Nepodařilo se nám bohužel dohledat informace o tom, že by KSČM či ČSSD přiznali zvýšení efektivity výběru daní. Tento bod se sice objevuje ve vládní koaliční smlouvě (bod 2.5), ČSSD uváděla efektivnější výběr jako jednu z vysokých priorit v předvolební kampani na podzim 2013, Bohuslav Sobotka se k tomuto také vyjádřil na svém blogu. K tomu jsou ovšem konstantně motivovány prakticky všechny strany volebního spektra bez ohledu na dosavadní efektivitu výběru. S Kalouskovou koncepcí jednotného inkasního místa pro výběr daní ČSSD souhlasí, nicméně kvůli nepřipravenosti jeho přijetí strana odsouvá.

Kvůli rozporuplným a nedostatečným zdrojům tak hodnotíme výrok jak neověřitelný.

Prezident Miloš Zeman se takto vyjádřil v otevřeném dopise publikovaném na webových stránkách Pražského hradu 11. února 2014. Jeho tvrzení na základě vyjádření tehdejšího kancléře prezidenta Klause, Jiřího Weigla, hodnotíme jako pravdivé.

V souvislosti s možnou kritizovanou návštěvou prezidenta Karimova uvedl web iHNed.cz následující informaci: „,Prezident Uzbecké republiky Islam Karimov zavítá do Prahy koncem února. Návštěva je reciproční,' sdělil Hospodářským novinám mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. Odkazuje na cestu prezidenta Václava Klause do Taškentu v roce 2004, tedy téměř před deseti lety."

Václav Klaus absolvoval v září 2004 státní návštěvu ve střední Asii. Setkal se také s uzbeckým prezidentem a pronesl při této příležitosti projev. Dle vyjádření tehdejšího kancléře Jiřího Weigla pak skutečně učinil pozvání k reciproční státní návštěvě ČR: „Václav Klaus navštívil Uzbekistán na státní návštěvě v září 2004. Je obvyklé, že při této příležitosti se hostitelské straně předává reciproční pozvání ke státní návštěvě. To také V.K. před deseti lety učinil. Praktické kroky k realizaci této návštěvy však v době prezidentství V. K. učiněny nebyly."

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě údajů Eurostatu a zákona o státním rozpočtu na rok 2014.

Podíl investic, neboli tvorba hrubého fixního kapitálu, jak se tento ukazatel označuje, na HDP klesal podle dat Eurostatu setrvale od roku 2009 a zatím nejnižší úrovně dosáhnul v roce 2013. Data za rok 2014 ještě nemá Eurostat k dispozici, ale jak vyplývá z důvodové zprávy ke státnímu rozpočtu (.pdf, strana 25), počítal rozpočet Rusnokovy vlády na rok 2014 s dalším poklesem investic.

"Kapitálové výdaje jsou pro rok 2014 rozpočtovány ve výši 74 mld. Kč a ve srovnání s rokem 2013 dochází k poklesu výdajů o 21,1 mld. Kč. Největší pokles výdajů se týká Ministerstva dopravy, který vyplývá jednak z poklesu výdajů krytých příjmy z rozpočtu EU (-4,2 mld. Kč), jednak přesunu částky 8,3mld.Kč (bez prostředků EU) v roce 2014 do neinvestiční dotace SFDI s určením na opravy a údržbu celostátních a regionálních drah. Příjemcem dotace bude SŽDC."

Výrok předsedy vlády hodnotíme jako pravdivý, a to na základě dohledaných informací o sněmovních i veřejných diskuzích o situaci ve Vězeňské službě ČR.

Ministryně spravedlnosti Válková odvolala generálního ředitele Vězeňské služby Petra Dohnala na začátku dubna letošního roku. Tento krok byl skutečně vnímán kontroverzně a vyvolal diskuzi ve sněmovně.

Předně o této věci jednal 11. dubna Bezpečnostní výbor PSP (.pdf), jak dokládá pozvánka na toto jednání. Zápis z tohoto jednání není k dispozici, nicméně o průběhu výboru referovala např. Česká televize /ČTK. V pozvánce (.pdf) na jednání výboru, které se uskuteční v úterý 6. května, je bod k situaci ve Vězeňské službě obsažen také.

Jednání výboru nebylo jedinou reakcí poslanců na odvolání Dohnala. 29. dubna navrhla poslankyně ODS Jana Černochová zařazení bodu Stanovisko předsedy vlády k situaci ve Vězeňské službě. Tento návrh obhajovala (stenoprotokol s celým vystoupením poslankyně Černochové) mimo jiné následovně:

" Důvody, které mě k mému návrhu vedou, jsou ty, že si paní ministryně spravedlnosti pranic nedělá z usnesení výboru pro bezpečnost, který opakovaně paní ministryni vyzýval, aby pozastavila výběrové řízení na funkci ředitele Vězeňské služby a zdržela se všech kroků vedoucích k destabilizaci Vězeňské služby České republiky a vězeňství. Rovněž žádal vládu, aby se neprodleně zabývala problematikou Vězeňské služby České republiky a aby kroky ministryně spravedlnosti nějakým způsobem pozastavil pan premiér."

Pro doplnění uvádíme, že tento bod nebyl schválen o 2 hlasy.

Za Válkovou se postavil poslanecký klub hnutí ANO, když po jednání 8. dubna médiím toto stanovisko prezentoval předseda tohoto klubu Faltýnek (ČTK/Deník).

O jistých tenzích mezi koaličními poslanci, které krok Válkové vyvolal, svědčí také server Týden.cz.

Předseda vlády mluví rovněž o veřejných diskuzích ohledně tohoto rozhodnutí ministryně spravedlnosti. 4. dubna (tedy v den odvolání) v hlavní zpravodajské relaci ČT Události byla o tomto kroku ministryně odvysílána reportáž (video). Zmiňme některé další veřejné debaty, které celou kauzu doprovázejí. Sama Válková o této otázce diskutovala 13. dubna 2014 v pořadu Partie na TV Prima s místopředsedou KSČM Jiřím Dolejšem. Ten k tématu uvedl:

" Já si myslím, že pokud paní ministryně říká, že je uvážlivá, tak tu, ten krok, to znamená, odvolání pana brigádního generála mohla přinejmenším konzultovat s právníky, já vím, že tam je teď zbytečný spor mezi služebním zákonem o služebním poměru a Vězeňskou službou, aspoň v rozkladu pana odvolaného ředitele, mohla to konzultovat s bezpečnostním výborem, který si stěžoval, že byl zaskočen, prostě té uvážlivosti celkově by mohlo být víc, možná, že by pak se minimalizovaly třecí plochy. Já, prosím, aby se paní ministryně na mě nezlobila, ale ona prostě, zdá se, že někdy velmi rychle jedná a ne vždy domýšlí konců svých kroků."

Ve stejném pořadu svůj krok Válková obhajovala. Konkrétně např. uvedla: " My tam máme i určité podezření, ale to neříkám, že jde za panem Dohnalem, za panem Dohnalem jde nedostatek kontrolní činnosti. A to nemluvím třeba o spisové službě, tam proběhla kontrola, kdy jsme zjistili, že vůbec nejsou spisy vkládány v té digitalizované podobě do takzvané spisovky 3, že tam v podstatě došlo k porušení licenčních smluv. Teď, jaké byly způsobeny škody, vyplácely se peníze za služby, které nemusely se honorovat, naopak, ta licenční smlouva je postavena tak, že se nesmí, že se všechny úkony musí dělat bezplatně, čili když bych to shrnula, definitivně jsem si jistá tím, že generální ředitelství kontrolní činnost nevykonávalo. "

Na situaci veřejně reagoval také poslanec ODS Blažek, když v tiskovém prohlášení doslova uvedl: " Z dosavadních vyjádření paní ministryně Válkové plyne, že se jedná o rozhodnutí manažersky nesprávné, nezákonné, pokrytecké a zbabělé. Ačkoliv má hnutí ANO plná ústa Zákona o státní službě, který má zaručit, aby úředníci státu byli chráněni před výměnami politiků, dělá ministryně spravedlnosti pravý opak. A to dokonce tam, kde to již stávající právní úprava nedovoluje."

Lze tedy konstatovat, že odvolání šéfa Vězeňské služby skutečně vyvolalo značný ohlas v rámci Poslanecké sněmovny i ve veřejných debatách, výrok premiéra tedy hodnotíme jako pravdivý.

Česká republika předsedala Radě EU v první polovině roku 2009. U moci byla tehdy vláda Mirka Topolánka, které se opozice snažila vyjádřit nedůvěru celkem pětkrát - vyšlo to právě napopáté a to 24. března 2009. Topolánkova vláda zůstala v demisi do 8. května, kdy prezident jmenoval novou vládu, úřednickou.

Protože pád vlády během předsednictví byl neobvyklý (ačkoliv Unie podobné případy pamatuje), reakce ze zahraničí na sebe nenechaly dlouho čekat. Zahraniční média jako Financial Times nebo BBC označila pád vlády za chybu a očekávala, že to obrazu Česka uškodí. Evropští politici se navíc obávali, že nastálá situace poškodí celou Evropskou unii.

Výrok Ondřeje Lišky hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám nepodařily dohledat zdroje, které by potvrzovaly, že český systém čerpání peněz z evropských fondů je nejsložitější.

Obecná pravidla pro fungování evropských fondů určuje EU. Konkrétní postupy implementace si pak určují jednotlivé členské země.

Existují zprávy (pdf., anglicky), které hodnotí úroveň čerpání z fondů a Česká republika (pdf., anglicky, s. 1) zde patří mezi země, které mají s čerpáním problémy (pdf., s. 10).

Nenašli jsme však výzkum, který by se věnoval přímo srovnání efektivity, popřípadě složitosti systému čerpání evropských peněz.

Otázce vlivu Evropské unie na národní legislativu se věnovalo několik zahraničních článků. Vzhledem k tomu, že je obtížné definovat onen „vliv“, natož vyrukovat s konkrétními čísly, která by průkazně dokazovala konkrétní závěry, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Annette Elisabeth Toellerová ve svém článku zmiňuje fakt, že konkrétní hodnoty dávají smysl pouze v případě, že rozlišíme různé oblasti politiky. Dále tvrdí, že: „Současnéúdaje o evropeizaci v různých oblastech nejsou srovnatelné mezi zeměmi, protože jsou založeny na různě postavených portfoliích.“

Ve Velké Británii se touto otázkou zabýval také fact-check FullFact.org, který vycházel mj. ze studie knihovny Dolní sněmovny, která konstatuje, že „je možné odůvodnit jakoukoliv míru mezi 15 % a 50 %.“ A dodává: „Neexistuje žádný přesný, racionální a použitelný způsob, jak vypočítat procento národní legislativy ovlivněné Evropskou unií.“

Ministr financí oznámil koncem března plány ohledně rozpočtu na příští rok. Počítá se schodkem ve výši 100 miliard korun. Nejspíše se do toho promítne také plán Ministerstva práce a sociálních věcí plně valorizovat důchody (o 1,3 %) a neřídit se tak omezením, na kterém se usnesla Nečasova vláda a podle kterého by důchody měly růst jen o 0,5 %. Odhaduje se tak, že státní rozpočet bude muset na důchody vydat o tři miliardy korun více.

Nepodařilo se nám však dohledat, zda je pro Ministerstvo práce a sociálních věcí skutečně rezervováno 5 miliard navíc, a výrok Michaely Marksové-Tominové proto hodnotíme jako neověřitelný.

Jurečka v řadě mediálních vystoupení (před i po nástupu do funkce) tvrdí, že své podnikání přejde na jeho manželku (např. ČRO, Deník).

Nepodařilo se nám dohledat podnikání ministra zemědělství ve veřejných rejstřících, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť Švédsko je skutečně jednou ze zemí (údaje Eurostatu z ledna 2014), které minimální mzdu nemají. Mezi členskými zeměmi EU, kde "zákonná" minimální mzda taktéž absentuje, patří také Dánsko, Itálie, Rakousko a Finsko. "V těchto zemích jsou výše minimálních mezd určeny buďto jednáním mezi sociálními partnery na úrovni podniků, popř. na individuální úrovni. Často jsou také užívány tzv. sektorové dohody, které jsou často aplikovány na všechny zaměstnance, což představuje de facto (v praxi) minimální mzdy." (cit. Eurostat 2014)

Pro ilustraci problematiky "minimálních mezd" viz tato mapa vycházející opět z dat Eurostatu: