Tento výrok můžeme označit jako pravdivý.

Na začátku roku žilo (.xls) v Kraji Vysočina 509 475 obyvatel. Po prvním pololetí, tedy k 30. červnu, jich zde žilo 509 155. Rozdíl tedy činí 320 obyvatel.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, šlo o článek velkého německého deníku Die Welt. Článek byl však ostře kritizovaný internetovým plátkem Thelocal.de, který mimo jiné upozorňuje, že Die Welt neuvádí počet údajných migrantů, kteří jezdí na dovolenou domů; vytýkají mu i velmi nízkou úroveň rešerší relevantních informací. The Local dále vyvrací, že by šlo o „národní fenomén,“ jak uvádí Die Welt. Opírá se přitom o mluvčí federální pracovní agentury, největšího poskytovatele služeb na pracovním trhu v Německu. Ta potvrzuje, že „nějaké případy se vyskytly, ale nejsou dostupné žádné oficiální statistiky či analýzy.

Tak či onak, podle Ženevské úmluvy (.pdf, čl. 1 písm. C) o právním postavení uprchlíků se tato na ně již nebude vztahovat, pokud znova vyhledají ochranu svého domovského státu. Těžko tedy lze hovořit o "dovolené."

Meritem Zemanova výroku je však skutečnost, že taková informace německými médii proběhla, což je pravda.

Ačkoliv udávané číslo přibližně sedí, týká se podílu bytů a domů užívaných vlastníky, nikoliv procenta lidí, kteří mají byt nebo dům ve vlastnictví.

Podle výstupu (str. 5) Ministerstva pro místní rozvoj ČR ze září 2015, který se opírá o čísla ze Sčítání lidu, domů a bytů 2011, bylo ze všech obydlených bytů 55,9 % užíváno vlastníky. Byty družstevní v tomto čase představovaly 9,4 % z obydlených bytů. Po sečtení těchto hodnot se dostaneme k číslu 65,3 %, což přibližně souhlasí s procenty uváděnými Maxovou.

Jak už bylo zmíněno, tato čísla nemusí nutně znamenat, že 55,9 % lidí vlastní byt nebo dům, pouze že toto procento bytů a domů je obývané vlastníky (přičemž v prostorách s nimi mohou bydlet další lidé, kteří je nevlastní). Procento lidí, kteří nemovitost vlastní, bude pravděpodobně nižší.

Výrok ministra financí je hodnocen jako pravdivý, Babiš korektně popisuje, že pod něj spadající FAÚ je nově parlamentně kontrolován, a to i opozičními poslanci. Korektně také Babiš popisuje skutečnost, že pro návrh ODS, který toto umožnil, sám aktivně hlasoval.

FAÚ je Finanční analytický útvar, který spadá pod Ministerstvo financí, v kompetenci jej má nyní skutečně Andrej Babiš. Jeho parlamentní kontrolu navrhli poslanci ODS, jejich zástupcem pro potřeby legislativního procesu byl předseda strany Petr Fiala.

Novela příslušného zákona (o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu) upravuje v § 31 právě parlamentní kontrolu. Uvádí:

"§ 31b(1) Kontrolu činnosti Finančního analytického útvaru vykonává Poslanecká sněmovna, která
k tomuto účelu zřizuje zvláštní kontrolní orgán (dále jen „kontrolní orgán“), a vláda.(2) Kontrolní orgán se skládá ze sedmi členů. Členem kontrolního orgánu může být pouze
poslanec Poslanecké sněmovny." Tento orgán je v současné době ustaven a jde o Stálou komisi pro kontrolu Finančního analytického útvaru Ministerstva financí, která má podle zákona skutečně zvolených 7 členů. Jde o poslance napříč politickým spektrem, sedí v ní zástupci opozičních KSČM, TOP 09 a ODS. Občanští demokraté mají dokonce v osobě poslance Beznosky předsedu této komise.

Podle přijatých usnesení z jednotlivých zasedání je zřetelné, že komise se skutečně schází a funguje.

Pokud se podíváme na Babišem deklarovaný souhlas s tímto zákonem, tak během projednávání se o něm v Poslanecké sněmovně hlasovalo dvakrát. V prvním čtení byl nejprve na stole návrh na zamítnutí návrhu ze strany poslanců Ondráčka (KSČM) a Fichtnera (ANO). Pro toto hlasovalo pouze 36 poslanců (především z KSČM), Babiš nebyl přítomen. Zákon tedy postoupil do dalšího čtení.

V závěrečném třetím čtení pak návrh zákona v hlasování podpořily všechny politické strany vyjma komunistů, pro návrh hlasoval aktivně i Andrej Babiš. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. Babiš korektně pojmenovává jak svůj souhlas se zavedením parlamentní kontroly FAÚ, tak i fakt, že součástí této kontroly jsou zástupci opozice.

Michal Hašek mluvil o zásadách územního rozvoje, které byly schváleny usnesením č. 1552/11/Z 25 a vydány 22. září 2011 Zastupitelstvem Jihomoravského kraje. V platnost vstoupily 17. 2. 2012.

Nejvyšší správní soud však tyto zásady územního rozvoje zrušil dne 21. června 2012. V platnosti tedy byly přibližně 5 měsíců. Důvodem zrušení bylo podle soudu hlavně nedostatečné posouzení vlivu všech plánovaných staveb na životní prostředí. Informace k rozhodnutí NSS jsou k dispozici zde.

Od té doby nemá Jihomoravský kraj schválené zásady územního rozvoje. Rozsudek Nejvyššího správního soudu k této věci je dostupný tady.

Podle serveru Nasipolitici.cz byl Bohumil Šimek v letech 2009–2013 zaměstnancem Krajského úřadu Jihomoravského kraje a pracoval na Odboru kanceláře hejtmana (v té době Michala Haška) na pozici vedoucího sekretariátu a bezpečnostního ředitele.

Tento výrok hodnotíme jako zavádějící, protože ZÚR sice schváleny byly, neměly však žádný faktický dopad na rozvoj Jihomoravského kraje.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, i když se v něm Pijáček dopustil menší chyby.

Rozdíl mezi průměrnou hrubou mzdou Prahy (34 824 Kč) a Zlínského kraje (23 580 Kč) je přibližně o tisíc korun menší, než uvádí Pijáček. Podle výše uvedených údajů Českého statistického úřadu jde přesně o sumu 11 244 korun.

Na brífinku k reorganizaci policie, který proběhl 15. června, vystoupili mimo jiné dva bývalí policejní prezidenti. První z nich, Oldřich Tomášek, působil v čele policie mezi roky 1995 a 1998. Ten už o několik dní dříve na webu Echo 24 publikoval blog s názvem "Co se nyní děje v policii, mě děsí." V něm obhajuje sloučení obou útvarů tím, že si často vzájemně konkurují a v jeden čas pracují na stejných případech. Na brífinku i blogu zdůraznil, že se ÚOOZ dostává přeceňované pozornosti, protože některé krajské kriminální sbory mají stejnou nebo i vyšší úspěšnost vyřešených případů (video od 27:00).

Tím druhým byl Jiří Kolář, který vedl policii od roku 1998 do roku 2005. Na brífinku odmítl, že by se změny v policii daly označit za reorganizaci či restrukturalizaci. Jde podle něj pouze o organizační změny (video od 21:00). Ve svém projevu připomněl rok 2002 a reorganizaci, kterou v policii provedl. Šlo o sloučení kriminální policie s úřady vyšetřování. To dle jeho slov byla skutečná reorganizace, které se říkalo "spojení ohně a vody."

Oba dva bývalí prezidenti vyjádřili podporu současným změnám, zároveň se nám však nepodařila nalézt žádná vyjádření bývalých policejních prezidentů, která by v minulosti reorganizaci zmiňovala. Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, protože zcela konkrétně se oba zmínění býv. policejní prezidenti nevyslovili, že by se tato reorganizace řešila 10 let.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Přestože objem peněz přiřazený na Program rozvoje venkova, který Roman Celý zmiňuje, je správný, všechny tyto prostředky nejsou investovány jen do zmíněných školských zařízení, ale i do různých projektů obcí.

Prioritami Programu rozvoje venkova (.pdf) jsou především zachování dostupnosti veřejných služeb, posílení kvality a kompetence místní samosprávy, modernizace infrastruktury, zemědělství a péče o krajinu.

Z webu Jihomoravského kraje, který o programu a možnosti zažádat si o dotaci informuje, můžeme zjistit, že na tento program je vyčleněno skutečně 50 milionů korun, jak Roman Celý uvádí.

Dotační program je podle uvedeného dokumentu zaměřen mimo jiné na podporu školní a předškolní výchovy. Mateřské a základní školy tak mohou díky dotačnímu titulu 1 žádat až 200 tisíc korun. V rámci dotačního titulu 3 se jedná až 100 tisíc korun. Základní a mateřské školy jsou pak ohodnoceny nejvíce body v hodnocení objektů (.pdf, str. 9 a 10), na které se dotace mohou žádat. To znamená, že získání dotace je pro ně prioritou.

Zavádějící je výrok tím, že rozšiřování mateřských a základních škol není zdaleka jedinou položkou tohoto programu. Jako příklad můžeme uvést rekonstrukci (.pdf) tanečního parketu v místním parku v Hlubokých Dvorech, opravu (.pdf) budovy smuteční síně v Bítově či opravu střechy mateřské školy v Bezkově. Z toho je také jasné, že pro školy jdou peníze nejen na rozšiřování kapacit, ale i na opravy atd.

Náměstek hejtmana správně uvádí, že se podle životní úrovně řadí Zlínský kraj v ČR na deváté místo.

Kandidát KSČM patrně čerpá informace ze studie serveru Aktuálně.cz. Ten letos sestavil žebříček krajů podle indexu kvality života, kde porovnává všechny kraje i hlavní město například podle střední délky života, HDP na obyvatele nebo počtu osobních automobilů na tisíc obyvatel - celkově podle zmiňovaných 24 ukazatelů. V konečném pořadí se Zlínský kraj skutečně umístil na devátém místě.

Protože žádná jiná studie porovnávající životní úroveň napříč kraji neexistuje, výrok Ivana Mařáka hodnotíme jako pravdivý.

Výrok ministra Chovance hodnotíme jako zavádějící. Robert Šlachta totiž ve zmíněné publikaci podporoval reorganizaci ve smyslu podřízení útvarů služby kriminální policie a vyšetřování pod jednoho náměstka (z důvodů lepší koordinace a tudíž efektivity), nikoliv spojení útvarů, o kterém mluví Chovanec.

Milan Chovanec zmiňuje v OVM publikaci vydanou Institutem CEVRO v roce 2012 – Reforma police České republiky aneb Pomáhat a chránit, na níž se podílel Ivan Langer. Tou dobou byl již 3 roky po odchodu z postu ministra vnitra.

Langerova reforma z roku 2008 se týkala hlavně změny organizační struktury policie: vznikla krajská ředitelství policie s územními odbory. Zároveň byly některé zvláštní útvary služby kriminální policie a vyšetřování (jako právě Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, Útvar pro odhalování finanční kriminality, Útvar rychlého nasazení a další) nově podřízeny jednomu náměstkovi policejního prezidenta.

Před touto reformou podle dokumentu Reforma Policie ČR: služba v nových podmínkách: „byly útvary různě rozmístěny a mnohdy se chovaly jako nezávislé ostrůvky, které spolu nedostatečně komunikovaly, ačkoliv třeba pracovaly na stejném případu. Proto nová organizační struktura zmíněné nedostatky odstraňuje a umožňuje tak optimální sdílení potřebných informací týkajících se zejména závažné trestné činnosti páchané na národní a mezinárodní úrovni.“ (.pdf, s. 14)

Robert Šlachta, v té době zástupce ředitele Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia v letech 2008–2016, skutečně považoval toto sjednocení struktury útvarů SKPV s celorepublikovou působností za účelné. Ministr Chovanec odkazoval na tento úsek:

„Toto sjednocení jsme v té době považovali za jeden ze základních předpokladů k zefektivnění práce těchto útvarů a navázání v té době ne zcela ideální spolupráce mezi těmito útvary.“ (Reforma policie ČR aneb Pomáhat a chránit, s. 26)

Soudobé změny týkající se reorganizace policie, konkrétně sjednocení Úřadu pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV (ÚOKFK), však nelze s reformou policie z roku 2008 srovnávat a Šlachtův komentář tak na ni nelze aplikovat.