Martin Půta fakticky výrok poslance Mackovíka potvrdil v samotné debatě, když uvedl:

" Já se scházím s lidmi na všech možných různých místech, těch schůzek jsou stovky týdně a přiznám se, že když mi sekretariát řeší schůzku ze dne na den, tak jsem ochoten přijet třeba za starostou někam napůl cesty. Ostatně ty schůzky na benzinových pumpách, o kterých mluvil pan poslanec Mackovík, nebyly pouze v tomto případě. Na benzínové pumpě v Turnově jsem se opakovaně scházel, když se připravovala fúze turnovské nemocnice s lidmi (...) Nedělám to úplně často (scházení se na benzinové pumpě - pozn. Demagog.cz) , ale když jedete z místa A do místa B a potřebujete se s někým potkat a je to třeba v 7 hodin ráno, tak nenajdete moc míst, které jsou veřejně přístupné, kde můžete zastavit a potkat se s tím, s kým potřebujete mluvit. "

Kauza hejtmana Půty souvisí s údajně předraženou rekonstrukcí libereckého kostela Maří Magdaleny. Spolu s hejtmanem v kauze čelí obvinění dalších devět osob, mezi kterými figurují pracovníci stavební firmy Metrostav i zaměstnanci úřadu ROP Severovýchod, kteří se podíleli na zakázce a podle vyšetřovatelů si rozdělili 11 milionů korun, sám Půta pak měl dostat 800 tisíc. Čelí tedy obvinění ze zneužití pravomoci úřední osoby, přijetí úplatku, poškozování finančních zájmů Evropské unie, podplácení a návodu ke zneužití pravomoci úřední osoby. Policie zmapovala, že se měl s pracovníkem Metrostavu Půta potkávat na čerpací stanici. Půta však obvinění odmítá a trvá na své nevině:

"Já předpokládám, že žijeme v zemi, kde člověka nemůžou odsoudit za něco, co neudělal. Zatím tomu věřím.""... trvám na svém prohlášení, že jsem nejen v případě projektu kostela Máří Magdalény v Liberci, ale ani nikdy jindy nepřijal úplatek ani jiné osobní zvýhodnění.“

Přesto svá prohlášení podle dostupných informací skutečně nikdy nepodpořil žádným důkazem.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý. Návrh zákona již prošel třetím čtením a navíc nepostihuje jednorázové odmítnutí nabízené práce a nestíhá jej “udělením” existenčního minima. Předně je zákon koncipován tak, že k základu ve výši existenčního minima si lze přilepšit vynaložením vlastní píle, nesankcionuje však pasivitu a rozhodně ne jednorázové odmítnutí nabídky práce. Vedle toho však nelze hovořit o tom, že by někdo “dostal existenční minimum,” neboť nejde o dávku, ale o pomocnou vyměřovací hranici.

Prezident Zeman má patrně na mysli senátní novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi, který je projednáván jako sněmovní tisk číslo 156. Tento návrh prošel druhým čtením v dubnu 2016 a na začátku září byl schválen ve třetím čtení. Zákon o pomoci v hmotné nouzi vymezuje podmínky udělení dávky určené pro občany, jejichž potřebné živobytí je vyšší než jejich příjmy (tzv. příspěvek na živobytí). Výše živobytí, která tedy výši dávku ovlivní, je odvislá od tzv. existenčního minima - částky pevně stanovené nařízením vlády, přičemž za určitých okolností ji lze navýšit (viz dále) a tak potenciálně navýšit dávku hmotné nouze.

V § 24 odst. 1 písm. f. návrhu nicméně shledáme, že osobě pobírající příspěvek již 6 měsíců by se mělo živobytí (tedy i potenciální příspěvek na něj) snížit na existenční minimum, pokud nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti či podporu v rekvalifikaci, neúčastní se projektů Úřadu práce nebo nespadá pod jinou výjimku. Nemůže jej ani zvýšit některou ze zákonem připuštěných možností.

V následujícím písm. e pak návrh doplňuje, že pokud však osoba nespadá do žádné z předchozích zvláštních kategorií (nepobírá tedy příspěvek již 6 měsíců), má sice rovněž živobytí ve výši existenčního minima, může jej však zvýšit vlastním přičiněním podle § 25 a § 30 návrhu. Dle § 30 jej může navýšit o náklady vynaložené na hledání práce, k navýšení dle § 25 pak postačí zákonem popsaná snaha o zvýšení příjmu vlastní prací (§ 12). V žádné části návrhu se však nehovoří o postihu za odmítnutí práce, je naopak psán pozitivní formou a na zjevně trvalejších pojmech, než je jednorázové odmítnutí nabídky.

Jak jsme tedy vysvětlili, existenční minimum je pomocná hranice, podle níž se vyměřují dávky hmotné nouze, interpretace prezidenta Zemana, že těm, kdo odmítnou práci se dá “jen existenční minimum”, je tedy zcela mylná. Nehledě na to, samostatně stojí dávky podpory v nezaměstnanosti a jiné instrumenty sociální politiky, zde hovoříme pouze o jedné z mnoha dávek.

Podstatou návrhu je naopak snaha umožnit nezaměstnaným přivydělat si při takzvané veřejné službě. I nadále však mají nezaměstnaní nárok na podporu v nezaměstnanosti podle podmínek ze zákona o zaměstnanosti po dobu 5 až 11 měsíců dle věku. Podle tohoto zákona má také uchazeč nárok nabízenou práci s patřičným zdůvodněním odmítnout. Ve světle všech těchto informací tak hodnotíme výrok prezidenta Zemana jako nepravdivý.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, za narušení schengenského acquis v období současné migrační krize je silně kritizováno Řecko, zatímco Itálie nikoliv.

Hlavní důvod existence Schengenské dohody je odstranění kontrol na hranicích schengenských států (tzv. vnitřní hranice). Aby toto odstranění kontrol nemělo negativní dopad na vnitřní bezpečnost, zavedly schengenské státy opatření, tzv.schengenské acquis, týkající se následujících oblastí:

• ochrana vnějších hranic
• policejní a justiční spolupráce
• vízová a konzulární spolupráce
• ochrana osobních údajů
• Schengenský informační systém

Nejvýznamnějším právním předpisem EU, který stanovuje pravidla pro přeshraniční pohyb osob je tzv. Schengenský hraniční kodex (.pdf), který v nové podobě obsahuje opatření ve formě Schengenského informačného systému (SIS), vízového informačního systému (VIS) a Eurodacu, tedy evropského systému na porovnávání otisků prstů pro identifikaci žadatelů o azyl a nelegálních přistěhovalců.

Právě v prvním ze zmiňovaných bodů narážejí hraniční státy na problémy. Řecko bylo kritizované za nedodržování ochrany vnějších hranic v tiskové zprávě (.pdf, str. 2). Evropská komise zase informuje, že koncem minulého roku došlo k vyhodnocení toho, jak Řecko uplatňuje schengenská pravidla v oblasti správy vnějších hranic. Dne 2. února 2016 přijala Komise hodnotící zprávu, která odhalila vážné nedostatky v ochraně vnějších hranic Řecka. 12. února 2016 přijala Rada doporučení nápravných opatření. Detailně o problému Řecka a ochrany vnější hranice inforumuje další analýza think tanku Evropské hodnoty.

I navzdory tomu, že Itálie se musí vyrovnávats obrovským náporem migrantů na svých hranicích (dokonce jich v minulém roce bylo více než v Řecku) a o postavení fyzické hranice s ním žádalo Rakousko, z porušování schengenských pravidel tato země obviňována není.

Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR vydalo dne 11. 10. 1993 rozhodnutí č. j. 630/2150/631/93 podle § 10 zákona č. 92/1991 Sb., kterým rozhodlo o privatizaci majetkové účasti státu na podnikání akciové společnosti Ostravsko-karvinské doly, a.s. Na základě výše uvedeného rozhodnutí byla část akcií OKD, a.s., privatizována kupónovou metodou (40%), část bezúplatnými převody na 12 obcí v regionu (Havířov, Horní Suchá, Doubrava, Orlová, Stonava, Ostrava, Petřvald, Paskov, Staříč, Albrechtice, Český Těšín - 3%), část byla převedena na RIF (Restituční investiční fond - 3%), přičemž rozhodující podíl si ponechal FNM (cca 52%).

Dne 28. května 1996 MSNMP ČR vydalo pod č.j.: 470/1295/96 na základě žádosti FNM ČR souhlas se snížením základního kapitálu OKD, a. s. z 27,8 miliard Kč o 3,5 miliardy Kč na 24,3 miliard Kč (v důsledku pokračujícího útlumu těžby docházelo k podstatnému snižování majetku společnosti). Snížení základního kapitálu bylo provedeno tak, že společnost stáhla z oběhu 3 500 milionů kusů akcií, které jí odprodal FNM ČR za symbolickou 1,- Kč. Tímto krokem se snížil podíl FNM ČR ve společnosti OKD, a. s. pod 50 % základního kapitálu.

Privatizace části majetkové účasti státu v OKD pomocí kuponové metody a bezúplatným převodem části akcií na obce stát skutečně znamenaly absenci zisku v kontextu změny vlastnických práv ke společnosti. Zisk pro stát přišel až s privatizací 45,88 % jím vlastněných akcií OKD uskutečněnou v roce 2004. Výrok tedy označujeme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože českých firem působících na čínském trhu je skutečně více, jsou ale také pozorovatelné i návraty podniků do více západních zemí a toho především z důvodu rostoucích mzdových nákladů v Číně.

Portál investicniweb.cz informuje o Škodě Auto, Škodě Electric či o mateřské Škodě Transportation. Dále v Číně působí i skupina PPF Petra Kellnera, která na tamním trhu nabízí spotřebitelské úvěry pod značkou Home Credit a investuje také v oblasti biotechnologií.

O plánech dalších firem rozšířit své působení do Číny informoval v březnu tohoto roku server Idnes.cz. Zmiňovány jsou podniky jako Gastro Group, Bageterie Boulevard či Pivovary Lobkowitz, do kterých minulý rok investovala čínská společnost CEFC.

Ani v druhé části výroku se Škromach nemýlí. O návratech západních firem z čínského trhu z důvodu vysokých mezd informovaly např. Lidovky.cz už v roce 2012, konkrétně návrat KOH-I-NORu se v médiích objevil v srpnu minulého roku.

Jako důvody k odchodu uvedl generální ředitel firmy i změnu podmínek, které byly při příchodu společnosti na čínský trh před 11 lety přívětivější. Jako příklad slouží investiční pobídka, kterou v tom čase firma získala - šlo o nižší daně, které musela odvádět. Vzpomínané čínské mzdy, které jsou tedy uváděny jako jeden z hlavních důvodů odchodu, narostly podle jeho slov za tuto dobu dvojnásobně.

Miloš Zeman mluví o dávkách ve spojitosti s příchodem migrantů a tom, že právě toto může výt významný motivační faktor pro jejich příchod. Agentura Reuters v této souvislosti v září 2015 zpracovala přehled benefitů, které uprchlíci v jednotlivých evropských zemích získávají. V tomto přehledu vychází Německo skutečně jako nejštědřejší země.

Premiér Sobotka měl na mysli státy, které jsou z hlediska historie voličské podpory v této oblasti „baštou“ amerických demokratů. Jedná se o státy Michigan, Pensylvánie a Wisconsin. To jsou státy, ve kterých od roku 1992 skutečně vždy zvítězil demokratický kandidát, ale ve volbách v roce 2016 tam zvítězil kandidát republikánů Donald Trump a přepsal tak po 12 letech volební mapu.

Premiér Sobotka ve svém výroku hovoří o čtyřech státech, žádný další stát však tuto podmínku nesplňuje. Počet států, na jejichž území jezera zasahují je celkem osm. Kromě výše zmíněných je to ještě Illinois, Indiana, Minnesota, New York a Ohio. Illinois této podmínce nevyhovuje, protože zde i letos vyhráli demokraté. Podobně je tomu také v případě Minnesoty a New Yorku. Indiana je zase naopak státem, kde pravidelně vyhrávají kandidáti republikánů. Nabízí se proto pouze stát Ohio, ve kterém Donald Trump zvítězil. Ohio je ale považováno za tzv.swing state, protože podpora kandidátů je v tomto státě proměnlivá. V letech 2000 a 2004 zde vyhrál Bush (republikán), v dalších 2 volbách Obama (demokrat). Nepatří tedy do skupiny států, ve kterých by pravidelně vítězili kandidáti jedné či druhé strany.

Sobotka tyto státy vymezuje také jako ty, které mají problémy např. v souvislosti s odchodem firem (a tedy i pracovních míst) ze Spojených států. V této souvislosti se o zmíněných státech hovoří jako o tzv. rezavém pásu, tedy o oblastech, které byly navázány na tradiční průmysl a jeho útlumem dochází k problému např. s nárůstem nezaměstnanosti. Podstata tvrzení premiéra je tak podána korektně, byť se mýlí v jejich počtu, které přešly na stranu republikanského kandidáta. Konkrétně tedy jde o státy Michigan (Mi), Wisconsin (WI) a Pensylvánie (PA).

Jak lze vidět na obrázku č. 1 tak státy Michigan, Pensylvania, Wisconsin a Ohio jsou označeny modře – v těchto státech zvítězil v roce 1992 kandidát demokratů.

Podobně tomu bylo také v roce 1996. Opět v těchto státech zvítězili demokrati:

V roce 2000 už bylo Ohio vybarvené červeně, protože jej získal republikánský kandidát George W. Bush, který zde porazil demokratického kandidáta Ala Gora. Michigan, Pensylvánie i Wisconsin jsou stále „neměnně“ demokratické.

Zatímco v roce 2000 zvítězili demokrati v Novém Mexiku, v roce 2004 zde zase uspěli republikáni. V případě námi sledovaných států se však nic nemění, a i v tomto roce jsou Michigan, Pensylvanie a Wisconsin vítěznými státy demokratů. V Ohiu zvítězil již podruhé za sebou George W. Bush a je tedy opět republikánské.

V roce 2008 bylo Ohio opět demokratické. Na základě tak častého střídání vítězství demokratů a republikánů v tomto státě je právě Ohio považováno za tzv. swing state. Nelze zde totiž předpovědět, který z kandidátů v tomto státě zvítězí. Můžeme si také všimnout, že ve státě Nebraska připadli 4 volitelé republikánům a jeden volitel demokratům.

V roce 2012, kdy obhajoval svůj prezidentský mandát Barrack Obama proti republikánskému Mittu Romneymu zůstalo Ohio stále demokratické. Výsledné rozdělení volitelů bylo 332:206 pro Barracka Obamu.

Podle nejaktuálnějších dostupných výsledků (ještě stále není sečteno 100 % hlasů) má Donald Trump celkem 306 volitelů. Podle zabarvení jednotlivých států můžeme vidět, že v těchto volbách se státy, které byly od roku 1992 vždy demokratické (viz výše) se přes noc staly republikánskými a zvítězil v nich Donald Trump. Jedná se právě o námi sledované státy Michigan, Pensylvanie a Wisconsin. Přebarvilo se také Ohio, které v minulých 8 letech bylo demokratické.

Přestože podmínkám, které premiér Sobotka ve svém výroku uvedl (státy kolem amerických jezer, tam kde 6x po sobě zvolili demokraty, tak dneska volili Trumpa) vyhovují pouze tři americké státy: Michigan, Pensylvánie a Wisconsin, podstata výroku je pravdivá. V těchto státech skutečně zvítězili demokraté šestkrát za sebou a jedná se tak o ryze demokratické státy. Premiér Sobotka pouze zmínil místo tří států čtyři. S největší pravděpodobností mezi ně započítal také Ohio. Zde pouze musíme upozornit, že na základě výše uvedených údajů Ohio nelze brát jako stát, ve kterém většinou vítězí demokraté nebo republikáni.

V letech 2000 a 2004 zde zvítězil republikánský kandidát George W. Bush a v letech 2008 a 2012 zase demokrat Barrack Obama. V případě dalších států, ve kterých naopak demokraté vyhrávají pravidelně, k žádnému zemětřesení nedošlo, a i letos zde vyhrál demokratický kandidát. Jedná se především o státy Illinois, Minnesota a New York. Všechny ostatní uvedené informace jsou pravdivé a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Nařízení Evropské unie určuje pět kritérií (.pdf, článek 2 písmeno c) nařízení Rady o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství - str. 5) tržní ekonomiky. Kritéria jsou následující:

- společnosti rozhodují o ceně, nákladech a vstupech na základě tržních signálů odrážejících nabídku a poptávku a bez zásadních zásahů státu v této záležitosti, přičemž náklady nejdůležitějších vstupů se v zásadě zakládají na tržní hodnotě

- společnosti vedou jednoznačné a jasné účetnictví prověřené nezávislými auditory v souladu s mezinárodní­mi účetními standardy a používané ve všech oblastech

- výrobní náklady a finanční situace společností nepodlé­hají podstatnému zkreslení způsobenému bývalým systémem netržního hospodářství, zejména pokud jde o odpisy aktiv, jiné odpisy, směnný obchod a zaplacení započtením

- společnosti podléhají právní úpravě úpadku a vlastnictví, která zaručuje právní jistotu a stabilitu pro fungování společností

- měnové přepočty se provádějí podle tržních směnných kursů

Čína zažádala v roce 2008 o zhodnocení svého statusu. Podle reportu EU však kritéria nenaplňuje (.pdf, str. 15). V současné době má problémy zejména s nedostatkem transparentnosti, dále v Číně fungují opatření, která mohou diskriminovat zahraniční společnosti. Dalšími překážkami jsou velké státní zásahy do ekonomiky a nedostatečná právní ochrana duševního vlastnictví.

Projekt kraje vedený pod názvem „Veřejná doprava Vysočiny“ oficiálně neprezentuje 3 modely financování. Je ovšem pravdou, že tato trojice možných podob integrovaného dopravního systému byla Dopravní komisí projednávána. Bližší informace o jednotlivých modelech však nejsou veřejně dostupné.

Diskutované modely mají podobu minimální, střední či maximální (.pdf, str. 3) alternativy, přičemž komise radě kraje doporučila střední variantu.

Výběr střední varianty, ovšem tentokrát u jízdních řádů, potvrzuje i 36. bod jednání zastupitelstva kraje z 25. července 2016.

S myšlenkou integrovaného dopravního systému si Kraj Vysočina začal (.pdf, str. 1) pohrávat už v roce 2003, kdy nechal vypracovat „Studii optimalizace dopravní obslužnosti a možnosti integrovaného dopravního systému kraje Vysočina“. Závěr této studie mimo jiné doporučuje investice do veřejné linkové dopravy.

V roce 2007 přichází rada kraje s prvním posudkem, který mapuje negativa spojená s financováním, a zároveň vytváří první z možných modelů. Podle něj by byla nezbytná finanční participace obcí a měst dané oblasti na provozu IDS.

Koncem roku 2014 zadal Kraj Vysočina veřejnou zakázku na zajištění dopravní obsluhy v rámci IDS. Následně se rozběhla řada jednání dopravní komise, kde byla projednána síť dopravních linek, tarify jízdného či zónové rozvržení spojů. Jedním z navrhovaných způsobů přepravy je užití bezkontaktních čipových karet.

V současnosti je projekt IDS ve druhé fázi a má být spuštěn nejpozději v roce 2019.

Dle zápisu z jednání komise je však patrné, že veřejnost bude o plánovaných změnách teprve informována (.pdf, str. 4). Projednávané materiály prozatím nejsou finální.

Přestože první snahy o integrovaný dopravní systém v roce 2008 padly, v současnosti krajské orgány skutečně nevedou veřejně obšírný dialog se starosty či s tamní veřejností a soustředí se na interní jednání.

Výrok Jaromíra Kaliny (KDU-ČSL) hodnotíme jako pravdivý, jelikož zápisy z jednání dopravní komise skutečně zmiňují, byť pouze letmo, informaci o 3 modelech IDS na Vysočině.

Smlouva mezi státem (zastoupeným společností PRISKO, kterou plně ovládá Ministerstvo financí) a společností OKD v části 8 uvádí následující (smlouva byla zveřejněna v Registru smluv):

To dokládá slova místopředsedy Bartoška. Dodejme ještě informace ze samotných odpovědných resortů. Jak vyplývá z tiskové zprávy ministerstva financí má stát právo na zástavu celého OKD, pohledávek a akcií. V případě, že nedojde ke splacení úvěru, bude mít společnost Prisko (státní podnik spadající pod ministerstvo financí) možnost uspokojit své pohledávky ze zástavy.

Hlavní podmínkou půjčky je reorganizace OKD o které rozhodli věřitelé. Úvěrovou smlouvu postupně doporučili prozatimní věřitelský výbor, insolvenční správce a schválil ji i soud.

Podle tiskové zprávy ministerstva průmyslu a obchodu se v souvislosti s těžební společnosti OKD a její plánovanou reorganizací ministři průmyslu a financí dohodli na obsazení pozic finančního ředitele (ministerstvo financí) a provozního ředitele (ministerstvo průmyslu a obchodu).

V minulosti ale sám ministr Mládek připustil, že by se část půjčky společnosti OKD nemusela vrátit. Na druhou stranu dává podle ministra Mládka vlastnictví pohledávek státu silnou pozici ve věřitelském výboru a získá určitý vhled do hospodaření firmy.