Přehled ověřených výroků

Plk. Michal Koudelka se stal ředitelem Bezpečnostní informační služby (BIS) 15. srpna 2016. Do funkce jej jmenovala tehdejší vláda Bohuslava Sobotky. 6. března 2019 se poté spolu s premiérem Andrejem Babišem zúčastnil bezpečnostního mítinku v sídle americké zpravodajské služby CIA (Central Intelligence Agency) ve městě Langley ve státě Virginie, nedaleko hlavního města Spojených států Washingtonu D.C. Právě zde také Michal Koudelka převzal cenu George Teneta, tedy medaili za dlouhodobou a efektivní zahraniční spolupráci se spojeneckou tajnou službou.

Při předávacím ceremoniálu bylo přítomno vedení CIA, včetně tehdejší ředitelky Giny Haspelové, a český předseda vlády Andrej Babiš. „Toto nejvýznamnější ocenění, které CIA dává, beru nejen jako ocenění své práce, ale především jako ocenění práce BIS,“ uvedl později plk. Koudelka pro Lidové noviny.

Doplňme, že zmiňovaná cena je pojmenována po bývalém řediteli CIA Georgi Tenetovi, který zastával tuto funkci mezi lety 1996 a 2004. Má se také jednat o ocenění poměrně prestižní. „Uděluje se při výjimečných příležitostech. Nedostává to každá návštěva,“ dodal například pro LN bývalý ředitel civilní rozvědky a někdejší ministr vnitra František Bublan.

Michal Koudelka tedy skutečně získal „medaili CIA“, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý. Dodejme však, že prezident Zeman nepřesně uvádí místo předání ocenění, jelikož byla cena Michalu Koudelkovi předána v centrále CIA v Langley, nikoli v New Yorku.

Prezident Miloš Zeman požádal na podzim 2020 Bezpečnostní informační službu (BIS) o jména ruských špionů působících v Česku a o informace o operacích, které na našem území provádějí. Tento neobvyklý úkol vyvolal řadu otázek a pochybností, jestli může prezident takové informace požadovat.

BIS pracuje podle zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách ČR, a podle zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě. 

§ 8 zákona o zpravodajských službách upravuje podávání zpráv zpravodajskými službami a ukládání úkolů zpravodajským službám:

(1) Zpravodajské služby podávají prezidentu republiky a vládě jednou za rok a kdykoliv o to požádají zprávy o své činnosti.

(2) Zpravodajské služby předávají prezidentu republiky, předsedovi vlády a příslušným členům vlády v případech zjištění, která nesnesou odkladu, informace bezprostředně.

(3) Zpravodajské služby předávají státním orgánům a policejním orgánům informace o zjištěních, která náleží do oboru jejich působnosti; to neplatí, jestliže by poskytnutí ohrozilo důležitý zájem sledovaný příslušnou zpravodajskou službou.

(4) Vláda a prezident republiky ukládají zpravodajským službám úkoly v mezích působnosti těchto služeb. Prezident republiky ukládá zpravodajským službám úkoly s vědomím vlády.

V důvodové zprávě se k § 8 uvádí: „Podávání zpráv ze strany zpravodajských služeb je doplněno oprávněním vlády a prezidenta republiky ukládat zpravodajským službám konkrétní úkoly v případech, kdy je pro jejich rozhodování nezbytná znalost informací, které mohou získat pouze cestou zpravodajských služeb. Úkoly musí vždy odpovídat zákonem stanovené působnosti, služby nemohou být úkolovány k jinému cíli a obsahu.“

Případné vyhovění žádosti prezidenta Zemana závisí na dvou právních otázkách: zda má prezident právo požadovat po BIS takto detailní informaci a zda má BIS povinnost žádosti prezidenta vyhovět. 

Z důvodové zprávy vyplývá, že prezident může na základě odst. 4 § 8 dávat BIS úkoly a požadovat informace, které jsou nezbytné pro jeho rozhodování. Zda je pro výkon funkce prezidenta nezbytné znát jména ruských špiónů, nedokážeme posoudit. Vnitřní bezpečnost státu, pro niž BIS zabezpečuje informace, nicméně prezident nemá na starost.

Dále není zcela jasné, zda se na poskytnutí informací na základě úkolu prezidenta republiky vztahuje odst. 3 § 8, a jestli tedy BIS může poskytnutí informace odmítnout na základě ochrany důležitého zájmu sledovaného zpravodajskou službou. Zákon ani důvodová zpráva výslovně neuvádějí, zda se odst. 3 vztahuje i na úkoly uložené prezidentem republiky. Podle právníka Michala Mazla, který pracoval řadu let na ministerstvu vnitra a zabýval se bezpečnostním právem, i ostatních expertů oslovených Deníkem N se však toto ustanovení týká i prezidenta republiky.

Případem se zabývala také parlamentní komise pro kontrolu BIS. Z pozvánky na její zasedání vyplývá, že ředitel BIS Koudelka chtěl k úkolu vyjádření komise. Komise přijala usnesení (.pdf), ve kterém ovšem pouze konstatovala, že se s požadavky seznámila a apeluje na BIS, aby při informování ústavních činitelů postupovala v intencích zákona. Člen Komise Pavel Bělobrádek ostatně k žádosti prezidenta Zemana uvedl: „Zda to bylo v souladu se zákonem, není na posouzení stálé komise.“

Vzhledem k velké obecnosti zákona a absenci jakéhokoliv rozhodnutí tohoto sporu nejsme schopni určit, zda má prezident právo tyto informace požadovat, a jestli tedy BIS porušila zákon, když mu tyto informace neposkytla. Z toho důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Miloš Zeman ve svém výroku tvrdí, že prezidentu republiky nevyplývá z Ústavy povinnost rozpustit Poslaneckou sněmovnu, pokud se na tom shodne kvalifikovaná většina Sněmovny, tedy 120 poslanců.

Tuto situaci upravuje čl. 35 odst. 2 Ústavy České republiky, který stanovuje: „Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.“ Toto ustanovení tedy prezidentovi ukládá jednoznačnou povinnost Sněmovnu rozpustit bez zbytečného odkladu, pokud se na tom usnese 120 poslanců.

Na tomto výkladu Ústavy existuje shoda i mezi ústavními právníky. „Nepanují o tom prakticky žádné pochybnosti,“ řekl k této problematice Jan Wintr. Žádný jiný výklad tohoto ustanovení neexistuje ani dle ústavního právníka Ladislava Vyhnánka, podle kterého „prezident tak bez jakýchkoliv pochybností nemá prostor pro uvážení“. 

Prezident by měl po obdržení usnesení Poslanecké sněmovny o jejím rozpuštění jednat bez zbytečného odkladu, což v tomto kontextu podle Wintra znamená „třeba pár dní“. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský tvrdí, že „ten časový rozdíl mezi okamžikem, kdy sněmovna přijme usnesení, a okamžikem, kdy prezident to rozhodnutí, ten nemůže být počítán na týdny, ale maximálně na týden.“ Ústavní právník Marek Antoš doplňuje: „Nedokážu si představit, co by mělo být tím důvodem, proč by prezident nepostupoval bezodkladně.“

Pro kontext připomeňme, že toto ustanovení bylo do Ústavy doplněno v roce 2009 v reakci na kauzu Melčák. Ústavní soud tehdy svým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 27/09 zrušil ústavní zákon o zkrácení pátého volebního období z důvodu jeho protiústavnosti. 

Nicméně Ústava upravuje v čl. 35 odst. 1 rovněž situace, kdy prezident nemá povinnost Sněmovnu rozpustit. Může tak učinit například v případě, kdy „zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustné“ nebo kdy „Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny“. V těchto případech je tedy prezidentovi přiznán určitý prostor pro uvážení.

Jelikož ovšem Miloš Zeman ve svém výroku odkazoval na situaci podle čl. 35 odst. 2 Ústavy ČR, hodnotíme tento jeho výrok jako nepravdivý.

Závěrem doplňme, že systematika rozdělení ustanovení článku 35 (ostatně ani jiných článků Ústavy) do odstavců není náhodná. Pokud by měl mít prezident možnost uvážení také při návrhu Sněmovny na své rozpuštění, tento případ by nebyl formulován na jiném místě a odlišně od odstavce 1.

Hodnocený výrok je odpovědí na otázku moderátorky Tománkové k definitivnímu znění auditu Evropské komise o střetu zájmů Andreje Babiše. Ten potvrzuje, že se Andrej Babiš nachází ve střetu zájmů, protože stále ovládá svěřenské fondy, do kterých vložil například akcie společnosti Agrofert. K vložení svého majetku do svěřenských fondů přistoupil po novelizaci zákona o střetu zájmů v roce 2016.

Prezident Miloš Zeman v odpovědi uvedl, že „(…) to, jestli je, nebo není ve střetu zájmů, přece nemůže posuzovat ani tento premiér, ani já, ale ti, kdo se v celé věci mají právo vyjádřit, no a to jsou samozřejmě soudní orgány. Pan Šaroch mimochodem má na stole už velmi, velmi dlouhou dobu celou kauzu, kterou pan Pavel Zeman vrátil k prošetření, no a tak já se zájmem čekám, jak se pan Šaroch rozhodne“.

Kauza, která byla dozorovému státnímu zástupci Šarochovi vrácena nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem, je kauza nazývaná Čapí hnízdo, která se však střetu zájmů a auditu Evropské komise netýká. V kauze Čapí hnízdo je Andrej Babiš stíhán mimo jiné pro podezření ze spáchání trestného činu dotačního podvodu dle § 212 trestního zákoníku. Přehled přinesly například servery Seznam zprávy nebo iDNES.cz.

Samotný výrok je ve své podstatě a mimo kontext celého rozhovoru pravdivý, jelikož v současné době se skutečně kauza Čapí hnízdo nachází ve fázi vyšetřování a má ji tedy, laicky řečeno, „na stole pan Šaroch“. Výrok ovšem nutně vede posluchače a čtenáře k nepravdivému závěru, že výsledek kauzy Čapí hnízdo přinese i odpověď na to, zda je Andrej Babiš ve střetu zájmů. To ovšem vzhledem k výše uvedenému není pravda, a proto je výrok hodnocen jako zavádějící.

Vakcína firmy Johnson & Johnson byla Evropskou agenturou pro léčivé přípravky (EMA) i Evropskou komisí podmínečně schválena 11. března 2021. Ministerstvo zdravotnictví počítalo s prvními dodávkami této vakcíny od dubna. Podle strategie očkování (.pdf, str. 9) z 22. prosince 2020 mělo do ČR v dubnu dorazit 185 000 dávek vakcíny od firmy Johnson & Johnson.

Firma Johnson & Johnson zahájila dodávky své vakcíny do Evropské unie 12. dubna 2021. Do České republiky se měly první dávky dostat 19. dubna. Konkrétně mělo jít o 14 400 dávek, které měly směřovat do ordinací praktických lékařů.

Hned 13. dubna však americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) doporučil pozastavení distribuce vakcíny od společnosti Johnson & Johnson, jelikož se u šesti žen po očkování vyskytly krevní sraženiny. Firma následně zastavila distribuci vakcín do Evropy.

EMA 20. dubna uvedla, že vakcína společnosti Johnson & Johnson může ojediněle způsobit krevní sraženiny. Vedlejší účinky však byly vzácné, a dle agentury tak přínos vakcíny převyšuje možná rizika. Ministerstvo zdravotnictví spustilo distribuci této vakcíny 21. dubna. Do ordinací praktických lékařů se pak první dávky začaly dodávat 22. dubna.

Závěrem doplňme, že již v březnu 2021 premiér Andrej Babiš mluvil (čas 5:12–5:26) o tom, že dodávky vakcíny od firmy Johnson & Johnson nabraly zpoždění a v dubnu do České republiky nedorazí. Tuto informaci však později dementoval bývalý ministr zdravotnictví Jan Blatný s tím, že se jednalo o nedorozumění a vakcíny od firmy Johnson & Johnson v dubnu do České republiky dorazí, ovšem v menším množství.

Výrok Miloše Zemana tak hodnotíme jako pravdivý, neboť se dodávky vakcíny od společnosti Johnson & Johnson do České republiky skutečně zpozdily.

Senátní výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, jemuž Pavel Fischer předsedá, na své schůzi 19. dubna 2021 schválil usnesení (.pdf), které se vztahuje k rozhodnutí vlády vyhostit 18 diplomatů Ruské federace. V něm navrhuje Senátu přijmout doprovodné usnesení „ke vztahům mezi Českou republikou a Ruskou federací v souvislosti s útoky ve Vrběticích“ (.pdf, str. 2).

Tento doprovodný dokument pak například kromě vyjádření podpory dosavadních vládních kroků obsahuje také právě doporučení, aby vláda „snížila počet pracovníků ZÚ (zastupitelského úřadu, pozn. Demagog.cz) Ruské federace v Praze na jednoho“. Uveďme, že nyní na ruském velvyslanectví v Praze zůstává celkově 67 členů administrativně-technického personálu a 27 diplomatů v čele s velvyslancem Alexandrem Zmejevským.

Zahraniční výbor Poslanecké sněmovny poté na své schůzi 20. dubna 2021 vydal podobné usnesení (.pdf). V něm, stejně jako výbor senátní, vyslovuje podporu vládnímu vyhoštění 18 ruských diplomatů i vyřazení ruských subjektů z tendru na výstavbu nového bloku jaderné elektrárny Dukovany (.pdf, str. 1). Na rozdíl od senátního výboru však jako reakci na vyhoštění 20 českých diplomatů vyzývá vládu, „aby narovnala počty diplomatů Ruské federace na území České republiky s počty českých diplomatů na území Ruské federace“. (.pdf, str. 2)

Diplomatické výsady a imunity jsou zakotveny ve Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích, v níž se v čl. 9 píše: „Přijímající stát může kdykoliv a bez povinnosti uvést důvody pro své rozhodnutí oznámit vysílajícímu státu, že šéf mise nebo kterýkoliv člen diplomatického personálu mise je persona non grata anebo že kterýkoliv jiný člen personálu mise je nepřijatelný. V takovém případě vysílající stát podle okolností buď odvolá tuto osobu anebo ukončí její funkci na misi.“

Podle tzv. kompetenčního zákona je Ministerstvo zahraničních věcí „ústředním orgánem státní správy České republiky pro oblast zahraniční politiky“. Ke konkrétní praxi vyhošťování se v minulosti pro server iDnes.cz vyjádřil bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda, když uvedl, že o vyhoštění diplomatů rozhoduje Ministerstvo zahraničí po konzultaci s Úřadem pro zahraniční styky a informace (ÚZSI). Bývalý velvyslanec a diplomat Petr Kolář poté k postupu vyhoštění poznamenal: „Obvykle bývá předvolán velvyslanec na ministerstvo zahraničí, kde je mu oznámeno, že někteří diplomaté budou muset opustit svou misi. Je mu předána nóta, kde je všechno stručně popsáno.“

O vyhoštění 18 ruských diplomatů, kteří byli identifikováni jako pracovníci ruských tajných služeb, rozhodl bývalý ministr zahraničních věcí Jan Hamáček. Podle jeho vlastního vyjádření se tak stalo „po poradě s prezidentem a premiérem“. Lze legitimně předpokládat, že vyhoštění diplomatů v závažných kauzách probíhá se souhlasem premiéra nebo vlády. Vyjádření Pavla Fischera, že je ministr zahraničních věcí v této věci suverén, se však dá interpretovat tak, že akt vyhošťování spadá v konečném důsledku do kompetence ministerstva zahraničních věcí. Tak tomu skutečně je a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Vídeňská úmluva o diplomatických stycích z roku 1961 je mezinárodní smlouvou, která kodifikuje (.pdf, str. 46) „základní formy vztahů mezi státy, tzn. zejména jejich bilaterální formu a podobu a dále výsady a imunity diplomatických misí a jejich personálu“. V čl. 9 odst. 1 je uvedeno, že stát, na jehož území působí diplomatická mise jiného státu (přijímající stát), může „kdykoliv a bez povinnosti uvést důvody pro své rozhodnutí“ označit kteréhokoliv člena diplomatické mise vysílajícího státu za nepřijatelného (tzv. persona non grata). Pokud je člen mise za takového označen, vysílající stát má podle okolností člena mise odvolat nebo ukončit jeho funkci. Neučiní-li tak, může jej přijímající stát odmítnout uznat za člena mise.

Vyhoštění členů diplomatické mise je v případě České republiky odpovědí na výbuch muničního skladu ve Vrběticích, při kterém zahynuli dva lidé. Podle vyšetřování BIS a dalších bezpečnostních složek státu za ním stojí dva členové ruské rozvědky GRU, proto je tento útok vnímán jako narušení svrchovanosti Česka jiným státem.

V nedávné minulosti byli podobně vyhoštěni ruští diplomaté z Velké Británie, tehdy šlo o odpověď na otravu dvojitého agenta Sergeje Skripala jedem novičok. Několik zemí Evropské unie a Spojené státy vyhostili ze solidarity ruské diplomaty působící na jejich území. Celkové číslo nakonec dosahovalo více než stovky vyhoštěných diplomatů.

V sobotu 17. dubna 2021 vystoupili vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD) a předseda vlády Andrej Babiš (hnutí ANO) na tiskové konferenci. Premiér oznámil, že podle zjištění českých tajných služeb byli do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích na Zlínsku v roce 2014 zapojeni ruští agenti. „Musím konstatovat, že existuje důvodné podezření o zapojení důstojníků ruské vojenské zpravodajské služby GRU, jednotky 29155, do výbuchu muničních skladů,“ uvedl na tiskové konferenci Andrej Babiš.

Z Česka bylo kvůli tomu vypovězeno 18 pracovníků ruské ambasády, kteří byli identifikováni jako členové ruských tajných služeb. Na opuštění země dostali tito zaměstnanci 48 hodin. Ruská federace v odvetném kroku vyhostila 20 členů české diplomatické mise, včetně zástupce velvyslance Luboše Veselého. Zaměstnanci české ambasády dostali na opuštění území Ruska „o něco více než 24 hodin“.

Senátor Pavel Fischer tedy uvádí správné údaje. Rusko v reakci na vyhoštění svých 18 diplomatů z ČR vyhostilo ze svého území více českých diplomatů, přičemž na opuštění země jim skutečně poskytlo méně času. Vyhoštěn byl navíc i zástupce velvyslance Vítězslava Pivoňky Luboš Veselý.

Rudolf Jindrák, ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky, se 20. července 2020 stal zmocněncem pro konzultace s Ruskem. Tato funkce byla zřízena mimo jiné ke koordinaci česko-ruských diskuzí týkajících se sporu ohledně sochy maršála Koněva. Tyto konzultace navrhlo Moskvě české Ministerstvo zahraničí již v květnu 2020, a to na základě česko-ruské smlouvy o přátelských vztazích a spolupráci.

Jindrák v červenci 2020 v rozhovoru pro Radiožurnál potvrdil, že na českou nótu navrhující setkání na nejvyšší úrovni Rusko neodpovědělo. Argumentoval také tím, že od doručení nóty v té době uběhl teprve týden, tudíž by nezaslání odpovědi nepřikládal žádný zvětšený význam.

V rozhovoru pro ČT24 Jindrák následně uvedl (video, čas 2:00–2:07), že Rusko alespoň představilo osobu, která se stane jeho partnerem při jednání. Jde o prvního náměstka ruského ministra zahraničí Vladimira Titova. 

K setkání nejvyšších představitelů státu, stejně tak jako k setkání Jindráka s Titovem doposud nedošlo. Jindrák toto v březnu 2021 odůvodnil nemožností cestovaní s ohledem na pandemii covidu-19. Později v reakci na dění okolo výbuchu muničního skladu ve Vrběticích uvedl: „Určitě si vůbec nedovedu představit, že bych se teď s kýmkoli z ruské strany scházel nebo měl nějaký jiný kontakt."

Pomník sovětského maršála Ivana Koněva byl na náměstí Interbrigády v Praze 6 odhalen 9. května 1980 u příležitosti 35. výročí osvobození Československa. V posledních letech sílily debaty jednak o roli maršála Koněva při osvobození, jednak o jeho pražském pomníku, který byl opakovaně terčem útoků vandalů. 12. září 2019 zastupitelstvo Prahy 6 rozhodlo (.doc) o nahrazení sochy maršála Koněva památníkem osvobození Prahy. V dubnu 2020 byla socha skutečně odstraněna a uložena v depozitáři.

Ruská strana již den po rozhodnutí zastupitelstva Prahy 6 uvedla, že se jedná o porušení smlouvy o přátelských vztazích a spolupráci z roku 1993, a pohrozila dalšími kroky. 

Na samotné odstranění sochy ruské ministerstvo zahraničí reagovalo protestní nótou. Bouřlivou odpovědí bylo také napadení české ambasády v Moskvě, za nímž stáli ruští extrémisté. Ruský ministr obrany Sergej Šojgu následně navrhl zákon, který by umožňoval trestní stíhání lidí, kteří Koněvovu sochu nechali odstranit.

Doplňme, že vzhledem k situaci se pod policejní ochranu dostali tři pražští politici, kteří otevřeně propagovali tvrdou reakci na ruské výhružky. Jednalo se o starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře, primátora Zdeňka Hřiba a starostu Řeporyjí Pavla Novotného.