Podle poslední zprávy Evropské komise z roku 2008 Čína kritéria tržní ekonomiky nesplňovala, i když mířila k většímu podílu tržního hospodářství.

Podle nařízení Rady (.pdf, s. 5 článek 2 odstavec 7 písmeno c) o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, jsou kritérii pro uznání země jako tržní ekonomiky:

- společnosti rozhodují o ceně, nákladech a vstupech na základě tržních signálů odrážejících nabídku a poptávku a bez zásadních zásahů státu v této záležitosti, přičemž náklady nejdůležitějších vstupů se v zásadě zakládají na tržní hodnotě,

- společnosti vedou jednoznačné a jasné účetnictví prověřené nezávislými auditory v souladu s mezinárodní­mi účetními standardy a používané ve všech oblastech,

- výrobní náklady a finanční situace společností nepodlé­hají podstatnému zkreslení způsobenému bývalým systémem netržního hospodářství, zejména pokud jde o odpisy aktiv, jiné odpisy, směnný obchod a zaplacení započtením,

- společnosti podléhají právní úpravě úpadku a vlastnictví, která zaručuje právní jistotu a stabilitu pro fungování společností, a

- měnové přepočty se provádějí podle tržních směnných kursů.

Poslední zkoumání stavu čínské ekonomiky vzhledem ke statutu tržního hospodářství provedla Evropská komise na žádost Číny v roce 2008. Z reportu (.pdf, s. 26) vyplývá, že čínská ekonomika nesplňuje žádnou z klíčových podmínek a nemůže být zatím považována za tržní. Je však patrný postup směrem k tržní ekonomice a některé nedávné (rozuměj v roce 2008) reformy, např. daňového systému, by mohly zemi posunout dále tímto směrem.

Pokud jde o kritérium nezasahování státu, podle zprávy je patrný trend odklonu čínského státu od zásahů do ekonomiky (s. 12), na druhou stranu však přetrvávala např. restrikce ve vývozu, čímž docházelo k umělému snižování cen některých produktů a také ovlivňování celosvětového trhu s těmito produkty (s. 7).

Čínská ekonomika je podle článku Xuepeng Liu z Chin Research Center nicméně také charakteristická velkým rozsahem státem vlastněného majetku a problémem tzv. "červeného" kapitalismu: "symbiózou mezi velkým byznysem a vysokými vládními úředníky, jejich delegáty či členy rodiny." To podporuje korupční prostředí a působí proti posilování role volného trhu.

Interpretace Luďka Niedermayera o podpoře velkých firem z evropských fondů je hodnocena jako zavádějící. Je sice pravdou, že v rámci programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OP PIK), ve kterém se v aktuálním programovacím období rozděluje 117 miliard korun, byla navýšena alokace v prvních výzvách na 40 % pro velké podniky, v rámci celého programu ale musí být zachován limit 20 % podpory pro velké podniky - program je totiž primárně určen pro podporu malých a středních podniků. V rámci dalších výzev tedy budou tyto malé a střední podniky opět zvýhodněny na úkor těch velkých.

V rámci prvních výzev pro aktuální programovací období na roky 2014-2020 mohou nově velké firmy v dotačních programech Inovace, Potenciál, Úspory energie a ICT a sdílené služby vyčerpat až 40 % dostupné částky.

V lednu 2016 se objevily v médiích spekulace o tom, že Evropský úřad proti podvodům (OLAF) vyšetřuje možný střet zájmů při jednání o úpravě této alokace, která se na současných 40 % pro velké firmy zvýšila oproti původně požadovaným 20 %. Za navýšení měl lobbovat Petr Cingr, jeden z manažerů společnosti Agrofert, kterou vlastní ministr financí Andrej Babiš. Cingr je zároveň prezident Svazu chemického průmyslu a z této pozice prý navýšení také prosazoval.

Ministerstvo průmyslu a obchodu ale upřesnilo, že navýšení limitu alokací pro velké firmy se týká pouze prvního kola výzev s tím, že v celém programovacím období zůstane limit 20% alokace prostředků pro velké firmy zachován.

V porovnání s rakouskou úpravou český zákon o evidenci tržeb skutečně neobsahuje přímo výjimky pro nejmenší podnikatele, vláda si nicméně ponechala možnost svým nařízením z povinnosti evidence vyčlenit různé tržby. Je tedy na budoucím rozhodnutí politické reprezentace, zda povinnost evidence bude vztažena na všechny, či zda z ní budou někteří vyčleněni. Výrok je tedy hodnocen jako zavádějící.

Povinnost zaznamenávání plateb formou registračních pokladen platí v Rakousku od 1. ledna 2016. Na rozdíl od české úpravy, která bude účinná od 1. prosince 2016, se však nejedná o online pokladny, ale pouze o offline evidenci.

Dalším rozdílem je, že zatímco v Česku má evidence platit bez výjimky pro všechny, rakouská daňová reforma Steuerreformgesetz se omezuje na podnikatele s ročním obratem vyšším než 15 tisíc eur (§ 131 b). Podrobnosti zákona shrnuje studie Parlamentního institutu (.pdf), která srovnává úpravu evidence tržeb v různých zemích.

Česká úprava původně obsahovala odstavec, který zaručoval tříměsíční odklad podnikům s ročním obratem pod 2 miliony korun. Odstavec však byl tak nešikovně formulován, že při určitém výkladu nabízel možnost pro trvalou výjimku, během projednávání ve sněmovně byl tedy vypuštěn. Možnost trvalého vypuštění malých podniků z této povinnosti Andrej Babiš odmítl například ve svém projevu při projednávání zákona o EET v Senátu.

Již krátce po schválení zákona o elektronické evidenci tržeb přišel ministr zemědělství Marian Jurečka s návrhem na novelu zákona, která by od povinné elektronické evidence osvobodila prodejce na farmářských trzích. Tuto možnost již dříve ministerstvo odmítlo, je tedy otázka zda nyní minstr Babiš vyhoví svému koaličnímu kolegovi nebo dokonce zda vyslyší volání jednoho z opozičních lídrů Miroslava Kalouska na osvobození živnostníků s ročním obratem do 1 milionu korun.

Není ovšem pravdou, že by zákon o evidenci tržeb neobsahoval žádné výjimky. Některé vyloučené tržby upravuje §12 zákona, především ale zákon dává vládě možnost svým nařízením určit, kdo dál bude od povinnosti evidence osvobozen. Bod 4 paragrafu 12 konkrétně uvádí:

"Evidovanou tržbou nejsou také tržby, jejichž evidování běžným způsobem by znemožnilo nebo zásadně ztížilo plynulý a hospodárný výkon činnosti, ze které tato tržba plyne, pokud tuto překážku nelze odstranit evidováním tržeb ve zjednodušeném režimu. Tyto tržby stanoví nařízenímvláda."

Tedy některé výjimky z evidence koalice do zákona prosadila, a především uzákonila možnost, aby vláda svým nařízením určila, které tržby nebudou evidenci podléhat. Záleží to tedy na rozhodnutí aktuální politické reprezentace. Byť současný ministr financí trvá na tom, že evidovány mají být všechny tržby, není pravdou, že by v platné legislativě nebylo myšleno na možnost vyjmout některé sektory z této povinnosti.

Ve finálním hlasování o zákonu jako celku podpořili předlohu o ochraně zdraví před návykovými látkami všichni přítomní poslanci ČSSD i KDU-ČSL. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Co se týká ekonomického výkonu, Česká republika skutečně od roku 2013 dosahuje lepších čísel. Vycházíme z dat Eurostatu za roky 2013-15 a aktuální makroekonomické predikce Ministerstva financí České republiky.

2013201420152016Růst HDP -0,5 2,0 4,2 2,5

Výběr daní se skutečně průběžně od roku 2013 zvyšuje, roste i výběr pojistného.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože legislativní návrhy směrem k inkluzi neobsahovaly zrušení praktických škol.

O tom, že by novela měla rušit praktické školy, informoval v září 2015 iDNES.cz. Na tento článek reagovala obecně prospěšná společnost EDUin, která ve své tiskové zprávě takové tvrzení zpochybnila. Dokonce tvrdí, že původní návrh neměl tyto školy rušit, pouze měla být: „zrušena příloha rámcového vzdělávacího programu pro lehce mentálně postižené děti a nahrazena podpůrnými opatřeními a individuálními vzdělávacími plány pro tyto děti“.

Ministryně školství Kateřina Valachová odmítla, že by se měly takové školy rušit, a ztotožnila se tedy s výše uvedeným názorem společnosti EDUin. Zároveň z původního návrhu (.pdf) nelze vyčíst nic, co by mělo naznačovat rušení speciálních škol.

Nadace Open Society Fund, která připravila dokument (.pdf, str. 3), jenž shrnuje změny způsobené novelou zákona, uvádí, že zmíněný rámcový vzdělávací program se sice ruší, ale ne bez náhrady. Současně také uvádí, že školy se díky této nové verzi RVP (.pdf) mohou transformovat na běžné základní školy nebo mohou zůstat školami pro žáky s mentálním postižením.

Není tedy pravda, že by (ať už z prvotního návrhu, nebo ze schváleného) mělo vyplývat rušení speciálních škol.

Výrok je hodnocen, jako neověřitelný, protože i přes výklad ministerstva vnitra, existuje možnost, že se situace ohledně výkladu bude muset řešit před soudem.

Zákon o volbách do zastupitelstev obcí č.491/2001 sb. neřeší ve své části o volitelnosti institut státní služby. Je tedy opravdu možné, aby paní Drábová byla ve funkci neuvolněné místostarostky obce Pyšely.

Podobně se k místům zastupitelů pro obec či kraj vyjadřuje i zákon č.234/2014 sb. o služební poměru. Ten jen taxativně vymezuje pozice neslučitelné s přijetím do služebního poměru státního zaměstnance v §33. Neřeší tedy již ty osoby, které ve služebním stavu jsou.

Jediným zákonem, který nějakým způsobem hovoří neslučitelností funkcí je zákon o volbách do zastupitelstev krajů č.130/2000 sb.. Ten byl novelizován v dubnu 2016, i když je pasáž o neslučitelnosti stejná jak ve znění z roku 2000, a je tedy otázkou zda mluvit o modernosti zákona v této záležitosti jak tvrdí ministr Chovanec. Ve své novele řeší právo volit §5, neslučitelnost funkcí pak bod 2 tohoto paragrafu:

(2) Funkce člena zastupitelstva kraje je neslučitelná:

• a)s funkcí vykonávanou na ministerstvu, jiném ústředním orgánu státní správy nebo na orgánu státní správy s celostátní působností, obsazovanou volbou, jmenováním nebo ustanovováním
• b)s funkcí vykonávanou zaměstnancem kraje, zařazeným do krajského úřadu, zaměstnancem obce, zařazeným do obecního úřadu, nebo zaměstnancem jiného než ústředního orgánu státní správy, nejde-li o orgán s celostátní působností, jsou-li tyto funkce obsazovány volbou, jmenováním nebo ustanovováním
• c)s funkcí statutárního zástupce právnické osoby zřízené nebo založené krajem, anebo v níž má kraj majetkovou účast.

Podstatou současného sporu je právě rozpor mezi zákonem o volbách do zastupitelstev krajů, který slučitelnost funkcí neumožňuje a který by podle stanoviska ministerstva vnitra měl mít přednost před novějším zákonem o státní službě, který slučitelnost státní služby a zastupitele nezakazuje pro osoby, které již ve služebním stavu jsou.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože v současné době existují minimálně dva výklady těchto dvou zakonů, a je pravděpodobné, že se o soulad obou norem bude muset pokusit soud, jak naznačují někteří advokátní experti jako např. Pavel Mates.

Dle vyjádřeníministra Chovance byl pan prezident tím, který rovnal spor mezi oběma ministry. Prezident jim při jejich setkání na Hradě věnoval šachové hodiny, kterými chtěl zdůraznit vážnost nastalé situace. Babiš i Chovanec následně souhlasili se vznikem Finanční policie.

Výrok Jiřího Pospíšila je pravdivý, a to v obou dílčích aspektech hodnocení.

1. Čína skutečně nesplňuje podmínky EU pro to, aby mohla být označována za tržní ekonomiku. Podrobné zdůvodnění je možné nalézt v Demagogem ověřené debatě ministra Jana Mládka s ekonomem Luďkem Niedermeyerem ZDE.

2. Česká televize cituje vyjádření Jiřího Ovčáčka, podle kterého " pan prezident podporuje udělení statutu tržní ekonomiky Čínské lidové republice. Je třeba si uvědomit, že Čína v tuto chvíli tržní ekonomikou už fakticky je ".

Ačkoliv tedy prezident Zeman (pokud vyjádření jeho mluvčího budeme považovat za autentické vyjádření prezidentových názorů) nehovoří přímo o podmínkách EU, čínskou ekonomiku skutečně za tržní považuje.

Nepodařilo se nám doložit čísla, o kterých Miloš Zeman mluví. Výrok tedy zůstává neověřitelný.

Předně, metodiky pro výpočet nezaměstnanosti se liší: podle statistik Ministerstva práce a sociálních věcí bylo k 31. srpnu 2016 nezaměstnaných 388,5 tisíc, což by přibližně odpovídalo proklamovaným “necelým 400 tisícům.” MPSV však nemonitoruje nebo nezveřejňuje počet osob, které pracovat mohou, leč nechtějí. Sám Zeman říká, že čerpá z “odborných odhadů,” ty se nám však nepodařilo vypátrat. Jisté indicie poskytuje Analýza vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v roce 2015. Informuje například, že až 130,4 tisíc osob nepracuje, údajně pracovat chce, ale práci aktivně nevyhledávají. Ke zmiňovaným 80 % to je však stále ještě daleko.

Jiná je metodika ČSÚ, která v srpnu letošního roku udávala 209,7 tisíc nezaměstnaných (metodika ČSÚ počítá s tím, že započítaný člověk musí aktivně hledat práci a být schopen nastoupit do dvou týdnů). Podle ní tedy dalších 126 tisíc osob nepracuje a práci ani aktivně nehledá (nesplňují podmínky pro nezaměstnané), ale přitom uvádějí, že by pracovat chtěli. “Většina osob,které by chtěly pracovat, však nemůže ihned nastoupit do případného zaměstnání.” Podle ČSÚ je také momentálně osob nezaměstnaných déle než jeden rok 91,2 tisíc, z toho však nelze vyvodit jejich nechuť k práci.

Co se týče osob se zdravotním postižením a matek samoživitelek, nezaměstnaných osob se zdravotním postižením bylo v srpnu 2016 v evidenci Úřadu práce 55 410. To tvoří 14,3 % z celkového počtu nezaměstnaných. Obdobná aktuální data týkající se samoživitelek nejsou dostupná.

Ani jeden z těchto ukazatelů bez dalšího nedokazuje, že by 80 % nezaměstnaných nechtělo pracovat, výrok tedy zůstává neověřitelný.