Přehled ověřených výroků

Senát se možným protiústavním jednáním prezidenta Miloše Zemana zabýval v červenci 2019. Tehdy senátoři rozhodli o podání ústavní žaloby Senátu k Ústavnímu soudu, přičemž v neveřejném hlasování se pro návrh vyslovilo 48 ze 75 přítomných senátorů. Samotnou žalobu inicioval senátor Václav Láska, který ji se senátory připravil již koncem dubna. 

Senát v návrhu ústavní žaloby uvádí, že se prezident Zeman dopustil (.pdf, str. 3, 5–39) několika skutků, kterými podle Senátu hrubě porušil Ústavu (str. 39–56). Mezi uvedenými případy byla například nečinnost při jmenování či odvolání členů vlády nebo vystupování v rozporu s oficiální zahraniční politikou České republiky.

Senát proto Ústavnímu soudu v žalobě navrhl (.pdf, str. 59), aby rozhodl o tom, že se prezident Zeman jednáním, které dokument popisuje, „dopustil hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku”.

Návrh na ústavní žalobu nakonec neprošel Poslaneckou sněmovnou, kde pro návrh hlasovalo pouze 58 poslanců. Aby návrh doputoval k Ústavnímu soudu, muselo by pro něj hlasovat alespoň 120 poslanců.

Tomáš Garrigue Masaryk se v roce 1918 stal prvním československým prezidentem. Do roku 1935, kdy ze zdravotních důvodů ve svých 85 letech abdikoval, byl do této funkce zvolen celkem čtyřikrát.

V průběhu sedmnácti let ve funkci navštívil na svých prezidentských cestách více než 250 českých a slovenských obcí, některé opakovaně. Od května 1919 téměř každý rok podnikl několik cest do regionů s výjimkou let 1924–1925, 1927, 1932 a 1934–1935, kdy už jeho zdravotní stav nebyl dobrý. Na základě množství obcí, do kterých se během svých prezidentských let vydal, lze říci, že do regionů Masaryk cestoval poměrně často.

Několik regionů procestoval v roce 1921, kdy také podnikl první oficiální cestu na Moravu a Slovensko, a jen o několik obcí méně navštívil v červenci 1926. Tehdy ho uvítali v severních Čechách například v Novém Městě nad Metují, Hronově nebo Rychnově nad Kněžnou. V roce 1928 uskutečnil téměř 80 oficiálních návštěv obcí, z toho dvě do Brna. Naprostá většina z nich tehdy proběhla v rozmezí 13. až 24. června, jen 17. června 1928 například stihl navštívit 26 míst.

Cílem jeho poslední prezidentské návštěvy do regionů byly v červenci 1933 Hrušovany. Od jara 1934 se jeho zdravotní stav zhoršoval, Masaryk tak v roce 1935 abdikoval na úřad prezidenta a trvale se přesunul na zámek v Lánech, kde v září 1937 zemřel.

Miloš Zeman se již po zvolení do funkce prezidenta republiky v lednu 2013 ostře vymezil vůči vládě Petra Nečase a vyjádřil se pro předčasné volby. Ty Petr Nečas, jako tehdejší předseda vlády, označil za „ústavní puč“, přičemž podle Zemana měla možnost odvolání vyplývat z „extenzivního výkladu ústavy“.

Dodejme, že čl. 62 písm. a) Ústavy České republiky dává prezidentovi republiky pravomoc jmenovat, ale i odvolat předsedu vlády. K výkladu této části se v dané souvislosti vyjádřili i právníci, podle nichž Ústava bezpodmínečné odvolání premiéra prezidentem neumožňuje. Například ústavní právník Marek Antoš upozorňoval, že Ústavu je nutné číst jako celek, s poukazem na čl. 68 odst. 1, kde se píše, že „vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně“, nikoli tedy prezidentovi. 

Miloš Zeman se nakonec v té době o odvolání Petra Nečase nepokusil. Petr Nečas o několik měsíců později, 17. června 2013, rezignoval sám. Jeho rozhodnutí následovalo po zásahu policie na Úřadu vlády 13. června 2013, kdy byla zadržena jeho blízká spolupracovnice Jana Nagyová. Známý je tento případ jako tzv. kauza Nagyová, do níž byl zapleten také sám Petr Nečas. Později byl obviněn z korupce.

Informace o tom, že by prezident Zeman hrozil v červnu 2013 Petru Nečasovi odvoláním, veřejně dostupné zdroje neobsahují. Podle záznamů v mediálním archivu Newton Media se takováto vyjádření prezidenta v tehdejším tisku neobjevovala.

Petr Nečas tedy v červnu 2013 podal demisi, a to po zásahu policie na Úřadu vlády a zadržení Jany Nagyové. Miloš Zeman po svém zvolení zastával názor, že prezident má možnost odvolat předsedu vlády. V době vládní krize se nicméně o odvolání tehdejšího premiéra Nečase nepokusil, ani jím veřejně nehrozil. Výrok Jaroslava Bašty z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Jaroslav Bašta v předvolební debatě zmiňuje (video, čas 17:20) situaci z roku 2013, kdy Petr Nečas rezignoval na post premiéra. Právě v této spojitosti pak mluví o tom, že podle něj Nečasova vláda měla ve Sněmovně podporu 118 hlasů, zatímco ta nynější má podporu jen 108 poslanců.

Současná vláda

Nynější vláda Petra Fialy požádala o vyslovení důvěry 13. ledna 2022. Pro se vyslovilo 33 ze 34 poslanců ODS (Pavel Staněk byl ze schůze omluven), všichni 4 poslanci za Pirátskou stranu, 23 poslanců KDU-ČSL, 32 poslanců STAN (omluvena byla Hana Naiclerová) a 14 poslanců TOP 09. Dohromady se jedná o 106 poslanců, zbylí 2 vládní poslanci, kteří byli z jednání omluveni, jsou nicméně členy poslaneckých klubů vládních stran. Proti vyslovení důvěry byli poslanci hnutí ANO a SPD.

Nečasova vláda

Vládu Petra Nečase, která se skládala (.pdf) z ODS, TOP 09 a Věcí veřejných, jmenoval tehdejší prezident Václav Klaus v červenci 2010. O důvěru následně požádala Poslaneckou sněmovnu 10. srpna 2010. Z tehdejších poslanců se pro důvěru vyslovili všichni poslanci ODS (53 hlasů), TOP 09 (41 hlasů) a Věcí veřejných (24 hlasů). Proti důvěře se vyslovili poslanci KSČM a ČSSD. Nečasův kabinet se tak v té době opíral o 118 hlasů.

Tato podpora ovšem nezůstala konstantní po celou dobu vlády. Po odchodu části poslanců z Věcí veřejných, kteří později založili stranu LIDEM, a po vypovězení koaliční smlouvy se v dubnu 2012 při hlasování o důvěře vládě zmenšila vládní většina na 105 hlasů. Věci veřejné v Nečasově kabinetu nahradilo LIDEM.

V lednu 2013 při hlasování o nedůvěře vládě, které vyvolala ČSSD kvůli Nečasovu podpisu pod amnestií Václava Klause, vládu podpořilo 97 ze 189 přítomných poslanců. Jednalo se o všech 49 přítomných členů ODS, 37 členů TOP 09 a také 11 bývalých poslanců Věcí veřejných a ODS. Dalších 5 poslanců ODS a TOP 09 tehdy nebylo přítomných, s jejich hlasy by mohla mít vláda podporu 102 poslanců. Pro úplnost doplňme, že i kdyby vládu podpořili další 4 nezařazení poslanci, kteří tehdy byli omluveni nebo nehlasovali, a kteří byli dříve členy VV (Milan Šťovíček, Kristýna Kočí) nebo ODS (Radim Fiala, Roman Pekárek), jednalo by se nanejvýš o 106 poslanců.

Doplňme, že v červnu 2013 se po razii na Úřadu vlády, kdy policie zadržela např. Nečasovu spolupracovnici Janu Nagyovou, pokusila opoziční ČSSD vyvolat hlasování o nedůvěře. K tomu už ale nedošlo, protože se část ODS postavila proti Petru Nečasovi, který se v reakci na to rozhodl podat demisi.

Závěr

Je pravda, že současné vládní strany mají dohromady 108 poslanců. Při hlasování o vyslovení důvěry podpořilo kabinet Petra Fialy všech 106 přítomných poslanců vládních stran. V roce 2013, o kterém Jaroslav Bašta ve spojitosti s vládní krizí a demisí Petra Nečase mluví, už Nečasův kabinet neměl podporu 118 poslanců, jako tomu bylo na začátku mandátu v roce 2010. V dubnu 2012 ji při hlasování o důvěře podpořilo jen 105 poslanců, což je méně než počet poslanců nynějšího Fialova kabinetu. Podporu výrazně nižší než 118 poslanců měla vláda Petra Nečase i při hlasování v lednu 2013. Z těchto důvodů proto výrok Jaroslava Bašty hodnotíme jako nepravdivý.

Poslanec Jaroslav Bašta (SPD) hovoří o podzimu 2021, kdy byl prezident Miloš Zeman hospitalizován kvůli komplikacím souvisejícím s jeho chronickým onemocněním.

Nejprve uveďme, že Miloš Zeman byl převezen do Ústřední vojenské nemocnice 10. října 2021 (tedy den po skončení voleb do Poslanecké sněmovny). V krátkém čase se jednalo o Zemanovu druhou hospitalizaci.

Senátor a tehdejší předseda Stálé komise Senátu pro ústavu Zdeněk Hraba (nyní nestr. za STAN) již 11. října 2021 avizoval, že se tato komise sejde, aby kvůli zdravotnímu stavu prezidenta Zemana vyřešila další postup. Hospitalizace prezidenta Zemana totiž tehdy vyvolala otázky ohledně jmenování nové vlády.

Senátní komise pro Ústavu podpořila 19. října 2021 aktivaci ústavního článku 66, kterým by byl prezident dočasně zbaven některých pravomocí. Tyto pravomoci by se převedly do rukou premiéra a předsedy Poslanecké sněmovny.

Senát nicméně článek 66 nakonec neaktivoval a jeho aktivaci podmínil případným zhoršením zdravotního stavu Miloše Zemana.

Prezident Zeman v únoru 2022 označil toto jednání Senátu za pokus o puč. Jmenovitě přitom zmínil předsedu Senátu Miloše Vystrčila a senátora Pavla Fischera. Zmiňme, že Miloš Vystrčil nařčení odmítl s odůvodněním, že pouze dodržoval Ústavu. Podobně se tehdy vyjádřil i Pavel Fischer, který uvedl, že kroky horní komory představovaly ústavní kontrolu. Oba zmínění senátoři se také hájili tím, že jejich postup plynul z nedostatku informací o zdravotním stavu prezidenta.

Miloš Zeman tedy skutečně obvinil některé senátory – konkrétně předsedu horní komory Miloše Vystrčila a senátora Pavla Fischera – z pokusu o puč. Stalo se tak kvůli úvaze Senátu aktivovat článek 66 Ústavy, který by v době Zemanovy hospitalizace dočasně převedl prezidentovy pravomoci na ostatní ústavní činitele. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Čínská lidová republika v posledních desetiletích skupuje či si pronajímá oblasti na pobřeží Indického i Tichého oceánu. V těchto logisticky významných oblastech pak buď staví samotné přístavy, nebo v již existujících přístavech buduje hlubokomořské terminály, jak je tomu například na Srí Lance, v Pákistánu, Barmě či v Bangladéši. Velký podíl má Čína také na pobřeží Kambodži, menší podíly v některých přístavech na středomořském pobřeží Afriky.

Co se týče Evropských přístavů, čínská národní společnosti Cosco již v roce 2016 odkoupila od Řecka přístav Pireus. Kromě Řecka získala Čína podíly také v přístavech ve Francii, Španělsku, Itálii, Nizozemsku či Belgii. V říjnu roku 2022 pak bylo rozhodnuto, že německá vláda umožní čínské společnosti Cosco odkoupit čtvrtinu přístavu v Hamburku. A to i přesto, že Evropská komise Německo před tímto počínáním varovala.

Čína tak v posledních letech skutečně skupuje či si alespoň pronajímá části přístavů na území asijských, afrických i evropských států. Výrok Marka Hilšera tak hodnotíme jako pravdivý.

Během minulého roku došlo nejen na českém, ale i na celoevropském trhu k nedostatku některých léků. Jedná se zejména o antibiotika, léky pro děti na srážení horečky nebo o nejprodávanější léčebné přípravky jako Panadol a Ibalgin. Viceprezident České lékárnické komory Martin Kopecký 4. ledna 2023 uvedl, že nedostatek některých léků potrvá zřejmě celou zimu. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek o několik dní později připustil, že problémy s dostupností léků mohou přetrvávat „celý rok“.

Příčin současné situace je podle Státního úřadu pro kontrolu léčiv (SÚKL) více. Jako nejčastější důvod nedostatku léků zmiňuje „výpadek ve výrobě a zpoždění dodávek“, někdy je to také zvýšená poptávka. Důvodem snížené dostupnosti některých léků je podle Kopeckého mj. přerušení dodávek z Číny.

Ředitel České asociace farmaceutických firem (ČAFF) Filip Vrubel již dříve uvedl, že většinu surovin pro výrobu léků Evropa včetně Česka dováží právě z Číny a Indie. „Celý evropský trh s léky je z velké části závislý na levné výrobě zejména v Číně a Indii,“ popisoval (.pdf) v listopadu 2022 důvody snížené dostupnosti léků. V lednu tohoto roku se podobně vyjadřovala např. ekonomka Jana Matesová. „Evropské farmaceutické firmy vyrábějí většinu důležitých složek léčiv v Indii. Jde o těžkou chemii, a protože ji v Evropě nechceme kvůli znečišťování prostředí, tak ji firmy odsunuly do Indie a Číny,“ řekla pro Český rozhlas.

Bezpečnostní rada státu je pracovním orgánem vlády, který se zabývá otázkami bezpečnosti České republiky a přípravou návrhů opatření k jejímu zajišťování. Radu tvoří předseda vlády a někteří ministři (.pdf). Ústavní zákon o bezpečnosti ČR dává prezidentovi právo „účastnit se schůzí Bezpečnostní rady státu, vyžadovat od ní a jejích členů zprávy a projednávat s ní nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti“.

Vojenským přidělencem má pak Josef Středula zřejmě na mysli náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky, jenž je prezidentovi přímo podřízen. Vojenská kancelář zajišťuje a koordinuje činnosti související s výkonem pravomocí prezidenta republiky jako vrchního velitele ozbrojených sil a plní úkoly spojené s řízením Hradní stráže. Mezi úkoly Vojenské kanceláře patří například i zabezpečení a provádění „analytické a informační podpory prezidenta republiky v oblasti zabezpečování obrany České republiky“.

Vláda Petra Fialy se ve svém programovém prohlášení z ledna 2022 zavázala k navyšování výdajů na obranu tak, aby dosáhly 2 % hrubého domácího produktu (HDP) v rozpočtu na rok 2025. Petr Fiala nicméně v loňském květnu po jednání s expertním týmem prezidenta Miloše Zemana oznámil, že tohoto cíle chce jeho kabinet dosáhnout již v roce 2024. Tento příslib pak zopakoval také v září 2022 po jednání s ministryní obrany Janou Černochovou (ODS).

Fialův kabinet na jednání, které se konalo 4. ledna letošního roku, schválil návrh zákona o financování obrany. Podle předsedy vlády je jedním z cílů této legislativy „právně zakotvit povinnost dodržet závazek ročního podílu výdajů na obranu státu na úrovni dvou procent HDP.“ Zákon má být účinný od 1. července 2023 (.docx, str. 5) a vztahovat by se tak měl už na rozpočet pro rok 2024.

Zmiňme, že závazek vynakládat 2 % HDP na obranu vychází z dohody členských států NATO z roku 2006. Jak lze vidět na následujícím grafu, Česko tento podíl na obranu naposledy vynaložilo v roce 2005.

Vláda Petra Fialy tedy skutečně vytyčila cíl alokovat 2 % HDP na obranu již na rok 2024. K uskutečnění tohoto plánu navíc schválila návrh zákona o financování obrany. Takto vysoký podíl HDP byl na obranu vynaložen naposledy v roce 2005. V roce 2024 by se tak opravdu jednalo o dosažení tohoto závazku „po dlouhé době“. Výrok Josefa Středuly proto hodnotíme jako pravdivý.

Tomáš Zima ve výroku mluví o účinných látkách, které jsou klíčové pro výrobu léčivých přípravků. Dle stanoviska (.docx, str. 3) Výboru Evropského parlamentu pro průmysl, výzkum a energetiku z června 2020 nebo dle usnesení (odst. U) Evropského parlamentu ze září 2020 se 60 až 80 % účinných látek pro léčivé přípravky vyrábí mimo Evropskou unii, zejména v Číně a Indii.

Další materiály Evropského parlamentu zmiňují, že podle Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA) pochází 40 % koncových léčivých přípravků prodávaných v EU ze třetích zemí a „80 % účinných látek“ se vyrábí právě v Číně a Indii. V rámci celosvětové produkce jsou tyto země odpovědné např. za produkci 60 % paracetamolu, 90 % penicilinu a 50 % ibuprofenu. Evropský parlament dále uvádí (odst. U), že v roce 1990 odpovídal celkový podíl těchto zemí pouze 20 % a k jeho následnému navýšení došlo kvůli „často nižším nákladům na práci a méně přísným environmentálním normám“.

Evropská komise rozděluje ve svém podkladovém materiálu (.pdf) účinné látky do dvou kategorií (.pdf, str. 1): První kategorií jsou takzvané generické účinné látky. Ty se vyznačují expirací patentů, mohou tak být legálně vyráběny kdekoliv na světě. Právě proto je nyní jejich výroba z důvodu nižších nákladů na výrobu umístěna v zemích mimo Evropskou unii. Druhým typem jsou takzvané inovativní účinné látky, které slouží k výrobě nových a pokročilých léčiv. Ty jsou ve větší míře vyráběny v zemích Evropské unie (.pdf, str. 1). K výrobě jsou ovšem používány především zdroje, které pochází ze zemí ležících mimo Evropskou unii.

Na skutečnost, že se výroba účinných látek přesouvá z Evropy do Asie, v minulosti upozornila například zpravodajská agentura Reuters nebo platforma Pharmaoffer.com, která se zaměřuje na obchodování s účinnými látkami. V září 2021 na svém webu uvedla, že např. v 70. a 80. letech vyráběla Evropa velké množství účinných látek a prekurzorů potřebných k jejich výrobě. „Evropa byla na jiných zemích závislá jen ze 30 až 40 %, zatímco dnes je to téměř 80 %,“ popisuje situaci web. Evropské země jsou podle něj v tomto případě ze 74 % závislé na Asii.

Podle informací Evropské agentury pro léčivé přípravky se tedy v Číně a Indii skutečně vyrábí 80 % účinných látek prodávaných v Evropě. V minulosti byl tento podíl menší, výroba se do těchto zemí přesouvá kvůli nižším nákladům a méně přísným environmentálním normám. Výrok Tomáše Zimy proto hodnotíme jako pravdivý.