Přehled ověřených výroků

Výrok je označen jako pravdivý, protože 1. června 2015 byl poslancům rozeslán senátní návrh zákona (jako sněmovní tisk 499/0 (.pdf)), kterým se mění předpis 120/2001 Sb. (Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů). Tento návrh mimo jiné říká:

" V odstavci 2 se po vzoru naprosté většiny států Evropské unie zakotvuje do našeho právního řádu princip místní příslušnosti soudních exekutorů, a to v obvodu jednotlivých soudních krajů. Zkušenost s krajskou působností, resp. s působností ve vyšší správní jednotce, se ukázala jako nejlepší také u zahraničních soudních exekutorů, kde již princip teritoriality funguje." (s. 9)

Projednávání tohoto návrhu bylo navrženo na pořad 47. schůze (od 24. května 2016).

Interpretace Luďka Niedermayera o podpoře velkých firem z evropských fondů je hodnocena jako zavádějící. Je sice pravdou, že v rámci programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OP PIK), ve kterém se v aktuálním programovacím období rozděluje 117 miliard korun, byla navýšena alokace v prvních výzvách na 40 % pro velké podniky, v rámci celého programu ale musí být zachován limit 20 % podpory pro velké podniky - program je totiž primárně určen pro podporu malých a středních podniků. V rámci dalších výzev tedy budou tyto malé a střední podniky opět zvýhodněny na úkor těch velkých.

V rámci prvních výzev pro aktuální programovací období na roky 2014-2020 mohou nově velké firmy v dotačních programech Inovace, Potenciál, Úspory energie a ICT a sdílené služby vyčerpat až 40 % dostupné částky.

V lednu 2016 se objevily v médiích spekulace o tom, že Evropský úřad proti podvodům (OLAF) vyšetřuje možný střet zájmů při jednání o úpravě této alokace, která se na současných 40 % pro velké firmy zvýšila oproti původně požadovaným 20 %. Za navýšení měl lobbovat Petr Cingr, jeden z manažerů společnosti Agrofert, kterou vlastní ministr financí Andrej Babiš. Cingr je zároveň prezident Svazu chemického průmyslu a z této pozice prý navýšení také prosazoval.

Ministerstvo průmyslu a obchodu ale upřesnilo, že navýšení limitu alokací pro velké firmy se týká pouze prvního kola výzev s tím, že v celém programovacím období zůstane limit 20% alokace prostředků pro velké firmy zachován.

V porovnání s rakouskou úpravou český zákon o evidenci tržeb skutečně neobsahuje přímo výjimky pro nejmenší podnikatele, vláda si nicméně ponechala možnost svým nařízením z povinnosti evidence vyčlenit různé tržby. Je tedy na budoucím rozhodnutí politické reprezentace, zda povinnost evidence bude vztažena na všechny, či zda z ní budou někteří vyčleněni. Výrok je tedy hodnocen jako zavádějící.

Povinnost zaznamenávání plateb formou registračních pokladen platí v Rakousku od 1. ledna 2016. Na rozdíl od české úpravy, která bude účinná od 1. prosince 2016, se však nejedná o online pokladny, ale pouze o offline evidenci.

Dalším rozdílem je, že zatímco v Česku má evidence platit bez výjimky pro všechny, rakouská daňová reforma Steuerreformgesetz se omezuje na podnikatele s ročním obratem vyšším než 15 tisíc eur (§ 131 b). Podrobnosti zákona shrnuje studie Parlamentního institutu (.pdf), která srovnává úpravu evidence tržeb v různých zemích.

Česká úprava původně obsahovala odstavec, který zaručoval tříměsíční odklad podnikům s ročním obratem pod 2 miliony korun. Odstavec však byl tak nešikovně formulován, že při určitém výkladu nabízel možnost pro trvalou výjimku, během projednávání ve sněmovně byl tedy vypuštěn. Možnost trvalého vypuštění malých podniků z této povinnosti Andrej Babiš odmítl například ve svém projevu při projednávání zákona o EET v Senátu.

Již krátce po schválení zákona o elektronické evidenci tržeb přišel ministr zemědělství Marian Jurečka s návrhem na novelu zákona, která by od povinné elektronické evidence osvobodila prodejce na farmářských trzích. Tuto možnost již dříve ministerstvo odmítlo, je tedy otázka zda nyní minstr Babiš vyhoví svému koaličnímu kolegovi nebo dokonce zda vyslyší volání jednoho z opozičních lídrů Miroslava Kalouska na osvobození živnostníků s ročním obratem do 1 milionu korun.

Není ovšem pravdou, že by zákon o evidenci tržeb neobsahoval žádné výjimky. Některé vyloučené tržby upravuje §12 zákona, především ale zákon dává vládě možnost svým nařízením určit, kdo dál bude od povinnosti evidence osvobozen. Bod 4 paragrafu 12 konkrétně uvádí:

"Evidovanou tržbou nejsou také tržby, jejichž evidování běžným způsobem by znemožnilo nebo zásadně ztížilo plynulý a hospodárný výkon činnosti, ze které tato tržba plyne, pokud tuto překážku nelze odstranit evidováním tržeb ve zjednodušeném režimu. Tyto tržby stanoví nařízenímvláda."

Tedy některé výjimky z evidence koalice do zákona prosadila, a především uzákonila možnost, aby vláda svým nařízením určila, které tržby nebudou evidenci podléhat. Záleží to tedy na rozhodnutí aktuální politické reprezentace. Byť současný ministr financí trvá na tom, že evidovány mají být všechny tržby, není pravdou, že by v platné legislativě nebylo myšleno na možnost vyjmout některé sektory z této povinnosti.

Ve finálním hlasování o zákonu jako celku podpořili předlohu o ochraně zdraví před návykovými látkami všichni přítomní poslanci ČSSD i KDU-ČSL. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Většina středních škol ve Zlínském kraji má větší počet zájemců o strojírenské obory, než kolik studentů nakonec přijme. Margita Balaštíková (ANO) nemá tedy v tomto ohledu pravdu. Školy si z množství uchazečů mohou vybírat v souladu s postupy uvedenými ve školském zákoně.

Zlínský kraj zřizuje celkem 18 středních škol, které nabízejí některý ze strojírenských oborů.

Stejně jako u předchozího výroku Petra Navrátila, i zde odkážeme na statistiku z loňského roku (vypočítáno podle prvního odkazu), kde je patrný převis podaných přihlášek vůči kapacitě některých oborů.

U těch stěžejních, jako jsou Strojní mechanik (23-51-H/01), Obráběč kovů (23-56-H/01), Mechanik seřizovač (23-45-L/01) a Strojírenství (23-41-M/01), je patrný velký zájem ze strany žáků. Svůj podíl na tom může mít finanční podpora ze strany kraje pro ty, kteří se rozhodnou vyučit se, případně maturovat z oboru v oblasti strojírenství.

V čtyřletém srovnání se počet žáků vzdělávajících se ve strojírenských oborech značně proměnil. V roce 2007/2008 se jednalo o 3502 (.pdf, tab. č. 15) žáků, rok 2011/2012 zaznamenal snížení počtu zájemců o více než 1000, a to na 2381 (.pdf, str.78). Loňský školní rok se počty žáků opět navýšily na 3060 (.pdf, str. 101).

Ve druhém kole voleb do Senátu podpořili zástupce ANO skutečně kandidáti, kterým voliči přiřkli celkově třetí a čtvrté místo.

V prvním kole senátních voleb na Táborsku se na třetí pozici umístil starosta Tábora Jiří Fišer (navržen Starosty a hnutím Tábor 2020) a o příčku za ním Jindřich Bláha z ODS. Oba se vyslovili pro podporu Větrovského na sociálních sítích - Jan Fišer prostřednictvím tohoto příspěvku, kandidát ODS na svém facebookovém profilu.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ivo Valenta správně informuje o absenci noční pohotovosti ve Vsetíně. Ačkoli je obyvatelům Velkých Karlovic k dispozici ještě ostravská zubní pohotovost, stejně musí vážit cestu až za hranice Zlínského kraje.

Karlovicemi myslí senátor nejspíš obci Velké Karlovice ležící v okresu Vsetín, kde žije asi 2,5 tisíce obyvatel. V nočních hodinách přijímá dětské pacienty opravdu jen zlínská pohotovost, ve vsetínské ordinuje lékař každodenně jen do 22.00. Na mapě můžeme vidět, že to pro rodiče znamená urazit více než dvakrát větší vzdálenost.

Senátor také správně informuje o nedostupnosti noční stomatologické pohotovosti ve Zlínském kraji. Ve všech velkých nemocnicích jsou ordinace otevřeny jen přes den v dopoledních hodinách, ve Zlíně až do jedné hodiny odpolední. Obyvatelům kraje tedy nezbývá nic jiného, než podniknout cestu do Brna, Olomouce nebo Ostravy. Z Velkých Karlovic je to nejblíže do Ostravy, do Brna trvá cesta asi dvakrát tak déle.

Obyvatelé Karlovic nemusí na zubní pohotovost až do Brna, dostupnější je pro ně pohotovost v Ostravě. I tak označujeme výrok kandidáta Soukromníků s výhradami za pravdivý - občané zlínského regionu se totiž v nočních hodinách opravdu stomatologické pomoci nedohledají.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť Heger korektně popisuje Babišovy dopisy vůči prezidentovi České lékařské komory.

Andrej Babiš napsal prezidentovi ČLK Kubkovi již 2 otevřené dopisy. První z 8. dubna obsahuje skutečně formulace o neefektivnosti v českém zdravotnictví. Babiš doslova píše (.pdf, str. 3-4):

" Zdravotní péče je v České republice poskytována bezesporu na velmi vysoké úrovni, ovšem řízení a organizace celého systému vykazují řadu nedostatků, které vedou k plýtvání a způsobují to, že peníze, jejichž množství bude vždy omezené, nejsou vynakládány efektivně."

V dalším dopise (.pdf) z 25. dubna pak Babiš používá ostrá vyjádření vůči Kubkovi (tomu vytýká "pohodlné žití si v socialistickém modelu z daní druhých") i českému zdravotnictví. K němu pak obecně píše:

"Hlavním problémem našeho veřejného zdravotnictví je neefektivita, plýtvání a korupce." Vyjádřil se také ke svým investicím do reprodukčních center. Toto vyjádření odpovídá Hegerovu popisu, píše o své investici, centrálních nákupech i efektivitě společnosti, která kliniky zastřešuje.

Je také pravdou, že Babiš pomíjí poměrně vysoké náklady pro jednotlivé pacienty. Na webu společnosti FutureLife (do které Babiš investoval) je dostupný přehled klinik, které pod ni spadají. Ty také mají zveřejněn ceník jednotlivých úkonů.

Např. pražská klinika Iscare (.pdf) provádí různé úkony v ceně řádu stokorun až desítek tisíc. Brněnská klinika Reprofit (.pdf) pak nabízí služby, které stojí klienty jednotky tisíc, ale také částku přesahující 100 tisíc korun. Co se týká plastické chirurgie, tak i tímto oborem se zabývají kliniky pod hlavičkou společnosti FutureLife. Například Gyncentrum nabízí drobné úkony v řádech jednotek tisíc korun, ale také operace za desítky tisíc (např. operace prsou či liposukce).

Je tedy zjevné, že Babiš ve svém dopise Kubkovi skutečně vyčítá neefektivitu systému veřejného zdravotnictví a jako příklad dobrého fungování nabízí kliniky, do nichž investoval. Je také pravdou, že pomíjí v otázce financování značné náklady, které vznikají pro pacienty v souvislosti s jednotlivými úkony. Ministr financí tedy srovnává systém veřejného zdravotního pojištění s vybraným medicínským segmentem a pomíjí významný faktor - tj. platby pacientů. Výrok Leoše Hegera tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože Kopecký popisuje korektně jak formální nastavení zřizování uvedené komise, resp. odvolávání z ní, tak i správně popisuje, jak došlo k odvolání jeho osoby z jejího čela.

V Kraji Vysočina funguje v tomto období celkem 8 komisí rady kraje. Jednou z nich je i komise dopravní. Zřizují se na základě zákona o krajích. § 59 odst. 1, písm. d) uvádí:

„Radě je vyhrazeno zřizovat a zrušovat podle potřeby komise rady (dále jen„komise“), jmenovat a odvolávat z funkce jejich předsedy a členy.“

Zdeněk Kopecký byl skutečně v tomto volebním období předsedou Dopravní komise Kraje Vysočina. Z tohoto postu byl odvolán 30. září 2014. Na svém zasedání jej skutečně odvolala krajská rada pod Běhounkovým vedením.

Rada Kraje Vysočina na svém jednání 30. září 2014 na návrh Běhounkova náměstka Vladimíra Novotného o odvolání Kopeckého z postu předsedy dopravní komise jednala. Jednomyslně (tedy včetně hlasu samotného Běhounka) jej odvolala. To dokládá zápis ze zasedání (bod 79 jednání) krajské rady z daného dne.

Na následném jednání komise (9. října 2014) pak byli Kopecký a další členové o tomto již informováni, samotná komise v této věci nehlasovala ani nejednala. Zápis z tohoto jednání uvádí:

„Libor Joukl přivítal přítomné a informoval, že rada kraje na svém zasedání č. 28/2014 dne 30. 9. 2014 odvolala Zdeňka Kopeckého z funkce člena a předsedy dopravní komisea jmenovala do funkce předsedy dopravní komise Vladimíra Černého.“

Během voleb ještě zmíněný sponzor obviněný z korupce nebyl, po obvinění jeho chování hnutí odsoudilo a darované peníze mu vrátilo zpět na jeho účet.

Boj proti korupci skutečně Změna prosazuje dlouhodobě ve svém programu (.pdf), první část výroku tedy můžeme hodnotit jako pravdivou.

Dále se poslanec KSČM zmiňuje o podnikateli Tomáši Absolonovi, který jemu samotnému nabídl stotisícový úplatek, když pracoval jako ředitel záchranné služby Libereckého kraje.

Změna se od sponzora v následné tiskové zprávě distancovala a 16. září 2013 mu vrátila částku ve výši 30 tisíc korun, které spolku daroval Absolon v červnu 2012, tedy ještě před krajskými volbami (nemůžeme to však dokázat výpisem z transparentního účtu, kde lze naleznout jen záznamy od 15. února letošního roku). Aktuální příjmy na účtě také dokazují, že se Absolon svým příspěvkem zařadil mezi průměrné sponzory, nikoli velké, jak uvádí pan poslanec.

Absolon byl nakonec 24. dubna 2014 odsouzen k osmnáctiměsíčnímu podmíněnému trestu a k peněžní pokutě. Podle státního zástupce prý Absolon dokonce zvýšil svoji nabídku až na milion korun.

Změna pro Liberecký kraj nemohla před volbami tušit, že bude jeden z jejích sponzorů odsouzen za korupci, a vrácením sponzorského daru s mnohaměsíčním předstihem před odsouzením dala jasně najevo svůj postoj ke korupčnímu jednání.