Firma IBM, která provozuje ten systém integrovaný státní pokladny, tak ta má vlastně podklady pro daňové, účetní a rozpočtové věci. Tam je bezpečnostní riziko, že se tyhle záležitosti dostávaj úplně někam jinam, úplně mimo republiku. (...) Na to poukazuje i NKÚ.
Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť NKÚ v tomto konkrétním případě upozorňovalo na jiné nesrovnalosti, než které uvádí Jaroslav Zavadil ve svém výroku.
Nejvyšší kontrolní úřad už dvakrát prověřoval smlouvy, na jejichž základě byl vybrán dodavatel systému, společnost IBM. V roce 2009 zjistil „porušení některých ustanovení zákona o veřejných zakázkách, o rozpočtových pravidlech a o účetnictví.“
Letos proběhla další důkladná kontrola nákladů spojených s budováním státní pokladny. NKÚ upozorňuje na nesrovnalosti projektu: „záměr vytvořit Státní pokladnu schválila vláda v únoru 2005. Počítala s tím, že celý systém začne pracovat v roce 2010 a jeho pořízení nebude stát víc než 2,4 miliardy korun. Termín komplexního uvedení do provozu se postupně – prostřednictvím několika dodatků ke smlouvě – posunul o tři a půl roku na 1. 7. 2013. Dvojnásobně narostly i plánované výdaje na vybudování Státní pokladny – z 2,4 na 4,8 miliardy korun, a to mimo jiné kvůli zahrnutí nákladů na provoz a údržbu systému.“
Obě tyto kontroly se zaměřovaly na finanční a právní stránku věci a neobjevilo se v nich podezření na bezpečnostní rizika.
Tak takhle, je pravdou, že my máme ústřední výbor, z každého regionu máme tři lidi v ústřední výboru, my jsme v neděli měli zasedání ústředního výboru, to byl první sjezd, byli tam významní lidi jako prostě z Ostravska, pan Malar tam byl. Den předtím tam byl pan Lučanský.
Na oficiálních stránkách Romské demokratické strany není o zasedání ústředního výboru z minulého týdne žádná zmínka. Jedinou oficiální akcí, o které se na stránkách této strany píše a která se týkala ústředního výboru, je Předvolební sjezd strany, který se konal 1.9. 2013.
Položka Stranický výbor je také prázdná a nebylo tudíž možné dohledat, zda je struktura strany taková, jak popisuje Miroslav Tancoš či jestli se prvního sjezdu zúčastnili pan Malar nebo pan Lučanský.
Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.
My máme například ty zkušenosti ze zahraničí jsou takové, že ve Francii, kde se Komunistická strana Francie účastnila ve vládě se socialisty, většinou na tom prodělala, a na druhou stranu zkušenost loňská z Řecka, kdy komunisté odmítli být ve vládě a nakonec v těch opakovaných volbách snížili svůj volební zisk na polovinu.
Výrok hodnotíme z dostupných zdrojů parties-and-elections.eu a wikipedia.com jako pravdivý.
Komunistická strana Francie, Parti Communiste Français (PCF), byla součástí vládní koalice levicového bloku v letech 1981-1984 a 1997-2002. Volební výsledek z roku 1981 činil 16,2 %, přičemž v následujících volbách v roce 1986 strana dosáhla výsledku 9,8 % hlasů. Volební výsledek Komunistické strany v roce 1997 činil 9,9 % a v roce 2002 už pouze 4,8 % hlasů.
Komunistická strana Řecka, Kommounistikó Kómma Elládas (KKE), v květnových volbách 2012 získala 8,5 % a v následujících volbách červnu 2012 pouze 4,5 % hlasů.
A druhá věc, kterou si myslím, nad kterou je, myslím, nutné se zamyslet, to jsou takzvané kapitační platby. To jsou ony platby, které dostává lékař, aniž by v podstatě cokoliv odvedl, které dostává jenom za ten kmen, který vede ve své, ve své kartotéce.
Výrok hodnotíme podle dostupných informací z webu VZP a www.lekarske.slovniky.cz jako pravdivý.
Definice kapitační platby podle Velkého lékařského slovníku:
"Prospektivní platba, kterou obdrží poskytovatel zdravotní péče na úhradu nákladů. Způsob platby zdravotní pojišťovnou za poskytnutou zdravotní péči. Jde o placení za „hlavu“. Je poskytována pevnou částkou na jednoho registrovaného pacienta s přihlédnutím k věku a demografickým či jiným charakteristikám pojištěnce Je využívána zejm. v oblasti primární péče".
Kapitační platby popisuje také web VZP: " V kapitační platbě je zahrnuta řada výkonů poskytované zdravotní péče, kterou tedy pak lékař při ošetření pojištěnce nevykazuje pojišťovně k úhradě."
Já jsem byl zvolen 17 tisíci hlasy a každý senátní obvod má přibližně 100 tisíc voličů.
V říjnu 2012 kandidoval Tomio Okamura jako nezávislý kandidát na senátora v obvodu Zlín, kde porazil Stanislava Mišáka (ČSSD). V prvním kole pro něj hlasovalo 11 772 voličů, a v druhém kole mu dalo hlas 17 401 lidí.
Volby do Senátu probíhají v 81 jednomandátových obvodech každé 2 roky v jedné třetině obvodů (ve 27).
Počet voličů v jednotlivých obvodech v 1. a 2. kole voleb do Senátu Parlamentu ČR se pohybuje zhruba kolem 100 tisíc voličů (viz. "voliči v seznamu"), jak je patrné z tohoto přehledu k senátním volbám 2012.
Okamura korektně popisuje obě faktické části svého výroku, proto jej hodnotíme jako pravdivý.
Ministerstvo financí, vláda a konečně i Poslanecká sněmovna poslala do Horní komory návrh, aby to byl, aby to byl kupující (kdo platí daň z převodu nemovitosti, pozn.). Má to svoji logiku, funguje to tak ve většině států, států Evropské unie.
Podle dostupných informací z médií platí kupující daň z převodu nemovitostí v šestnácti zemích Evropské Unie, tedy většině zemí. Výrok ministra financí v demisi Jana Fishera proto hodnotíme jako pravdivý.
Stanovisko, které jsme včera přijímali, jsme přijmuli všemi hlasy, všemi 21 hlasy stanovisko regionální rady bylo přijato.
Tento výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo dohledat zápis z jednání regionální rady ODS, který by potvrdil, že dané stanovisko bylo opravdu přijato všemi 21 hlasy.
Když se dělalo nedávno sčítání pro ČSÚ, tak bylo přes 3 miliony formulářů odevzdáno elektronicky.
Český statistický úřad skutečně v rámci sčítání lidu obdržel více než 3 miliony elektronických formulářů, a to přesně 4,33 milionů.
ČSÚ: “V tom bylo 2,8 milionů sčítacích listů osoby, 1,05 milionu bytových listů a 0,48 milionu domovních listů”.
My máme ve srovnání s jinými evropskými státy příliš veliký počet lůžek.
Výrok je hodnocen jako pravdivý na základě dostupných údajů z databáze OECD, Informačního centra Vlády ČR, Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR), Index Mundi a Medical Tribune CZ.
O přebytku nemocničních lůžek v nemocnicích informuje Informační centrum vlády, když uvádí, že " podle všech dostupných dat jsme nad průměrem EU (menší počet lůžek má drtivá většina západních států). " Tento výrok potvrzuje publikace (.pdf, ang.) organizace OECD z roku 2013. Data použitá pro srovnání jsou z roku 2011 a uvádí počet 6,8 lůžek na 1000 obyvatel. Vyšší počet lůžek na 1000 obyvatel mají podle tohoto zdroje ze zemí Evropy pouze Německo, Rakousko a Maďarsko. Průměr OECD je v tomto roce 4,8 lůžek na 1000 obyvatel.
Pro doplnění uvádíme aktuálnější data ohledně nemocničních lůžek v České republice z roku 2012 podle ÚZIS ČR. V publikaci (.pdf) Síť zdravotnických zařízení uvádí na str. 14 informaci, že na 10 000 obyvatel připadá v průměru 76,4 lůžek (tedy 7,64 na 1000 obyvatel). Z toho 5,59 lůžek na 1000 obyvatel je v nemocnicích. Podle zpravodajského portálu Medical Tribune CZ poklesl počet nemocničních lůžek mezi lety 2011 a 2012 o 1883 ks. Dlouhodobě lze pozorovat trend poklesu počtu nemocničních lůžek jak v ČR, tak v Evropské unii nebo mezi státy OECD.
Já jsem ve svém dnešním projevu v Carolinu vzpomínal na svého vysokoškolského profesora, který byl dlouhá léta ve vězení, z toho 4 roky na samotce, a když z toho vězení vyšel, tak to byl člověk s nesmírnou vitalitou a s nesmírnou láskou k životu.
Při jmenování nových profesorů v Carolinu Miloš Zeman opravdu vzpomínal laudatio na svého vysokoškolského profesora Pavla Hrubého: "Moje osobní vzpomínka bude laudatio na profesora VŠE Pavla Hrubého. Proč? Byl to člověk, který byl začátkem padesátých let v procesu s tzv. velkou trockistickou radou odsouzen k dlouhodobému vězení a z toho čtyři roky prožil na samotce. Myslím si, že velká část z nás, včetně mě, by tento traumatizující životní zážitek přetavila do ukončení své odborné a někdy i lidské dráhy. Profesor Pavel Hrubý, u něhož jsem měl tu čest vykonávat zmíněnou funkci pomvěda, vyšel z vězení, v době tání a Pražského jara se stal profesorem VŠE a byl to člověk s nesmírnou láskou k životu a s nesmírnou vitalitou. (...) "
Záznam projevu Miloše Zemana ze jmenování profesorů najdete zde.
Pavel Hrubý přednášel od r. 1950 na VŠPVH, na Fakultě sociálních nauk ČVUT a od r. 1948 na PF UK, kam přešel ve školním roce 1951–52. Na této fakultě byl 28. 5. 1952 protiprávně zatčen; v únoru 1954 byl odsouzen k 18 letům vězení. V květnu 1960 byl propuštěn a amnestován. Od srpna 1960 pracoval jako právník v Závodech průmyslové automatizace. V červnu 1963 byl s celou skupinou rehabilitován. Na podzim téhož roku byl jmenován profesorem na VŠE, kde působil do r. 1971 (přednášel do r. 1968). Od r. 1971 pracoval v Institutu poradenství a po jeho likvidaci od 1. 1. 1975 ve Výzkumném ústavu plánování a řízení národního hospodářství.
(Podrobnější informace o Pavlu Hrubém zde.)
Miloš Zeman začal v roce 1965 dálkově studovat Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, tam studoval obor národohospodářského plánování, o dva roky později přešel na denní studium, které zakončil roku 1969. Během studia bydlel na koleji Jarov. Je také spoluzakladatelem diskusního Studentského futurologického klubu a byl pomocnou vědeckou silou profesora Pavla Hrubého.
