Protestní akci proti porušování lidských práv v Číně svolali Martin Bursík a Kateřina Jacques. Bursík v rozhovoru pro rádio Impuls konstatoval, že Kalousek celou protestní akci zbytečně vyhrotil a přál si konflikt. Také sdělil, že Miroslav Kalousek tam jaksi nepatřil (zvukový záznam od času 8:30).

Doslova Bursík uvedl:

" Najednou tam vletěl Miroslav Kalousek a šel do toho hrozně tvrdě. Vlastně šlo vidět, že on si přeje konflikt, to bylo vidět z těch záběrů. On si prostě přál, aby tam došlo k nějakému incidentu. Najednou v té ulici se nahromadili lidi a těch lidí tam bylo tisíc. (...) A ten Kalousek tam volal za "5 minut prorazíme zátarasy". Mně tam ta jeho role nebyla vůbec příjemná. (...) Myslím, že ten Miroslav Kalousek tam jaksi nepatřil. "

1. července 2014 nabyla účinnosti novela č. 120/2014 Sb. advokátního tarifu (vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Robert Pelikán byl do funkce prvního náměstka ministryně spravedlnosti uveden dne 3. června 2014. Podle Lidových novin předložil návrh novely právě Pelikán, který se k novele sám hlásí.

Tato novela snižuje náhrady za advokátní zastoupení u formulářových žalob, tedy návrhů podávaných "na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech" (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu). Podle modelového příkladu dluhu vzniklého jízdou načerno (ve výši 1.500 Kč) se náhrada nákladů za zastoupení advokátem po novele snížila z 5 200 Kč na 1 100 Kč. Pro dlužníky se tak skutečně jedná o výraznou finanční úlevu.

V průběhu roku 2015 se začaly ve vzdušném prostoru baltských států objevovat ruské stíhačky. O pár měsíců dříve se ozvaly vojenské špičky pobaltských zemí, které volaly po trvalé přítomnosti vojáků NATO v regionu. Litevské ministerstvo obrany pro server UPI konstatovalo, že ruské stíhačky se v roce 2015 objevovaly v litevském vzdušném prostoru o 14 % častěji než v roce předchozím.

Polsko, které bude v červenci hostit summit NATO, volá po trvalé vojenské přítomnosti aliančních vojsk dlouhodobě.

Podobné potřeby hlásí i vojenské štáby členských zemí na západním břehu Černého moře.

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg ve výroční zprávě organizace za rok 2015 zmínil, že ruské letouny se za poslední dva roky přiblížily nebo narušily vzdušný prostor aliančních státu více než 400 krát.

Podle zdravotnické statistiky (.pdf, str. 15) Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR z roku 2013 bylo ke konci analyzovaného roku v České republice 156 nemocnic akutní péče, z nichž bylo 10 fakultních, a 32 nemocnic následné péče. Z celkového počtu 56 807 lůžek představovalo 13 177 lůžek fakultních nemocnic 23,2 %. Ačkoliv údaje nejsou již úplně aktuální, je z nich patrné, že fakultní nemocnice opravdu představují jen menší část systému.

Fakultní nemocnice zároveň podle webu Ministerstva zdravotnictví patří mezi organizace v jeho přímé působnosti. Patří tak do kategorie nemocnicí, přímo řízených státem, kam se kromě nich řadí ještě IKEM, Úrazová nemocnice Brno a Ústřední vojenská nemocnice. Další kategorie, kde je vliv ministerstva menší, jsou nemocnice řízené krajem, nemocnice obecní a městské, a nemocnice zřizované dalšími právnickými subjekty.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože kromě předsedů vládních klubů nezřídka načítají změny programu schůzí i opoziční poslanci, často se tak děje ve větší míře, než jak tomu je u předsedů klubů ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Toto se také neděje denně, na posledních 2 schůzích navrhli vládní zástupci změny v polovině jednacích dnů.

Vládní koalice má v rámci úprav programu tu výhodu, že disponuje většinou a dokáže si tak prosadit úpravu programu (vyjma zařazování nových bodů - to mohou 2 kluby podle jednacího řádu vetovat). Opozice ale i přes tuto svou relativní slabost načítá změny v programu schůze také. Často jejich návrhy vetují kluby ČSSD a ANO.

42. schůze Poslanecké sněmovny (minulá řádná) přinesla celkem 10 jednacích dnů. Z těchto 10 jednacích dnů v 5 z nich navrhli předsedové poslaneckých vládních klubů změnu programu schůze.

1. března - návrh na zařazení jednoho bodu přednesl předseda klubu KDU-ČSL Mihola. Kromě něj však načetli změny v programu opoziční poslanci (např. Okamura, Filip, Laudát).

8. března - návrh na změnu v programu přednesl opět Jiří Mihola. Dále kromě něj vystoupili s podobným požadavkem např. poslanci Radim Fiala, Helena Langšádlová či František Laudát.

9. března - v tento den o úpravu programu žádali 2 poslanci. Za klub ČSSD předseda Sklenák, který navrhl změnu u 2 bodů a dále Vojtěch Filip s žádostí na 1 změnu v pořadu schůze.

10. března - v tento den opět vystoupil Sklenák a kromě něj ještě koaliční poslanec Klučka, který chtěl jeden z bodů vyřadit.

11. března - Tento jednací den začal přesně, jak Stanjura popisuje. Vystoupil pouze Jaroslav Faltýnek a za všechny vládní kluby navrhl řadu změn v programu schůze.

Na aktuální 44. schůzi Poslanecké sněmovny prozatím proběhlo 8 jednacích dnů. Z nich ve 3 případech (všechny v 2. týdnu vyjma dne interpelací) vystoupili předsedové koaličních klubů s žádostmi o změnu programu schůze.

19. dubna - Změny z koaličních předsedů klubů načítali zástupci ANO a KDU-ČSL. Kromě nich ovšem vystoupila i řada dalších poslanců včetně zástupců ODS. Za tuto stranu změny programu načítal sám Stanjura, dále poslankyně Černochová a Němcová.

20. dubna - Změny opětovně načítali Faltýnek a Mihola. Kromě nich ale úpravy jednání chtěla i řada opozičních poslanců. Tento den načítali poslanci několik hodin změny v programu schůze a šlo o poslance zejména z TOP 09 a ODS.

22. dubna - Při posledním jednacím dnu navrhoval změny v pořadu schůze předseda klubu ČSSD Roman Sklenák. Kromě něj tentokrát vystoupil s drobnou úpravou programu jako jediný i sám Stajnura.

Jednotliví členové i vrcholné orgány ODS se v souvislosti s kauzou úkolování Vojenského zpravodajství ze strany Jany Nečasové (dříve Nagyové) vyjadřují poměrně opatrně, ač spíše negativně.

Sám Petr Nečas po skandálu regiznoval na funkci premiéra a skončil i jako předseda ODS. Příslušné místní sdružení pak také vyloučilo Janu Nečasovou, ačkoliv oficiálním zdůvodněním bylo "neplnění povinností člena".

"Dnešní rozhodnutí soudu o zproštění obžaloby ve věci stíhání Jany Nečasové a dalších osob ukazuje, že morální selhání není a nemůže být trestným činem,"uvedl předseda ODS Petr Fiala v tiskovém prohlášení poté, co prvoinstanční soud rozhodl v případě Nečasové o zproštění viny.

Martin Kuba, v době vypuknutí aféry 1. místopředseda strany, na Kongresu uznal, že "případné zneužití vojenské rozvědky je důvod pro pád vlády", i on ale situaci trochu relativizuje tím, že "policie by měla po mnoha měsících stíhání vykázat hmatatelnější výsledky".

"My sice protestujeme proti únikům a zveřejňování odposlechů a jejich zneužívání, na tom musíme trvat, že je to nepřijatelné. Ale zároveň je třeba uznat, že to, co lidi v těch odposleších slyší, se nedá hájit. To je prostě neobhajitelné," komentoval Jan Zahradil kauzu v rozhovoru pro Lidové noviny (dostupný na webu ODS).

Na určení tzn. prahu chudoby existuje druhů technik sběru dat a metodik(.pdf) - např. Eurostatu či OECD atd. Existují rovněž různá měřítka a v neposlední řadě i vnitrostátní individuálně určené hranice chudoby.

Dle srovnání Eurostatu, které k určení hranice ohrožení chudobou a sociálního vyloučení užívá několik subindikátorů (např. 60 % mediánu národního ekvivalizovaného disponibilního příjmu atd.) představoval podíl ohrožených chudobou v roce 2014 v České republice po zahrnutí sociálních transferů cca 15 % populace.

Dle Světové banky však v Česku v roce 2013 žilo v chudobě 9,7 % populace, což vzešlo ze vzorku obyvatel tázaných při průzkumu v domácnostech.

Klasickým indikátorem "bohatství" národní ekonomiky je tzv. Hrubý domácí produkt, tedy celková peněžní hodnota statků a služeb vytvořená za dané období na určitém území. Pokud se podíváme na souhrnné statistiky hrubého domácího produktu dle ČSÚ od vzniku samostatné ČR, lze konstatovat, že až na krátké období hospodářské krize z let 2008 a 2009 "bohatství" ČR neustále roste.

S ohledem na skutečnost, že bývalý ministr zdravotnictví Heger ve svém výroku uvádí pouze odhad 20 % lidí ohrožených chudobou v ČR (doslova uvádí, že se pohybují někde na hranici chudoby), označujeme výrok i přes skutečnost, že data Eurostatu mluví o cca 15 %, za pravdivý s výhradou. Zbylou část výroku pak lze označit jako pravdivou.

Je pravdou, že Česká republika je v jistém smyslu svébytná v čerpání evropských peněz. Co se týče 45 miliard, je to opravdu újma přičitatelná českému parlamentu. Zavedení dotací na fotovoltaiku sice navazuje na evropský klimaticko-energetický balíček, podle kterého se má do roku 2020 snížit podíl skleníkových plynů a zvýšit podíl obnovitelných zdrojů (OZE) o 20 % (oproti stavu z roku 1990).

Nebylo jím však nijak konkrétně stanoveno, jak je třeba tohoto podílu dosáhnout a realizace tedy byla v režii České republiky. Výši dotací a jejich pravidla už si pak nastavovala Česká republika sama a právě chyby při tvorbě národní legislativy mají velký vliv na částku, která se ročně vyplácí jako podpora OZE.

Zaměříme-li se při hodnocení čistě na Řecko, kam přichází v současnosti nejvíce migrantů, výrok ministra Stropnického hodnotíme jako zavádějící. Údaje za minulý týden sice hovoří ve dvou dnech o extrémních počtech příchozích, podíváme-li se však v delší perspektivě, nejeví se tyto hodnoty jako znepokojivý trend, ale spíše jako jednorázový výkyv.

Z posledních dat (.pdf) Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) vyplývá, že v posledních dnech přichází do Řecka podle odhadů až 4800 migrantů v jednom dni.

Tato čísla se skutečně blíží letním počtům, kdy do Řecka přišlo například v červenci téměř 55 tisíc lidí, v průměru tedy přibližně 1830 lidí denně, v srpnu pak v průměru téměr 3600 lidí denně. Z pohledu na graf je patrné, že příliv migrantů vrcholil až v podzimních měsících.

Při pohledu na denní čísla od října však vidíme, že takto vysoká čísla, jako zmíněných 4600 lidí, můžeme nárazově najít i v průběhu prosince a ledna. Není tedy jasné, co ministr Stropnický rozumí pod pojmem "běžná zimní čísla". Srovnání s loňskou zimou je tady nekorektní, v té době do Evropy přicházelo jen několik stovek lidí měsíčně

Historicky se na východě Ukrajiny definovala určitá část obyvatel jako proruská, tedy sympatizující s Ruskem. Tento fakt vychází z poměrně velké menšiny obyvatel východní Ukrajiny, kteří mluví převážně rusky. V nejvýchodnějších částech Ukrajiny v roce 2001 mluvilo primárně ruskyokolo 70 % obyvatel (podle výsledků sčítání obyvatel z roku 2001). Tato statistika však neodkazuje k sympatizování s Ruskem jako takovým.

Ve volbách v roce 2014 však i v řadě regionů východní Ukrajiny (s velkou rusky mluvící menšinou) vyhrál Blok Petra Porošenka. Podpora tehdejšího Opozičního bloku (nástupce proruské Strany regionů) se zúžila pouze na oblasti Charkova, Doněcku, Luhansku, některé části Dněproprevské, Záporožské či Oděské oblasti.

Zdroj: Euromaidan Press

Opoziční blok podporuje ruštinu jako regionální jazyk, vyžaduje decentralizaci Ukrajiny, avšak odmítá anexi Krymu ruskými vojsky.

Dle výzkumu provedeném v roce 2013 bylo sice 40 % respondentů pro posílení vztahů s EU, avšak 30 % bylo pro integraci v Ruskem vedené celní unii.

Na území východní Ukrajiny tedy dle volebních výsledků je převaha obyvatel u kterých se předpokládá sympatizace s Ruskem.