TOP 09 v roce 2010 ve svém programu (.pdf, str. 10) pro parlamentní volby hovořila o nutnosti nastavení systému, ve kterém jsou daně „jednodušší, srozumitelnější a bez výjimek“. O jejich zvyšování je v textu napsáno: „Vláda nechce daně zvyšovat, proto musí velmi rozhodně snižovat rozpočtové výdaje.“

O zvyšování nepřímých daní hovoří u důchodové reformy (str. 20), kde se tento nástroj dá v případě nutnosti použít při výpadku příjmů stávajícího průběžného systému financování důchodů.

V koaliční smlouvě (.pdf, str. 6) pak společně s ODS a VV nehovořila přímo o nechuti zvyšovat daně, avšak přímo mluvila pouze o vyšším „zdanění loterií, veškerého hazardu a (…) výjimek v této oblasti“. V koaliční smlouvě také stojí: „Vláda nechce zvyšovat progresi daně z příjmů u fyzických osob.“

V roce 2012 však v rámci úsporných opatření přišla TOP 09 se změnami v daních, mezi které patří omezení výdajových paušálů u daně z příjmu fyzických osob, zrušení tzv. zelené nafty, zvýšení daně z převodu nemovitosti o jeden procentní bod či dočasné (dvouleté) zvýšení daně z příjmu fyzických osob o 7 %.

Zvyšovala se také daň z přidané hodnoty, a to s účinností od 1. 1. 2012 (snížená sazba z 10 % na 14 %) a 1. 1. 2013 (základní sazba daně 21 %, snížená sazba 15 %).

V případě přímých daní tedy za svým programem TOP 09 nestála.

Niedermayer víceméně korektně popisuje proces, kterým lze zvrátit doměření daně. Právním rámcem pro tuto otázku je zákon o daních z příjmů, daňový řád a soudní řád správní. Na základě nich se lze proti doměřené dani nejprve odvolat a v případě neúspěchu je možná žaloba u soudu. Proti nevyhovujícímu rozhodnutí lze v zákonem vymezených případech podat i kasační stížnost. V krajním případě by celá procedura mohla vypadat i takto.

I. Finanční úřad rozhodneo doměření daně v prvním stupni.

II. Proti tomuto rozhodnutí se daňový subjekt odvolá.

III. Odvolací orgán, v tomto případě Odvolací finanční ředitelství, rozhodnutí k nevoli poplatníka potvrdí.

IV. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu podá subjekt žalobu ke správnímu soudu.

V. Správní soud, zde Krajský soud, napadené rozhodnutí znovu potvrdí.

VI. Proti pravomocnému rozhodnutí správního soudu podá subjekt kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Europoslanec má tedy přes terminologické nepřesnosti pravdu. Proti rozhodnutí se lze odvolat a poté případně dále usilovat o jeho zvrácení také u soudu.

Výrok hodnotíme na základě údajů ČSÚ o hrubých měsíčních mzdách v jednotlivých zaměstnáních. Ty spolu s daňovou kalkulačkou potvrzují slova premiéra Sobotky.

Podle zatím posledních dostupných dat statistického úřadu za rok 2015 byl medián mezd u všeobecných sester se specializací 31 233 Kč, u učitelů na středních školách 28 215 Kč a u policistů 30 792 Kč.

Zadáme-li tyto hodnoty do kalkulačky ČSSD, zjistíme, že navrhované progresivní zdanění by skutečně znamenalo úsporu několika set korun měsíčně.

Na jednání Hospodářského výboru náměstek ministra Šolc upozornil, „že podle jejich názoru by navrhovaná úprava byla v rozporu se směrnicí o univerzální službě“. (.pdf, str. 21). Na možné problémy (.pdf) s evropským právem upozornil i šéf ČTÚ Jaromír Novák.

Ministr Mládek ve 3. čtení v Poslanecké sněmovně skutečně tlumočil neutrální stanovisko k tomuto návrhu. To dokládá stenoprotokol z jednání (jde o bod A3). Sám Mládek se pak v hlasování zdržel.

Během jednání v Senátu Mládek opakovně o návrhu mluvil. Uvedl:

" Proto bych chtěl požádat, pokud shledáte, že tento paragraf je pro vás skutečně nepřijatelný, dovedu si představit, že to schválíte bez tohoto paragrafu a dáte Poslanecké sněmovně znovu šanci se rozhodnout, jestli bude trvat na znění Poslanecké sněmovny nebo bez tohoto paragrafu. Já z hlediska svého úřadu totiž především potřebuji schválení tohoto zákona, ať již v jedné nebo v druhé verzi. Ale velmi bych žádal o to, aby rozhodně nebylo hlasováno o odmítnutí tohoto zákona jako celku, protože tomuto návrhu nerozumím a to by rozhodně ničemu nepomohlo. "

(...)

" To, o čem je tady spor, je návrh poslance Pflegera, který přednesl na hospodářském výboru Parlamentu ČR, ten se s ním ztotožnil a stejně tak se s ním ztotožnila Sněmovna. Stanovisko mého úřadu – to bych tady rád zdůraznil, bylo neutrální. Protože já si myslím, že není pravda, ani že to bude mít dramaticky pozitivní ani dramaticky negativní, v zásadě to bude mít neutrální účinky, a proto je to daleko menší drama, než to tady v tuto chvíli vypadá. To je to základní stanovisko. "

Ministr Mládek tedy během jednání Senátu pozměňovací návrh poslance ANO Pflégera nijak nadšeně nehájil, požádal o podporu zákona, aby prošel co nejrychleji. V jednom vystoupení dokonce uvedl, že je pro něj prioritní schválení návrhu jako takového. Požádal senátory, pokud je pro ně pozměňovací návrh problematický, aby zákon poslali Sněmovně v upraveném znění.

Nakolik Mládek mohl kalkulovat s tím, že by i tak případně po vrácení Senátem Poslanecká sněmovna schválila návrh i s Pflégerovým pozměňovacím návrhem, je spekulace. Faktem je, že nadšená podpora se z Mládkových vystoupení v Senátu vyčíst nedá. Dodejme, že nehodnotíme, zda návrh je či není v rozporu s evropským právem, jak Babiš tvrdí.

Na vyjmenovaných činech se Rusové opravdu nepodíleli. Není však možné považovat to za důkaz, že migrační vlna je pro Evropu nebezpečím, zatímco Rusko jím není. Migrace s sebou určité riziko kriminality nese, jak ukazují zmíněné příklady, na druhou stranu útoky v Bataclanu nebyly provedené migranty, ale rodilými Francouzy s francouzským občanstvím. Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící kvůli nepatřičnosti argumentace, která nedokazuje, že Rusko pro Evropu nepředstavuje nebezpečí.

Novoroční útoky na ženy v Kolíně nad Rýnem měly v médiích velkou odezvu. Více zdrojů potvrdilo, že útočníci byli arabského či severoafrického původu. Státní instituce však opakovaně upozorňovaly, že původ aktérů není důležitý, jelikož pro všechny platí před zákonem stejná pravidla. Jeden z policistů do médií řekl, že to byli uprchlíci, jelikož u sebe měli kopie certifikátů o bydlišti, žádné oficiální potvrzení tohoto tvrzení však nepřišlo.

Na švédském hudebním festivalu vznikla letos v červenci podobná situace, dle očitých svědků byli útočníci „zahraniční mladí muži“.

Není nám jasné, jaké útoky v Holandsku má poslanec Filip na mysli. Případy znásilnění chlapců se objevily například v Rakousku, kde je za tento čin souzen dvacetiletý irácký uprchlík.

V klubu Bataclan útočili příslušníci tzv. Islámského státu, kteří ovšem nebyli uprchlíky. Všichni měli francouzské občanství, první z nich (s alžírskými předky) byl narozen v Paříži, druhý také žil v Paříži, třetí byl narozen ve Štrasburku (jeho matka je Maročanka).

Dodejme, že do Evropy přicházejí i Rusové a z jejich strany jsou zde také páchány kriminální činy. Příkladem může být zapojení do organizovaného zločinu. Kriminalita (.pdf, str. 53) Rusů je v různých částech Evropy rozdílná, v Itálii se ruská mafie spojila s místní Cosa Nostrou, dle německého deníku Süddeutsche Zeitung je v Evropě asi 160 tisíc ruských kriminálníků.

Filip argumentuje tedy tím, že Ruská federace není hrozbou, neboť tu představuje migrace. Pomíjí ovšem fakt, že i české zpravodajské služby veřejně poukazují na kroky, které Rusko podniká v rámci České republiky, resp. vůči Evropské unii a NATO. Veřejná část výroční zprávy Bezpečnostní informační služby za tok 2014 uvádí (část 2.3):

„V kontextu ukrajinské krize ruská moc a její sympatizanti předvedli celou škálu bílé, šedé i černé propagandy. Ruská vlivová opatření a propaganda se držely zejména konceptu osvědčeného již ze sovětských časů: utajování či zakrývání vlastních (ruských/sovětských) akcí a zdůrazňování či démonizace reakcí západních zemí. Rusko dlouhodobě buduje v Česku vlivové a propagandistické struktury, jejichž cílem je prosazovat a chránit ruské ekonomické a politické zájmy na úkor zájmů Česka a potažmo NATO a EU.“

Stejný dokument BIS za rok 2015 pak uvádí (bod 2.3):

"V kontextu ukrajinské a následně syrské krize kladlo Rusko obecně důraz na vlivové a informační operace v kontextu nelineární (hybridní, nejednoznačné, asymetrické či nekonvenční) války.

Cílem ruského informačního působení v českém prostoru v roce 2015 bylo zejména:

• oslabení informačního potenciálu země (utajená infiltrace českých médií, internetu a masivní produkce ruské státem řízené distribuce propagandy a dezinformací);
• posilování informační rezistence ruské společnosti (prefabrikované dezinformace z českých zdrojů pro ruské publikum);
• ovlivnění vnímavosti a myšlení českého publika a oslabení vůle společnosti k odporu či konfrontaci (informační a dezinformační zahlcení publika, relativizace pravdy a objektivity, prosazení motta „všichni lžou“);
• vyvolávání či přiživování vnitro-společenských a vnitropolitických tenzí v ČR (zakládání loutkových organizací, skrytá i otevřená podpora populistických či extremistických entit);
• narušování vnitřní soudržnosti a akceschopnosti NATO a EU (pokusy o subverzi česko-polských vztahů, dezinformace a poplašné informace očerňující USA a NATO, dezinformace vytvářející virtuální hrozbu války s Ruskem);
• poškození pověsti Ukrajiny a její mezinárodní izolace (zapojením českých občanů a organizací do Ruskem skrytě řízených vlivových operací na Ukrajině či proti ní).

Uvedené cíle nepředstavovaly hrozbu pro ČR, EU a NATO pouze v kontextu ukrajinské či syrské krize. Infrastruktura vybudovaná pro stávající účely nezmizí s koncem uvedených krizí, ale může být kdykoliv použita k destabilizaci či manipulaci české společnosti či politické scény, pokud to bude v zájmu Ruska.“

Vyšetřovací komise došla v závěru, že reorganizace byla plně v kompetenci ministra vnitra a ač by to bylo vhodné, není nutné ji konzultovat se státními zástupci ani jinými subjekty. Komise také navrhla Poslanecké sněmovně několik usnesení. Výzvu však může vládě dát pouze Poslanecká sněmovna, která o těchto i dalším usnesení záhy hlasovala.

V Ústavě je pak zakotveno pouze obecné zmocnění státních zástupců zastupovat veřejnou žalobu, s dalšími pravomocemi (včetně dozorčích a vyšetřovacích) Ústava odkazuje na jednotlivé zákony. Naposledy je také nepřesné, že by státní zástupci přišli o pravomoc určit vyšetřujícího policistu, svévolně jej neurčovali ani dříve.

Vyšetřovací komise k prověření reorganizace Policie ČR byla ustavena 1. srpna 2016. Závěrečnou zprávu, hodnotící průběh reorganizace Policie ČR, pak vydala 30. ledna 2017, přičemž ji její členové (mezi nimi i poslanec Chalupa za ANO) schválili jednomyslně (.pdf). Ve své závěrečné zprávě (.pdf, str. 8 první odstavec) k prověření reorganizace Policie ČR vyšetřovací komise potvrdila, že „provedení organizačních změn v rámci Policie ČR je plně ve sdílené kompetenci ministra vnitra a policejního prezidenta." Přípravu reorganizace policie však vyšetřovací komise shledala jako „značně podceněnou a nedostatečně projednanou s dotčenými subjekty," což klade za vinu zejména bývalému náměstkovi policejního prezidenta Laubemu (.pdf, str. 8, třetí odstavec). Samotná reorganizace ale podle názoru vyšetřovací komise nebyla založena s cílem „zbavit se bývalého policisty Šlachty, omezit činnost ÚOOZ či zabránit prověřování konkrétních trestních věcí." Cíl reorganizace Policie ČR tak vyšetřovací komise pokládá za legitimní (.pdf, str. 8, pátý odstavec) a postup za zákonný, ač ne zcela propracovaný.

Kromě závěrečné zprávy vyšetřovací komise ještě navrhla vydání usnesení (.pdf, str. 1), kterým má Poslanecká sněmovna vyzvat vládu, „aby zvážila, zda pro zajištění zákonnosti v činnostiVrchního státního zastupitelství v Olomouci postačuje kárná žaloba podaná Nejvyšším státním zástupcem či zda nejsou nutná další opatření včetně opatření personálních. "

Návrh usnesení zároveň obsahuje několik změn (.pdf, str. 2, bod IV.) trestního řádu, mezi které mj. patří vypuštění ustanovení týkajících se jednak „oprávnění státního zástupce přikázat, aby vyšetřování nebo jednotlivé úkony prováděla jiná osoba služebně činná v policejním orgánu." Jde o výjimečnou pravomoc, jejíž využití je nutno odůvodnit (.pdf, str. 144–145) například opakovaným neuposlechnutím pokynů k dokazování. Nelze tedy říci, že by státní zástupci „určovali“ vyšetřujícího policistu.

Požadavek (.pdf, str. 1, bod III. a)) ohledně vyšetřování státních zástupců mezi sebou navíc nerozporuje znění Ústavy. V ní je obsaženo pouze obecné zmocnění státních zástupců zastupovat veřejnou žalobu v trestním řízení, s dalšími pravomocemi (včetně dozorčích a vyšetřovacích) Ústava odkazuje na jednotlivé zákony.

Poslanecká sněmovna 2. února návrh usnesení ve všech bodech přijala (.docx), přičemž do usnesení přidala ještě vlastní námět k úpravě trestního řádu, konkrétně k použití odposlechů. Vládu tak adresuje Poslanecká sněmovna, ne vyšetřovací komise, ta k tomu nemá zákonem svěřenou pravomoc. Z těchto všech důvodů hodnotíme výrok jako nepravdivý.

8. listopadu prohlásil premiér Sobotka mimo jiné, že by rád vyměnil i některé členy vlády za ANO či KDU-ČSL. Tuto informaci přinesly například Aktuálně.cz nebo ČTK.

Dle koaliční smlouvy (.pdf, str. 31, odst. 4) jsou za ministry své strany zodpovědní její předsedové, proto by i jejich odvolání museli iniciovat buď Andrej Babiš, nebo Pavel Bělobrádek. Ti ale dle vyjádření ze 4. listopadu o odvolání svých ministrů neuvažují.

V následujících týdnech se premiér Sobotka sejde s jednotlivými ministry a bude s nimi bilancovat jejich činnost a plnění dosavadních závazků. Poté má v plánu setkat se i s lídry ANO a KDU-ČSL, což avizoval v dnešních Otázkách Václava Moravce (46. minuta).

Citát, který předseda KSČM Filip zmiňuje, pochází z knihy Donalda Trumpa Vraťme Americe její velikost (v originále Great Again: How to Fix Our Crippled America). Donald Trump v ní na straně 38 píše: „Nemáme jinou možnost. Tihle lidé jsou středověcí barbaři. (…) Jejich porážka vyžaduje opravdové nasazení jít po nich vytrvale, ať jsou kdekoliv, bez zastavení, dokud každý s nich nebude mrtvý.“

Donald Trump mluvil o představitelích Islámském státu jako o barbarech také v projevu, ve kterém oznamoval svou kandidaturu na prezidenta Spojených států (34:09–34:26). Od těchto svých výroků stále neustupuje.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože roce 2009 byl podíl výdajů ministerstva obrany na HDP 1,43 %. Od té doby tento podíl klesal a nejníže sestoupil v roce 2014, kdy se rovnal 0,91 %.

Václav Klaus mladší skutečně uvedl, že je „pro povinnou matiku ‚ as soon as possible ' “ a odkládání podle něj nebude mít žádný smysl. Výrok Valachové (ČSSD) tak hodnotíme jako pravdivý.

„Povinná matika bude přínosem, protože studenti se budou víc učit. A i průměrné školy se budou více snažit. Čekat do roku 2068 až se bude matika učit ‚ moderně ' – není žádné řešení,“ uvedl Klaus ml. na své stránce.

Myšlenku na povinnou maturitu z matematiky veřejně prezentoval již před lety. V roce 2012 proklamoval nutnost přepracování státních maturit a zavedení třech státních zkoušek, tedy povinné maturity z češtiny, angličtiny a matematiky.

V témže roce Petr Fiala (ODS) jako tehdejší ministr školství sestavil expertní komisi (dnešní CERMAT), která se otázkou státních maturit zaobírala. Jedním z jejích členů byl i Václav Klaus ml., jenž později působil jako poradce Fialy. O dva roky později své postoje ještě zopakoval v reakci na špatné výsledky maturantů z matematiky.

I dnes Klaus ml. upozorňuje na „alarmující stav školství“ a z jeho výstupů je patrný spíše negativní vztah k postupům Valachové.