Z veřejně dostupných zdrojů není možné ověřit, zda zbraně určené pro myslivost tvoří většinu držených zbraní. Kontaktovali jsme kvůli této věci Policii ČR, k okamžiku vydání jsme doposud bez odpovědi.

Důvodová zpráva k návrhu novely zákona o bezpečnosti, kterou předložilo Chovancovo ministerstvo, však naznačuje jiný závěr:

"V České republice existuje specifická situace v oblasti civilního držení zbraní daná tím, že většina zbraní byla jejich držiteli nabyta až po roce 1989. Ve většině případů pak šlo o osoby, které si zbraně nepořizovaly pro výkon myslivosti či pouze pro sport, ale vesměs právě pro potřeby eventuálního využití těchto zbraní pro ochranu života, zdraví a majetku. Tomu rovněž odpovídá to, jaké zbraně jsou v České republice držiteli zbrojních průkazů vlastněny. K 1. 12. 2016 je v České republice 300 115 držitelů zbrojních průkazů. Z toho je 240 810 držitelů zbrojního průkazu skupiny E – k ochraně života, zdraví nebo majetku.

Na rozdíl od většiny členských států Evropské unie, kde jsou v naprosté většině rozšířeny toliko lovecké zbraně, je podstatná část zbraní v držení českých držitelů zbrojních průkazů představována zbraněmi vhodnými pro ochranu života, zdraví či majetku (krátké zbraně, samonabíjecí pušky apod.). K 1. prosinci 2016 mají držitelé zbrojních průkazů registrováno 798 424 zbraní všech kategorií. Z tohoto počtu je 357 338 zbraní kategorie B – podléhajících povolení, které by mohly být nejspíše použity k ochraně života zdraví nebo majetku.

Přestože jde o "podstatnou část," nelze říci, zda dosahuje většiny, proto je pro nás výrok neověřitelný.

Ve stanovách ODS (článek 3, odstavec 7, písmeno h) je definováno, že členství ve straně zaniká mimo jiné „... kandidaturou v parlamentních, krajských či komunálních volbách za jiný volební subjekt bez souhlasu orgánu strany, v jehož pravomoci je kandidaturu schválit“

Člen ODS tedy na prezidenta za jiný politický subjekt dle tohoto odstavce stanov kandidovat může.

Kandidáta ODS na prezidenta schvaluje výkonná rada. V jiné oblasti se o volbě prezidenta ve stanovách strany nehovoří. Kandidatura členů ODS není stanovami nijak limitována.

Před historicky první přímou prezidentskou volbou v roce 2013 vybrala strana svého kandidáta v prezidentských primárkách. V těch se společně utkali pozdější vítěz Přemysl Sobotka a Evžen Tošenovský.

Václav Moravec má na mysli novelu trestního zákoníku předloženou dne 11. listopadu 2016. Návrh byl aktuálně zaslán vládě k vyjádření. Novela prosazuje toto: „... kdo veřejně hanobí prezidenta republiky, ruší výkon jeho pravomoci a snižuje tak jeho vážnost, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo propadnutím věci.“

Kalousek se vyjádřil na svém twitterovém profilu, kde reagoval na Jiřího Pospíšila. Pospíšil uvedl, že „nápad části poslanců zavést znovu trestný čin hanobení hlavy státu zavání návratem ke komunistické ochraně papalášů. Stačí trestnost pomluvy.“

Kalouskův komentář zní takto: „Je ve vlastním zájmu M.Zemana,aby se to nikdy neschválilo.On sám by byl v konfliktu se zákonem minimálně jednou týdně.“

Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Je sice pravdou, že na tzv. „tvrdé projekty“ jde primárně v rámci Fondu pro regionální rozvoj větší část z přidělených finančních prostředků, nelze však jednoznačně určit, kolik peněz je vyčleněných na tvrdé a kolik na měkké projekty, protože ty se mohou v rámci pěti fondů, ze kterých lze finanční prostředky čerpat prolínat.

V programovém období 2014-2020 může Česká republika vyčerpat z evropských fondů částku pohybující se mezi 21 a 24 mld. € (Evropská komise uvádí částku 21,6 mld €, ministerstvo pro místní rozvoj pak částku 23,9 mld. €). Tento objem peněz je rozdělen mezi pět fondů: Fondu soudržnosti, Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského námořního a rybářského fondu, Evropského sociálního fondu a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova.

Takřka polovina celkové částky (11,94 mld. €) připadá Evropskému fondu pro regionální rozvoj (EFRR/ERDF). Tento fond na úrovni 29 členských zemí alokuje 43 % financí, které jsou pro země Evropské unie v kohezních fondech vyčleněny.

Fond pro regionální rozvoj podporuje projekty v oblasti infrastruktury, tedy zejména tzv. „tvrdé“ projekty (stavby dopravní infrastruktury, rekonstrukce kulturních památek, výsadba zeleně nebo rozvoj elektronické veřejné správy apod.). Naopak tzv. „měkké projekty“ tedy neinvestiční (neinfrastrukturní) projekty, které mají podporovat např. rozvoj vzdělávání, osoby se zdravotním postižením, etnické menšiny, nezaměstnané osoby nebo zvyšování kvalifikace úředníků veřejné správy apod. spadají pod Sociální fond, kterému bylo v programovém období vyčleněno 3,43 mld. €. Nelze však stoprocentně říci, že by Fond pro regionální rozvoj obsahoval výzvy pouze k tvrdým projektům, v rámci tohoto fondu mohou být vypsány i projekty měkké.

Babišem zmíněné opravy silnic spadají primárně pod Fond soudržnosti, ze kterého může během programového období Česká republika vyčerpat částku 6,25 mld. €.

Z čehož vyplývá, že na tzv. měkké projekty Evropská unie vyčlenila České republice zhruba sedminu/osminu celkové částky.

Hodnotit složitost a byrokratičnost zadávání a čerpání projektů je subjektivní, nicméně zjednodušení, centralizování a plná elektronizace celého procesu byla jedním z cílů, které si Unie pro programové období 2014–2020 předsevzala.

Mezi novinky také patří vyšší měřitelnost přínosu podpořených operací (důraz na plnění stanovených indikátorů), finanční závislost na rychlosti a kvalitě čerpání (výkonnostní rámec) a vyšší míra uplatnění finančních nástrojů na úkor dotací, což může v konečném důsledku působit, že čerpání peněz je pro uchazeče náročnějším úkolem než v minulém programovém období.

Webové stránky fondů ani ministerstva dopravy aktuálně nenabízejí přehled, jak se čerpání podnikatelským subjektům, obcím či krajům daří.

Nepodařilo se nám zjistit, zda ministr skutečně probíral svoje pozměňovací návrhy s profesorem Gerlochem, o konzultacích se však nezmiňuje poprvé.

Ve veřejných zdrojích jsme nenalezli informace o tom, jestli se ministr Chvojka skutečně radil s odborníkem na ústavní právo Alešem Gerlochem ohledně zákona o střetu zájmů, nicméně o posudku vedoucího Katedry ústavního práva Univerzity Karlovy mluvil předseda Legislativní rady vlády již v pořadu Interview ČT24 na začátku prosince minulého roku.

Není dohledatelná informace, že by Chvojka svůj návrh konzultoval s profesorem Gerlochem. Z veřejně dostupných zdrojů lze pak vyčíst jen tolik, že Gerloch vyjádřil názor, že jistější z pohledu ústavnosti by bylo, kdyby se omezení týkající se vlastnictví médií vztáhla až na nově jmenované členy vlády. Z důvodu nedostatku informací o konzultacích mezi předkladatelem a profesorem Gerlochem, jakož i jeho názoru na danou problematiku, je výrok označen za neověřitelný.

Česká republika není cílovou zemi pro migranty ze Sýrie, v porovnání s migranty z Blízkého východu je zde opravdu mnohonásobně více Ukrajinců žádajících o azyl, stejně jako Ukrajinců již zde žijících. Lze tedy předpokládat, že by přišli další Ukrajinci, pokud by se situace v jejich zemi zhoršila.

Ukrajinců v ČR bylo podle dat ČSÚ k září 2016 108 533, jejich počet v posledních letech nijak dramaticky nestoupal. V roce 2015 (odkaz TOP 10 státních příslušností žadatelů o mezinárodní ochranu v prosinci 2015, .pdf) byli Ukrajinci největší národnostní skupinou, která u nás žádala o azyl: za celý rok to bylo 694 lidí. Syřani byli na druhém místě žadatelů o azyl (134 lidí), Iráčanů zde žádalo o azyl 38.

Podle nejnovějšího výzkumu sociálních geografů z Přírodovědné fakulty Karlovy univerzity se Ukrajinci postižení válkou zatím do západní Evropy migrovat nechystají; do České republiky se navíc často dostávají prostřednictvím polských víz, protože ta mohou získat snadněji. Dodejme, že podle dat Mezinárodní organizace pro migraci žilo mimo zemi 5 825 723 lidí (11,5 % Ukrajinců), nejvíce v Rusku (přes 3 miliony).

Mezi hlavní cílové země migrantů patří Německo nebo Francie a Velká Británie. Podle nejnovějších dat bylo ve třetím čtvrtletí 2016 nejvíce žádostí o azyl v Německu (237 400 lidí, kteří požádali poprvé o azyl), následovala Itálie, Francie, Řecko a Spojené království. Pokud se podíváme na dlouhodobější data, v Německu žádalo poprvé o azyl za 12 měsíců mezi 3. čtvrtletím 2015 a 3. čtvrtletím 2016 761 680 lidí, zatímco v České republice to bylo 1 265 lidí.

Následující mapa Frotexu ukazuje aktuální migrační trasy do Evropy:

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť ve veřejně dostupných zdrojích není možné podobný žebříček dohledat, pokud vůbec existuje. Faktem nicméně zůstává, že na přebujelou administrativu si ředitelé škol a pedagogičtí pracovníci obecně stěžují dlouhodobě.

Z výroční zprávy České školní inspekce za školní rok 2015/2016 (. pdf, str. 17) lze vyčíst, že přes 80 % ředitelů poukazuje na přílišnou administrativu spojenou s řízením školy jako na překážku, která je nejvíce omezuje při výkonu funkce. Podobně to viděli i pedagogové (. pdf, str. 43), pro více než 60 % z nich je administrativa hlavním problémem, který brání výkonu učitelské profese.

V lednu 2013 rezort pod vedením Petra Fialy ustavil pracovní skupinu k optimalizaci statistických šetření, jejímž cílem mělo být najít řešení, jak snížit administrativní zátěž škol. Výsledky této skupiny však na webu ministerstva k nalezení nejsou. Nutno dodat, že od ustavení komise před čtyřmi lety se na ministerstvu vystřídali již čtyři ministři třech různých vlád. Po Petru Fialovi, Daliboru Štysovi a Marcelu Chládkovi vede rezort školství od června 2015 Kateřina Valachová.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť Andrej Babiš skutečně může z role člena vlády spolurozhodovat o dotacích a zakázkách, ať už přímo, nebo nepřímo. Fiala ve výroku popisuje, že tato možnost existuje a že je nežádoucí. V rámci hodnocení nezkoumáme, zda ministr financí ovlivňuje svým chování tendry či různé nastavení dotací. Sledujeme pouze, zda jej k tomu jeho kompetence vybavují.

Samotné ministerstvo financí nemá možnost ovlivnit dotační proces, o výběru dotovaných subjektů nerozhoduje. Působnost má stanovenou jako platební, certifikačnía auditní orgán.

Jakožto člen vlády má ale Andrej Babiš možnosti větší. Vezmeme si za vzor koncern Agrofert, který pobírá dotace na zemědělské pozemky poskytované Státním zemědělským intervenčním fondem (prostředky EU a státu). Celkový objem dotací v roce 2015 (.pdf - str. 59) dosáhl 1,47 miliardy (jde o dotace provozní i investiční - nárokové i nenárokové).

Vláda, ve které Andrej Babiš zasedá, nařízením stanovuje podmínky a způsob čerpání těchto zdrojů. Naskýtá se tedy možnost při vyjednávání „korigovat“ podmínky poskytování dotace tak, aby byly výhodnější pro určité společnosti.

Aktuální nastavení bylo schváleno 16. března 2015 a všichni přítomní členové vlády hlasovali pro. Zda mezi nimi byl i Babiš, není možné ze záznamu určit (.doc, bod 17), neboť hlasování po jménech neukazuje.

Rovněž v oblasti veřejných zakázek se Andrej Babiš může vyskytnout ve střetu zájmů. Samo ministerstvo totiž může vypisovat veřejné zakázky a stejně tak mohou i společnosti, které ministerstvo financuje.

Byla medializována např. veřejná zakázka společnosti ČEPRO, která spadá pod ministerstvo financí. Společnosti Agrofertu v uvedené zakázce získaly 87% podíl na dodávkách paliv, tedy dvojnásobek než před nástupem Andreje Babiše do pozice ministra.

Dodejme však, že v rámci veřejných zakázek bývá jako kritérium úspěšnosti hodnocena cena, zde je proto prostor člena vlády na ovlivnění zúžen. Stejně tak je v tomto konkrétním případě na místě upozornění, že v zemi neexistuje srovnatelný výrobce bionafty.

Zůstává otázkou, jak velký vliv má ministr financí na zadávání veřejných zakázek u těchto „podřízených“subjektů. V případě společností, ve kterých má ministerstvo nad 50 % podílu, ale přímo určuje personální složení řídících orgánů (dozorčí rada, představenstvo, apod.). Může tedy vykonávat svůj vliv nepřímo.

Andrej Babiš veřejně deklaroval, že se v případě svého střetu zájmů ve vládě bude u jednotlivých bodů zdržovat hlasování. V rámci hodnocení jednoho z výroků exministra Dienstbiera jsme spočítali, že v období od nástupu do vlády do 7. prosince 2015 se Babiš na vládě zdržel hlasování (resp. sám se označil, že je ve střetu zájmů) celkem 17krát.

Dodejme, že tak učinil např. u státní podpory pro biopaliva, ze které jistý profit bude mít i on sám jako majitel holdingu, jenž se pohybuje v zemědělství. Byť se v hlasování na vládě zdržel a v Parlamentu za něj návrh obhajoval ministr Jurečka, byl to úřad Babiše, který návrh připravil.

Obecně pak může člen vlády hlasovat o daňové legislativě (navíc min. financí ji předkládá), ceně práce a další řadě věcí, na čemž jako velký zaměstnavatel může mít teoreticky zájem.

Nepodařilo se nám dohledat informace o tom, že by mělo hnutí ANO připravený návrh usnesení zakazující ministrovi vnitra provést reorganizaci policie, proto hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Reorganizace policie způsobila roztržku v koalici, hnutí ANO vyvolalo dohadovací řízení a podepsání reformy ministrem Chovancem se považovalo za porušení koaliční smlouvy. Hnutí ANO tedy požadovalo zrušení reformy. Ministr Pelikán byl jedním z hlavních kritiků reorganizace a byl dokonce pro možnost vystoupení ANO z koalice.

KDU-ČSL naopak považovala reorganizaci policie za odbornou záležitost, která je věcí ministra vnitra Chovance a policejního prezidenta a požadovala odpolitizování sporu.

V září 2016 zveřejnila EU odhad mezery ve výběru DPH, tzn. odhadovanou ztrátu mezi tím, co bylo skutečně vybráno, a tím, co vybráno být mělo. Nejnovější odhady přináší data z roku 2014. V tomto roce mezera EU-27 byla u DPH 159 460 milionů eur (.pdf, str. 2).

Česká republika patří k zemím, kde se daňová mezera pohybuje na vyšších číslech, tedy na 15 %. V roce 2014 to bylo 2 233 milionů eur. Roční ztráta příjmů z podnikové daně se pohybuje od 50–70 miliard eur do 160–190 miliard eur (.pdf, str. 1).

Niedermayer mluví ve svém výroku o evropské úrovni této problematiky a čísla jeho tvrzení potvrzují. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.