Lidovci se Starosty začali jednat o možné spolupráci již v prosinci minulého roku. Společné rozhovory začaly probíhat v době, kdy se vedení STAN a TOP 09 domluvila na ukončení spolupráce k začátku roku 2017.

18. března 2017 proběhla celostátní konference lidovců, na které se vedení obou stran dohodla na vytvoření koalice, která společně půjde do říjnových sněmovních voleb. Dohodu podpořili rovněž delegáti KDU-ČSL v tajné volbě, byť výsledek nebyl nijak přesvědčivý. Pro koalici se vyslovilo 39 delegátů, proti 31.

O týden později proběhl celostátní sněm Starostů, na kterém delegáti také podpořili vytvoření koalice s lidovci. Pro bylo 101 ze 116 hlasujících delegátů.

Na základě společné dohody podepsaly obě strany 12. dubna 2017 koaliční smlouvu o spolupráci pro volby do Poslanecké sněmovny. V dikci české volební legislativy koalice dvou stran znamená, že aby se podílely tyto subjekty na distribuci mandátů, musí získat alespoň 10 % hlasů ve volbách.

Nicméně již v létě 2017 se začalo spekulovat o možném krachu koalice. Tyto spekulace následně naplnil 18. července 2017 Pavel Bělobrádek, který po jednání výboru strany oznámil ukončení koalice se Starosty. Bělobrádek argumentoval nepříznivými volebními průzkumy, které koalici nepřisuzovaly potřebných deset procent hlasů na vstup do Sněmovny.

Usnesení KDU-ČSL k této věci (přinesl jej Idnes.cz) znělo:

„Celostátní výbor KDU-ČSL potvrzuje zájem o pokračování dlouhodobé spolupráce se STAN ve všech typech voleb. Celostátní výbor KDU-ČSL vyzývá Starosty a nezávislé ke změně formy spolupráce ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na kandidaturu STAN na kandidátních listinách KDU-ČSL. Program, pozice a počty kandidátů na kandidátních listinách, finanční prostředky a další parametry spolupráce by zůstaly nezměněny.“

Vedení lidovců nabídlo Starostům zachování všech parametrů spolupráce s tím rozdílem, že místo koalice by Lidovci vystupovali s podporou Starostů. Tedy model, který hnutí znalo ze spolupráce s TOP 09. Starostové tak měli opět vystupovat na kandidátkách silnější strany. Úprava by odstranila požadavek na 10% hranici pro vstup do Poslanecké sněmovny, čímž by se razantně zvýšily lidovecké šance. Tuto alternativu však Starostové odmítli.

Je tedy pravdou, že dohodnutou koalici dvou rovnocenných partnerů vypověděla KDU-ČSL, která nabídla Starostům možnost pokračující spolupráce za podmínek, že STAN navrhne své lidi na kandidátní listiny lidovců. Farský má fakticky pravdu v tom, že Starostové by se z rovnocenné pozice dostali spíše do role „juniorního “ partnera. Alespoň ze svého vlastního pohledu. Je ovšem otázkou, zda by tomu tak reálně bylo, kdyby si oba subjekty zachovaly původní rozdělení na kandidátkách, popř. jak by si praktické fungování spolupráce mezi nimi nastavily.

Jak vyplývá se soupisky všech kandidátů umístěné na webu STAN, na kandidátkách této strany jsou kandidáti ze 14 dalších politických stran, převážně regionálního charakteru.

Jedná se o tato politická uskupení:

Hnutí Praha Kunratice – nemá webové stránky, jedná se o kandidátku č. 26 na pražské kandidátce.

SNK ED – předsedkyně této strany je lídryní vysočinské kandidátky STAN. Tato strana se charakterizuje jako proevropská strana pravého středu.

T2020 – za lokální politické hnutí zabývající se primárně rozvojem města Tábor (Tábor2020) kandiduje na jihočeské kandidátce STAN starosta města Tábor Jiří Fišer.

Karlovarská občanská alternativa – za tuto stranu zabývající se komunální politikou na Karlovarsku vede karlovarskou kandidátku STAN primátor města Karlovy Vary, Petr Kulhánek.

Toryové – za tuto, dle vlastní charakteristiky konzervativní, stranu kandiduje na kandidátce STAN v Ústeckém kraji Roman Dalecký.

HNHRM – za Hnutí nezávislých za harmonický rozvoj měst a obcí kandidují na kandidátce STAN v Ústeckém kraji dva členové toho hnutí – Pavel Kundrát a bývalý senátor Josef Zoser.

JsmePRO!kraj – za hnutí zabývající se komunální politikou Ústeckého kraje kandiduje na kandidátce STAN v Ústeckém kraji Filip Ušák, starosta obce Benešov nad Ploučnicí.

Starostové pro Liberecký kraj – za tuto regionálně orientovanou stranu kandiduje na liberecké kandidátce STAN celkem sedm osob, vede ji člen strany Starostové pro Liberecký kraj Marek Pieter.

Východočeši – za tuto stranu, která se orientuje regionálně na Královéhradecký kraj, kandiduje na královéhradecké kandidátce STAN její předseda Milan Maček a několik dalších členů zmíněné strany.

Nestraníci – za klatovské lokální politické hnutí Nestraníci kandiduje na pardubické kandidátce STAN člen Nestraníků a starosta Vysokého Mýta František Jiraský.

Pro TŘEBÍČ – za toto regionální politické hnutí kandiduje na kandidátce STAN pro kraj Vysočina Pavel Pacan, který je náměstkem hejtmana kraje Vysočina.

Starostové pro občany – za regionální stranu složenou ze starostů kraje Vysočina kandiduje na kandidátce STAN v témže kraji Karel Janoušek, předseda Starostů pro občany a starosta obce Police.

ProOlomouc – za komunální politické hnutí ProOlomouc kandidují na olomoucké kandidátce STAN tři jeho členové: Pavel Grasse, Martin Lubič a Petr Daněk.

Nezávislí – za politickou stranu spolupracující zejména s osobnostmi na regionální a lokální úrovni kandiduje na zlínské kandidátce STAN Svatava Ságnerová.

Co se týká síly těchto subjektů, jde téměř výhradně o menší lokální a regionální strany a hnutí. Nejúspěšnější stranou jsou Starostové pro Liberecký kraj, kteří již ve druhém volebním období mají v tomto kraji svého hejtmana.

Podobný výrok jsme již hodnotili v jedné z minulých diskuzí. Petru Fialovi dáváme za pravdu, neboť skutečně nelze zcela jednoznačně přiřknout zvýšený výběr DPH pouze elektronické evidenci tržeb.

Ministerstvo financí ve svém aktuálním pokladním plnění uvedlo, že za období leden až srpen 2017 získal stát na dani z přidané hodnoty prostřednictvím EET 2,7 miliardy korun. Celkově pak výběr DPH vzrostl o cca 10 %. Nedokážeme korektně popsat, jaký je přesný přínos EET pro výběr DPH.

Výběr daní je výrazně ovlivněn ekonomickým růstem, který Česká republika zažívá, vláda také podniká opatření ke zvyšování daní. Například u DPH jde jednak o EET, ale také o kontrolní hlášení. Evidence tržeb ovšem pokrývá jen část celého DPH, nespadá do ní řada položek či služeb. Souhrnně je tedy velmi komplikované posoudit, nakolik právě zavedení evidence zvýšilo výběr v celé DPH. Není možné z naší pozice korektně a autoritativně určit, zda skutečně existuje (resp. jak velký je) vliv EET na zvýšený výběr DPH.

Mezi ekonomy v tomto směru také nepanuje absolutní shoda. Jaroslav Ungerman, makroekonom ČMKOS, ve svém textu na webu Argument psal na jaře 2017 o tom, že vliv EET na výběr DPH je nesporný. Argumentoval tím, že v sektorech, které EET zavedly (stravování), došlo v daném období k výraznému nárůstu tržeb (o cca 21 %). Mělo by být tedy logické, že dojde i ke zvýšení výběru.

Oproti tomu ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek ohledně dopadu EET vyjádřil v srpnu 2017 jisté rozpaky. „Na rozdíl od kontrolních hlášení, jejichž přínos byl pro státní kasu nesporný, se dopad EET zatím jeví spíš na úrovni statistické chyby,“ uvedl.

Český statistický úřad (ČSÚ) v únoru 2017 prohlásil, že z jeho oficiálních a nezávislých dat nelze určit vliv zavedení EET. Zde ovšem dodejme, že prohlášení se týkalo pouze první části systému, tj. spuštěné první vlny. Vliv zavedení elektronické evidence nelze na základě těchto dat potvrdit ani vyvrátit. ČSÚ upozorňuje na metodické rozdíly: „Tím hlavním je skutečnost, že ČSÚ zjišťuje celkové tržby bez DPH podniků zařazených do daného odvětví podle převažující činnosti, zatímco EET je zaměřena na hotovostní platby za určitou specifickou činnost. Zcela shodné není ani vymezení obsahu obou ukazatelů.“

Ministerstvo financí k některým svým výpočtům využívá statistik ČSÚ (např. Konvergenční program 2017, str. 44).

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože byť Jurečka podporuje snahy o zamezení dvojí kvality potravin, není v tomto snažení osamocen. Navíc je otázkou, zda a jak se konkrétně bude daný problém řešit, zde se postoje různých aktérů liší.

Začátkem roku 2017, po výsledcích testů porovnávajících potraviny z různých zemí EU, požádalo Slovensko o mimořádnou schůzi V4. Porovnávání potravin bylo inspirované průzkumem Vysoké školy chemicko-technologické. V minulosti však bylo vypracováno víc takových testů, které zkoumaly kvalitu potravin. Záměr opětovně testovat kvalitu potravin v zemích EU tehdy vyjádřil i ministr zemědělství Marian Jurečka.

Státy V4 se na summitu shodly, že otázka dvojí kvality potravin musí být v rámci společného evropského trhu odstraněna. Podle premiérů zemí V4 je tento problém dlouhodobě podceňovaný, proto ohlásili plán vytvoření společné pracovní skupiny.

V létě tohoto roku ministerstvo zemědělství zveřejnilo výsledky testu zatím největšího srovnání potravin a drogistických výrobků, který vypracovala Vysoká škola chemicko-technologická. Tyto testy opětovně potvrdily rozdílnou kvalitu potravin, kterou jsou prodávány pod stejnou značkou ve stejných obalech.

Následně byl Robert Fico pověřen jednáním s Jean-Claude Junckerem za státy V4 o řešení problému dvojí kvality potravin, které jsou prodávány pod stejnou značkou a ve stejném obale, ovšem s rozdílným obsahem. Juncker po jednání připustil, že to není nevýznamný problém.

Zatím nebyly navrhnuty žádné legislativní kroky, jak by se dal tento problém řešit. Evropská unie však přislíbila uvolnit přibližně 1 mil. eur, který bude zemím poskytnut na další testování kvality potravin. Evropská komise zároveň vydala metodiku, jak bojovat proti dvojí kvalitě potravin podle momentálně účinné právní úpravy.

Zda bude vytvořena nová legislativa (úprava příslušné směrnice), je otázkou dalších jednání. Není to tak jasné, jak to Bělobrádek podává. Eurokomisařka Jourová na jednání v Bratislavě před několika dny uvedla, že preferuje využití současných pravidel. Uvedla:

„Myslím, že nekalé obchodní praktiky, kdy se různá kvalita zboží prodává pod stejnou značkou, se dají potírat na základě směrnice o nekalých obchodních praktikách.“

Juncker ve svém hodnotícím projevu v září během pasáže o kvalitě potravin mluvil o tom, že současná pravidla dvojí kvalitu zakazují.

„V Unii, kde jsou si všichni rovni, nejsou ani spotřebitelé druhé kategorie. Není pro mě přijatelné, aby občanům v některých částech Evropy, ve střední a východní Evropě, byly pod stejnou značkou a ve stejném balení prodávány potraviny nižší kvality než občanům v jiných zemích. Slováci si nezasluhují rybí prsty s nižším obsahem rybího masa. Maďaři pokrmy s nižším obsahem masa. Češi čokoládu s nižším obsahem kakaa. Právní předpisy EU již tyto praktiky zakazují. A my nyní musíme národním orgánům poskytnout více pravomocí, které jim umožní tyto nezákonné praktiky vymýtit, ať už se vyskytnou kdekoli.“

Komise připravila také jednoduchý factsheet, který ukazuje, jaká opatření se chystají v nejbližší době. Jde o vytvoření studií, metodiky, komunikaci mezi dotčenými subjekty nebo úpravu pokynů pro vnitrostátní subjekty.

Pavel Fischer má mnoho pracovních zkušeností, z domova i ze světa. V době prezidentování Václava Havla působil mezi lety 1995 až 2003 v Kanceláři prezidenta republiky, zprvu jako tiskový specialista, poté jako zástupce prezidentského mluvčího, a nakonec se propracoval na pozici ředitele politického výboru. Byl sedm let českým velvyslancem ve Francii a Monaku, od roku 2003.

V době pobytu Pavla Fischera na Pražském hradě probíhala obě volební období Václava Havla, co by prezidenta nově utvořeného samostatného státu. V roce 1998 se odehrály několikeré důležité události, byly vypsány předčasné sněmovní volby následované tzv. opoziční smlouvou a V. Havel vstoupil do svého posledního funkčního období. Právě pakt oficiálně nazvaný Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice, mezi ODS a vítězem voleb ČSSD, se dotýká Fischerova výroku. Prezidentská kancelář musela řešit, zda svolit k takovému kroku, zda hlava státu posvětí tuhle nestandartní dohodu. Mimo jiné se taky projednávalo její znění, které mnohým zavánělo nedemokratickými principy. Ústředním bodem problému byl fakt, že opoziční ODS slibovala, že v době této vlády nevyvolá hlasování o nedůvěře. Předsedou takto vytvořené vlády se stal Miloš Zeman za ČSSD, na postu setrval až do července 2002. Dále Havlovo prezidentství, do posledního dějství vstoupilo 20. ledna 1998 a neslo se v duchu konečného upevnění ČR ve strukturách západních organizací – NATO, EU. Na summitu Evropské rady v Lucemburku v prosinci 1997 se rozhodlo o konečných 11 kandidátských zemích, které se na základě své přihlášky stanou novými členy EU v další vlně rozšíření. Samotný proces byl posléze zahájen v březnu následujícího roku, přičemž oficiálně se ČR stala součástí k 1. květnu 2004. Iniciativa ohledně Severoatlantické aliance se vyvíjela o něco rychleji než ta týkající se EU. V roce 1999 se Česká republika stala součástí NATO a již v roce 2002 organizovala historický pražský summit.

V souvislosti s výrokem Pavla Fischera je nutné zmínit, že všechny uvedené okolnosti se v době jeho pobytu na Hradě opravdu projednávaly. Je ovšem velice složité dokázat, že se na jejich rozhodnutí opravdu podílel. Pozice mluvčího prezidenta obnáší absolvování veškerých jednání hlavy státu a následné formulování stanovisek, je nutné, aby mluvčí znal názory svého nadřízeného, a aby je v jeho nepřítomnosti mohl reprezentovat. Nejsme však schopní z veřejných zdrojů odhalit, jak velký poradní hlas Pavel Fischer měl vůči Václavu Havlovi.

V nynější předvolební kampani vyrážejí Piráti za voliči se speciálním „vězeňským autobusem“, na němž je vyobrazeno několik současných vrcholných politiků a jejich problematických kauz. Jednou z vyobrazených postav na pirátském autobusu je i Jana Nečasová (dříve Nagyová), která drží v ruce loutku v podobě Petra Nečase, dnes již jejího manžela. K její podobizně je připsáno „KAUZA NAGYOVÁ A ZNEUŽITÍ ROZVĚDKY“.

Jana Nečasová, dřívější šéfka sekce kabinetu předsedy vlády Petra Nečase, podala kvůli své podobizně na pirátském autobusu žalobu na ochranu osobnosti. Její součástí byl i návrh na předběžné opatření, jímž by dosáhla odstranění své karikatury ještě před soudním projednáním. Advokát Nečasové poslal již dříve Pirátům „předžalobní“ výzvu k odstranění karikatury, čemuž Piráti odmítli vyhovět s odkazem na svobodu slova.

Obvodní soud pro Prahu 3 návrh Nečasové na předběžné opatření zamítl. Žalobou, jejíž součástí byl návrh na předběžné opatření, se soud teprve začne zabývat. Piráti tak mohou vyrážet za voliči s autobusem ve stejné podobě, neboť žaloba na ochranu osobnosti dosud nebyla soudem projednána.

Ve stanovisku obvodního soudu pro Prahu 3 zaznělo, že každý názor či kritika vyjádřené jakoukoliv formou jsou s ohledem na význam svobody projevu v demokratickém právním státě zásadně přípustné. Nečasová jako veřejně činná osoba je povinna strpět vyobrazení své osoby ve formě karikatury. Dále bylo ve stanovisku soudu uvedeno, že kauza Nagyová a zneužití rozvědky je mediálně známou kauzou a má reálný základ. Soud nespatřil na dané karikatuře nic dehonestujícího, vulgárně zesměšňujícího a natolik urážlivého, aby bylo možné nařídit předběžné opatření, naopak se dle soudu dá říct, že se jednalo o nadsázku žalovaného, týkající se kauz, které hýbaly českou politickou scénou.

Nečasová se proti rozhodnutí odvolala, rozhodnutí soudu prvního stupně však 3. října potvrdil odvolací soud.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť soud ve svém stanovisku k předběžnému opatření skutečně uvedl, že tato kauza má reálný základ a s ohledem na význam svobody slova je vyjádřený názor a vyobrazení Nečasové ve formě karikatury a nadsázky přípustné a v pořádku. Zda Jana Nečasová udělala svým návrhem na předběžné opatření Pirátům největší reklamu, nejsme schopni zhodnotit.

Na webových stránkách Michala Horáčka dnes již není možné dohledat minulá setkání s konkrétními daty, kdy setkání proběhla.

Obdobný výrok Michala Horáčka jsme ověřovali 7. července, tehdy měl na svých stránkách záložku „kde se potkáme“, která kromě budoucích setkání s daty obsahovala také mapu se zanesenými místy setkání minulých. Už tehdy ale všechny ukončené zastávky Horáčka nebylo možné identifikovat podle data.

V minulých měsících se ale struktura webových stránek Michala Horáčka změnila. V sekci „kde se potkáme“ nalezneme nově pouze budoucí setkání a jejich lokalizaci na mapě. Dále je zde dostupná záložka „navštívená místa“, která obsahuje pouze výčet měst bez jakékoliv reference ke konkrétnímu datu. V této sekci je zmíněno dohromady 224 míst. Je tedy možné, že některé obce navštívil Horáček opakovaně, resp. v nich navštívil více akcí. Souhrnné číslo ovšem není dostupné, a proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

V koaliční smlouvě v kapitole Racionální státní rozpočet a efektivní výběr daní v oddílu 2.5. Zlepšení výběru daní doslova stojí (.pdf): „Specificky navrhneme legislativní a technická opatření směřující k efektivní kontrole vykazovaných tržeb z maloobchodního prodeje zboží a služeb. Tato opatření zahrnou u vybraných subjektů online hlášení tržeb, povinnost vystavovat doklady s unikátním číslem a ,účtenkovou loterii'“.

Z koaliční smlouvy tak plyne, že se měla vztahovat na vybrané skupiny, jak uvádí předseda Bělobrádek. Nelze však ověřit, kdo konkrétně zmíněnou formulaci prosadil.

KDU-ČSL předložila (konkrétně poslanec Klaška) při projednávání zákona o evidenci tržeb pozměňovací návrh, prostřednictvím kterého se EET rozfázovala do dalších vln. Konkrétně se tato změna dotýká řemeslníků.

Třetí vlna má podle schváleného návrhu proběhnout 15 měsíců (březen 2018) ode dne spuštění systému. Poslední vlna, kam patří již zmínění řemeslníci, se rozjede 18 měsíců (červen 2018) od spuštění systému.

Pravdou tedy je, že došlo k rozložení zavádění části EET – třetí a čtvrtá vlna naběhne až po volbách. Motivaci a záměry KDU-ČSL přitom nehodnotíme. Je ovšem třeba podotknout, že EET se i podle tohoto návrhu týká stejných subjektů, jako kdyby nebyl pozměňovací návrh schválen. Tedy podle platného zákona, pro nějž KDU-ČSL hlasovala (výsledné hlasování).

V rámci výroku neřešíme, zda lidovci pomocí listů svého předsedy upozorňovali koaliční partnery na návrhy změn v EET. Je totiž faktem, že podle zákona, pro který zvedli lidovci ruku, spadají do evidence všechny subjekty.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Francouzský systém je označován za poloprezidentský, ve kterém má prezident kromě případů tzv. kohabitace výsadní postavení – to ovšem nelze srovnávat s postavením prezidenta amerického.

Podle klasické definice Maurice Duvergera patří mezi poloprezidentské systémy režimy, ve kterých je prezident volen přímo občany a zároveň je vybaven silnými pravomocemi. Naproti němu však stojí premiér a ministři, kteří mají exekutivní a vládní pravomoci.

Současná ústava Francouzské republiky platí od roku 1958, prezident je volen přímo od roku 1962. Funkční období prezidenta i dolní komory parlamentu, Národního shromáždění, je pět let.

Topolánek naráží na problematiku kohabitace (soužití) – stavu, kdy prezident zastupuje jednu politickou stranu, zatímco premiér pochází z opačného tábora. Prezident se pak, jednoduše řečeno, nemůže opřít o vládnoucí většinu. V minulosti došlo ke kohabitaci celkem třikrát, typickým jevem tohoto stavu bylo zablokování průchodnosti zákonů parlamentem a vyostřené spory mezi vládou a prezidentem republiky. Ke kohabitaci došlo naposledy mezi lety 1997 a 2002. Aby dále ke kohabitacím nedocházelo, bylo v roce 2000 rozhodnuto, že se od roku 2002 zkrátí funkční období prezidenta ze sedmi na pět let. Druhým mechanismem, který kohabitacím předchází, jsou volby do Národního shromáždění uskutečňované vždy krátce po prezidentské volbě. Poslední prezidentské volby se uskutečnily v květnu tohoto roku, následované byly parlamentními volbami o měsíc později. Nově zvolený prezident Emmanuel Macron dovedl své hnutí En Marche k vítězství ve volbách do Národního shromáždění se ziskem přes 66 % voličských hlasů.

Z tradice francouzské politiky vyplývá, že dominantní roli představuje vždy prezident, který bývá zároveň i předsedou své strany – pokud má tedy jeho strana většinu v Národním shromáždění. Předseda vlády je ve stranické hierarchii na nižší pozici, a je tedy prezidentovi podřízený. Tato praxe tedy odpovídá Topolánkovu tvrzení, že prezident řídí i vládu.

Spojené státy americké jsou typickým příkladem tzv. prezidentského systému. Druhý článek americké ústavy svěřuje výkonnou moc prezidentovi – ten je jediným držitelem exekutivní moci a jmenuje vládu, která realizuje jeho politiku. Exekutivní moc tedy není sdílena, jako je tomu ve francouzském případě.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože třetí vlnu EET jde do jejího spuštění zrušit už spíše jen teoreticky (pokud by se víceméně celé spektrum stran vzešlé z voleb dohodlo, že je to žádoucí) a není příliš pravděpodobné, že by se tak stalo. Šlo by to učinit prostřednictvím § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Nicméně by stačily dva poslanecké kluby, aby toto řešení zablokovaly.

Poslanci KDU-ČSL se dlouhodoběji vyjadřují pro změny v EET. Předložili několik pozměňovacích návrhů, mimo jiné též ten, který EET rozfázoval do čtyř vln. Třetí vlna má podle schváleného návrhu proběhnout 15 měsíců (březen 2018) ode dne spuštění systému a poslední vlna se rozjede 18 měsíců (červen 2018) od spuštění systému. Pro současné znění návrhu zákona lidovečtí poslanci hlasovali.

Poslanci KDU-ČSL a STAN v červnu 2017 předložili návrh odložení třetí a čtvrté fáze EET, a to kvůli prodloužení doby na vyhodnocení fungování prvních dvou fází a vyhodnocení dat. V důvodové zprávě se též zmiňují blížící se volby, po nichž se zvolené strany mohou pokusit provést v EET změny.

Citujeme z důvodové zprávy (.pdf, s. 2): „Vzhledem k termínu sněmovních voleb na konci října 2017 a předpokládanému povolebnímu vyjednávání je takřka vyloučeno, aby se případné úpravy evidence tržeb stihly ještě před účinností dalších fází.Programy kandidujících subjektů vyjadřují vůli ke změně evidence tržeb, na kterou ale reálně nebude čas. Nejistota povinných subjektů je poškozující. Proto navrhujeme odsunutí účinnosti třetí a čtvrté fáze o devět měsíců, což zajistí dostatečný prostor pro případné přijetí změn a přípravu povinných subjektů.“

Pod touto formulací (resp. pod celým návrhem) je podepsán první místopředseda KDU-ČSL Jurečka, předseda poslaneckého klubu této strany Mihola a také poslanec Klaška . Návrh se snažil do programu schůze 13. září zařadit poslanec Farský, nebyl však úspěšný. Novela tak nebyla vůbec projednávána.

Obecně má předseda lidovců pravdu, že třetí a čtvrtá fáze EET dosud nezačaly a je možné je odložit, pokud dojde k předložení novely, která úspěšně projde legislativním procesem. Resp. je to možné teoreticky. Pokud přistoupíme k úvaze, že po volbách bude panovat široká politická shoda nad zrušením či omezením dalších fází EET, je možné v Poslanecké sněmovně přijmout návrh zákona v režimu § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu PSP. To znamená, že je s ním vysloven souhlas již v prvním čtení a celé projednávání je tak velmi rychlé. Problém ovšem nastává v praktické rovině. Jak upozorňovali v létě vysocí představitelé KDU-ČSL, po volbách bude pro strany prioritní sestavování vlády.

Stačily by rovněž dva poslanecké kluby (resp. 50 poslanců), aby vetovaly toto projednávání. Pokud se totiž podle zákona dva poslanecké kluby rozhodnou, že „zavetují“ projednávání ve zmíněném zrychleném režimu, zákon tak projednáván být nesmí. Projednávání novely, o níž jsme psali výše (předložena poslanci KDU-ČSL a STAN), bylo vetováno kluby ČSSD a hnutí ANO. Oba dva tyto subjekty aktuálně nedeklarují, že by podporovaly rušení nebo odklad dalších vln EET.

Při aktuálních volebních prognózách (s ohledem na moratorium na průzkumy je nepřikládáme) se do Poslanecké sněmovny může dostat i osm stran, což znamená, že nebude snadné vůbec koalici sestavit. Při klasickém projednávání návrhu zákona je vyloučeno, že by se mohlo podařit upravit třetí vlnu EET tak (popř. ji zrušit), než by byla spuštěna.

O vyhodnocení první vlny EET se již snaží analýzou ministerstvo financí, k tomuto tématu se vyjadřoval také Český statistický úřad, který dospěl k odlišným (podstatně nižším) výsledkům než MF a zároveň v tiskové zprávě uvedl, že vliv zavedení EET nelze z prezentovaných dat přímo odvodit. K vyhodnocování dat o tržbách nicméně jistě bude dále docházet.

Pokud jde o možné „upravení“ první vlny, opět platí, že je tak možné učinit pozměněním zákona o evidenci tržeb.