Milan Plodík v kontextu diskuze hovoří o výdajích, kterými kraj pokrývá finanční deficit na ztrátových linkách. Jako službu občanům takto dotuje i ne zcela lukrativní či vytížené spoje. Mediálně známá je např. kauza (ne)doplácení na úzkokolejky na Jindřichohradecku.

Zmiňované číslo najdeme v zápisu z jednání finančního výboru Kraje Vysočina z počátku roku 2016. V bodě 2. „Přehled o financování dopravní obslužnosti za rok 2015 a zajištění roku 2016“ zjistíme, že že kraj na rok 2015 počítal s vyplacením částky až 290 003 000 Kč jako úhradou prokazatelných ztrát základní dopravní obslužnosti na veřejné linkové osobní dopravě (autobusy), přičemž tento plán byl naplněn z 99,59 % - vyplaceno bylo 288 825 122,18 Kč. Vedle toho bylo rovněž kalkulováno s úhradou i pro ztráty na linkách železničních, zde konkrétně s 300 000 000 Kč. Do konce roku bylo odčerpáno 98,33 %, tedy 294 980 610,71 Kč. Dohromady jde tedy o 583 805 732,89 Kč.

Plán již existuje i pro rok 2016 (bod 20). Pro veřejnou linkovou osobní dopravu počítá s částkou do 292 903 000 Kč, pro veřejnou drážní osobní dopravu do 303 000 000 Kč. Dohromady tedy až 595 903 000 Kč.

Plodík se vyjádřil korektně, v loňském roce šlo o přibližně 580 milionů a na konci roku 2016 můžeme očekávat podobné číslo.

V tabulce (.xls) vydané ministerstvem průmyslu a obchodu můžeme vidět, že Spolková republika Německo je skutečně na první příčce ve statistikách týkajících se česko-německého obchodu. Německý import do ČR za období leden–červen 2016 činí 652 milionů korun, naopak export tvoří 460 milionů korun.

Tabulka popisuje 5 největších obchodních partnerů ČR a jejich vývoz a dovoz za období leden–červen 2016.

TOP 5 obchodních partnerů

SRNSlovensko

Čína

Polsko

Francie

Vývoz (mil Kč)

652 134

174 175

22 037

114 658

106 430

Dovoz (mil Kč)

460 439

86 067

208 227

146 648

55 820

Co se týče investic, Německo je jedním z klíčových investorů v České republice. Data České národní banky pro rok 2014 (poslední dostupná) uvádějí, že Německo je na druhém místě v této statistice. Celkový objem investic pak dosáhl 1,3 bilionu korun (jde o tabulku 3.1. Stav přímých zahraničních investic v ČR podle zemí za rok 2014).

Velká Británie nemá přebytek obchodní bilance, nýbrž deficit vůči zemím EU. Podle Eurostatu dosahoval deficit obchodní bilance v roce 2013 zhruba 80 miliard eur, v roce 2014 více než 93 miliard eur a v roce 2015 více než 118 miliard eur.

Tento deficit se v prvních měsících roku 2016 ještě zvyšuje.

UK má dokonce nejvyšší deficit obchodní bilance vzájemného obchodu mezi státy EU. Dokonce předběhla Francii, která je nyní zemí s 2. nejvyšším deficitem obchodní bilance vůči ostatním zemím EU.

Výrok byl na základě výtky čtenáře upraven na hodnocení pravda z původního zavádějící. Za pochybení se omlouváme.

Milan Chovanec v Událostech České televize (video - čas 7:35) 14. října 2015 uvedl: " Pokud by pan hejtman byl obviněn, tak já předpokládám, že by z politiky odešel."

Byl tak prvním politikem, který k tomu Rozbořila alespoň nepřímo vyzval. Ostatní tázaní (Babiš, Sobotka, Fiala) se k této věci tak kategoricky nepostavili. V dalším dnu pak výzvu Chovance doplnil i předseda ČSSD a oba již přímo hejtmana vyzvali k odchodu z funkcí.

Sobotka uvedl: " V situaci, kdy je někdo obviněn ze spáchání trestného činu, tak by neměl zastávat veřejnou funkci. Platí můj názor, že by měl pan hejtman Rozbořil rezignovat na své veřejné funkce, měl by rezignovat i eventuálně na stranické funkce a měl by se věnovat své obhajobě ".

Chovanec uvedl: " Říkáme, že má opustit svoji funkci, a to okamžitě. On je člověk, který pracoval pro kraj, pracoval pro něj leta a má právo na spravedlivý proces jako každý jiný, a neměl by tím procesem komplikovat situaci sociální demokracii. Pokud se očistí, což nelze vyloučit, tak se samozřejmě do politiky může vrátit. "

Původní znění výroku (s hodnocením zavádějící):

Podle mediálních vyjádření na serveru aktuálně.cz a rozhlas.cz k rezignaci hejtmana Rozbořila vyzvali současně premiér Sobotka a ministr vnitra Chovanec.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť aktuální data neukazují většinovou podporu dohodě mezi EU a USA a navíc Charanzová vykládá tato data nekorektním způsobem.

Aktuální data Eurobarometru (.pdf - str. 31), který sleduje názory obyvatel Evropské unie na různá témata, dokládá, že podpora obchodní dohody mezi EU a USA v České republice dosahuje 49 %. Tato data byla publikována v prosinci 2015 a jsou nejaktuálnějšími.

V minulých šetřeních byla podpora vyšší (.pdf - str. 96), dosahovala 62 %. Na základě posledních veřejně dostupných dat Eurobarometru je výrok hodnocen jako nepravdivý, neboť ve skutečnosti podporu dohodě vyslovila sice těsná, ale přesto menšina obyvatel České republiky.

Nadto je třeba dodat, že samo konstatování o tom, že tato podpora se rovná podpoře konkrétního znění smlouvy TTIP, je zavádějící. Tazatelé pokládají následující dotaz:

" Jaký je Váš názor na každý z následujících výroků? Prosím, řekněte mi u každého z výroků, jestli jste pro nebo proti. Dohoda o volném obchodu a investicích mezi EU a USA. "

Uvedená otázka je obecná a neptá se konkrétně na znění smlouvy TTIP, neboť ta ani z principu není občanům České republiky reálně známa. To potvrzují také výzkumy Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky (CVVM) z července, září a listopadu 2015. Data ukazují, že více než polovina občanů ČR vůbec o smlouvě neslyšela. Těch, co o ní slyšeli a vědí, čeho se přesně týká, jsou pouhá 3 procenta. Celkem 20 % pak alespoň zhruba ví, o čem smlouva je. Je tedy poměrně problematické při této deklarované neinformovanosti spojovat obecnou podporu "dohodě o volném obchodu a investicích mezi EU a USA" s konkrétním zněním dohody TTIP.

Je sice pravdou, že v některých evropských zemích existují iniciativy, aby se o TTIPu hlasovalo i v referendu, je ale iluzorní, že tyto iniciativy směřují k závaznému rozhodování o této věci prostřednictvím veřejného hlasování. Navíc příklad Německa, který Konečná zmiňuje, rozporuje samotná ústava této země.

Jednání o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) provází již od jeho počátku v roce 2014 výrazná vlna kritiky, která mnohdy vrcholí v pozicích žádajících neuzavření této dohody. Zdrženlivost k výsledkům současných jednání začíná být patrná i u některých vrcholných politiků EU.

Přesto je zavádějící tvrzení, že by v současnosti existovaly nějaké významné veřejně známé iniciativy ve směru řešení rozhodnutí o TTIP za pomocí občanského referenda v zemích EU. V současnosti je jen jedna země, kde je tato možnost velice blízko k naplnění, a to jak správně paní poslankyně Konečná připomíná, v Holandsku. Zde petice na referendum zatím získala přes 100 tisíc z potřebných 300 tisíc hlasů.

Např. v Británii proběhly některé pokusy o získání dostatečného množství podpisů pod petici, která požaduje vypsání referenda o této věci v zemi. Organizátoři potřebují sesbírat alespoň 100 tisíc podpisů, aby se daná petice projednávala v britské dolní komoře parlamentu. To samo o sobě neznamená, že by se referendum ve finále konalo, navíc ani jeden z pokusů nebyl doposud úspěšný.

Iniciativa, aby TTIP byl podroben konzultativnímu referendu, proběhla neúspěšně také ve Slovinsku.

27. května 2016 vyzval zástupce irské opoziční strany Sinn Fein (3. nejsilnější strana v zemi) vládu k tomu, aby na otázku přijetí smlouvy TTIP bylo v zemi vypsáno referendum.

Samostatnou otázkou pak je případ Německa. V něm podle článku 29 německé ústavy (základního zákona) není na spolkové úrovni takové referendum, které by mělo být závazné, vůbec možné. Podle ústavy je na této úrovni možno rozhodovat pouze o úpravách spolkového členění. Případné hlasování občanů by tedy nemohlo být závazné.

Data Eurostatu o růstu HDP a nezaměstnanosti dávají Zdeňku Škromachovi za pravdu. Česká republika skutečně v těchto statistikách mezi zeměmi EU vyniká.

V meziročním srovnání růstu HDP za 4. čtvrtletí 2015 vychází Česká republika skutečně jako jedna ze zemí s nejrychlejším růstem. Rostla o 4 %, stejně rychle jako Polsko. Rychleji rostlo jen Irsko (9,3 %), Malta (5,8 %) a Švédsko (4,5 %).

Data za první čtvrtletí letošního roku ještě nejsou kompletní, ale ve výhledu na rok 2016 se počítá s odhadovanou hodnotou růstu 2.1 % za celý rok, což by znamenalo zpomalení růstu, zatímco mnoho dalších zemí má růst rychleji.

V březnu 2016 (zatím poslední publikovaná data) byla pak v Česku zaznamenaná i nejnižší nezaměstnanost ze všech zemí EU. Zatímco průměr evropské osmadvacítky byl 8,8% nezaměstnanost, v ČR to bylo 4,1 %.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože předloha, o které byla řeč, skutečně upravovala více problematik v rámci oblasti veřejného zdraví.

Zákon, o němž je řeč, se jmenuje zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Byť se mediální pozornost stočila především na zákaz kouření, není to skutečně jeho jediná část.

Návrh (.pdf) v § 2 vymezuje, jak je zde definována ona návyková látka. " Návykovou látkou (se rozumí) alkohol, tabák, omamné a psychotropní látky a jiné látkys psychoaktivními účinky, jejichž užívání může vést nebo se podílet na vzniku a rozvojiduševních poruch a poruch chování. "

Důvodová zpráva (str. 46 návrhu) pak souhrnně popisuje obsah předkládané předlohy:

"Zákon reguluje dostupnost zejména tabákových výrobků a alkoholických nápojů a přispívá tak ke snížení nabídky těchto výrobků zejména u dětí a mladistvých, a zahrnuje dále opatření týkající se snížení rizik souvisejících s užíváním tabáku, alkoholu a jiných návykových látek, jako je ochrana před nepřímým tabákovým kouřem v prostředí. Dále stanovuje podmínky vyšetření na přítomnost alkoholu a jiné návykové látky či omezení vstupu na určité typy míst pro osoby, které jsou zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. Vymezuje poskytovatele odborné péče a ukládá zdravotnickým pracovníkům povinnost, shledají-li důvod, provádět krátké intervence, čímž přispívá k omezení poptávky po návykových látkách, včetně tabáku a alkoholu. V neposlední řadě nastavuje koordinační a finanční mechanismy a rámec protidrogové politiky včetně vymezení odpovědnosti orgánů státní správy, krajů, obcí a dalších institucí při její tvorbě a provádění a určuje kontrolní orgány a sankce za nedodrženívybraných povinností."

Z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo dohledat informaci o tom, kolik Jihočeský kraj v budoucnosti přerozdělí, výrok tedy zůstává neověřitelným.

Hroch neudává ani přesné číslo akčních skupin Jihočeského kraje, kterých je podle těchto stránek 18. Svoji činnost popisují následovně:

„Podstatou činnosti těchto organizací (kterých je v jihočeském kraji celkem 18) jsou programy Evropské unie, z jejíchž fondů lze čerpat řadu zajímavých dotací a realizovat tak projekty, které zatím zůstávaly takříkajíc u ledu. Hlavně však mohou probudit novou iniciativu. Někdy schází inspirace, většinou však k proměně idejí ve skutečnost chybí peníze, které jinde zrovna poletují vzduchem. „MASka“ se je snaží zachytit, usnadňuje formulace žádostí o dotace tak, aby měly větší šanci na úspěch, a sbližuje tak s evropskými financemi obyvatele i těch nejmenších obcí.“

Co se týče dotací pro Jihočeský kraj, novinkou v novém programovém období je jednotný centrální operační program (IROP), který nahradil regionální operační programy (ROP-y) z minulého období.

Navzdory tomu, že stránky Jihočeského kraje zveřejňují aktuální výzvy a schválené dotace a granty, jediná čísla, ke kterým se nám podařilo dostat, jsou už schválené dotace na stránkách DotaceEU.cz, jež informují o seznamu příjemců. Mezi nimi figuruje i Jihočeský kraj. Po vyselektování tohoto kraje a sčítaní jeho dotací nám vyšla schválená částka o něco vyšší než 600 milionů korun.

Není proto jasné, jak se Hroch dostal k číslu 1,5 miliardy korun, které v budoucnosti mají akční skupiny přerozdělit. S žádostí o více informací jsme se obrátili na několik osob z Jihočeského kraje zodpovědných za evropské dotace. Po jejich odpovědi tento výrok doplníme.

Podobnou studii jako Jiří Pospíšil zmiňuje i jeho stranická kolegyně Markéta Adamová. "Takže to, do jaké míry lidé skutečně přecházejí nemoci nebo jako nemocní stále chodí do zaměstnání, není nikde změřeno, není k tomu žádný relevantní výzkum. Naopak jsou velmi relevantní výzkumy z jedné mnichovské univerzity, které srovnávají země OECD. Zaměřují se na to, že je dost zvláštní, že v některých zemích, ještě před zavedením karenční doby, docházelo k takové výrazné nemocnosti oproti porovnatelným zemím se zhruba stejnou zdravotní péčí, stejnou úrovní zdravotnictví,"řekla Adamová v Událostech, komentářích. Zmíněnou studii, ani žádnou podobnou studii zabývající se touto problematikou se však nepodařilo dohledat a výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.