Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože byť měl Kalousek vliv na konec obou uvedených politiků v jejich funkcích, základem jejich konce byly především kauzy, které se kolem nich přetřásaly. Dodejme, že nehodnotíme jejich závažnost či opodstatněnost. Zejména v případě Stanislava Grosse byla situace výrazně složitější, než že by "konec zavinil Kalousek".

Stanislav Gross, bývalý předseda vlády a ČSSD, opustil post předsedy vlády v dubnu 2005 po své rezignaci. Hlavním důvodem byla vládní krize, která byla způsobena jeho osobním skandálem, kdy nebyl jednak schopen doložit původ peněz (otevřela MF DNES), z nichž financoval své bydlení, a dále také fakt, že jeho manželka měla podnikat resp. získat půjčku s podnikatelkou, která vlastnila známý pražský nevěstinec (otevřel týdeník Respekt.)

V této době po řadě jednání vládu opustili ministři za KDU-ČSL (vládla koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU), jejímž byl Miroslav Kalousek tehdy předsedou. Sám ve vládě v tomto volebním období nezasedal.

1. dubna 2004 se konalo hlasování o nedůvěře vládě Stanislava Grosse, v němž vládu zachránila KSČM, která se jednotně zdržela hlasování. Lidovci již zde byli proti vládě. Kalousek během tohoto jednání vystoupil proti Grossovi velmi tvrdě. Uvedl např, jak dokládá stenozáznam z tohoto jednání:

" Dámy a pánové, málokdy se mi stalo, ač donedávna, do včerejška koaliční partner, abych souhlasil se slovy předsedy vlády tak téměř do puntíku, jak tady byla vyslovena. - Ano, je to pravda. Tato koalice se může pochlubit velikými úspěchy, tato koalice se může pochlubit obrovskou hodnotou, kterou vložila ku prospěchu občanů České republiky.
Pokud tomu tak je, řekl to pan premiér a já s tím souhlasím, pak se ptám, proč pan premiér tak obrovskou hodnotu klade na oltář své vlastní funkce, proč si to bere jako rukojmí. Tato vládní krize přece nevznikla jako ideový spor mezi politickými stranami, ale jako problém pana premiéra. A to, co jste tady řekl, je prostě pravda, prostřednictvím pana předsedajícího pane předsedo vlády, ale pokud si toto berete jako rukojmí a chcete to zničit proto, abyste zůstal ve funkci, pak si vám dovolím říci, že nemáte takovou hodnotu. I když na tu jednu misku vah vedle své vlastní osoby položíte i účetní hodnotu nevěstince paní Barkové, pořád nemáte takovou hodnotu! A není prostě fér brát osud České republiky jako rukojmí svých osobních problémů, protože pokud to uděláte, zůstane tady jenom opravdu ten bordel! A ten křesťanští demokraté nepodpoří. Děkuji."

Po sérii jednání nakonec Gross sám rezignoval (celou kauzu popisuje Sabina Slonková), místo něj nastoupil jako předseda vlády Jiří Paroubek (ve stejném koaličním půdorysu), následně jej nahradil i jako šéf sociálních demokratů. Paroubkova vláda získala důvěru 13. května 2005 a to i hlasy lidovců včetně Miroslava Kalouska.

V případě Stanislava Grosse je patrné, že KDU-ČSL pod vedením Miroslava Kalouska vystoupila po sérii Grossových skandálů s požadavkem na jeho rezignaci, nicméně primárním důvodem konce předsedy sociálních demokratů byla jeho nevysvětlená bytová aféra.

Miroslav Kalousek měl tedy na konec Stanislava Grosse v politice svůj vliv jako předseda koaliční strany, která se proti němu postavila, primární vina ovšem ležela na skandálech samotného Grosse, který nebyl schopen vysvětlit financování svého bytu a také podnikání své ženy.

Druhou zmiňovanou postavou, kterou měl Kalousek slovy Babiše popravit, je Alexandr Vondra. Vondra byl členem vlád Mirka Topolánka (jako ministr zahraničí v první a jako místopředseda pro evropské záležitosti v druhé) a také Petra Nečase (jako ministr obrany).

Během fungování na Ministerstvu obrany přišlo Ministerstvo financí (Finanční analytický útvar) pod vedením Miroslava Kalouska s objevem, že během českého předsednictví měl český stát kvůli špatným smlouvám tratit 150 milionů korun vůči firmě ProMoPro, po níž byla také pojmenována kauza, která stála za koncem Vondry v politice. Ten totiž měl předsednictví z pozice místopředsedy vlády pro evropské záležitosti ve 2. Topolánkově vládě na starosti. Média spekulovala, že šlo ze strany Kalouska o útok na Vondru z důvodu, že oba politici se střetli v oblasti koncepce vojenských nákupů a probíhaly mezi nimi veřejné spory.

Vondra nakonec rezignoval v listopadu 2012 po neúspěšných senátních volbách, když neobhájil svůj mandát.

V případě Alexandra Vondry měl Kalousek viditelný podíl na jeho budoucím pádu, když jemu podřízený útvar Ministerstva financí zveřejnil informaci, že Vondra nese podíl na kauze ProMoPro a na finančních ztrátách českého státu během českého předsednictví. Dodejme, že Vondra nebyl v kauze nikdy ani obviněn.

Sám Babiš Vondru a aféru ProMoPro v politickém boji sám využívá, i když nyní tvrdí, že jej "Kalousek popravil". V dubnu 2014 uvedl:

" Je to jedna z afér ODS, která tvrdila teďka, že se poučila, ale zase vidíme, že tam mají bílé koně z hlediska financování ODS."

V únoru 2016 napsal (Novinky.cz):

" Kdo z politiků kryl privatizaci a doprivatizaci MUS, OKD a dalších firem, kdo z politiků minulých dohlížel na vyvádění stamiliónů korun v kauze Promopro apod.?Na jednom kongresu ODS už to vypadalo tak, že si tam kmotři, loutkaři a velrybáři plácali na baru pětitisícovky na čelo a nechali se u toho fotit. Petr Nečas, který sliboval tento systém ukončit, ho ještě zdokonalil s tím, že jeho sekretářka a milenka vybírala vstupné k premiérovi, všimné a řídila celý stát."

Pavel Bělobrádek skutečně dle svých vlastních slov pro ČT vyzval Bohuslava Sobotku, aby zvážili s ministrem Chovancem podpis tzv. reorganizace Policie ČR, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Pavel Bělobrádek svůj postoj z ranního dohadovacího řízení mezi koaličními stranami popsal pro Českou televizi (čas 3:05). Uvedl:

" Já jsem vyzval pana premiéra, aby ještě zvážili s panem ministrem vnitra, zda sociální demokracie je ochotna převzít veškerou odpovědnost za kroky, které spolupodpisem ministra vnitra jsou plánovány (...) domnívám se, že by bylo rozumné, aby ještě zvážili ten podpis... "

Změna pro Liberecký kraj má ve svém předvolebním programu (.pdf, str. 28) uvedeno, že vytipují vhodné místo a zasadí se o vybudování jednotného sídla Zdravotnické záchranné služby. V Libereckém kraji již dnes existuje centralizované Zdravotnické operační středisko, které se před časem přemístilo do nové budovy " Pro nové operační řízení nakonec Liberecký kraj získal prostory v areálu Krajské nemocnice Liberec, v budově v Klášterní ulici. " Stavební úpravy začaly probíhat v létě 2014 a prostory byly uvedeny do provozu 1. února 2016. Centralizované Zdravotnická operační střediska mají však všechny kraje, jak dokládáme níže. Pokud má Zuzana Kocumová na mysli sloučení těchto středisek do jedné budovy, nejsme bohužel schopni ověřit, zda jsou jednotlivá zázemí v krajích rozdělena či nikoli. Výrok hodnotíme proto jako neověřitelný. Centralizovaná Zdravotnická operační střediska v ostaních krajích: Plzeňský kraj, Jihomoravský kraj, Kraj Vysočina, Moravskoslezský kraj, Zlínský kraj, Olomoucký kraj (záložka "přednemocniční neodkladná péče - operační středisko"), Středočeský kraj, Karlovarský kraj, Ústecký kraj, Pardubický kraj, Jihočeský kraj a Královohradecký kraj.

Podle stavebního zákona bude muset krajský úřad aktualizovat zásady územního rozvoje už po dvou letech. Nepodařilo se nám však zjistit, zda budou územní plánovači na příkaz obou ministerstev řešit i stav brněnské zóny.

Z § 28 odst. 1 stavebního zákona citujeme: „Pořizovatel průběžně aktualizuje územně analytické podklady na základě nových údajů o území a průzkumu území a každé 2 roky pořídí jejich úplnou aktualizaci.“ Kraj je tedy povinen připravit za dva roky podobný dokument znovu. Informace, že se měli jihomoravští úředníci v zásadách rozvoje zabývat na příkaz ministerstva pro místní rozvoj a ministerstva životního prostředí i brněnskou zónou, však není ve veřejných zdrojích dohledatelná.

Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Data Eurostatu o růstu HDP a nezaměstnanosti dávají Zdeňku Škromachovi za pravdu. Česká republika skutečně v těchto statistikách mezi zeměmi EU vyniká.

V meziročním srovnání růstu HDP za 4. čtvrtletí 2015 vychází Česká republika skutečně jako jedna ze zemí s nejrychlejším růstem. Rostla o 4 %, stejně rychle jako Polsko. Rychleji rostlo jen Irsko (9,3 %), Malta (5,8 %) a Švédsko (4,5 %).

Data za první čtvrtletí letošního roku ještě nejsou kompletní, ale ve výhledu na rok 2016 se počítá s odhadovanou hodnotou růstu 2.1 % za celý rok, což by znamenalo zpomalení růstu, zatímco mnoho dalších zemí má růst rychleji.

V březnu 2016 (zatím poslední publikovaná data) byla pak v Česku zaznamenaná i nejnižší nezaměstnanost ze všech zemí EU. Zatímco průměr evropské osmadvacítky byl 8,8% nezaměstnanost, v ČR to bylo 4,1 %.

Zavádění informačních systémů do fungování státní správy může přinášet mnoho komplikací. Místopředseda Bartošek odkazuje na asi nejznámější problematický IT projekt posledních let - centrální registr vozidel (CRV). Jak ukazují pozdější kontroly NKÚ, či samotného ministerstva dopravy, celý projekt provázela celá řada problematických jednání - od narychlo a špatně připraveného a řízeného projektu, nedostatečné technické infrastruktury a zkušenosti s propojením databází, až po problematiku financování a udržení kontinuity provozovatele.

Přesto nelze tvrdit, že každý budoucí IT projekt pro státní správu bude takto problematický. Například projekt datových schránek (DS) z roku 2009 měl sice z počátku problém s tím, že se subjekty včetně státní správy pozdě registrovaly do systému, což k vedlo k nemožnosti doručovat jim dokumenty. Dnes je ale systém DS, co se týče technického fungování a provozu, stabilní.

Dalším velkým projektem, který byl zprovozněn bez vážnějších problémů, byl například systém Základních registrů pro státní úřady z roku 2012.

Zavádění IT projektů ve státní správě, podobně jako u jiných takto rozsáhlých projektů, může ale i nemusí být spojeno s velkými komplikacemi. Podobně jako pan místopředseda tedy doufáme, že zavádění elektronické evidence tržeb (EET) bude bez komplikací a výrok hodnotíme jako pravdivý.

Výrok Jana Veleby hodnotíme na základě dat ŘSD jako pravdivý.

Podle přehledu analýzy (.pdf, str. 2) dat jednoho z největších inzertních serverů Sreality.cz z konce roku 2014 se ceny nemovitostí liší podle velikosti a lokality, ve které se nacházejí. Kraj Vysočina je druhým krajem s nejnižší cenovou relací v případě prodeje bytů 1+1. Cena bytů v tomto kraji se pohybuje průměrně kolem 610 000 Kč. V případě bytů 2+1 cena činí přibližně 861 000 Kč. V případě bytů o velikosti 3+1 nebo 4+1 už Kraj Vysočina mezi nejlevnější nepatří a v této analýze se řadí na čtvrtou pozici ve srovnání s ostatními kraji.

Je však třeba zmínit, že se podle informací hypoindexu ceny nemovitostí v roce 2016 zvýšily nejvíce právě na Vysočině a v Karlovarském kraji. Konkrétně o 13,5 % a 16,8 %

Situace ohledně platby advokátu Altnerovi je poněkud složitější. Přinejmenším jmenovaná částka ale více méně odpovídá - jde konkrétně o 18,5 milionu korun jako jistinu ("základ dluhu") a dalších 320 milionů korun jako smluvně ujednanou pokutu za nedodržení smluvní povinnosti. Částky se v médiích liší dle toho, zda započítávají příslušenství, náklady řízení atp.

Pravomocné rozhodnutí ve věci Altner versus Lidový dům padlo 11. dubna 2016, od té doby běžela ČSSD třídenní lhůta na zaplacení dlužné částky. Po 14. dubnu 2016 by pak Altner mohl částku soudně vymáhat. Pro tyto účely si strana vzala také úvěr. Zároveň však místo plnění Altnerovi začala strana postupně plnit jeho věřitelům, domnívaje se, že takto plní rozsudek, z čímž se však zcela neztotožnil obvodní soud pro Prahu 1, který o věci rozhodoval v prvním stupni.

Strana dle očekávání podala dovolání, přičemž Nejvyšší soud z tohoto důvodu odložil vykonatelnost rozhodnutí a není tedy doposud možno částku po ČSSD vymáhat, ačkoli je k její úhradě zavázána. Toto rozhodnutí však u Ústavního soudu advokát Altner dne 15. června 2016 napadl, na rozhodnutí ÚS si tak ještě notně počkáme. V mezidobí strana uhradila věřitelům 50 milionů korun v naději, že se částka na plnění dluhu započte.

Ve zkratce lze tedy říci, že ČSSD v současné chvíli využívá svého posledního opravného prostředku, přičemž legitimně získala odklad vykonatelnosti a nehrozí jí tedy prozatím exekuce. O ústavní stížnosti na tento krok doposud nebylo rozhodnuto, strana tedy jedná v souladu s aktuálním rozhodnutím soudu - je povinna zaplatit, díky odkladu vykonatelnosti (možnosti dluh vymáhat) však nikoli nezbytně okamžitě.

Čína oficiálně popírá, že by ocel prodávala pod cenou, podle neoficiálních údajů se tak však pravděpodobně děje. Levná ocel z Číny destabilizuje trh s ocelí a ohrožuje producenty z ostatních zemí.

Podle článku BBC Čína zvedla svoji produkci oceli v souvislosti s velkým hospodářským růstem v posledních 25 letech. V současnosti však dochází ke zpomalení růstu, domácí poptávka po oceli klesá. Čínská ocel je proto prodávána na mezinárodním trhu, a to za velmi nízké ceny. Na ocel je navázáno velké množství pracovních sil, Číně tak jde také o sociální stabilitu. Čína však oficiálně odmítá, že by ocel byla prodávána pod výrobní cenou.

Agentura Reuters uvádí, že někteří producenti prodávají ocel pod cenou (se ztrátou až 32 dolarů za tunu) a se ztrátou prodávají i na domácím trhu. Producenti oceli z různých regionů se spojují a vydávají společné protestní zprávy (.pdf), ve kterých uvádějí, že Čína způsobuje nadprodukci a destabilizuje trh. V této souvislosti lobují proti přidělení statutu tržní ekonomiky, protože neregulovaný prodej levné oceli by tyto společnosti poškodil ještě více. Předseda OECD Komise pro ocel se vyjádřil, že „selhání zastavení zakřivení trhu vyústí v subvence a přežívání státem podporovaných společností na úkor soukromých a výkonných společností, které operují v prostředí s minimální státní podporou“ (s. 1).