Obecně lze konstatovat, že kraj je téměř kompletně internetem pokryt. Některé obce ovšem pokryty nejsou ani jedním ze tří operátorů.

Podle map pokrytí všech tří poskytovatelů internetu - O2, T-Mobile, Vodafone - lze zjistit, že na většině území Zlínského kraje je internet dostupný, a to i v případě, že jeden z operátorů na určitém místě není podporován. Ve velkém procentu ho totiž zastoupí alespoň jeden ze zbylých dvou.

Je ale pravdou, i podle dat Českého telekomunikačního úřadu, že některé okrajové části Zlínského kraje jsou skutečně bez internetu. Pokud se ale na mapu podíváme u všech tří operátorů, zjistíme, že se nejedná o obce, ale pouze o neobydlené oblasti.

Z těchto dat můžeme zjistit, že pokrytí internetem může využít 96,9 % obyvatel, kteří využívají společnost Vodafone, 94,1 % u O2 a 92,4 % u T-Mobile. Jak už bylo řečeno, tam, kde neoperuje jeden ze zmíněných, jsou většinou dostupní ostatní. Souhrnné procento všech obyvatel, kteří by se mohli připojit k internetu, je tedy vyšší.

Železniční koridor mezi Prahou a Českými Budějovicemi, též IV. tranzitní železniční koridor, patří mezi klíčové v rámci Evropy. Z toho důvodu byla jeho modernizace financována prostředky EU z Operačního programu Doprava. Cesta vlakem se díky modernizaci trati zrychlila. Práce na železničních koridorech však stále nejsou hotové, což komplikuje další pokusy o zrychlení na trati. Dokončení je plánováno na rok 2021. V současnosti je plánováno ještě další zkrácení doby přepravy vlivem změny jízdních řádů na rok 2017.

Nejrychlejší doba jízdy vlaku na trase ČB–Praha je nyní podle IDOS.cz 2 hodiny 23 minut. Konkurenční RegioJet jezdí tuto trasu autobusem za 2 hodiny a 15 minut. Pro srovnání uvádíme konkrétnější příklad.

Vlak, který odjíždí z ČB směrem na Prahu ve 14.03 ve všední dny, dorazí do cíle v 16.26, doba jízdy je tedy 2 hodiny a 23 minut. Podle archivu jízdních řádů v roce 2003 vlak vyjíždějící ve všední den z ČB v 14.14 dojede do Prahy v 16.51. Doba jízdy trvá 2 hodiny a 37 minut. Oproti roku 2003 je tedy nová trať rychlejší o cca 15 minut a do budoucna po dokončení modernizace počítá s dalším zrychlením. Rovněž Dopravní podnik města České Budějovice spolufinancoval vozidla městské hromadné dopravy s pomocí fondů Evropské unie.

Kterou konkrétní lávku má Svatomír Mlčoch na mysli zřejmě nezjistíme. Při povodních byla v Českých Budějovicích poškozena lávka přes Vltavu, její oprava byla financována Státním fondem dopravní infrastruktury. Po povodních v roce 2002 bylo v rámci dotací národního programu Obnova venkova opraveno v Jihočeském kraji a Českých Budějovicích několik objektů (.doc). Tyto peníze však byly vyčleněny z mimořádné pomoci z českého rozpočtu.

Lávka přes Malši byla opravena z mimořádné pomoci státního rozpočtu, Evropská unie však poskytla další prostředky (.doc, bod 2.) na odstranění škod po povodních a z Fondu solidarity, které město České Budějovice využilo.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože Miroslav Adámek svůj plat skutečně v časové návaznosti na tuto kauzu zveřejnil, ale podle veřejně dostupného nařízení vlády č. 37/2003 Sb. lze jeho plat zjistit i bez jeho přičinění. Stejně tak platy politiků jsou již veřejně dostupné každému občanovi.

V kauze Maděra se jedná o zveřejnění odměn krajských úředníků, čehož se Maděra neúspěšně domáhá již od roku 2012. Na svých webových stránkách detailně popisuje průběh celé kauzy, včetně všech čtrnácti odmítnutí poskytnutí informací od krajského úřadu a všech rozhodnutí ministerstva vnitra, která rozhodnutí krajského úřadu ruší a vrací k novému projednání. Poslední z nich obsahuje informaci (.pdf, str. 12), že ministerstvo vnitra není oprávněno jinak sankcionovat rozhodnutí krajského úřadu.

Luděk Maděra argumentoval rozhodnutím Nejvyššího správního soudu z roku 2010 a jeho výkladem zákona o svobodném přístupu k informacím ( § 8b). Soud argumentoval tím, že zaměstnanec veřejné správy je příjemce veřejných prostředků a poskytnutí informace o výši poskytnutých veřejných prostředků povinným subjektem je explicitně vyjádřena ve zmíněném zákoně (§ 8b, odst. 3).

Podle tiskových zpráv z konce května 2015, vynesl rozsudek Okresní soud ve Zlíně, který neuložil kraji povinnost zveřejnit odměny (nerozhodoval o tom), ale nařídil krajskému úřadu povinnost zaplatit Maděrovi 40 tisíc.

9. června 2015 zveřejnil Magistrát města Zlína průměrné platy svých zaměstnanců a někteří z nich i své konkrétní příjmy. Mezi nimi byl i Miroslav Adámek (v té době primátor Zlína i zastupitel Zlínského kraje), který měl podle svých slov pobírat „cca 50 tisíc čistého měsíčně“.
Jak již ale bylo zmíněno, z nařízení vlády z roku 2003, které upravuje odměny členům zastupitelstev, můžeme plat Miroslava Adámka také zjistit. Výrok je tedy zavádějící.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, při 2. kole senátních voleb nejde o jediné volby, kdy volič neobdrží lístky domů, ale dostane je až ve volební místnosti. Toto je také případ 2. kola prezidentských voleb.

V zákonu o volbách do Parlamentu České republiky podle § 76 odst. 4 je dáno, že „při tisku hlasovacích lístků se postupuje podle § 67 odst. 1 až 3 s tím, že hlasovací lístky postupujících kandidátů budou vytištěny na papíru jiné barvy. Hlasovací lístky zašle pověřený obecní úřad v sídle volebního obvodu prostřednictvím pověřených obecních úřadů starostům, kteří zajistí, aby hlasovací lístky byly doručeny před zahájením hlasování okrskovým volebním komisím. Volič obdrží hlasovací lístky ve volební místnosti ve dnech voleb“ .

Obdobný proces pak nastává při 2. kole prezidentských voleb. Zákon 275/2012 Sb. o volbě prezidenta republiky uvádí v § 56 odst. 5:

„Při tisku hlasovacích lístků pro druhé kolo volby prezidenta se postupuje podle § 28 odst. 3 a 4 s tím, že hlasovací lístky všech kandidátů z prvního kola volby prezidenta budou vytištěny s označením ‚ druhé kolo volby prezidenta ' . Hlasovací lístky zašle Ministerstvo vnitra prostřednictvím pověřených obecních úřadů starostům, kteří zajistí, aby hlasovací lístky byly doručeny před zahájením hlasování okrskovým volebním komisím. Okrskové volební komise před zahájením druhého kola volby prezidenta vyberou hlasovací lístky postupujících kandidátů. Volič obdrží hlasovací lístky ve dnech volby prezidenta ve volební místnosti.Pro hlasování ve zvláštních volebních okrscích se použijí hlasovací lístky postupujících kandidátů z prvního kola volby prezidenta a opatří se otiskem razítka s textem ‚ 2. kolo ' .“

Výrok hodnotíme jako zavádějící. I přesto, že v konkrétním případě krize na Ukrajině vedli jednaní představitelé národních států a ne EU jako celek, tak se tato skutečnost nedá považovat za běžnou politiku EU v posledních letech, jako to popisuje poslanec Blažek.

Nyní k příkladu, který poslanec Blažek uvádí. Je pravdou, že některá vyjednávaní s Ruskem ohledně Ukrajiny vedli představitelé Německa a Francie. Minské dohody (.pdf, str. 2) o příměří na Ukrajině byly vyjednávány právě pod tímto složením a podepsané členy OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě), Ukrajiny, Ruska a tzv. Luhanské a Doněcké lidové republiky. O aktivním zapojení hlavně německé kancléřky Angely Merkelové do vyjednávání s Ruskem informovala v komentáři i Evropská rada pro zahraniční věci.

Zapojení EU v otázce Ukrajinské krize je však viditelné hlavně ve výsledném uvalování sankcí na Rusko a to v rozličných oblastech od roku 2014 (celý přehled zde), od kdy i skutečně společné vyjednávání s Ruskem zamrzlo. Mezi další aktivní zapojení můžeme počítat finanční pomoc Ukrajině či ratifikaci asociační dohody.

Avšak, tento přístup není aplikovatelný na obecná jednaní EU. Jen z pár příkladů posledních let z oblasti významných jednaní s třetími stranami - ať už jde o jednaní s Tureckem (dohoda jako výsledek letošního speciálního summitu), s USA o smlouvě TTIP či o jednaní ve vztahu s Čínou (.pdf), která probíhají na úrovni EU, nikoliv jen pouze na úrovni jednotlivých států. O specifických přístupech EU v konkrétních druzích jednaní s třetími stranami informují například stránky euroskop.cz.

Podle nejnovějších dat ČSÚ je výrok hodnocen jako pravdivý. Čunek se od nejaktuálnějších dat liší o 0,17 %.

Sociální demokraté a lidovci skutečně přehlasovali hnutí ANO v otázce navýšení rozpočtu na vědu a výzkum. Nicméně státní rozpočet sestavuje vláda jako celek na základě svých programových priorit a požadavků jednotlivých ministrů. Vláda se tedy pouze shodla na jiném rozdělení financí, než jaké Andrej Babiš původně zamýšlel. Jedná se o 3,7 miliardy, což je z pohledu celkových výdajů nízká částka (0,3 % výdajů rozpočtu). Zmíněné peníze tedy neměl Babiš odložené, výdaje rozpočtu jsou záležitostí celé vlády a jejích priorit, ne pouze představ ministra financí.

Vláda schválila 30. května 2016 navýšení výdajů na vědu a výzkum ve státním rozpočtu pro rok 2017 o 3,7 miliardy oproti roku 2016 (z 29 na 32,7 miliardy, tj. o 12,7 %). Podle zápisu (.doc) pro návrh hlasovalo 11 ze 17 přítomných členů vlády, proti jich bylo 5. Ze záznamu bohužel není zřejmé, kdo byl pro a kdo proti.

Pokud by vláda měla všem starobním důchodcům, kterých je v ČR aktuálně 2 389 270, přidat 100 korun měsíčně, jednalo by se o částku 2,867 miliardy korun. Teoreticky je tedy možné říci, že kdyby vláda nepřidala 3,7 miliardy na vědu a výzkum, mohla by tyto peníze použít na navýšení důchodů dokonce o více než 100 korun měsíčně pro každého starobního důchodce.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože Valenta sice popisuje správně, že Zlínský kraj přichází o obyvatele, uvádí ovšem nesprávný absolutní počet lidí, kteří kraj opouštějí. Nekorektně popisuje také tento vývoj v čase a pomíjí, že do kraje se vrací mezi mladými skupinami také řada lidí. Mladých lidí do věku 30 let opouští kraj nanejvýš 300 ročně.

Podle dlouhodobého trendu se Zlínský kraj vylidňuje a opouštějí ho převážně mladí lidé. V tomto má Valenta pravdu. Nesouhlasí však počet lidí, kteří opustí kraj. Jenom „v roce 2015 se z kraje vystěhovalo (.pdf, str. 10) 3 725 lidí. Migrační saldo kraje v roce 2015 dosáhlo záporné hodnoty v počtu 142 osob“. Je tedy zjevné, že kromě odchodů lidí z kraje do něj obyvatelstvo také míří, byť v nižší míře.

Data ČSÚ od roku 2006 dokládají, že s výjimkou let 2007, 2008 a 2010 ze Zlínského kraje lidé odcházejí (v těchto 3 letech se více lidí do regionu přistěhovalo, než z něj odešlo). Největší rozdíl byl v roce 2012, kdy kraj přišel o 737 obyvatel. V žádném ze sledovaných let rozdíl mezi přistěhovanými a vystěhovanými nedosáhl na Valentou uvedených 900 lidí.

Na přiloženém grafu lze vidět, že nejvíc opouštějí kraj věkové skupiny 15–29 let a 30–49 let.

Stejně tak je ovšem v těchto skupinách nejvíce lidí, kteří do kraje míří.

Pokud budeme jako mladé lidi definovat skupinu do 30 let, saldo jejich odchodů z kraje od roku 2010 do roku 2015 dosahuje maximálně 300 lidí (viz grafy výše).

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť vyjma posledního roku vlády Miloše Zemana se rozpočtový deficit zvyšoval. Navíc není pravdou, že by zmíněná "brzda", o níž prezident mluví, fungovala po celou dobu opoziční smlouvy, dohoda na ní byla uskutečněna až v roce 2000.

Miloš Zeman mluví o rozpočtové brzdě následovně: " Opoziční smlouva byla založena na jediném věcném požadavku ODS a ten požadavek zněl: snižujte každý rok rozpočtový deficit. "

Požadavek na snižování státního deficitu ODS deklarovala až v průběhu trvání tzv. opoziční smlouvy z července 1998. V lednu 2000 se sociální a občanští demokraté dohodli na rozšíření rámce své smlouvy a podepsali tzv. toleranční patent, který byl tvořen pěti body:

- dohoda o státním rozpočtu a rozpočtovém výhledu- dohoda o změnách volebního zákona
- dohoda o přípravách na vstup do Evropské unie
- dohoda o podmínkách tolerance menšinové vlády
- dohoda o komunikaci parlamentních klubů ODS a ČSSD
Právě první bod patentu iniciovala občanská demokracie, která požadovala postupné snižování deficitu a výsledkem měl být vyrovnaný rozpočet v roce 2003. Tedy toto se týkalo reálně pouze sestavovaných rozpočtů na rok 2001 a 2002, Miloš Zeman ovšem mluví o celém období opoziční smlouvy. Stejně tak není pravdou, že by se Zamanova vláda po přijetí tohoto závazku principem každoročního snižování schodku řídila.

Oproti roku 2000, kdy byl dodatek se závazkem podepsán, bylo dosaženo skutečného rozpočtového deficitu v jednom roce o cca 22 miliard vyšší a ve druhém roce byl deficit na úrovni roku 2000.

Tabulka závěrečných účtu hospodaření ČR v letech 1999 až 2002Rokrozpočtový deficit (v mld. Kč)

1999 *29,6 2000 46,0 2001 67,7 2002 45,7

*(.pdf, str. 2)

Aktuálně věk odchodu do důchodu zastropovaný není. Současný automatický mechanismus prodlužuje dosažení důchodového věku každý rok o dva měsíce bez ukončení.

Vláda se na konci srpna dohodla na zastropování věku pro odchod do důchodu na 65 let, i když kvůli tomu proběhly v koalici roztržky. Tuto informaci jsme ověřovali 4. září. O den později vláda tuto změnu schválila na svém jednání a poslala návrh zákona k projednání do Poslanecké sněmovny. Pokud zákon projde ve stávající podobě, změna se projeví až po roce 2030 a dotkne se lidí narozených po roce 1965, resp. 1971. Totiž, muži, bezdětné ženy a ženy s jedním dítětem dosáhnou hranice v roce 2030, ženy s více dětmi pak později a nakonec ženy s 5 a více dětmi až v roce 2037, proto tedy ten dodatek roku 2036, kterým odpočítávání skončí.

Proti zastropování se ve sněmovně postavily opoziční strany TOP 09 a ODS, takže na něm není zcela shoda.

Zdeněk Kopecký se tedy vyjádřil nepravdivě, když tvrdí, že současný systém narůstá na 65 let, kdy jdete do důchodu, jde v současné době o legislativní návrh, který nedávno dorazil do PSP. Vedle toho není taky pravda, že by nad návrhem zavládla úplná shoda.