Topolánek ve svém výroku reaguje na nařčení od Marka Hilšera, že jeho vláda chtěla privatizovat pokoutně fakultní nemocnice. Jak vysvětlujeme ve výroku Hilšera i zde v samotném odůvodnění, z dostupných zdrojů nelze danou věc jednoznačně posoudit, a to zejména z toho důvodu, že zdroje informací se různí a zejména pak kvůli tomu, že daný návrh nebyl nakonec vůbec předložen.

V letech 2007 a 2008 skutečně došlo na ministerstvu zdravotnictví v rámci připravované reformy zdravotnictví i k návrhu na vytvoření zákona o univerzitních nemocnicích. Ten měl kromě dalšího měnit vlastnickou formu u fakultních nemocnic.

V obecné představě resortu (k naplnění této věci nedošlo) měly být fakultní nemocnice transformovány na akciové společnosti s účastí státu a univerzit. Proti tomuto záměru vlády Mirka Topolánka organizoval protesty také lékař Marek Hilšer. Proti návrhu se zejména postavila jak tehdejší opozice, tak i univerzity, Česká lékařská komora a další aktéři včetně koaličních partnerů tehdejšího ministra Julínka, který měl danou věc v gesci.

Julínek měl výše zmíněný plán podložen věcným návrhem zákona (.pdf), který na svém jednání v dubnu 2008 schválila usnesením č. 373 Topolánkova vláda.

Důsledkem připravovaného zákona o univerzitních nemocnicích a pracovištích mělo být „nahradit fakultní nemocnice existující již v překonané formě státních příspěvkových organizací univerzitními nemocnicemi, které budou mít podobu akciových společností, a upravit standardní právní vztahy mezi univerzitní nemocnicí a univerzitou, v jejichž rámci bude přesně vymezeno jejich postavení v systému poskytování zdravotních služeb a v systému vzdělávání, vědy a výzkumu.“ Obecně měl zákon přinést řadu změn, v rámci výroku se soustředíme toliko na transformaci vlastnické struktury, o níž Hilšer mluví. Sám ji popisuje jako privatizaci. Pokud se ovšem podíváme do věcného záměru zákona, zjistíme, že rozložení akcií mezi stát a příslušnou univerzitu byl v poměru 66:34 pro stát. Podstatný je zejména bod 34 věcného záměru zákona (.doc), v němž se uvádí:

„Podíl na základním kapitálu ve výši 34 % bude univerzitě garantovat kvalifikovanou účast na rozhodování valné hromady. Proti vůli univerzity tak nebude možné změnit stanovy, rozhodnout o zvýšení či snížení základního kapitálu, schválit smlouvu, na jejímž základě dochází k převodu podniku nebo jeho části, smlouvu o nájmu podniku nebo jeho části nebo smlouvu zřizující zástavní právo k podniku nebo jeho části, rozhodnout o zrušení univerzitní nemocnice s likvidací, změnit druh nebo formu akcií, změnit práva spojená s akciemi, vyloučit nebo omezit přednostní právo na získání vyměnitelných a prioritních dluhopisů, vyloučit nebo omezit přednostní právo na upisování nových akcií, schválit ovládací smlouvu nebo smlouvu o převodu zisku.“

Daný záměr, který vláda schválila v dubnu 2008, ovšem není samotným návrhem zákona. Na základě záměru měl být zákon teprve zpracován a předložen. K tomu ovšem nedošlo . Proti záměru ministra Julínka, potažmo vlády Mirka Topolánka, se ostře vymezily Karlova univerzita v Praze, Masarykova univerzita (prostřednictvím tehdejšího rektora Fialy, dnešního předsedy ODS) v Brně i Univerzita Palackého v Olomouci – tedy všechny univerzity, jichž se připravovaná reforma týkala. Proti privatizaci se postavila také tehdy vládní KDU-ČSL, která hrozila odchodem z vlády.

Po nátlaku univerzit i koaličního partnera premiér Topolánek oznámil v červnu 2008, že vláda od plánovaného projektu na přeměnu fakultních nemocnic na akciové společnosti upouští. Premiér tehdy v Poslanecké sněmovně (6. června 2008) uvedl:

„Já chci tady jednoznačně veřejně garantovat, že k převodu na akciové společnosti u fakultních nemocnic ani rozhodnutím ministerstva, ani rozhodnutím vlády nedojde. (...)V této chvíli jednoznačně garantuji to, že fakultní nemocnice ani rozhodnutím ministerstva, ani rozhodnutím vlády převáděny na akciové společnosti nebudou.“

Proti záměru vlády Mirka Topolánka organizoval protesty také lékař Marek Hilšer. O této jeho aktivitě z roku 2008 se zmiňuje například zpravodajský server info.cz. Jak informuje archivní tisková zpráva Univerzity Karlovy, Hilšer figuroval od května 2008 na pozici mluvčího studentské iniciativy k transformaci fakultních nemocnic. Hilšerovu angažovanost v dané věci potvrzuje také např. článek serveru iDNES z 20. května 2008.

Jak jsme uvedli výše, věcný záměr zákona obsahoval ustanovení, které mělo univerzitám garantovat, že nemocnice či jejich části nebudou rozprodány. Nicméně podle dobových zpráv tyto garance neobsahovalo paragrafované znění návrhu, které měl Julínek (potažmo ministerstvo zdravotnictví) projednávat se zástupci univerzit. O tom píše např. server Aktuálně 2. května 2008 s odkazem právě na paragrafované znění. Jelikož však nedisponujeme samotným návrhem, není možné posoudit, nakolik šlo reálně o privatizaci. Navíc se zde poměrně různí interpretace jednotlivých stran. Pokud přihlédneme k tomu, že samotný návrh zákona nebyl vůbec předložen a neprošel tak parlamentním schvalováním, je fakticky nemožné posoudit na základě dostupných zdrojů, zda ze strany vlády šlo o skrytou privatizaci fakultních nemocnic. Výrok tudíž hodnotíme jako neověřitelný.

Mirek Topolánek do ODS vstoupil v roce 1994, v roce 2002 na kongresu strany ve Františkových Lázních porazil Petra Nečase a nahradil v čele občanských demokratů Václava Klause.

Topolánek jako lídr strany vyhrál následně řadu voleb v čele s volbami do Poslanecké sněmovny, kde zaznamenala strana pod jeho vedením nejlepšího výsledku v historii samostatné České republiky. ODS získala 35 %, což jí přineslo 81 mandátů.

Následně Topolánek sestavil dvě vlády, z nichž druhá padla v době českého předsednictví EU v březnu 2009, kdy jí byla vyslovena nedůvěra většinou Sněmovny. Topolánek tedy rezignoval na post předsedy vlády, stranu ovšem vedl dál. Zvítězil s ní ve volbách do Evropského parlamentu v létě 2009 (jde o poslední celostátní volby, v nichž ODS zvítězila) a měl ji vést také do voleb sněmovních. Ty nicméně neproběhly (Ústavní soud zrušil předčasné volby), Topolánek na podzim 2009 následně složil poslanecký mandát.

Volby do Poslanecké sněmovny měly proběhnout tedy v řádném termínu (a proběhly) v létě 2010. Do nich již stranu nevedl. V březnu 2010 se v médiích objevily některé jeho výroky, které pronesl při focení pro časopis LUI. V nich měl Topolánek negativně mluvit o homosexuálech, židech a církvích. V reakci na tyto informace byl následně Topolánek vyzván některými představiteli ODS (za všechny tehdejší předseda Senátu Přemysl Sobotka), aby skončil jako předseda strany.

Byť byl zveřejněn kompletní záznam Topolánkových slov, který zmíněná vyjádření ukazuje jako vytržená z kontextu, a zastal se jej rovněž šéfredaktor zmíněného časopisu, výkonný výbor ODS jej odvolal z čela.

Z tohoto pohledu má Topolánek pravdu, jeho odchod z čela strany dobrovolný nebyl. Stranu opustil po několika letech sám, když nezaplatil členské příspěvky (jde o podmínku stranictví). Topolánek k tomu uvedl:

„Spíš to členství umřelo, než aby to bylo něco vědomého. Nechtěl jsem dělat žádná gesta, Petra Fialu jsem informoval. Nejsem tady, jsem většinou někde v Evropě.“

Jelikož z kontextu rozhovoru vyplývá, že Topolánek mluví o vrcholné politice, hodnotíme výrok jako pravdivý. Předsednictví ODS dobrovolně neopustil, byl straníky odvolán.

V rakouském Parlamentu skutečně nabízejí služby zaměřené na školy a jejich žáky. Na půdě Parlamentu jsou pro žáky pravidelně pořádány workshopy, jejichž tématy jsou vedle dalších i mediální výchova a záležitosti související s legislativou.

V rakouském Parlamentu pořádají komentované prohlídky a především workshopy pro školy, přesněji pro žáky ve věku 8–15 let a pro žáky ve věku 15–24 let. Rakouský parlament nabízí školám s mladšími žáky program v podobě workshopů o demokracii a parlamentarismu, které se zaměřují na demokratické principy, základy parlamentarismu, mediální gramotnost apod.

Na výběr je konkrétně ze šesti různých workshopů: politický (zaměřený na záležitosti spojené s legislativou), mediální, workshop s poslanci, participační, historický a spojený s evropskými tématy. Workshopy se konají každý všední den v dopoledních a odpoledních hodinách, vstupné je zdarma, z logiky věci tudíž tyto akce nemohou být vyprodané, nanejvýše naplněné.

Pro žáky ve starším věku jsou v rámci rakouského Parlamentu pořádány tři workshopy zaměřené na následující témata: Parlament, demokracie a politici. Také na tyto workshopy je vstupné zdarma a konají se každý všední den.

Pro každou z kategorií vedle workshopů existuje dětský, respektive mládežnický Parlament, kde si žáci mohou vyzkoušet fungování Parlamentu na vlastní kůži.

Německo je dlouhodobě hlavním obchodním partnerem České republiky. Podle posledních zveřejněných údajů Českým statistickým úřadem za tento rok dosahoval export do Německa 32,5 % (.xls).

Podle vládou schválených nařízení se od 1. listopadu 2017 zvýší tarifní platy pedagogických pracovníků v regionálním školství o 15 %. Dojde i k navyšování tarifu platů zaměstnanců ve veřejném sektoru, zaměstnanců v sociálních službách a pracovníků v kultuře. K služebnímu tarifu dostanou přidáno i vojáci z povolání.

Návrh rozpočtu na rok 2018, který odsouhlasila vláda, obsahoval navýšení valorizace důchodů o 4 %. Průměrný starobní důchod se tedy zvýší přibližně o 475 Kč. Na základě novely zákona o důchodovém pojištění, která ve výpočtu valorizace důchodů zvyšuje podíl růstu průměrné mzdy z třetiny na polovinu, by mělo být navýšení důchodů vyšší než v minulých letech.

Pavel Fischer má mnoho pracovních zkušeností, z domova i ze světa. V době prezidentování Václava Havla působil mezi lety 1995 až 2003 v Kanceláři prezidenta republiky, zprvu jako tiskový specialista, poté jako zástupce prezidentského mluvčího, a nakonec se propracoval na pozici ředitele politického výboru. Byl sedm let českým velvyslancem ve Francii a Monaku, od roku 2003.

V době pobytu Pavla Fischera na Pražském hradě probíhala obě volební období Václava Havla, co by prezidenta nově utvořeného samostatného státu. V roce 1998 se odehrály několikeré důležité události, byly vypsány předčasné sněmovní volby následované tzv. opoziční smlouvou a V. Havel vstoupil do svého posledního funkčního období. Právě pakt oficiálně nazvaný Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice, mezi ODS a vítězem voleb ČSSD, se dotýká Fischerova výroku. Prezidentská kancelář musela řešit, zda svolit k takovému kroku, zda hlava státu posvětí tuhle nestandartní dohodu. Mimo jiné se taky projednávalo její znění, které mnohým zavánělo nedemokratickými principy. Ústředním bodem problému byl fakt, že opoziční ODS slibovala, že v době této vlády nevyvolá hlasování o nedůvěře. Předsedou takto vytvořené vlády se stal Miloš Zeman za ČSSD, na postu setrval až do července 2002. Dále Havlovo prezidentství, do posledního dějství vstoupilo 20. ledna 1998 a neslo se v duchu konečného upevnění ČR ve strukturách západních organizací – NATO, EU. Na summitu Evropské rady v Lucemburku v prosinci 1997 se rozhodlo o konečných 11 kandidátských zemích, které se na základě své přihlášky stanou novými členy EU v další vlně rozšíření. Samotný proces byl posléze zahájen v březnu následujícího roku, přičemž oficiálně se ČR stala součástí k 1. květnu 2004. Iniciativa ohledně Severoatlantické aliance se vyvíjela o něco rychleji než ta týkající se EU. V roce 1999 se Česká republika stala součástí NATO a již v roce 2002 organizovala historický pražský summit.

V souvislosti s výrokem Pavla Fischera je nutné zmínit, že všechny uvedené okolnosti se v době jeho pobytu na Hradě opravdu projednávaly. Je ovšem velice složité dokázat, že se na jejich rozhodnutí opravdu podílel. Pozice mluvčího prezidenta obnáší absolvování veškerých jednání hlavy státu a následné formulování stanovisek, je nutné, aby mluvčí znal názory svého nadřízeného, a aby je v jeho nepřítomnosti mohl reprezentovat. Nejsme však schopní z veřejných zdrojů odhalit, jak velký poradní hlas Pavel Fischer měl vůči Václavu Havlovi.

Je pravda, že ODS vystupuje proti EET kriticky dlouhodobě. Častým argumentem je právě ochrana živnostníků, kterým má EET značně ztěžovat činnost. Martin Kupka, místopředseda ODS, například v srpnu 2015 upozorňoval zejména na živnostníky působící na venkově, pro které bude podle něj EET jen dalším důvodem svou činnost ukončit. V listopadu téhož roku se pak ODS snažila schválení EET zabránit pomocí příběhů konkrétních živnostníků, pro něž by zavedení znamenalo velkou komplikaci nebo i konec podnikání.

Uvádění Chorvatska jako příkladu země, ve které v důsledku zavedení EET k poklesu počtu živnostníků skutečně došlo, je však zavádějící. Podobný výrok jsme ostatně ověřovali už v roce 2015. Ačkoliv počet OSVČ v Chorvatsku opravdu klesá, není zde patrná přímá souvislost se zavedením EET. Ta zde totiž byla zavedena až v roce 2013, zatímco k poklesu živnostníků dochází dlouhodobě.

Miloš Zeman 21. ledna 1992 vystoupil ve Federálním shromáždění ČSFR s projevem, v němž mimo jiné říká:

„…populistické krédo ostatně napadá i psychiatr prof. Cyril Höschl ve svém projevu, který koncem září přednesl v pražském Karolínu. Chtěl bych velkou většinu svého diskusního příspěvku vyplnit právě touto citací, neboť se domnívám, že tak jako k tomuto ctihodnému shromáždění mluví zástupci různých profesí, neuškodí, jestliže k němu promluví - byť zprostředkovaně - i psychiatr.

Dovolte mi tedy, abych citoval. Tato země v této době prochází rozumovou, mravní i citovou krizí. Zamýšlíme-li se hlouběji nad tím, jak k této krizi došlo, proč právě teď, musíme si připustit některá velice nepříjemná, ale bohužel pravdivá fakta. To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Je to suché konstatování skutečnosti.

Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt.“

Drahoš tedy necituje Zemana zcela přesně, zachovává však smysl jeho slov. Zeman přímo ve svém projevu neoznačuje část Čechů jako slaboduché atd., ale odvolává se na slova psychiatra Höschla (který sám autorství těchto slov potvrdil v časopisu Reflex 14/2004). Vůči Höschlovým slovům však Zeman nic nenamítá, naopak je zcela používá na podporu své argumentace proti referendu a přímé demokracii.

Tomuto tématu jsme se věnovali již v naší předchozí analýze ze září letošního roku.

Topolánkův výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť ODS skutečně hlasovala proti pozměňovacím návrhům (.pdf, str. 22–23) tehdejší poslankyně Ivy Šedivé (ČSSD) a poslance Ladislava Urbana (KSČM) k zákonu o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (dále jen OZ).

Díky těmto pozměňovacím návrhům nesměla být výkupní cena elektrické energie z OZ nižší než 95 % ceny z roku, v němž se nová výkupní cena stanovovala – v původním návrhu zákona byl ovšem stanoven 90% minimální limit. Jinými slovy Energetický regulační úřad neměl ve finále dostatek manévrovacího prostoru pro stanovení nižší či odpovídající ceny „zelené energie“ (například v závislosti na vývoji trhu) na další rok.

První pozměňovací návrh podala poslankyně Iva Šedivá, tento návrh Sněmovnou těsně neprošel. Na pozměňovacím návrhu poslance Ladislava Urbana se ovšem Sněmovna (byť těsnou většinou) již shodla. Důležitá je také skutečnost, že pozměňovací návrh Ladislava Urbana obsahoval právě variantu předchozího návrhu paní poslankyně Šedivé.

V obou hlasováních je patrné, že poslanci ODS hlasovali v drtivé většině proti oběma pozměňovacím návrhům.

Přijatý návrh zákona rovněž počítal s podporou výrobců elektřiny z OZ pomocí výkupních cen po dobu 15 let, přičemž po tutéž dobu měla zůstat zachována i zmíněná minimální výše výkupní ceny, stanovená pro rok 2005 dle tehdejších platných právních předpisů (§ 6, odst 1).

Na základě údajů zveřejněných americkým deníkem The New York Times výrok hodnotíme jako pravdivý.

Podle deníku NYT schválila Evropská komise na sanaci bank v rozmezí let 2008–2012 částku 592 mld. eur.

V nedávné době postihly ekonomické problémy hned tři italské banky. Monte dei Paschi di Siena získala od italské vlády úvěr 5,4 miliardy eur, likvidace benátských peněžních ústavů Banca Popolare di Vicenza a Veneto Banca vládu přijde až na 17 mld. eur. Agentura Bloomberg přišla se střízlivějším odhadem 10 mld. eur.

Problémy trápí také španělský bankovní sektor. Evropské regulační orgány převzaly v červnu tohoto roku kontrolu nad bankou Banco Popular, kterou v zájmu záchrany prodaly konkurenční bance Banco Santander jen za symbolickou částku 1 euro.

Italské banky už léta drží vysoký podíl nesplácených úvěrů. Podle údajů Mezinárodního měnové fondu zveřejněných v britském deníku The Telegraph tvořily tyto úvěry v roce 2015 celých 18 %. Podobné problémy trápí i španělské a francouzské banky.

Mimo to, Evropská centrální banka před pár dny oznámila, že požádá banky eurozóny o navýšení plateb do společného balíku, ze kterého by se v případě krize hradily náklady na špatně úvěrované úvěry.