Strany vládní koalice získaly ve volbách celkem 111 poslaneckých mandátů. ČSSD jich má 50, hnutí ANO 47 a KDU-ČSL 14. Co se týká volebních programů, tak je skutečně pravdou, že strany vládní koalice v předvolebním období ve svých dokumentech nějaký druh evidence tržeb/boj proti únikům DPH měly. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

ČSSD ve svém programu (.pdf – str. 17) v sekci Spravedlivá daňová politika uvádí:

• „Zabráníme daňovým únikům. Budeme preferovat lepší výběr daní od všech, kdo mají daňovou povinnost, na úkor zvyšování daňových sazeb.
• Zavedeme registrační pokladny s fiskální pamětí a účtenkovou loterii.“

Hnutí ANO ve svém Resortním programu v sekci Efektivní a důsledný výběr daní popisuje některé nástroje, přímo evidenci tržeb či registračním pokladnám se ovšem nevěnuje:

„Posílením finančních úřadů (dostatek odborníků) chceme urychlit daňové kontroly, ale i např. vracení nadměrných odpočtů.

Daňovým únikům chceme zamezit především prosazením elektronické výměny dat a účetních záznamů ve všech institucích veřejné správy po vzoru Dánska a jejich soustředěním v centrálním úložišti, které bude spravované ministerstvem financí (výrazné zjednodušení a zefektivnění daňových kontrol a snížení administrativní zátěže).

Podporujeme projekt jednoho inkasního místa, a to v podobě úplné integrace výběru daní, sociálního a zdravotního pojištění, které umožní plnou harmonizaci základů daně z příjmů fyzických osob a veřejného pojistného. Výběr daní a pojistného bude integrován v rámci Finanční správy ČR, zřízení jednotného inkasního místa tak povede současně ke snížení administrativní náročnosti a umožní prohloubení efektivní kontroly výběru daní.

Budeme usilovat o zefektivnění výběru DPH. Připojujeme se ke snaze o modernizaci výběru DPH v celé EU, především chceme uplatnit tzv. „obrácené zdanění“ (reverse-charge) i na tuzemské transakce, což zjednoduší podnikatelům život a odstraní přímé navádění k daňovým únikům.“ KDU-ČSL ve svém programu slibuje zavést registrační pokladny. V sekci Hospodářská politika (str. 4), doslova uvádí: „Zavedeme pořádek ve výběru daní. Zavedeme registrační pokladny. Snížíme tak daňové úniky a zvýšíme kontrolu zboží.“

Z českých miliardářů, kteří se angažují v politice, můžeme jmenovat například senátora Iva Valentu. Zakladatel a majitel hazardní skupiny SYNOT byl magazínem Forbes zařazen mezi 50 nejbohatších Čechů a jeho majetek je odhadován na 3,7 mld. korun. Valenta zasedá v Senátu od roku 2014 a byl zvolen za volební obvod Uherské Hradiště.

Dalším senátorem z řad nejbohatších českých podnikatelů je Jiří Hlavatý. Majetek ředitele textilní společnosti Juta je podle Forbes až 4,7 mld. korun. Stejně jako Valenta kandidoval do Senátu v roce 2014, a to za obvod Trutnov.

V české politice tak jsou skutečně kromě Andreje Babiše i další miliardáři. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý. Fakta o vlivu miliardářů na českou politickou scénou jsou však velmi těžko dohledatelná. Vazbám mezi českými podnikateli a politickou sférou se věnuje například projekt Mapování.

Pokud bychom sledovali vazby miliardářů na českou politiku, můžeme obecně konstatovat, že někteří z nich ve svém podnikání v konkrétní době byli na rozhodování politiků závislí (např. Bakala/OKD, Babiš/biopaliva), dále politické strany sponzorují nebo tak v minulosti činili (Bakala 2010/ODS-TOP 09/VV, Sekyra 2013 - KDU-ČSL). V posledních letech pak nejbohatší skupiny začaly skupovat významná média, která mohou mít na formování politiky také vliv. Za všechny uveďme Babišovu MAFRU (tento případ je umocněn o Babišovo angažmá v politice), Bakalovu Economii, Křetínského/Tkáčův Ringier (Blesk). V nejabstraktnější rovině je pak logické, že velké skupiny svůj vliv na politiku mají nebo mít chtějí - zejména při úpravě legislativy k některému podnikání, zapojení státu do různých projektů, otevírání nových trhů etc.

Zda V4 či konkrétně ČR přímo přispěly obratu rakouské imigrační politiky nemůžeme korektně potvrdit/vyvrátit. Rakouská změna postoje a následná shoda s ČR v otázkách řešení migrační krize je však jistá. Informovala o tom česká i zahraniční média. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Zveřejněná e-mailová korespondence sice obsahuje zprávy Oto Novotného, které jsou určeny Bohuslavu Sobotkovi, avšak nebyl zveřejněn žádný e-mail, kterým by premiér na zprávy reagoval.

Inkriminovaná korespondence probíhala mezi premiérovým Oto Novotným a ředitelem společnosti STEM Janem Hartlem. Novotný v e-mailu z loňského září vyjádřil Hartlovi nespokojenost s tím, že přisoudil ANO vyšší preference než ČSSD, a nepřímo ho obvinil, že hnutí Andreje Babiše nadržuje.

Podle informací, které Hartl poskytl deníku Právo, k takové komunikaci skutečně došlo, avšak bez účasti premiéra Sobotky.

Při pohledu na různé ekonomické indikátory Ukrajiny z posledních let lze skutečně konstatovat, že ekonomická situace země není příliš dobrá. Uvádíme pouze některé z nich. Při vědomí probíhajícího konfliktu na východě země je tento stav pochopitelný.

Procento populace, které spadá pod hranici rizika chudoby dlouhodobě dosahuje 20-30 % (publikace Eurostatu o životních podmínkách v zemích sousedících EU).

V roce 2015 dosahoval hrubý domácí produkt 2 108 U.S. dolarů na osobu za rok. To v podstatě kopíruje výsledek roku 2014 a nedochází ke znatelnému zlepšení.

Zemi také sužuje vysoká inflace.

Podle údajů IMF (Mezinárodní měnový fond) dosahovala Ukrajina v roce 2015 míry nezaměstnanosti 11,467 %.

(Zdrojem grafů je server theglobaleconomy.com).

Česká republika podle Eurostatu skutečně patřila v roce 2015 mezi nejrychleji rostoucí státy. Podle zatím posledních dostupných dat za 3. čtvrtletí rostla ČR meziročně o 3,9 %, což je v EU 4. místo. Definitivní čísla za rok 2015 budou zveřejněny v průběhu roku, výrok doplníme podle nich.

Co se nezaměstnanosti týče, i tam nejnovější data (za listopad 2015) potvrzují slova premiéra, ČR najdeme na druhém místě (s mírou nezaměstnanosti 4,6 %) za Německem (4,5 %).

Ve volbách do Poslanecké sněmovny, konaných v říjnu 2013, získaly vládní strany 111 mandátů v následujícím rozložení:

ČSSD: 50

ANO 2011: 47

KDU-ČSL: 14

Počet členůposlaneckých klubů v současnosti odpovídá počtu získaných mandátů, a lze tak říci, že ke ztenčení vládní většiny za uplynulé dva roky nedošlo.

Problémy s prosazením svých rozhodnutí z důvody nedostatku hlasů měla například druhá vláda Mirka Topolánka, která musela ze Sněmovnystáhnout návrhy smluv o umístění amerického radaru v Brdech.

Jak je patrné z prostorového modelu webu Kohovolit.cz, v době vlády Petra Nečase se zvyšoval počet nezařazených poslanců (označených červeně), kteří při hlasování přebíhali mezi vládou a opozicí. V polovině funkčního období k opozici přešla celá strana Věci veřejné (označená zeleně). Tato vláda měla dlouhodobé problémy například s prosazením zvýšení DPH.

Po pádu Nečasovy vlády pak ODS kvůli vnitřní nejednotě při vyslovování nedůvěry kabinetu Jiřího Rusnokanesehnala 101 hlasů, což vedlo k rozbití teoretické koalice pod vedením Miroslavy Němcové a k cestě k předčasným volbám.

Je tedy zřejmé, že zatímco dřívější pravicové vlády měly často problém prosadit své návrhy získáním potřebné většiny, současná Sobotkova vláda se s těmito problémy zatím nepotýká.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť v tomto období došlo k prozatím unikátnímu způsobu ukončení rozpravy ke konkrétnímu projednávanému bodu během jednání Poslanecké sněmovny. Byť v minulých obdobích došlo k porušení zákona v jistých případech, postup k EET je skutečně postupem novým. Vzhledem k tomu a také ke korektnímu popisu stížnosti poslanců ODS je výrok hodnocen jako pravdivý.

O individuálních ústavních stížnostech některých poslanců za ODS a TOP 09 informovala ČTK. Bývalý ministr spravedlnosti Blažek (ODS) si stěžuje na tři sněmovní usnesení, z nichž jedno se týkalo předčasného ukončení rozpravy.

O záměru podat spolu s TOP 09 také návrh k Ústavnímu soudu na zrušení zákona o EET informovala ODS na svém webu 12. dubna s tím, že do 14 dní tento návrh podá. Předseda strany Petr Fiala k tomu uvedl: "Není přijatelné, aby vládní většina hlasováním rozhodla o tom, že se zákon již projednával dostatečně dlouhou dobu a ti, kteří dosud nevystoupili, takovou možnost již mít nebudou. Špatný je nejenom zákon o EET, ale i samotný způsob, jakým byl schválen." Zda se tak již stalo, a strana návrh podala, nevíme. Zprávy na webu strany o této skutečnosti mlčí.

Pokud jde o podstatu věci, Stanjura mluví o předčasném ukončení rozpravy u projednávaného bodu. K tomu reálně došlo na mimořádné schůzi k EET, když 29. ledna Poslanecká sněmovna odhlasovala procedurální návrh předsedy klubu ANO Faltýnka na pevné stanovení času, kdy se bude o zákonu hlasovat. Faltýnek tehdy doslova uvedl:

" My tady dneska diskutujeme, pokud jsem to dobře počítal, 38. hodinu v rámci prvého, druhého a třetího čtení, k tomuto zákonu. A já se domnívám, že všechny argumenty ať už proti, nebo pro v této debatě, nebo většina z nich zazněla, přestože jsou opakovány stále ze strany předkladatelů stejné argumenty a ze strany odpůrců tytéž. Domnívám se, že těch 38 hodin debaty je dostatečný čas k tomu, abychom si všechny tyto vzájemné názory vydiskutovali. Proto mi dovolte, abych navrhl, abychom procedurálně bez rozpravy hlasovali, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky bude o vládním návrhu zákona o evidenci tržeb, sněmovní tisk 513, třetí čtení, a o vládním návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o evidenci tržeb, sněmovní tisk 514, třetí čtení, a o podaných pozměňovacích návrzích k těmto tiskům hlasovat ve středu 10. února 2016 v 11 hodin. "

Vládní většina tento postup odhlasovala a v dalším jednacím dni se o zákonu skutečně hlasovalo, byť byli přihlášeni do rozpravy ještě poslanci se svými příspěvky.

Striktně vzato, tato situace, kdy si většina v hlasování stanovila, že se již nějaký bod projednával dlouho a přistoupí se k hlasování, se v české Sněmovně vyskytla poprvé. Objevují se ovšem argumenty, že podobného instrumentu využila pravicová vláda v minulém období, kdy prosadila mimořádnou schůzi ve stavu legislativní nouze. K tomu došlo v roce 2010.

Jednalo se o schůzi z 2. listopadu 2010, kdy se koalice rozhodla prosadit úsporná opatření ve stavu legislativní nouze (viz usnesení č. 111) dle § 99 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, podle nějž je možné přikročit ke zkrácenému jednání (viz usnesení č. 112). Tehdejší předseda poslaneckého klubu občanských demokratů k tomu tehdy uvedl: "Nicméně jsme přesvědčeni, že nestojí za to další hodinu nebo možná hodiny, jak plánuje sociální demokracie, zde trávit planým debatováním o tom, zda je, či není toto v souladu s jednacím řádem." Následně byla téhož dne od 16 hodin vyhlášena mimořádná schůze, na níž se v režimu legislativní nouze schválily 4 zákony.

Tento postup byl Ústavním soudem shledán jako protiústavní a úsporná opatření zrušil, resp. dal koalici čas do 31. prosince 2011 k jejich opětovnému schválení ústavně konformní procedurou. Jedním z důvodů, na které se navrhovatelé odvolávali, bylo právě vypuštění obecné rozpravy.

Situace ovšem nejsou identické. V případě pravicové vlády nebyl "při porušení" otevřen žádný konkrétní bod. Projednání čtyř zákonů v proběhlo řádně v režimu legislativní nouze na další, mimořádné schůzi, což samo o sobě má oporu v platné legislativě.

Prohřeškem proti demokratickému právnímu státu bylo nezákonné vyhlášení mimořádného legislativního stavu, nikoli neumožnění diskuze opozici. V obou případech tak došlo k porušení zákona (porušení jednacího řádu v případě EET uznává i 1. místopředsedkyně za hnutí ANO Jermanová), ale pokaždé k tomu "došlo jinak". Formálně vzato má Stanjura pravdu, neboť Poslanecká sněmovna v tomto období tedy prokázala prozatím unikátní možnost ukončení rozpravy. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Pavel Dostál se v této souvislosti vyjádřil (video pořadu Newsroom ČT24) pro pořad Naostro na ČT v roce 2002. Jeho výrok však zněl takto:

„Dokonce jsem se dozvěděl nebo dočetl jsem se, že veliký český novinář Peroutka o Hitlerovi v třicátých letech řekl: "Vždyť je to gentleman, určitě se domluvíme.“

Přestože uplynulo 14 let, hodnotíme výrok jako nepravdivý. Zatímco totiž Pavel Dostál tvrdí, že se dozvěděl nebo dočetl, že Peroutka určitý výrok pronesl, Zeman Peroutkovi přisoudil článek s konkrétním titulkem. Zeman tak vkládá do úst bývalému ministru kultury výrok, který nepronesl.

Premiéru Sobotkovi dáváme zapravdu. Česko je jednou z prvních zemí, která má zákon upravující kybernetickou bezpečnost.

Seznam zemí, které ve své legislativě obsahují zákon o kybernetické bezpečnosti, vede výzkumné centrum NATO Cooperative Cyber Defence Centre of Excellence. Z jejich dat vyplývá, že v současné době jde pouze o Českou republiku, Německo, Maďarsko, Litvu, Lotyšsko, Srbsko a Pákistán.

V Česku vstoupil zákon v účinnost dne 1. ledna 2015, v Německu (německy, en fine) pak dne 25. července 2015, v Maďarsku (maďarsky, § 25) 1. července 2013, v Lotyšsku (.doc, anglicky) dokonce už 1. února 2011, v Litvě (.pdf, litevsky) 1. ledna 2015, v Srbsku v roce 2015 (.pdf, srbsky) a v Pákistánu (.pdf, anglicky) v roce 2014. Opravdu jsme tedy mezi prvními 7 zeměmi s takovouto legislativní úpravou.

Dodáváme jen, že neexistence legislativy v některých zemích automaticky neznamená, že by se dané země o kybernetickou bezpečnost nezajímaly. Jak uvádí výše zmíněné výzkumné centrum, velká část států má v této oblasti přinejmenším vytvořenou národní strategii.