Přehled ověřených výroků

Restrukturalizace finančních úřadů, o které Babiš mluví, se týkala zrušení 23 malých pracovišť v menších obcích. Je pravda, že se o této věci transparentně diskutovalo a Babiš poté od plánů ustoupil. Stranou hodnocení necháváme, zda je na místě tyto dva případy (zrušení 23 poboček úřadu a restrukturalizaci policie) porovnávat.

Ministerstvo financí v červenci 2015 plánovalo, že od 1. 1. 2016 zruší 23 nejmenších územních pracovišť finančních úřadů. V plánu bylo přesunout zaměstnance na jiné pozice a ušetřit za pronájem a provoz budov, ve kterých se malé pobočky nacházejí.

Proti návrhu se postavili někteří poslanci, včetně poslanců za ČSSD a premiéra Sobotky, odmítl ho senátní Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Andrej Babiš pak od plánu ustoupil po jednání v koalici a se Svazem měst a obcí a došlo pouze k omezení provozu těchto malých poboček.

V roce 2014 byla Českým statistickým úřadem zveřejněna studie (.pdf, str. 27-28) pod názvem „Postavení primárního sektoru v ČR“. Podle informací z tohoto dokumentu se osevní plochy na území ČR pohybovaly v 50. letech kolem 450 000 hektarů. V průběhu 60. let se tato rozloha zmenšila téměř na polovinu. V roce 1993 se plocha, na které se pěstovaly brambory, pohybovala přes 100 000 hektarů. V letech 2012 až 2014 se tato plocha snížila pod 25 000 hektarů. S mírou pěstování brambor ale souvisí také míra spotřeby.

Podle článku vydaného Českým statistickým úřadem se v 50. letech na území dnešní ČR pohybovala průměrná roční spotřeba kolem 130 kg na osobu. V 60. letech to už bylo 114 kg a 90. letech spotřeba brambor klesla na 79 kg na osobu. V současné době (2014) pohybuje průměrná roční spotřeba kolem 70 kg brambor na osobu.

Pokud koncem 60. let se na území ČR osadilo celkem 200 000 ha brambor, tak v současné době se podle dostupných informací osadí ještě méně než zmiňovaných 15 % původní plochy. Podle ministerstva zemědělství za rok 2015 se jednalo o 18 911 hektarů produkční plochy, to je asi 9 % produkčních ploch, které byly osázeny v 60. letech (pdf, str. 1). Pokud bychom brali všechny druhy brambor pěstované zemědělci, plocha by dosáhla asi 11 %.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože i když vláda přistoupila k rušení některých poplatků a také k opětovnému nezavedení poplatku za hospitalizaci, tak není pravdou, že by výpadek z nich plně kompenzovala zvýšením platby za státní pojištěnce z roku 2014.

Ministr zdravotnictví mluví o tom, že koalice se shodla na zrušení poplatků a tento slib také dodržela. Současně také přislíbila, že výpadek z regulačních poplatků bude saturovat navýšení platby za státní pojištěnce (studenti, penzisté, nezaměstnaní).

To vyplývá z programového prohlášení vlády Bohuslava Sobotky, části 3.3 Ministerstvo zdravotnictví :

"Vláda nebude znovu zavádět poplatek za hospitalizaci. S účinností k 1. lednu 2015 zruší poplatek za recept i za ošetření v ambulantní sféře. Ponechá pouze regulační poplatek za využití pohotovostních služeb. Výpadek zdrojů spojených se zrušením regulačních poplatků bude systému veřejného zdravotního pojištění a následně poskytovatelům péče kompenzován ze státního rozpočtu."

Ve stejné části pak programové prohlášení uvádí, že "vláda zavede pravidelnou valorizaci platby za státní pojištěnce."

Příslušná legislativa byla schválena v roce 2014. Vládou prošla novela zákona o veřejném zdravotním pojištění 9. dubna, následně prošla hladce také celým legislativním procesem. Tento zákon znamenal zvýšení měsíční platby za státní pojištěnce o 58 korun a to od 1.7. 2014. Tento krok (.doc, str. 6) do systému veřejného zdravotního pojištění měl zajistit podle důvodové zprávy k zákonu v prvním půlroce 2,1 mld. dodatečných příjmů a za každý další rok pak nárůst 4,2 mld. oproti původnímu stavu.

Stejně tak návrh přímo počítá s legislativním vymezením kompenzací za výpadek ze příjmu poplatku za hospitalizaci a to konkrétně novelizací § 40 zákona (odst. 3 a 4) o veřejném zdravotním pojištění.

Zrušení poplatků však znamenalo pro zdravotnický systém větší výpadek. Novela, která tyto poplatky ruší, byla schválena ve druhé polovině roku 2014. Důvodová zpráva k tomuto návrhu (novela zákona o veřejném zdravotním pojištění) popisuje, že právě zvýšení platby za státní pojištěnce bude budoucí výpadek v systému saturovat (str. 6). Příjem z poplatků vyčísluje pro rok 2013 na 3,27 mld. korun, to této částky však nepočítá poplatky za hospitalizaci, které byli zrušeny už dříve.

Data Asociace českých a moravských nemocnic (.doc) uvádějí, že celkem za regulační poplatky se vybere 5,47 mld. korun. Z toho zmíněné poplatky za hospitalizaci v nemocnici činily 2,1 mld. korun.

Tedy pro rok 2014 skutečně vláda plně vykompenzovala zkušení hopistalizačního poplatku, pro rok 2015 se zvýšil výběr platby za státní pojištěnce o 4,2 mld., tedy pro plnou saturaci výpadku z důvodu politického rozhodnutí zrušit poplatky vládě chyběla ještě asi jedna miliarda. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť Němeček nemá pravdu v otázce zdroje pokrytí výpadku za regulační poplatky. Pro doplnění uvádíme, že i v roce 2015 došlo k valorizaci a to ve výši 3 % (1,8 mld. korun), tyto prostředky však byly avizovány na jiná účel, konkrétně na platy.

201420152016Výpadek výnosu z poplatků za hospitalizaci2,12,12,1Výpadek výnosu z dalších poplatků-3,33,3Kompenzace z navýšení platky za státní pojištěnce2,14,24,2Rozdíl0,0-1,2-1,2

Při hodnocení vycházíme z Regionálních statistik ceny práce Úřadu práce ČR v jednotlivých krajích.

Z porovnání vyplývá, že platy u středoškolských učitelů a učitelů odborných předmětů byly v roce 2015 ve Zlínském kraji nejnižší v republice, u učitelů na 1. stupni druhé nejnižší a u učitelů ve školkách 4. nejnižší. Novější čísla zatím nejsou k dispozici, ale podle těchto údajů by se dalo říci, že platy učitelů jsou ve Zlínském kraji dokonce nejnižší v republice.

xPrahaJihočeskýJihomoravskýKarlovarskýVysočinaKrálovéhradeckýLiberecký 2320 Učitelé odborných předmětů, praktického vyučování, lektoři30,46727,33028,29527,51027,26426,67928,453 2330 Učitelé SŠ (kr. odborných předmětů), konzervatoří, 2. st. ZŠ29,32127,84828,43728,19327,50527,58728,684 2341 Učitelé na 1. stupni ZŠ28,38828,28728,17528,16027,36527,76328,417 2342 Učitelé v oblasti předškolní výchovy23,82024,11023,73323,39923,08923,21124,290

xMoravskoslezskýOlomouckýPardubickýPlzeňskýStředočeskýÚsteckýZlínský 2320 Učitelé odborných předmětů, praktického vyučování, lektoři27,41527,43226,51527,90627,57127,50726,488 2330 Učitelé SŠ (kr. odborných předmětů), konzervatoří, 2. st. ZŠ28,58527,94027,58728,66628,46528,87027,476 2341 Učitelé na 1. stupni ZŠ28,70027,92027,43928,45028,51428,86827,3982342 Učitelé v oblasti předškolní výchovy24,00323,21323,34824,24723,58624,12823,312

To, že informace o vyšetřování Škodu Transportation ze strany ÚOOZ je veřejně dostupná, se nám nepodařilo dohledat. Média, která popisovala to, že Babišovo prohlášení v tomto smyslu má vyšetřovat GIBS, také nedohledala veřejný zdroj, na základě něhož toto Babiš tvrdí.

Babiš se ve svém výroku odvolává na 2 texty. Na článek " Nejvyšší státní zástupce se zastal podřízených v kauze úniků z policejních spisů ", který publikoval Český rozhlas. V tomto textu není o Škodě Transportation ani slovo.

Další text, který Babiš popisu, je dostupný na webu Českých drah. Na něj také Babiš odkazuje na svém facebookovém účtu. Uvádí: " Tady koukněte na web Českých drah. Je to veřejná informace, že České dráhy podaly trestní oznámení. Mají totiž zaplatit 1,233 miliardy. Kč Škodě Transportation za to, že dodala pozdě vlaky. Ano, správně: za to, že DODALA POZDĚ VLAKY, chce 1,233 miliardy. "

Tento status je sám o sobě zavádějící, protože otázky vyvolává především to, že ministr Babiš ví, která policejní složka má tuto kauzu šetřit. To však není součástí hodnocení tohoto výroku. Faktem je, že v textu na webu Českých drah není o ÚOOZ či Policii České republiky ani slovo.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože ve veřejně dostupných zdrojích informace dostupná není a to ani ve zdrojích, o kterých mluví ministr Babiš. V těchto textech není o šetření Škody Transportation ze strany ÚOOZ ani slovo.

Lidovecký kandidát na hejtmana správně uvádí pořadí Česka v hustotě železničních tratí v porovnání s většinou států světa.

Hustota železniční sítě se počítá jako podíl celkové délky železnice a rozlohy státu. Tradičně se udává v kilometrech na 1000 km².

Porovnali jsme tedy sami data z The World Factbook, kde je podle zemí uvedena pouze celková délka železnic v roce 2014. Ze stejného zdroje jsme získali i rozlohy vybraných zemí. Ministáty jsme z tabulky vyřadili. Výsledky jsou následující:

Stát

Hustota železniční sítě (km/1000km²) Švýcarsko136,89Česká republika

122,00

Německo

121,75

Belgie

110,37

Z výsledků vyplývá, že se Česko může pyšnit druhou nejhustší železniční sítí na světě (když pomineme státy s velmi malou rozlohou). Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Téměř polovina zemí EU má věk odchodu do důchodu vyšší než 65 let a pokud jde o strop pro navyšování věku odchodu, většina zemí EU jej má nad 65 let.

Mnoho zemí Evropské unie se v posledních letech zabývá posouváním věkové hranice nutné pro odchod do penze, přičemž tento posun je typicky vázán na průměrný věk dožití v dané zemi. Ve zprávě vydané Evropskou komisí (str. 15) je patrné, že trend zvyšování věku odchodu do důchodu lze pozorovat ve značné části členských zemí. Jak dále plyne z této zprávy, plány jednotlivých zemí pro zvyšování důchodové hranice často počítají s revizemi v dalších letech, což znamená, že věk odchodu do penze v těchto zemích bude pravděpodobně dále vzrůstat. Do té doby je však maximální limit, tedy „strop“, stanoven. Naproti tomu český penzijní systém takový strop nemá. Dodejme, že některé penzijní systémy (např. nizozemský, dle dat Sociale Verzekeringsbank, poskytovatele státních důchod) navazují věk odchodu do důchodu na očekávanou dobu dožití. Věk odchodu zde tak může také stoupat, byť nejde o automatický nárůst.

Automatický mechanismus dosažení důchodového věku, jak český systém nazývá ministerstvo práce a sociálních věcí například ve své tiskové zprávě ze srpna 2016, prodlužuje dosažení důchodového věku každý rok o dva měsíce bez konečné hranice. Česká republika tedy skutečně nemá věkový strop pro odchod do důchodu. U jiných států rovněž najdeme mechanismus pravidelného navyšování, avšak alespoň dočasně zastropovaný. Příkladem je Německo (z. o penzijním pojistěn í, něm.), kde věk odchodu stoupá každoročně o jeden měsíc (od r. 2025 bude stoupat o 2 měsíce), avšak v r. 2029 dosáhne toto navyšování stropu a, nedojde-li do té doby ke změně zákona, zastaví se.

Co se týče aktuální výše důchodového věku v členských státech Evropské unie, můžeme vycházet z údajů finského Centra pro důchody (ETK, zákonem zřízená organizace, jejíž vedení je jmenováno ministerstvem). Údaje nabízené Českou správou sociálního zabezpečení jsou bohužel "pouze orientační" a nepřesné např. už pro uvedené Německo (ČSSZ uvádí 67 let, což je strop, nikoli aktuální věk odchodu). Finské ETK pak uvádí aktuální věk odchodu do důchodu i maximální strop, kterého může podle současné legislativy dosáhnout.

Dle uvedených dat pak věk odchodu do důchodu alespoň pro některé lidi již dnes převyšuje 65 let v 11 zemích EU. Sobotka navíc hovoří o stropech, které přesahují 65 let ve většině zemí EU. Např. občané Irska by měli do důchodu odcházet až v 68 letech od r. 2028 (srov. oficiální údaje Citizens Information Board, angl.).

ČR je sice jedinou zemí, u které jsme nenašli strop pro automatické navyšování věku odchodu do důchodu, nicméně Sobotkův výrok vesměs není pravdivý: naprostá většina zemí EU nemá maximum pro věk odchodu do důchodu 65 let. Více než 3 země mají věk odchodu i strop vyšší. Navíc i jiné země postrádají "strop" navyšování věku odchodu do důchodu, jen přitom nevyužívají automatické navyšování, nýbrž např. vazbu na očekávanou dobu dožití.

Rada ve Zlínském kraji realizuje výjezdy do některých měst v kraji. V roce 2015 rada zasedala celkem 8x spolu s radou města. Nejednalo se tedy o každý měsíc, nezasedala s radami měst v lednu, červenci, srpnu a prosinci. V Uherském Brodě zasedala v listopadu 2015 a ve Vsetíně v květnu 2016.

Zdroj: Krajský úřad Zlínského kraje (.pdf)

Zdroj: Krajský úřad Zlínského kraje (.pdf)

Výjezdy podnikatelů do zahraničí, tzv. podnikatelské mise, jsou podporovány Krajskou hospodářskou komorou Zlínského kraje. Za poslední čtyři roky se podnikatelé z kraje vydali do ruské Jaroslavli (srpen 2013), Číny (listopad 2013), Belgie (květen 2015) a Kazachstánu (říjen 2015).

Letos 7.–10. října je naplánována další mise do Jaroslavli. Komora přímo u této cesty uvádí:

„Mise je určena především malým a středním firmám ve Zlínském kraji, které se zabývají výrobou autokomponentů, nebo působí v plastikářském či gumárenském průmyslu. Je však dobrou příležitostí k navázání nových obchodních kontaktů pro firmy z dalších oblastí.“

Delegací se účastnily také firmy, které spadají do definice (definice Czechinvestu) malých a středních. Např. u loňské cesty do Kazachstánu šlo namátkou o společnost Oxalis (101 zaměstnanců), Kliniku reprodukční medicíny Zlín (se zhruba třicítkou zaměstnanců) nebo ELKO EP se 160 zaměstnanci (2014). Je tedy zjevné, že kraj pořádá dále mise podnikatelů do zahraničí, jichž se účastní i malí a střední podnikatelé. Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý.

V březnu 2016 bylo dosaženo dohody mezi Evropskou unií a Tureckem. Podle ní by měla Unie na turecké území vracet každého přistěhovalce, který odsud nelegálně připluje do Řecka. Pak by měly členské země na oplátku přijmout jednoho Syřana přímo z Tureckého území. Jak píše Tomáš Prouza pro server Euroskop.cz, uzavření dohody okamžitě snížilo příliv migrantů z Turecka. I když teda vyjednávání trvalo dlouho, nyní dohoda funguje, což Kateřina Konečná úplně pomíjí. Počty příchozích se snížily až o 90 %.

Již v říjnu 2014 uzavřela EU s Tureckem tzv. readmisní dohodu, tedy dohodu o zpětném přebírání osob, tyto dohody ale nebyly dodržovány a jejich důsledné plnění ze strany Turecka bylo právě jednou z podmínek ve výše zmíněné dohodě, která na oplátku mimo jiné Turkům přinesla příslib uvolňování vízového režimu.

Rada EU a Evropská rada se tématem migrace obecně zabývá a podniká kroky reagující na migrační toky do Evropy minimálně od května 2015, kdy přijala Evropský program pro migraci. Další kroky přehledně shrnuje časová osa. Tento přehled ale zdaleka není vyčerpávající.

Zvyšující se proudy migrantů ale bylo možné zaznamenat již několik let předtím, zejména po tzv. Arabském jaru v roce 2011. Už tehdy spustila Evropská komise iniciativy pro ucelenou evropskou migrační politiku - hovořila zejména o posílení ochrany vnějších hranic a systému Frontex, vytvoření evropské návratové politiky, integraci migrantů v Evropě.

Dalším dokumentem je například sdělení Komise "Otevřená a bezpečná Evropa: cesta k realizaci" z března 2014, který vymezuje politické priority: účinná politika v oblasti migrace a mobility, Schengen, víza a vnější hranice, společný evropský azylový systém v praxi, další posílení globálního přístupu k migraci a mobilitě, "Evropa jako ochránce".

Klíčové kroky a pravomoce evropských orgánů v přistěhovalecké politice shrnuje dokument Evropského parlamentu Fakta a čísla o Evropské unii.

I z tohoto stručného přehledu nicméně vyplývá, že orgány EU se migrační krizí zabývaly průběžně a v průběhu let byla přijímána různá opatření.