Podle tiskové zprávy města Třebíče došlo k podpisu tohoto memoranda 13. ledna 2016. Podpis připojily 4 města a 12 obcí, Okresní hospodářská komora Třebíč, za firmy pak Energetické Třebíčsko, EKOREGION 5, ČEZ, a.s., společnosti Mann Hummel (CZ) s.r.o., Mann Hummel Service s.r.o, Huhtamaki Česká republika, a.s. a Fraenkische CZ s.r.o.

Jedná se o Memorandum o spolupráci při řešení dopravní obslužnosti a využití dopravní infrastruktury po silnici II/360. Předmětem memoranda je podle iniciátora Pavla Pacala - místostarosty Třebíče - dohoda všech zúčastněných stran na prosazování společného zájmu, kterým je zlepšení dopravního propojení regionu a zvýšení jeho atraktivity. Celé znění dokumentu je možné si přečíst zde (.pdf).

Třebíčsko bylo nespokojené s postupem Kraje Vysočina při rekonstrukci krajských silnic. Podle náměstka Libora Joukla měla být pro napojení na dálnici stěžejní silnice II/405. Třebíčsko však žádá o zvýšení zájmu o opravu silnice II/360. Libor Joukl reagoval na podpis memoranda a vyjádřil svou nespokojenost s tím, že k jednání nebyl přizván. Výrok Libora Honzárka je tedy pravdivý.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť ještě v den voleb vyvěsil Andrej Babiš na svůj Facebook grafiku, ve které roli Senátu vyzdvihuje.

Po proběhnutém 2. kole senátních voleb, ve kterém hnutí ANO získalo pouze (vzhledem k postupujícím z 1. kola) 3 mandáty, Babiš pro deník Právo řekl:

„Senát je de facto zbytečný, zpomaluje legislativní proces, stojí 600 milionů korun ročně a navíc ztratil kompetenci volit prezidenta. Na Slovensku například horní komora není.“

Tento text vyšel přibližně v 18 hodin, tedy 4 hodiny po uzavření volebních místností. Tentýž den již v 8 hodin ráno (tedy 6 hodin před uzavřením volebních místností) se na facebookovém profilu Babiše dopoledne objevil příspěvek, ve kterém stojí:

„Senát je důležitá součást demokratického fungování této země.“

Babišova veřejná prohlášení stran zpochybňování významu Senátu a zejména pak jeho možného zrušení nejsou v otevřených zdrojích dohledatelná.

Koaliční smlouva mezi ČSSD, hnutím ANO 2011 a KDU-ČSL na volební období 2013- 2017 (.pdf) obsahuje v kapitole věnované zaměstnanosti následující závazek : " Pokud na tom bude dosaženo dohody v tripartitě, obnovíme výplatu nemocenské v prvních třech dnech nemoci."

To, zda zaměstnavatelé "zneužívají" uvedeného ustanovení koaliční smlouvy v kontextu odmítání obnovení výplaty nemocenské, hodnotit nemůžeme. Faktem však zůstává skutečnost, že zaměstnavatelé zrušení karenční doby dlouhodobě odmítají (např. Hospodářská komora České republiky, Svaz průmyslu a dopravy, Asociace malých a středních podniků).

Výrok je hodnocen jako pravdivý. Zákon opravdu určitá místa pro uskutečnění demonstrací zakazuje, zmíněné Staroměstské náměstí však mezi nimi nefiguruje.

Poslanec Blažek hovoří o novele zákona o právu shromažďovacím, která vstoupí v účinnost 1. listopadu 2016.

Novela zákona mimo jiné v bodu 31 přidává přílohu, ve které je seznam devíti míst, na kterých je demonstrace zakázána:

Příloha k zákonu č. 84/1990 Sb.

Místa, kde jsou shromáždění zakázána

1. Sněmovní, Praha 1,

2. U Zlaté studně, Praha 1,

3. Tomášská, Praha 1,

4. Thunovská, Praha 1,

5. Valdštejnské náměstí, Praha 1,

6. Valdštejnská, Praha 1,

7. Zámecká, Praha 1,

8. chodník přiléhající k severní hraně Malostranského náměstí, Praha 1, mezi křižovatkami s ulicí Zámecká, Praha 1, a Tomášská, Praha 1, a

9. Letenská, Praha 1, a to v úseku mezi Malostranským náměstím, Praha 1, a křižovatkou s ulicí Josefská, Praha 1.

Zároveň platí podle zákona o Ústavním soudu zákaz konání shromáždění v okruhu 100 metrů od budov Ústavního soudu nebo míst, kde tento soud jedná. Již nyní také platí zákaz shromáždění v okruhu u budov zákonodárného sboru nebo tam, kde tento sbor jedná. Novela toto bodem 6 změnila na budovy Parlamentu ČR a to právě v místech vymezených v příloze tohoto zákona.

Staroměstské náměstí mezi těmito místy tedy opravdu není.

Z rozhodnutí soudu byly opravdu zneplatněny některé funkce členů hnutí Severočeši. Ti pak rovněž podali v Ústeckém kraji kandidátku do krajských voleb. Oldřich Bubeníček tedy říká pravdu.

Spory v tomto uskupení se táhnou přes 2 roky, od doby, kdy se hnutí rozdělilo na dvě křídla. Jedno vzniklo kolem podnikatele Jiřího Zelenky a ve druhém působí Hana Jeníčková. Zelenkovi lidé uspořádali v únoru 2014 valnou hromadu, na které odvolali z vedení přívržence rivalů a naopak jmenovali osoby podle nich samých vhodné.

Soud letos pravomocně rozhodl, že valná hromada proběhla v rozporu se stanovami a zákonem a označil ji, stejně jako všechny navazující kroky, za neplatné. Bohuslav Schwarz tím přišel o funkci předsedy hnutí. Krajský soud pak 6. října 2016 (den před volbami) ještě doplnil rozhodnutí okresního soudu, když za neplatnou označil i volbu místopředsedy hnutí Zelenky.

Místopředsedkyní však zůstala Hana Jeníčková, která byla rovněž zmocněnkyní strany. Proto, když skupina Severočechů kolem Zelenky podala kandidaturu do krajských voleb, měla oprávnění odvolat všechny kandidáty a potopit tak celou jejich kandidátku. Svůj krok zdůvodnila neexistencí nároku Schwarze a Zelenky kandidátku podat.

Předsednictvo, které bylo rozhodnutím soudu z roku 2014 a doplňujícím rozsudkem z roku 2016, tedy skutečně již není představiteli Severočechů, ani jimi nebyli v době podání kandidátky.

Privatizace nemocnic a sociálních služeb, respektive snaha zabránit jí, je pro ČSSD velké téma již řadu let a jinak tomu není v letošních krajských volbách. Není však pravdou, že by se ostatní politická uskupení o privatizaci v současnosti snažila a toto měla ve svém předvolebním programu pro nadcházející volby.

ANO 2011 ve svém programu pro krajské volby uvádí, že je proti plošné privatizaci nemocnic, nejsou však proti privátním zdravotnickým zařízením. KSČM je proti privatizaci podle programu absolutně, stejně tak proti privatizaci sociálních služeb.

V programech ostatních parlamentních, a tedy v součanostní nejsilnějších stran - ODS, TOP 09, KDU-ČSL a ÚSVIT se nenachází žádná další zmínka ať už pro, či proti privatizaci. Ani v dalších veřejně dostupných zdrojích a tiskovinách nelze takové informace dohledat. Krajská ODS na Vysočině dokonce takové nařčení ze strany ČSSD odmítla.

Pro úplnost dodejme, že i za vlád ČSSD v Karlovarském a Moravskoslezském kraji v letech 2010 a 2011 došlo k privatizaci zdravotnických zařízení. Konkrétně šlo o nemocnici v Sokolově a v Novém Jičíně.

K porozumění možného střetu funkcí senátora se nejprve podívejme do Ústavy. Podle § 21 zjistíme, že senátor nemůže být zároveň poslancem. Následující § 22 doplňuje, že s funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce a další funkce, které stanoví zákon.

Dále se tedy podíváme do zákona o střetu zájmů. Podle § 5 odst. 3 je funkce neslučitelná s další funkcí vykonávanou v pracovněprávním vztahu nebo ve služebním poměru k České republice, pokud jde o funkce jmenované nebo o funkce, v nichž se při výkonu státní správy rozhoduje:

a) na ministerstvu nebo na jiném správním úřadu,

b) na státním zastupitelství nebo soudu,

c) v bezpečnostních sborech.

Hejtmana však volí ze svých řad zastupitelé kraje. Další limit je stanoven § 10 zákona o jednacím řádu Senátu, podle nějž senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou nebo místopředsedou Senátu ani členem jeho výboru nebo komise. Neexistuje však zákonný limit pro současný výkon funkce hejtmana a senátora.

Návrhů, na které naráží Čunek, bylo v minulosti několik. Ve volebním období 2002–2006 se jednalo o novelu zákona o obcích a souvisejících zákonů, která sice souběh funkcí nevylučovala, nicméně povolovala vykonávat sbíhající mandát pouze jako neuvolněný zastupitel a tedy bez nároku na finanční odměnu. Návrh však byl prezidentem Klausem vetován z důvodu, že fakticky takto souběh funkcí vylučuje. V roce 2014 proklamovala skupina 4 hejtmanů ČSSD záměr střet funkcí hejtmana a senátora přímo vyloučit, podporu našli i u předsedy vlády, nicméně avizované komplexní řešení v tomto směru patrně nepadlo na úrodnou půdu. V současném volebním období projednává Poslanecká sněmovna pouze klouzavý mandát poslanců, což se nicméně konfliktu hejtman-poslanec netýká.

Dodáváme, že v tomto volebním období je zároveň senátorem i hejtmanem pouze Lubomír Franc (královehradecký hejtman a senátor za obvod Náchod). Jiřímu Čunkovi však dáváme zapravdu, neboť zákon souběh nevylučuje, ačkoli se objevují návrhy na změnu příslušných zákonů.

Návrh zákona o sociálním bydlení sice přináší obcím nové povinnosti, zároveň jim ale dává i nové kompetence. Mezi ně patří rozhodování o formě podpory, vazby k obci a také prošetřování splnění stavebně-technických standardů.

Obce mají již dle zákona o obcích obecnou povinnost pečovat o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a uspokojování potřeb svých občanů, mezi něž patří mj. bydlení. Zákon o sociálním bydlení tuto povinnost pouze konkretizuje.

Tento zákon přináší obcím povinnost (.doc, § 15 odst. 1, 2) zřídit sociální bytový fond a vyčlenit odpovídající množství bytů pro osoby v bytové nouzi. Pokud obec nebude mít dostatečný počet bytů, bude je muset zajistit smlouvou o poskytnutí bytu do systému sociálního bydlení s jinými osobami, ať už fyzickými či právnickými, nebo s jinými obcemi.

Zároveň se obcím ukládá povinnost (.doc, § 14 odst. 5) poskytnout ministerstvu pro místní rozvoj údaje do rejstříku sociálního bytového fondu a zpracovat plán sociálního bydlení obce. Obecní úřad v otázce sociálního bydlení poskytuje (.doc, § 14 odst. 6) sociální poradenství a zajišťuje s nájemci sociálních bytů sociální práci. Obecní úřady také musí (.doc, § 14 odst. 6) informovat krajské pobočky úřadu práce a spolupracovat s nimi a ministerstvem práce a sociálních věcí, případně s dalšími organizacemi.

Návrh zákona ale přináší obcím i nové kompetence, mezi které patří rozhodování (.doc, § 36) o formě podpory dané osobě v bytové nouzi. Pro zjištění formy podpory bude obecní úřad prostřednictvím sociálního pracovníka provádět sociální šetření (.doc, § 14 odst. 6). Pokud by šetření obec neprovedla nebo by odmítla žádost o prošetření, rozhodla by o formě podpory krajská pobočka úřadu práce.

Obec bude mít také možnost rozhodovat o vazbě dané osoby k obci (.doc, § 14 odst. 5), která je jednou z podmínek nároku na sociální bydlení pro osoby v bytové nouzi. Obecní úřad bude moci prošetřovat, zdali sociální bydlení splňuje minimální stavebně-technické standardy. V případě jejich nesplnění podá podnět příslušnému úřadu (.doc, § 44).

Obce sice nerozhodují o bytové nouzi osoby ani o příspěvku na bydlení (v obou případech o tom rozhoduje (.doc, § 33, 61) krajská pobočka úřadu práce), určitými kompetencemi ale přece jen disponují.

Žádost dle zákona o svobodném přístupu k informacím musí být při splnění zákonných podmínek a přijetí daným orgánem vyřízena nejpozději do 15 dnů. V případě komplikací se může doba prodloužit až na 70 dní. Interpelace krajského zastupitele musí být vyřízena nejpozději do 30 dnů, zároveň se ale také může prodloužit až o 55 dní, tedy na 85 dní. Žádosti zastupitele tak nemusí být odpovězeno v kratší lhůtě než žádosti dle zákona č 106/1999 Sb.

Žádost dle zákona o svobodném přístupu k informacím může podat každá fyzická či právnická osoba, tedy i zastupitel. Lze ji podat ústně i písemně. Den podání písemné žádosti je dnem obdržení žádosti povinným subjektem. Ze žádosti musí být zřejmé, komu je určena, a že se žadatel domáhá informace podle zákona č. 106/1999 Sb.

Povinný subjekt žádost posoudí a:

• žádost odmítne; v takovém případě musí do 15 dnů vydat rozhodnutí, proti kterému se může žadatel do 15 dnů od přijetí žádosti odvolat k nadřízenému orgánu, který má 15 pracovních dnů na vydání rozhodnutí; v případě odmítnutí, zrušení rozhodnutí nadřízeným orgánem a přijetí žádosti se může lhůta vyšplhat k 70 dnům
• z důvodu nedostatku údajů o žadateli či nesrozumitelnosti žádosti vyzve žadatele do 7 dnů od podání žádosti, aby žádost doplnil nebo opravil, žadatel má na doplnění nebo opravení 30 dní; v takovém případě může žadatel obdržet informaci nejpozději do 62 dnů od podání žádosti
• žádost odloží
• žádost přijme; musí pak poskytnout informace do 15 dnů nebo lhůtu ze závažných důvodů prodloužit, nejvíce na25 dnů

Vedle toho zastupitel kraje má dle zákona o krajích při výkonu své funkce právo vznášet dotazy, připomínky a podněty na radu kraje a její členy, předsedy výborů, vedoucí krajských příspěvkových organizací a organizačních složek a také na statutární orgány krajských právnických osob. Písemnou odpověď musí obdržet do 30 dnů. Dále má právo od zaměstnanců krajského úřadu a právnických osob zřízených krajem požadovat informace v souvislosti s výkonem jejich funkce. Tyto informace musí obdržet také do 30 dnů. V obou případech se zastupitel může dožadovat pouze informací souvisejících s výkonem funkce zastupitele.

Vzhledem k vágnosti obecního i krajského zákona, které neupravují náležitosti žádosti a jejího vyřízení, by se dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (.pdf, čl. 18) mělo řízení o žádosti zastupitele procesně řídit zákonem č. 106/1999 Sb. Žádost zastupitele tedy musí splňovat podmínky dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Lhůta začíná běžet až od ode dne obdržení žádosti povinným subjektem. Povinný subjekt může žádost odmítnout, vrátit k doplnění, odložit či přijmout. V takovém případě poběží lhůty stejně jako u žádosti dle zákona č. 106/1999 Sb. a mohou se tedy v krajním případě prodloužit až na limitních 85 dnů.

Základní lhůta u žádostí dle z. č. 106/1999 Sb. (15 dní) je tedy oproti základní lhůtě k vyřízení interpelace (30 dní) výrazně kratší. Pravidla pro výjimky a případná prodloužení lhůt jsou analogická. Proto není pravdivý Haškův výrok, že interpelace musí být vyřízena v kratší lhůtě. Obecně lze za kratší lhůtu označit tu dle zákona o poskytování informací.

Obžaloba souvisela s vyplácením odměn za členství v dozorčích radách krajských společností pro uvolněné členy krajského zastupitelstva, ti totiž nemají dle § 5 hlavy III aktuálního zákona o střetu zájmů na odměny nárok. Někteří z obžalovaných uvolněných radních pobírali mezi lety 2010 a 2011 odměny za členství v dozorčí radě krajských společností, čímž tedy porušovali zákon o střetu zájmů, další část radních jim k tomu dopomohla, když odsouhlasila pravidla odměňování členů dozorčí rady Silnicích LK.

Podstata jejich konání tedy byla rozdílná, rozdílné tedy byly i skutky a právní kvalifikace. Zatímco část radních pobírající odměny byli obžalováni z podvodu, část radních, která skrze vzorovou smlouvu takový postup posvětila, byla obžalována z porušení povinnosti při správě cizího majetku. Zatímco druhé části (kde byla i Lidie Vajnerová) nebyla prokázána vina a byla zproštěna rozsudkem soudu prvního stupně, dva radní pobírající odměnu byli okresním soudem nepravomocně potrestáni.

Někdejší radní Zdeněk Bursa se hájil tím, že o novém znění zákona nevěděli, což následně při zprošťujícím rozsudku potvrdil předseda trestního senátu František Boštík:

„Nebylo prokázáno, že by obžalování věděli o změně zákona o střetu zájmů. Navíc výklad tohoto zákona není jednoznačný a existují dva výklady. Mohlo by jít o nedbalost, ale rozhodně ne o zločin.“

Ve skutečnosti tedy byla obžalována celá rada, přičemž šlo o dva rozdílné skutky - porušování zákona o střetu zájmů pobíráním odměn a umožnění tohoto nezákonného postupu. V obou případech však byli bývalí radní zproštěni - někteří již v prvním stupni, jiní až rozsudkem krajského soudu. Je tedy zavádějící tvrdit, že Vajnerová se ocitla v jisté množině obžalovaných "nedopatřením," byla prověřována i zproštěna stejně jako jiní účastníci řízení. U všech bývalých radních byla shledána nevina, skutku se všichni shodně dopustili, leč dle soudu nenesl znaky trestného činu.