě výročních zpráv od roku 2013 jako finančně zdravé podniky, ne jako podniky, které by hospodařily se záporným výsledkem. U některých z nich došlo během působení Martina Stropnického na ministerstvu k výraznému zlepšení hospodaření, nejednalo se ale o obrat z červených čísel. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Ministerstvo obrany je zakladatemem pěti státních podniků:

• VOP CZ, s.p., Šenov u Nového Jičína
• LOM PRAHA, s. p.
• Vojenské lesy a statky ČR, s. p.
• Vojenský technický ústav, s. p.
• Vojenský výzkumný ústav, s. p.

Ve sbírce listin jsme se podívali na jejich hospodaření od roku 2013, tedy od roku před nástupem Martina Stropnického do funkce ministra obrany, do roku 2016, za který jsou zatím poslední dostupné výsledky hospodaření. V tabulce najdete ukazatel Výsledek hospodaření před zdaněním, čísla jsou v tisících Kč.

2013201420152016 VOP CZ, s.p., Šenov u Nového Jičína 60,660-61,093-36,57622,017 LOM PRAHA, s. p. 26,80029,43841,64996,740 Vojenské lesy a statky ČR, s. p. 257,862286,837359,756415,916 Vojenský technický ústav, s. p. 10,801-32,98510,12815,303 Vojenský výzkumný ústav, s. p. 1,5771,2622,20910,071

Ve výsledcích jsou patrné výkyvy v hospodaření u podniku VOP CZ, který v letech 2013-2014 procházel restrukturalizací, měnil svoje zaměření ze servisní organizace téměř výhradně pro českou armádu na organizaci, která pracuje i na civilních či zahraničních zakázkách, změn doznalo také hospodaření a metody účtování.

Další výkyv je pak evidentní u Vojenského technického ústavu v roce 2014. „Závěrka za rok 2014 vykazuje ztrátu, která byla konkrétně způsobena pozdním uzavřením smluvního vztahu na projekt KIM 5, natvořením opravné položky k pohledávce převzaté ke dni vzniku Vojenského technického ústavu, s.p. a v neposlední řadě právě již výše zmíněnou mimořádnou událostí [výbuchy v muničním areálu v Bohuslavicích nad Vláří, pozn. Demagog.cz], která nedovolila ukončit zakázku na vývoj a výrobu munice pro Armádu České republiky. S ohledem na složitou a finančně náročnou majetkovou strukturu podniku (především v o.z. VTÚVM) a vývoj zájmu o jednotlivá odborná portfolia podniku byla v roce 2014 zahájena realizace tzv. Plánu konsolidace státního podniku,“ komentuje tento výkyv ve výroční zprávě ředitel podniku Jiří Protiva.

Z výše uvedeného jasně vyplývá, že podniky pod správou ministra obrany působí finančně zdravě a působily tak i před nástupem Martina Stropnického na post ministra obrany. Žádný z podniků nebyl v "červených číslech" (záporný hodpodářský výsledek).

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť prohlášení, které Andrej Babiš ohledně závěrů summitu udělal, skutečně vychází z veřejně dohledaných dokumentů Evropské rady. Andrej Babiš o summitu Evropské rady, který proběhl na konci minulého týdne, prohlásil:

„Dosáhli jsme obrovského úspěchu. Kvóty, které byly tématem téměř čtyři roky, jsou minulostí. Evropa začne pracovat na zřizování středisek mimo EU, kde by se mělo rozhodovat o nároku na azyl. Zároveň budeme nadále bojovat proti pašerákům. Jde o přelomovou dohodu v rámci EU, do které Visegrádská skupina prosadila body, o které jsme dlouhodobě usilovali.“
V závěru ze summitu se píše: „Všechna opatření v kontextu těchto kontrolovaných středisek, včetně relokace a přesídlování, budou dobrovolné povahy a nebude jimi dotčena reforma dublinského nařízení."
Z citované pasáže zasedání Evropské rady vyplývá to, co tvrdí Andrej Babiš, tedy že tzv. systém povinných kvót již není jedna z možností, jak řešit příliv imigrantů z Afriky a Asie. Skupina V4 vystupuje proti kvótám skutečně již od roku 2015.

Další pasáž výroku Andreje Babiše mluví o zřizování středisek mimo EU. Závěry summitu EU zní jasně:

„Na území EU by v souladu s mezinárodním právem mělo být o zachráněné osoby postaráno na základě sdíleného úsilí, a to jejich přemístěním v rámci kontrolovaných středisek zřízených v členských státech, výlučně na dobrovolném základě, kde by rychlé a bezpečné zpracování umožnilo za plné podpory ze strany EU odlišit nelegální migranty, již budou navráceni, od osob, které potřebují mezinárodní ochranu, na něž by se vztahovala zásada solidarity.“
I v tomto bodě vyjádření Andreje Babiše vychází ze závěrů, které se podařilo Evropské radě přijmout. Posledním bodem prohlášení Andreje Babiše je boj proti pašerákům. Podle závěrů zasedání Evropské rady se v boji proti „převaděčům“ má bojovat jednak pomocí regionálních vyloďovacích platforem, kde by byli koncentrováni imigranti zachycení na moři, a jednak pomocí posílení Evropské pohraniční stráže, tzv. FRONTEX. I v tomto případě Andrej Babiš vychází ze závěrů summitu.

Miroslav Kalousek ve svém výroku popisuje skutečnost, že v české politice dříve odcházeli členové vlády ze svých funkcí často při podezřeních z nekalých činů, a nemuselo jít ani o trestní stíhání. V tom má Kalousek pravdu.

Zmiňovaným ministrem financí byl Ivo Svoboda, který byl ve vládě Miloše Zemana rok. V červenci 1999 pak Zeman navrhl prezidentu Havlovi odvolání Svobody, jelikož policie zahájila jeho trestní stíhání v kauze Liberta za vytunelování pěti a půl milionu korun z mělnického podniku na výrobu kočárků. Svoboda spolu se svou poradkyní Barborou Snopkovou nastoupili k výkonu pětiletých trestů v roce 2005.

Kapitolou samou pro sebe je rozpad vlády Stanislava Grosse a jeho odstoupení z pozice předsedy ČSSD i celého kabinetu. Gross v roce 2004 nahradil Vladimíra Špidlu v obou pozicích, na vrcholu vydržel však jen jeden rok. Kvůli pochybnostem ohledně financování svého majetku (konkrétně nákupu bytu), které se objevily v lednu 2005, odstoupil v dubnu z funkce předsedy vlády; v září pak oznámil, že rovněž opouští post předsedy ČSSD. Gross v souvislosti s touto věcí nebyl trestně stíhán.

Dále pokračujme ke jménu Jiřího Čunka. Ten podlehl v listopadu 2007 celoročnímu tlaku médií, který vyvolaly jeho kritické názory ohledně sociálních dávek, ale také znovuotevření případu jeho údajné korupce v roce 2002. Ačkoli se v roce 2008 do vlády vrátil, byl Čunek objektem přestavby druhé Topolánkovy vlády v lednu 2009.

Odchody z vlády kvůli nejrůznějším podezřením pak probíhaly také během fungování kabinetu Petra Nečase. V roce 2012 jej opustil např. Alexandr Vondra kvůli kauze ProMoPro (šlo o předražené ozvučení, které bylo spojeno s českým předsednictvím EU), kde Vondra měl „pouze“ politickou odpovědnost. Dále vládu opustil ministr průmyslu Martin Kocourek, který měl před manželkou „odklonit“ část majetku během rozvodu (kauza se tak netýkala jeho politické funkce).

V neposlední řadě můžeme jmenovat případ Jiřího Bessera, ministra kultury v Nečasově vládě. Ten ve funkci skončil poté, co v majetkovém přiznání zatajil spoluvlastnictví společnosti, která kupovala jeho byt na Floridě. Sám Besser trestně stíhán nebyl.

Ač výše uvedený výčet není vyčerpávající, obecně platí, že ministři minulých vlád při podezření z nekalého jednání (natož ze spáchání trestného činu) své posty opouštěli. Trestně stíhaný člen vlády je skutečně unikum. Z tohoto důvodu je Kalouskův výrok hodnocen jako pravdivý.

Výrok pirátského předsedy Ivana Bartoše hodnotíme jako neověřitelný z důvodu absence jistot, o které bychom se mohli v hodnocení opřít, například co je myšleno "podporou" návrhů nebo nedostatečný vzorek případů v krátkém čase.

Není možné zcela jednoznačně určit, co znamená "podpora klubů" pro pirátský návrh. Taková podpora se může projevit například v připsání jména pod seznam předkladatelů nebo v hlasování pro návrh na plénu Sněmovny.

Poslanci z řad Pirátů předložili v tomto volebním období zatím čtyři návrhy novel zákonů, o kterých se ke 27. dubnu 2018 ve Sněmovně hlasovalo. Všechny čtyři prošly do druhého čtení a byly přikázány výborům. Další návrhy, například novela zákona o střetu zájmů, ještě na plénu Sněmovny nebyly projednávány.

Tisk 41, novela zákona o evidenci tržeb, předložili poslanci z klubů ODS, Pirátů, SPD, TOP 09 a STAN. Návrh novely se nejprve poslancům ANO a KSČM nepodařilo zamítnout, poté byla přikázána rozpočtovému výboru všemi devíti kluby.

Tisk 50, novela z. o svobodném přístupu k informacím, byl Poslanecké sněmovně předložen pouze pirátskými poslanci, přičemž byl návrh přikázán vícero výborům díky konsenzu napříč všemi kluby.

Tisk 76, novela z. o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, předložen všemi poslaneckými kluby, následně rovněž všemi kluby přikázán hospodářskému výboru, ústavněprávnímu výboru pak také vyjma SPD a TOP 09.

Čtvrtý a zatím poslední, tisk 99, novela z. o pomoci v hmotné nouzi, byl předložen poslanci z řad Pirátů, ČSSD, KDU-ČSL a TOP 09, nicméně jej výboru pro sociální politiku poslaly všechny kluby.

Když se podíváme na předsedou Bartošem zmíněnou neobvyklost podpory návrhů opoziční strany pěti nebo šesti kluby, je třeba konstatovat, že Piráti jako předkladatelé nejsou jediní, kteří mají zatím stoprocentní úspěšnost v průchodu prvním čtením. Vedle nich, nepočítáme-li odročení návrhu zákona o celostátním referendu, stojí SPD, jejíchž zatím pět návrhů novel do druhého čtení prošlo. Zůstává nicméně otázkou, do jaké míry potřebuje SPD podporu pěti poslaneckých klubů, když z 82% hlasuje shodně se sedmdesátiosmihlavým klubem hnutí ANO. Další opoziční strany jako ODS, TOP 09 či STAN vždy disponují aspoň jedním návrhem, který byl v prvním čtení zamítnut.

Pokud se bavíme o podpisu poslance a jeho zařazení do skupiny předkladatelů, jedná se nepochybně o formu podpory. Čím více členů různých poslaneckých klubů bude mezi předkladateli zastoupeno, tím pravděpodobnější je širší podpora návrhu. Opačně však tento efekt fungovat nemusí a předkládá-li návrh pouze jeden poslanecký klub, může hlasováním projít, protože má podporu vyjednanou jinak než podpisy navrhovatelů.

Další nejistota pramení z faktu, že výbory Poslanecké sněmovny i samotní poslanci mohou ve druhém čtení předkládat pozměňovací návrhy. Vzhledem k tomu, že čtyři novely předložené pirátskými poslanci prošly právě do druhého čtení, může se spor o tyto návrhy odehrát až tam.

Poslední důvod zařazení hodnocení "Neověřitelné" souvisí s politickou krizí způsobenou absencí vládní většiny. Po půl roce od voleb do Poslanecké sněmovny disponuje dolní komora Parlamentu celkem třemi zákony schválenými v tomto volebním období. Na čtyřech návrzích zákonů před druhým čtením nelze dostatečně kriticky ani objektivně zhodnotit poměry Pirátů vůči ostatním poslaneckým klubům.

KSČM, která byla registrována 28. listopadu 1990, se samostatně za zločiny bývalé KSČ neomluvila, ačkoliv se toto téma vnitrostranicky několikrát probíralo. Bývalá KSČ se však za své zločiny v minulém režimu veřejně omluvila prostřednictvím Prohlášení k občanům ČSSR (.pdf). Jedná se o dokument, který strana schválila na mimořádném sjezdu ve dnech 20.–21. prosince 1989. Má být omluvou všech chyb, omylů, všech deformací proti lidskosti a demokracii. Výrok je proto hodnocen jako zavádějící.

Delegáti KSČ se v tomto dokumentu (.pdf) omlouvají všem občanům, kteří byli postiženi represemi včetně mezigeneračních represí. Dále se omlouvají reformistům v komunistické straně, kteří byli po pražském jaru 1968 postupně sesazováni z funkcí, odstraňováni z veřejného života a postihováni dalšími represemi. Vstup vojsk Varšavské smlouvy z 21. srpna 1968 je v tomto prohlášení označen za protizákonný.

V prohlášení vyjadřují také „politování nad tím, jak bývalé stranické vedení v uplynulých letech hrubě a nezákonně nerespektovalo právo na vyjádření názorů nezávislých občanských iniciativ včetně Charty 77“. Zodpovědnost za toto chování přisuzují celé členské základně.

KSČ v prohlášení deklaruje rozchod s těmi členy, kteří za minulého režimu zneužívali svého postavení, ale zároveň odmítají snižování „pracovních a občanských zásluh těch členů strany, kteří po desetiletí svědomitě a nezištně plnili politické a pracovní úkoly ve prospěch naší společnosti“.

Dokument zakončuje vyjádření k zásahu proti demonstrantům ze 17. listopadu 1989: „Bezpráví, které neodpovědní činitelé státu a strany spáchali na mládeži 17. listopadu tohoto roku, se nesmí už nikdy opakovat.“

Téma omluvy za zločiny KSČ v minulém režimu je čas od času projednáváno i v rámci KSČM. Například v roce 2005, za předsednictví Miroslava Grebeníčka, se vnitrostranická debata točila kolem opětovného přihlášení KSČM k Prohlášení KSČ z prosince 1989. Tento přístup prosazovali Jiří Dolejš nebo Miroslav Ransdorf. Ransdorf mj. prosazoval i důraz na celkovou změnu programu a komunikace strany.

Současný předseda KSČM Vojtěch Filip se k tématu omluvy vyjádřil například v roce 2009, kdy se uvažovalo o povolební spolupráci ČSSD a KSČM. Filip ale pouze uvedl možnost zopakování Prohlášení KSČ z prosince 1989. Zde se názorově rozcházel s místopředsedou KSČM Jiřím Dolejšem. Ten oproti roku 2005 prosazoval úplně novou omluvu KSČM vlastními slovy, což považoval za „klíčový parametr identity KSČM“.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože oficiálním důvodem k odvolání Jiřího Dienstbiera měla být větší kompaktnost vládního týmu a také to, že jde o reakci na výsledek ČSSD ve volbách. Není možné zhodnotit, co bylo konkrétním důvodem k jeho odvolání z vlády; mohlo jít o celou řadu důvodů.

Dienstbier zastával funkci ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu od 29. ledna 2014 do 30. listopadu 2016, kdy ho vystřídal Jan Chvojka. Spolu s ním byl také odvolán ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček, kterého nahradil Miloslav Ludvík.

Bohuslav Sobotka oznámil dne 11. listopadu 2016, že předloží prezidentovi návrh na odvolání Dienstbiera. Týden předtím svým spolustraníkům z ČSSD zaslal dopis, kde avizoval změny ve vládě bez konkrétních jmen.

Ve svém oznámení pak Sobotka uvedl, že výměna ministrů Dienstbiera a Němečka není zapříčiněna jejich problémy nebo skandály, ale snahou mít kompaktní tým. Zároveň se vyjádřil, že výměna ministrů je reakcí na krajské a senátní volby. Vláda podle něj měla být dynamičtější. Vyzval také své koaliční partnery, aby udělali změny, což ale odmítli.

Ještě před tím, než bylo známo, kdo bude odvolán, média spekulovala o tom, že by to mohl být Dienstbier. Ten 10. listopadu 2016 zveřejnil na twitteru prohlášení, že za jeho odvoláním stojí „pučisti z Lán Tejc a Zimola pražská mafie-pračka peněz Poche a podvodník Březina“.

Po svém odvolání se Dienstbier v rozhovoru vyjádřil, že Sobotka neměl k jeho práci žádnou výtku a za jeho odvoláním měly být stranické důvody.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť sliby hnutí ANO v této věci dodrženy nebyly. Doplňme drobnou výhradu k hodnocení, a to v tom, že část budoucího železničního spojení Prahy s Kladnem je brána i jako výstavba spojení na letiště a v této věci se jisté kroky podnikly. Nejde ovšem o rychlodráhu, jak bylo slibováno.

„Zasadíme se o dobudování severní varianty Pražského okruhu a rychlodráhy spojující Letiště Václava Havla s centrem metropole.“ Tento slib pochází přímo z volebního programu hnutí ANO do zastupitelstva Prahy z roku 2014.

Projekt společnosti na spojení Prahy přes tehdejší letiště Ruzyně s Kladnem se objevil již v 90. letech. Zastupitelstvo hl. m. Prahy schválilo projekt železniční rychlodráhy usnesením č. 13/21 ze dne 11. 1. 1996. Zprovoznění se v jisté fázi plánovalo na rok 2004, projekt však neměl jednoznačnou podporu a byl opakovaně odkládán na neurčito. Nyní je situace taková, že projekt spojení centra Prahy a letiště čeká na schválení všech úřadů. Zda se výstavba uskuteční, není jisté, protože není dosud hotová aktualizace studie proveditelnosti, která má ukázat, jestli je ekonomické novou trať stavět.

Výstavba železničního spojení na pražské letiště a do Kladna začala v polovině roku 2017 zahájením rekonstrukce Negrelliho viaduktu. Jde ale jen o jednu z mnoha plánovaných rekonstrukcí týkajících se spojení centra a letiště. Oprava Negrelliho viaduktu vyjde na téměř 1,5 miliardy korun - bezmála miliarda poputuje z unijních fondů. Celá rekonstrukce potrvá přes tři roky.

V pozici investora vystupuje Správa železniční dopravní cesty, státní organizace (SŽDC), která vznikla dne 1. 1. 2003 na základě zákona č. 77/2002 Sb. Jedná se tak o státní investici a nikoliv investici hlavního města Prahy.

Co se týče dobudování severní části Pražského okruhu, stále se vybírá vhodná varianta a zahájení stavebních prací se nadále odkládá.

Podobný závazek se v koaličních smlouvách od vzniku samostatné ČR dá považovat za bezprecedentní, nicméně takový stav je důsledkem spíše výjimečné situace povolebního složení Sněmovny než vyjednavačského umu ČSSD. Žádná předchozí koalice se nemusela vůbec otázkou trestně stíhaného premiéra zabývat.

Když se podíváme do ustanovení koaličních smluv dostupných na oficiálních stránkách vlády ČR, tedy konkrétně na: koaliční smlouvu Špidlovy vlády z roku 2002, koaliční smlouvu Grossovy vlády z roku 2004, koaliční smlouvu Topolánkovy druhé vlády z roku 2007, koaliční smlouvu Nečasovy vlády z roku 2010 a koaliční smlouvu Sobotkovy vlády z roku 2013, tak podobné ustanovení doopravdy nenalezneme. Což je samozřejmé, protože takový stav, kdy by předseda vlády nepoložil vládu ani za úplného odstoupení jedné ze stran koalice, jsme tu ještě neměli. Podobnou problematiku tedy předcházející vlády vůbec nemusely řešit.

Předseda ČSSD Jan Hamáček navíc tuto podmínku prezentuje jako přelomovou páku na svého koaličního partnera, avšak koaliční smlouva je ze své samotné povahy pouze politickým dokumentem. Jeho právní irelevanci popsal ve svém nálezu již Ústavní soud v roce 2011 (Pl.ÚS 53/10, bod 87). Tudíž v případě odstoupení všech pěti ministrů za ČSSD z vlády by mohl Andrej Babiš bez jakýchkoli právních důsledků zůstat ve vládě a křesla zaplnit poslanci z jiné strany. Jeho jedinou sankcí by byla nepodpora ze strany poslaneckého klubu ČSSD (15 členů) ve Sněmovně. Dle Ústavy totiž předsedu vlády k demisi může dohnat buď jeho svědomí, konec volebního období, anebo nevyslovení důvěry či vyslovení nedůvěry jeho vládě, nikoli však koaliční smlouva.

V praxi jsme se s konfliktem Ústavy a koaliční smlouvy setkali již v květnu 2017 při politické krizi ohledně odvolání Andreje Babiše z postu ministra financí. V takovém případě má Ústava ČR jakožto nejvýznamnější právní dokument našeho právního řádu samozřejmou přednost před koaliční smlouvou. A to i přesto, že se to některým občas nemusí hodit.

Článek 5 nové koaliční smlouvy tedy lze považovat za bezprecedentní, nikoli však za naprosto přelomový v pozitivním slova smyslu. Předcházející vládní koalice nepotřebovaly zakomponovat podobné ustanovení do koaličních smluv, zejména proto, že nemohly očekávat setrvání vlády i po hromadné demisi jedné ze stran.