Přehled ověřených výroků

Vzhledem k zákazu retroaktivity v českém právním řádu není možné, aby byl změnou legislativy změněn obsah smluv soukromoprávní povahy, které byly uzavřeny mezi Českou republikou, církvemi a náboženskými společnostmi. Miroslav Kalousek má tedy pravdu v tom, že ke změně smluv může dojít jedině po dohodě smluvních stran.

Stát uzavřel 22. února 2013 celkem sedmnáct smluv s církvemi a nábožensk‎‎‎‎‎ý‎‎‎‎mi společnostmi (16 křesťanský‎ch církví a Federace židovský‎ch obcí v ČR) o vypořádání mezi Českou republikou a danou církví či náboženskou společností. Obsahem těchto smluv byla v‎ýše finanční náhrady, kterou se stát zavázal vyplatit ve třiceti bezprostředně po sobě následujících ročních splátkách.

Součástí každé jednotlivé smlouvy je klauzule (článek 5), která stanoví, že se účel smlouvy řídí zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (428/2012 Sb.) ve znění účinném ke dni uzavření této smlouvy – tedy ve znění k 1. 1. 2013 (dne účinnosti zákona).

Výrok je hodnocen jako pravdivý, i když aktuální Programové prohlášení vlády neobsahuje jeden z požadavků komunistů - a to zdanění církevních restitucí, u kterých však ANO s ČSSD rovněž ustupují. Na začátku června (2018) se Andrej Babiš k církevním restitucím vyjádřil takto:

„Byly prodražené o 54 miliard a proto už pět let říkám, že je potřeba to zdanit.“

Dále řekl:

„My s tím souhlasíme dlouhodobě, předpokládám, že ČSSD se k tomu přidá. Není to nové téma, my jsme o tom ani nemluvili v rámci vyjednávání o nějáké podpoře KSČM.“

KSČM je ochotna zvážit toleranci menšinové koaliční vlády ANO a ČSSD, pokud bude v programovém prohlášení obsaženo sedm základních programových požadavků, a to: trvalý růst minimální mzdy, valorizace důchodů, ochrana přírodních zdrojů před zcizením do zahraničních rukou, zvýšení podílu veřejného sektoru v hospodaření s vodou, zdanění církevních restitucí, zabránění dalšímu nárůstu ceny bydlení a podpora výstavby obecních bytů, udržení kvalitní a dostupné péče bez zvyšování spoluúčasti pacientů.

27. června vláda Andreje Babiše schválila finální verzi Programového prohlášení vlády, které bylo zveřejněno na webu vlády. Oproti původnímu programovému prohlášení byla změněna věta týkající se zahraničních misí, které komunisti předtím kritizovali. Původní věta zněla takto:

„Posílíme účast na mírové a výcvikové misi v Afghánistánu (Resolute Support), zvýšíme přítomnost v Iráku.“

V aktuálním Programovém prohlášení vlády byla věta změněna následovně:

„V souladu se schváleným mandátem budeme pokračovat v účasti na mírových výcvikových misích v Afghánistánu (Resolute Support), Iráku a Mali.“

Právě posílení zahraničních misí kritizoval předseda komunistů Filip, který se kvůli němu sešel v květnu s Babišem a předsedou ČSSD Hamáčkem. Tehdy novinářům sdělil, že pokud bude prohlášení takový závazek obsahovat, tak KSČM nepodpoří vládu ANO a ČSSD.

Dle Hamáčka došlo v aktualizovaném prohlášení pouze ke kosmetickým změnám, k misím se konkrétně vyjádřil následovně:

„Příkladem jsou zahraniční mise. U těch došlo k aktualizaci v tom směru, že posílení zahraničních misí odsouhlasila na začátku června Poslanecká sněmovna. Kromě těchto drobností je programové prohlášení totožné s tím, které schválila socdem v referendu.“

Programové prohlášení vlády však stále neobsahuje všech sedm priorit KSČM - a to konkrétně zdanění církevních restitucí. Na dotaz o spokojenosti komunistů s programovým prohlášením reagoval předseda Filip takto:

„Uvidím, jak se k textu (prohlášení) zachovají nově jmenovaná ministři.“

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť investigativní novináři dříve působící ve vydavatelství MAFRA po odchodu odtud (v souvislosti se změnou majitele) svou investigativní činnost neopustili, věnují se jí v jiných redakcích.

Jiří Pospíšil mluví o roku 2013, kdy holding Agrofert Andreje Babiše koupil nakladatelství Mafra a s ním i dva přední české deníky Lidové noviny a Mladou frontu DNES. Kvůli osobě Andreje Babiše z obou deníků odešlo mnoho novinářů, jako třeba Václav Dolejší, Dalibor Balšínek nebo Jana Klímová. Z investigativních žurnalistů to byli postupně Jaroslav Kmenta, Sabina Slonková, Jiří Kubík a Janek Kroupa.

Nikdo z nich s investigativní žurnalistikou neskončil, Jaroslav Kmenta momentálně píše pro magazín Reportér, který založil bývalý šéfredaktor Mladé fronty Robert Čásenský. Janek Kroupa odešel do Českého rozhlasu a tam v práci investigativního novináře pokračuje. Sabina Slonková si založila vlastní magazín Neovlivní a od minulého roku má společně s Jiřím Kubíkem investigativní pořad na Seznam zprávách Zvláštní vyšestřování. Ani o jednom z nich se tak nedá tvrdit, že by s investigativní žurnalistkou kvůli vstupu Andreje Babiše do mediálního průmyslu skončili.

Návrh nové vlády Petera Pellegriniho představil 19. března 2018 Robert Fico. Novým ministrem vnitra měl být Jozef Ráž ml., který dosud zastával post státního tajemníka na ministerstvu zdravotnictví.

Jozef Ráž ml. sám přiznal v rozhovoru pro Denník N, že se s Robertem Kaliňákem zná přes motorky. Uvedl ovšem, že spolu nikdy nepodnikali ani nepracovali. Robert Kaliňák a Jozef Ráž ml. spolu dokonce pózují na fotografii, která byla zachycena na oslavě 40. narozenin Roberta Kaliňáka zveřejněna již v roce 2011.

Prezident Andrej Kiska následně odmítl jmenovat novou vládu a jako problém označil i Jozefa Ráže ml., protože nechtěl, aby vznikaly spekulace právě ohledně jeho vztahu k Robertu Kaliňákovi.

Ráž sice přiznal, že se zná s Robertem Kaliňákem, ale neuvedl, že jsou kamarádi či dokonce blízcí přátelé. Kaliňák se k tomu zatím nevyjádřil.

Byť je veřejně dostupná informace o jednom takovém setkání, média i opozice se jala spekulovat právě o vazbách Kaliňák-Ráž. Např. Richard Sulík (předseda strany SaS) mluvil o "kámoších z motorek". Pospíšil má tedy de facto pravdu, když uvádí, že o tomto spojení se hovoří a to na základě jejich společné fotografie. Nicméně zda takové přátelské vazby mezi oběma pány jsou, není možné doložit.

Okamurova SPD sice přímo do vlády s Babišem jít nechtěla, ale to zaprvé nechtělo ani hnutí ANO a zadruhé sám Okamura v únoru na svůj facebookový profil napsal, že by SPD mohlo podpořit vládu sestavenou premiérem Babišem. A to v době, kdy trestní stíhání dále běží. Výrok je tudíž hodnocen jako zavádějící, protože Okamurovi zjevně trestní stíhání v jistém okamžiku přestalo vadit, když uvedl, že jeho hnutí by podpořilo i vládu sestavovanou trestně stíhanou osobou.

Tomio Okamura uvedl v den voleb, že trestně stíhaný premiér je pro jeho hnutí problematický. Jako hlavní argument Okamura v této souvislosti uvedl právě to, že by to mohlo mít vliv na stabilitu vlády.

V lednu 2018 k jednáním SPD a hnutí ANO Okamura uvedl:

„My máme samozřejmě problém být přímo součástí vlády a naší přítomností podpořit vládu, kde je trestně obviněný premiér. To říkáme celou dobu. Taková vláda nebude stabilní, může dojít k nějakým krokům v rámci vyšetřování a vláda tím pádem padá. A my potřebujeme mít čas na prosazení našich zákonů.“

Okamurova pozice se ovšem vyvinula. Dne 19. února na svém facebookovém profilu napsal.

Tedy Okamura již v únoru počítal s tím, že SPD sice nemusí být členem vlády, mohlo by ovšem podpořit vznik vlády, kterou by vedl trestně stíhaný premiér. Zde je ovšem třeba dodat, že hnutí ANO s účastí Okamurova hnutí ve vládě ani nepočítalo – od března ANO jedná exkluzivně s ČSSD na přímé účasti a s KSČM na podpoře vlády.

Výrok se vztahuje k tomu, zda KDU-ČSL byla ve sněmovně u toho, když se hlasovalo o církevních restitucích.

Jak ukazuje harmonogram schvalování zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi (tzv. církevní restituce), Poslaneckou sněmovnou byl tento zákon schválen v červenci 2012. Návrh byl však vrácen Senátem a tak jej poslanci museli odsouhlasit ještě jednou v listopadu 2012. V dané době KDU-ČSL skutečně nebyla součástí Poslanecké sněmovny, ani součástí vlády.

Dodejme ještě, že lidovci v té době měli 6 svých zástupců v Senátu a všichni z nich církevní restituce podpořili.

Výrok Petra Fialy se týká hlasovací koalice hnutí ANO, SPD a KSČM. Tyto 3 kluby spolu hlasují v Poslanecké sněmovně nejčastěji. To je nepochybně pravdou. Jsou ovšem hlasování, která lze považovat za klíčová, kde spolu tyto 3 subjekty nehlasují. Např. na úrovni formování vlády to lze doložit na tom, že SPD a komunisté nehlasovali (pochopitelně narozdíl od hnutí ANO) pro vládu Andreje Babiše při hlasování o důvěře.

Dále pak se strany neshodly při hlasování o vydání poslanců Babiše a Faltýnka. V neposlední řadě pak subjekty hlasovaly rozdílně na úrovni předkládané legislativy, kdy komunisté chtěli měnit Ústavu tak, aby poslanci ztráceli mandát při pravomocném odsouzení, resp. po přeběhnutí mezi kluby. Proti tomu bylo hnutí ANO.

Analýzu toho, jak hlasují jednotliví poslanci a strany, vypracoval Michal Škop z projektu KohoVolit.eu a byla publikována ve spolupráci s datovým oddělením Českého rozhlasu. Obsahuje data k 12. dubnu 2018.

Analýza ve zkratce sleduje nakolik podobně hlasují poslanci a také to, jak často spolu hlasují celé strany. Na úrovni jednotlivých poslanců lze sledovat, že u zmíněných stran mají k sobě nejblíže ANO s KSČM. SPD pak stojí poměrně vzdáleně od ostatních stran, což vysvětluje Kamil Gregor (politolog a analytik sdružení KohoVolit) tak, že hnutí SPD hlasuje v některých případech zcela proti všem ostatním subjektům, což jej tlačí právě do okrajové pozice.

Tabulka, kterou Škop zveřejnil na svém facebookovém profilu a kterou přikládáme, sledovala nakolik jednotlivé strany hlasují spolu. Pro uznání „koalice“ (resp. pro společné hlasování) bylo v tomto případě třeba, aby byla přítomna alespoň polovina poslanců dané strany a aby více než 2/3 poslanců klubu hlasovalo stejně. Tato metrika měla pokrýt hlasování, která jsou důležitá (je na nich větší počet poslanců) a kdy se hlasuje stranicky.

Z tabulky plyne, že hnutí ANO, komunisté a SPD spolu hlasují nejčastěji. A to platí pro všechny tři strany. Nicméně výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť strany spolu nehlasují stále.

Dodejme, že autor výzkumu na svém Facebooku popisuje některé metodologické záležitosti, které jsou pro jeho výstup zásadní. Jako podstatné se jeví, že menší váha při hledání společné míry hlasování mezi stranami je přikládána hlasováním, kde je jednoznačná shoda (aby se omezila míra, např. hlasování o námitce, kde hlasují vlastně všichni stejně). Oproti tomu hlasování, která jsou vyrovnaná (a je zde tedy předpoklad, že je zde mezi stranami střet), mají pro výsledek větší váhu.

Data, která Škop uvádí, nezahrnují aktuálně probíhající schůzi, kde 3 zmíněné subjekty spolu podpořily vyřazení bodu o Novičoku.

Okamurova SPD sice přímo do vlády s Babišem jít nechtěla, ale to zaprvé nechtělo ani hnutí ANO a zadruhé sám Okamura v únoru na svůj facebookový profil napsal, že by SPD mohlo podpořit vládu sestavenou premiérem Babišem. A to v době, kdy trestní stíhání dále běží. Výrok je tudíž hodnocen jako zavádějící, protože Okamurovi zjevně trestní stíhání v jistém okamžiku přestalo vadit, když uvedl, že jeho hnutí by podpořilo i vládu sestavovanou trestně stíhanou osobou.

Tomio Okamura uvedl v den voleb, že trestně stíhaný premiér je pro jeho hnutí problematický. Jako hlavní argument Okamura v této souvislosti uvedl právě to, že by to mohlo mít vliv na stabilitu vlády.

V lednu 2018 k jednáním SPD a hnutí ANO Okamura uvedl:

„My máme samozřejmě problém být přímo součástí vlády a naší přítomností podpořit vládu, kde je trestně obviněný premiér. To říkáme celou dobu. Taková vláda nebude stabilní, může dojít k nějakým krokům v rámci vyšetřování a vláda tím pádem padá. A my potřebujeme mít čas na prosazení našich zákonů.“

Okamurova pozice se ovšem vyvinula. Dne 19. února na svém facebookovém profilu napsal:

Tedy Okamura již v únoru počítal s tím, že SPD sice nemusí být členem vlády, ale mohla by podpořit vznik vlády vedenou trestně stíhaným premiérem. Zde je ovšem třeba dodat, že hnutí ANO s účastí Okamurova hnutí ve vládě ani nepočítalo – od března ANO jedná exkluzivně s ČSSD na přímé účasti a s KSČM na podpoře vlády.

Tvrzení předsedy poslaneckého klubu TOP 09 Kalouska hodnotíme jako zavádějící. Ruská média sice o výroku Miloše Zemana o výrobě novičoku v ČR informovala velmi rychle, avšak z ruských médií zněla především informace, že Zeman tímto zpochybňuje londýnskou verzi útoku.

Miloš Zeman ve čtvrtek 3. května 2018 informoval diváky TV Barrandov, že v České republice byl vyráběn a testován Novičok tedy látka, kterou se dva měsíce před tím v Salisbury ve Velké Británii otrávili Sergej a Julia Skripalovi.

"Byl u nás vyráběn a testován novičok, byť v malém množství, a poté zničen. Víme kde a víme kdy a je pokrytectví předstírat, že nic takového nebylo."

Co se času, ve kterém ruské kanály reagovaly, podrobnou dokumentaci vytvořil na svém blogu analytik Roman Máca. Minutu po konci pořadu Týden s prezidentem sdílela informaci o Zemanově prohlášení ruská státní zpravodajská agentura TASS (21:16 SEČ). Další zpravodajská agentura, RIA Novosti, zprávu předkládá ve 21:55 SEČ. Ve stejný moment reaguje na Zemanův výrok i člen ruského Federálního shromáždění Alexej Puškov a přibližně dvě a půl hodiny po něm také mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová (0:33 SEČ).

Podle reportáže pořadu České televize 168 hodin informovaly bezprostředně o Zemanově tvrzení například ruské televize NTV, Rossija 24, 1tv, Rossija 1 nebo rádio Sputnik (čas 4:22). Russia Today i 1tv (čas 6:20) pak svorně tvrdí, že Velkou Británií prezentovaná verze útoku, tedy že za útokem novičokem na Skripalovy stojí Rusko, tímto znatelně ztrácí na důvěryhodnosti, neboť novičok mohl být vyroben i v jiné zemi. "Všechno to bere půdu pod nohama těm, kteří horlivě tvrdili, že podobný jed mohli vyrobit jenom v Rusku." 1tv, 4. května 2018

Ruská média tedy v souvislosti s novými indiciemi přednesenými Zemanem informují o vyvrácení britské verze případu, nikoli o tom, "že je Rusko úplně nevinné".

Poslankyni Valachové uznáváme pravdivý výrok týkající se znalosti a výkladu Ústavy ČR.

Spor se točí kolem článku 68 odst. 2 Ústavy České republiky, který zní následovně: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“

Z gramatického výkladu normy vyplývá, že prezident republiky jmenuje ostatní členy vlády pouze na premiérův návrh. Jinými slovy, prezident sám nemůže jmenovat členem vlády, koho chce, ani svévolně měnit nominace. Protiústavnost aktu jmenování člena vlády bez návrhu premiéra pak vyjádřili také ústavní právníci Jan Kudrna a Jan Kysela.

Závěrem dodejme, že nehodnotíme, zda prezident republiky při jmenování vlády porušil či neporušil ústavu, neboť tato činnost přísluší orgánům moci soudní. Nesoudíme konkrétní případ, ale zabýváme se správným teoretickým postupem při jmenování ministrů. Ústavněprávní správnost proběhnuvšího ceremoniálu mohou relevantně hodnotit pouze soudy.