Podle statistik (.pdf, str. 8) Policie České republiky můžeme vidět, že v období od ledna do srpna 2016 byla největší nehodovost zaznamenána v Praze. Hned po Praze je druhá největší nehodovost ve Středočeském kraji, zatímco Jihočeský kraj se může pyšnit jednou z nejnižších nehodovostí:

KrajPočet nehod

Praha

14 779

Středočeský8 969 Ústecký6 404Moravskoslezský5 892Jihomoravský4 498Olomoucký3 223Královéhradecký3 042 Jihočeský2 817

Vysočina2 682Liberecký2 664Zlínský2 631Pardubický2 402Plzeňský2 212

Karlovarský1 722

Celkový počet nehod

63 937

Počet nehod (.pdf, str.7) za rok 2015 je následující:

Zde můžeme vidět opět, že Praha, co se týče počtu nehod, je na tom "nejlépe", za ní následuje znovu Středočeský kraj. Jihočeský má opět jednu nejnižších.

KrajPočet nehod

Praha

21 462

Středočeský12 463 Ústecký9 707Moravskoslezský8 899Jihomoravský7 056Olomoucký4 738Královéhradecký4 460Vysočina4 114 Jihočeský3 916 Liberecký3 889Zlínský3 680Pardubický3 482Plzeňský3 205

Karlovarský1 996

Celkový počet nehod

93 067

Pokud bychom spočítali nehodovost v krajích na 100 tisíc obyvatel za první pololetí letošního roku, zjistíme, že v počtu nehod vede jednoznačně Praha a za ní následuje Ústecký kraj s 591 nehodami a Středočeský kraj s 490 nehodami.

Kraj Počet obyvatel (.xls, střední stav)

Počet nehod (.pdf, str. 8)

Počet nehod na 100 tisíc obyvatel

Praha

1 270 092

11 332

892Ústecký 822 4824 863 591Středočeský 1 330 0936 516 490

Liberecký439 8591 943442Karlovarský297 5011 250420Královéhradecký551 1822 251408Vysočina 509 2241 936380Olomoucký634 3912 336368Moravskoslezský1 212 2534 367360Pardubický516 2281 758340 Jihočeský 638 135

1 952

306

Jihomoravský1 176 0593 272278Plzeňský577 0491 571272

Pokud bychom nehodovost na 100 000 obyvatel vypočítali pro rok 2015, došli bychom opět ke stejnému závěru.

KrajPočet obyvatel (Zdroj: ČSÚ)

Počet nehod (.pdf, str.7)

Počet nehod na 100 tisíc obyvatel

Praha

1 267 44921 462

1 693Ústecký 822 8269 707

1 180Středočeský 1 326 87612 463

939

Jihočeský 637 8343 916

614 Plzeňský

576 6163 205

556Liberecký439 6393 889

885Královéhradecký551 4214 460

809

Pardubický

516 1493 482

677Vysočina

509 4754 114

807

Jihomoravský1 175 0257 056

600

Olomoucký634 7184 738

746

Zlínský

584 290

3 680

630

Moravskoslezský1 213 3118 899

733

Karlovarský297 8281 996

670

Proto tento výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok Leoše Hegera hodnotíme s ohledem na různost zdravotnických modelů v různých zemích světa jako pravdivý.

Počty pojišťoven a obecně systém veřejného zdraovtnictví se odvíjí od několika základních modelů. Evropská tradice preferuje veřejné pojištění, jak jej např. známe z České republiky, tedy aby každý občan měl přístup ke zdravotní péči zajištěn. Např. u nás funguje aktuálně 7 zdravotních pojišťoven, v Maďarsku je to 1.

Naproti tomu existuje model USA, jehož základ vychází ze soukromého pojištění. Občan není automaticky pojištěn a je na jeho rozhodnutí, zda tak učiní. Není mu tedy automaticky garantována "bezplatná" zdravotní péče, v zemi tak fungují desítky privátních pojišťoven.

Co se týká ekonomického výkonu, Česká republika skutečně od roku 2013 dosahuje lepších čísel. Vycházíme z dat Eurostatu za roky 2013-15 a aktuální makroekonomické predikce Ministerstva financí České republiky.

2013201420152016Růst HDP -0,5 2,0 4,2 2,5

Výběr daní se skutečně průběžně od roku 2013 zvyšuje, roste i výběr pojistného.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože Valenta sice popisuje správně, že Zlínský kraj přichází o obyvatele, uvádí ovšem nesprávný absolutní počet lidí, kteří kraj opouštějí. Nekorektně popisuje také tento vývoj v čase a pomíjí, že do kraje se vrací mezi mladými skupinami také řada lidí. Mladých lidí do věku 30 let opouští kraj nanejvýš 300 ročně.

Podle dlouhodobého trendu se Zlínský kraj vylidňuje a opouštějí ho převážně mladí lidé. V tomto má Valenta pravdu. Nesouhlasí však počet lidí, kteří opustí kraj. Jenom „v roce 2015 se z kraje vystěhovalo (.pdf, str. 10) 3 725 lidí. Migrační saldo kraje v roce 2015 dosáhlo záporné hodnoty v počtu 142 osob“. Je tedy zjevné, že kromě odchodů lidí z kraje do něj obyvatelstvo také míří, byť v nižší míře.

Data ČSÚ od roku 2006 dokládají, že s výjimkou let 2007, 2008 a 2010 ze Zlínského kraje lidé odcházejí (v těchto 3 letech se více lidí do regionu přistěhovalo, než z něj odešlo). Největší rozdíl byl v roce 2012, kdy kraj přišel o 737 obyvatel. V žádném ze sledovaných let rozdíl mezi přistěhovanými a vystěhovanými nedosáhl na Valentou uvedených 900 lidí.

Na přiloženém grafu lze vidět, že nejvíc opouštějí kraj věkové skupiny 15–29 let a 30–49 let.

Stejně tak je ovšem v těchto skupinách nejvíce lidí, kteří do kraje míří.

Pokud budeme jako mladé lidi definovat skupinu do 30 let, saldo jejich odchodů z kraje od roku 2010 do roku 2015 dosahuje maximálně 300 lidí (viz grafy výše).

V návrhu zásad územního rozvoje kraje sice opravdu není Brno ani jeho okolí, kraj však v tomto dokumentu řeší rozvoj kraje jako celku a nezaměřuje se na konkrétní města.

Speciální část o územním rozvoji v krajském městě nenalezneme například ani v územním rozvoji Olomouckého kraje či Kraje Vysočina. Návrh však obsahuje odstavec (str. 5) o dálnici D43.

Na čtvrté straně je zase zmíněno: „Nezbytnou součástí kompletního systému dálniční a silniční sítě Jihomoravského kraje a OB3 metropolitní rozvojové oblasti Brno je Velký městský okruh (silnice I/42) a Bratislavská radiála (I/41).“

Zdeněk Škromach kandidoval do Poslanecké sněmovny v letech 1996, 1998, 2002, 2006 a 2010. Lídrem kandidátky byl třikrát, v roce 2002 vedl kandidátku v Jihomoravském kraji, v letech 2006 a 2010 byl lídrem ve Zlínském kraji.

Ve všech případech dovedl Zdeněk Škromach sociální demokracii k vítězství.

Na podzim roku 2010 se Škromach stal senátorem ve volebním obvodu Hodonín.

2002 - Jihomoravský kraj

StranaZisk (v %)1. ČSSD29,902. ODS20,95

2006 - Zlínský kraj

StranaZisk (v %)1. ČSSD33,282. ODS31,68

2010 - Zlínský kraj

StranaZisk (v %)1. ČSSD21,932. ODS20,81 data pocházejí z webu Volby.cz.

Ivan Mařák má pravdu v tom, že Zlínský kraj obdržel anticenu Zavřeno. Ve zbývající části výroku však skutečnost značně zkresluje. Spojuje totiž dohromady několik odlišných skutečností, přičemž z plnění nesprávně viní úředníka krajského úřadu.

Předně, anticenu Zavřeno obdržel Zlínský kraj za rok 2015, a to za rozsáhlé obstrukce v oblasti přístupu k informacím. V tomto případě v letech 2012–2015 krajský úřad ve Zlíně odmítal Luďku Maděrovi vydat údaje o odměnách vedoucích odborů a ředitele krajského úřadu Zlínského kraje.

Co se týče odškodnění Luďka Maděry, bylo mu přiznáno rozsudkem (.pdf) Okresního soudu ve Zlíně v dubnu 2015 a v prosinci téhož roku jej potvrdil (.pdf) Krajský soud v Brně. Maděrovi soudy přiznaly částku 40.171,23 Kč jako odškodnění za nemateriální újmu způsobenou v důsledku průtahů v řízení a s nimi spojeným, pro žalobce nepříznivým, stavem nejistoty (str. 13–14). Více o případu naleznete zde. V této věci není zpráv o tom, že by kdy došlo k exekuci.

Mařák tak patrně zaměnil dva případy, přičemž jeden z nich zcela dezinterpretoval. Případ, který došel až k exekuci, byl případ rozhodnutý Krajským soudem v Brně již v roce 2012, tedy 3 roky před přiznáním odškodnění, kdy bylo rozsudkem tohoto soudu zrušeno rozhodnutí krajského úřadu. To schválilo nevydání informace Magistrátem města Zlína a zároveň byla Maděrovi jakožto straně, která ze sporu vyšla vítězně, přiznána náhrada nákladů tohoto řízení.

Připomeňme, že kauza začala žádostí (.pdf) Luďka Maděry k Magistrátu města Zlína o poskytnutí informace o odměnách vedoucího oddělení informačního systému. Magistrát města Zlína žádosti nevyhověl, načež podal Luděk Maděra odvolání ke krajskému úřadu. Následovala řada rozhodnutí, přičemž nakonec krajský soud Maděrovi vyhověl a zrušil (.pdf, str. 1) rozhodnutí krajského úřadu ve Zlíně, který se zároveň zavázal zaplatit 12 200 Kč na nákladech řízení.

Kraj však v určené lhůtě náklady řízení Maděrovi nezaplatil, a proto se rozhodl podat návrh na exekuci. Dle mluvčí Zlínského kraje kraj včas nezaplatil kvůli selhání úředníka, který poté musel uhradit 6000 Kč exekutorovi. Zbylých 12 200 Kč poskytl kraj podle mluvčí ze svého rozpočtu.

Správně pak Maděra upozorňuje na to, že po vleklé kauze s nevydáváním informací a nezákonnými průtahy ani nyní nebyl krajský úřad schopen plnit v termínu.

Je tedy pravdou, že kraj dostal anticenu Zavřeno za rok 2015. V témže roce bylo vydáno rozhodnutí o odškodnění, které byl krajský úřad povinen zaplatit. V této věci není známo, zda došlo k exekuci. Mařák však zjevně zaměnil tento případ za případ o tři roky starší, kdy kraj měl stejnému aktéru zaplatit nikoli odškodnění, ale náklady na řízení. Zaplatit je musel z titulu soudního rozhodnutí - k plnění tedy muselo dojít, nehledě na činnost úředníků. Co se údajně stalo chybou jednoho úředníka byla skutečnost, že Maděra musel tyto náklady získat přes exekuci. Nakolik je zásadní chybou úředníka to, že navýší dlužnou částku o 50 % tím, že včas dluh nezaplatí, to ponecháváme mimo hodnocení.

Není však pravda, že by odškodnění, resp. náhradu nákladů, dostal Maděra vinou pochybení úředníka - dostal by jej tak jako tak. Důsledkem pochybení byla pouze nutnost sáhnout k exekučnímu řízení, což je právem každého úspěšného žalobce s vykonatelným rozsudkem.

Vina za nesprávnou transpozici směrnice EIA, která zapříčinila pozdější neplatnost stanovisek EIA, nemůže být připisována na vrub nynější koaliční vlády, jak nekorektně činí Jan Zahradník.

EIA je procedura, při které se posuzuje vliv plánovaných staveb na veřejné zdraví a životní prostředí (vliv na živočichy, rostliny, ovzduší, krajinu, přírodní zdroje, kulturní památky, atd.). Tento proces je veden buď krajským úřadem, nebo ministerstvem životního prostředí.

Jan Zahradník má pravdu, když říká, že na stavbu dálnice D3 bylo vydáno kladné stanovisko EIA na posouzení vlivu na životní prostředí. Stalo se tak v únoru roku 2012, tedy ještě za vlády Petra Nečase. Tato stanoviska byla vydávána podle starého zákona o posuzování vlivu staveb na životní prostředí z roku 2001.

Evropská komise však odmítla na začátku roku 2016 uznávat stanoviska EIA udělená podle zákona vzniklého před vstupem České republiky do EU, a to na základě formálního upozornění z dubna roku 2013 o zahájení řízení vůči České republice kvůli nesprávné transpozici směrnice EIA. To se dotýkalo 64 staveb, u kterých by se tedy celé řízení muselo opakovat, což by znamenalo výrazné zdržení.

Na základě této výzvy připravilo ministerstvo životního prostředí novelu zákona, která vyšla z vlády Bohuslava Sobotky a nabyla účinnost 1. dubna 2015. Jak již ale bylo zmíněno, Evropská komise i tak stanoviska podle starého zákona odmítla uznat.

Během projednávání se k této novele opakovaně vyjadřoval i poslanec Zahradník. Např. v 1. čtení uvedl:

„Především je třeba říct, že tato novela, kterou nám ministerstvo předkládá, jde vysoko nad rámec výtek, které nám adresovala Evropská komise. Zahrnujeme na naší národní úrovni taková ustanovení, která vůbec od nás nejsou vyžadována a která významně rozšíří byrokracii.(...)Dámy a pánové, myslím si, že nám nezbývá nic jiného než předloženou novelu zamítnout, přestat se bát Evropské unie. Dovoluji si požádat poslance vládního hnutí ANO, aby na svého kolegu pana ministra Brabce apelovali, aby se vymanil z vlivu ekologických aktivistů a přikázal svému ministerstvu připravit zákon pořádně, tak aby neškodil českému hospodářství. Dovoluji si proto navrhnout, abychom tento zákon v prvním čtení zamítli.“

Vláda Bohuslava Sobotky v červnu tohoto roku navrhla novelu zákona, která by nařízením vlády zařadila prioritní stavby na seznam výjimek, jež by mohly novým řízením EIA projít rychleji nebo v průběhu prací. Ta byla schválena a v účinnost vstoupila 5. srpna 2016.

Seznam těchto staveb byl vládou schválen 25. srpna 2016 a z úseků dálnice D3 obsahuje pouze obchvat Českých Budějovic. U zbylých tří úseků, které v tomto seznamu nefigurují a zároveň mají stanovisko EIA podle starého zákona, bude muset proběhnout nové řízení.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, jelikož stanoviska EIA se musí opakovat pouze u některých staveb a zároveň není možno z tohoto problému osočovat vládu Bohuslava Sobotky, která problém zdědila.

Ani vláda Petra Nečase, za které se stanoviska podle starého zákona vydávala, nezrušila EIA. Jak bylo uvedeno, stanoviska zrušena nebyla, Evropská komise pouze některá odmítla uznat.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože se opírá o dohledatelné údaje a statistiky z Jihomoravského kraje.

Strategie Evropské unie – Evropa 2020 stanovuje, aby výdaje na VaV dosáhly hranice 3 % hrubého domácího produktu. Česká republika docílila v tomto ukazateli v minulém roce rovných 2 %. V rámci jednotlivých regionů si nejlépe stojí Jihomoravský kraj s 3,8 % HDP.

„O Brnu se čím dál častěji hovoří jako o metropoli české vědy. Čilý ruch probíhá v tomto městě jak ve sféře veřejného, tak soukromého výzkumu a vývoje. Celkové výdaje na výzkum a vývoj v Brně vzrostly na 15,6 miliard v loňském roce, což je jednou tolik než v roce 2010,“ řekl Marek Štampach z ČSÚ. V absolutních číslech je Praha stále dominantní, ovšem dynamika vývoje je vyšší v Jihomoravském kraji.

ČSÚ dále informuje, že se tyto výdaje v Jihomoravském kraji od roku 2009 zdvojnásobily.

Hašek správně zmiňuje i zdroje financování, které jsou kombinací soukromého i veřejného sektoru, jak ukazuje obrázek z dílny Českého statistického úřadu.

Co se týče vývoje, který Hašek zmiňuje, výdaje z roku 2006 se nám podařilo dohledat jen v absolutních číslech. Tvořily 5057 mil. Kč pro Jihomoravský kraj, což při HDP kraje v daném roce ve výši 346 438 mil. Kč (.xlsx) činí přibližně 1,46 %. To odpovídá Haškové argumentaci.

V Jihomoravském kraji rostou mzdy, ale tento kraj nemá nejvyšší nárůst podnikatelů v zemi v posledním měřeném období 2014–2015.

Za poslední 4 roky průměrná hrubá mzda v Jihomoravském kraji vzrostla z 23 953 Kč (rok 2012) na 25 718 (rok 2015).

Zdroj: ČSÚ

Podle přehledové statistiky ČSÚ všech krajů (.pdf, str. 2) bylo v roce 2015 v Jihomoravském kraji 87,5 tisíc podnikatelů. V roce 2014 (.pdf, str. 2) to bylo 85,9 tisíc podnikatelů. Jedná se tedy o nárůst podnikatelů o 1600.

KRAJROK 2014ROK 2015Středočeský kraj 137,9 tis.146,1 tis.Jihočeský kraj48,1 tis.51,7 tis. Plzeňský kraj43,2 tis.38,5 tis.Karlovarský kraj20,3 tis.20,4 tis.Ústecký kraj72,4 tis.64,0 tis.Liberecký kraj34,2 tis.33,9 tis.Královéhradecký kraj43,3 tis.40,7 tis.Pardubický kraj36,9 tis.38,2 tis.Vysočina 38,4 tis.32,7 tis. Jihomoravský kraj85,9 tis.87,5 tis. Olomoucký kraj 37,2 tis.37,9 tis.Zlínský kraj 47,0 tis.38,2 tis.Moravskoslezský kraj 79,0 tis.75,7 tis.Celkem ČR865,5 tis.843,5 tis. Zdroj: ČSÚ 2014, 2015 (.pdf)

Nejedná se však o nejvyšší růst v České republice. Podle výše uvedeného přehledu byl ve Středočeském kraji ve stejném období zaznamenán růst o 8200 podnikatelů. V Jihočeském kraji byl rovněž větší růst než v Jihomoravském. Konkrétně o 3600 podnikatelů. V Ústeckém, Plzeňském, Libereckém, Olomouckém, Zlínském a Moravskoslezském kraji byl růst podnikatelů menší nebo se jejich počet snížil.

DOPLNĚNÍ

Díky nejnovějším datům ČSÚ z konce 2. čtvrtletí roku 2016 je možno také meziročně (Q2 2015 a Q2 2016) srovnat nárůsty podnikajících osob v tomto období. V tabulce popisujeme nárůst počtu podnikatelů v jednotlivých krajích a to absolutně i v poměru k počtu obyvatel. V tomto je Jihomoravský kraj na 2. místě za Olomouckým krajem.

POKRAČUJE PŮVODNÍ ODŮVODNĚNÍ

Pokud bychom se podívali na rychlost růstu průměrné mzdy, dojdeme ke stejnému závěru. Totiž že v Jihomoravském kraji není tento růst nejvyšší.

Všechny průměrné hrubé mzdy i tempa růstu jednotlivých krajů (aktuální data ČSÚ) jsou viditelné v následující tabulce:

KrajMzdaRůst Karlovarský 22 7824,5 Zlínský 23 5804,6 Pardubický 23 7973,9 Olomoucký 23 7994,1 Jihočeský 24 0474,4 Ústecký 24 3944,3 Vysočina 24 4224,6 Královéhradecký 24 4814,5 Moravskoslezský 24 5263,7 Liberecký 24 8894,2 Plzeňský 25 6293,9 Jihomoravský 25 7564,3 Středočeský 27 1464,4 Praha 34 8243,7