Město skutečně nemůže po splnění všech formálních a technických náležitostí zakázat vznik soukromé ubytovny, nicméně díky kolaudačnímu řízení či ohlašovací povinnosti by mělo být vždy o vzniku ubytovny informováno. Rovněž disponuje i jistými kontrolními prostředky, a výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

V českém právním řádu neexistuje zákon, který by se věnoval specificky pouze statutu ubytoven. Legislativa upravující podmínky v ubytovnách je součástí hned několika zákonů, např. ve vyhlášce o obecných požadavcích na využívání území (§2), vyhlášce o technických požadavcích na stavby (§43) a další. Pro zřízení ubytovny je také třeba disponovat živnostenským listem v oblasti ubytovacích služeb.

Při výstavbě nové ubytovny je nutné projít kolaudačním řízením. Pokud ubytovna vznikne změnou využití stávajícího objektu, pak platí oznamovací povinnost (§127). Není tedy pravda, že by se vznik ubytovny nemusel hlásit.

Město tedy ze zákona nedisponuje pravomocí zakázat ubytovnu, pokud splnila všechny formální a technické požadavky. Disponuje však prostřednictvím svého stavebního či živnostenského úřadu řadou pravomocí, jak dohlížet na to, zda ubytovna a její provozovatel splňuje nároky dané zákonem.

Vedle toho existuje řada nástrojů, jak může obec fungování soukromých ubytoven regulovat (.pdf). Nelze tedy říci, že by město nemělo ubytovny alespoň do jisté míry pod kontrolou.

Tomáš Hudeček ve svém výroku patrně naráží na zákaz veřejné podpory – tedy čl. 107 smlouvy o fungování EU, který hovoří o státních podporách. Evropské právo zde pracuje s nedovolenou (veřejnou) podporou. Město např. nemůže majetkově podpořit obchodní společnost, pokud by tím mohlo narušit hospodářskou soutěž zvýhodněním určitého podniku (jenž by tak mohl například mít zvýhodněné postavení při získání nějaké zakázky). Na druhé straně zná "evropská právní úprava" výjimky z této nedovolené podpory (tj. podpora může být za určitých okolností v souladu s právem EU).

V otázce, zda je možné vložit majetek do vlastní akciové společnosti, je situace komplikovanější. Města zakládají vlastní obchodní společnosti, včetně akciovek – například městská část Praha 4 založila 4-Majetkovou, a.s. Města také vstupují do právnických osob, např. koupí podíl ve společnosti vlastnící fotbalový klub apod. Samozřejmě město může nakoupit akcie jako investici. Nelze si například představit situaci, že by město nemohlo sanovat vlastní akciovou společnost, která jako jediný subjekt poskytuje veřejnou dopravu ve městě apod.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, přičemž: a) není jasné o jakém "vyvádění majetku" (typu podpory) primátor Hudeček hovoří, b) i přesto, že je v kontextu evropského práva striktně zakázána veřejná podpora, existují z tohoto pravidla výjimky.

Výrok odpovídá skutečnosti. Během tohoto volebního období nedošlo k žádné změně zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

Výrok Bohuslava Sobotky je reakcí na to, že pravicová opozice chystá "velmi důkladné projednávání" na úterní mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny. Při vhodné strategii totiž může menšina ve Sněmovně na celé dny zablokovat jednání, jak dokázaly sociálnědemokratické obstrukce v roce 2011.

Aktuálně je v druhém čtení novela zákona o jednacím řádu, která se ale věnuje zejména otevřenosti legislativního procesu. Poslední změna jednacího řádu byla přitom schválena před čtyřmi lety. Omezení vystoupení poslanců prosazuje hnutí ANO, avšak ČSSD jej odmítá.

Rada města Plzeň byla v období let 1994–1998 skutečně jedenáctičlenná (.doc, str. 1), složená z těchto radních: Zdeněk Prosek (ODS), Zdeněk Grundman (ODS), Vladimír Duchek (Pravá volba pro Plzeň), Roman Dohnal, Marie Kulawiaková (ODS), Jiří Bláhovec (ODA), Marcel Hájek (ODS), Jiří Šneberger (ODS), Jaroslav Lobkowicz (KDU-ČSL), Emanuel Chán (ČSSD), Jiří Bis (ČSSD). Podle složení můžeme vidět i převahu pravicových stran, doplněnou středovými křesťanskými demokraty a poté dva zástupce sociální demokracie. Průmyslová zóna Borské pole byla otevřena v roce 1998.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože Kongresové centrum skončilo v červených číslech. Dle výroční zprávy (.pdf, viz Schválení účetní závěrky za 2013 dozorčí radou, str. 49) Obecního domu za rok 2013 skončila společnost v zisku 15 308 019 Kč. Kongresové centrum však podle své výroční zprávy (.pdf, str. 8) zaznamenalo ztrátu 233 550 Kč.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý. Pokuta za odhozenou láhev by byla v ČR hodnocena jako přestupek proti veřejnému pořádku. Na základě zákona o přestupcích č. 200/1900 Sb. podle § 47 Přestupky proti veřejnému pořádku lze za znečištění veřejného prostranství, veřejně přístupného objektu nebo veřejně prospěšného zařízení uložit pokutu do výše 20 000 Kč.

Odhazování odpadků ve Velké Británii je na místě pokutováno 75 librami. V Londýně je tento přestupek pokutován 80 librami. Maximální pokutu, kterou je možné uložit, je 2 500 liber.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Generálním ředitelem může být vedle státního tajemníka i zástupce ředitele.

Generální ředitel a státní tajemník je skutečně dle §§ 53 ods. 1 a 55 ods. 1 návrhu zákona o státní službě jmenován na dobu sedmi let. Petr Fiala však nemá pravdu v tom, že druhý generální ředitel musí být vybrán pouze ze státních tajemníků, neboť v § 53 odst. 3 stojí, že výběrového řízení se může zúčastnit buď státní tajemník nebo zástupce generálního ředitele.

Jistou pojistkou proti "zabetonování" vedoucích postů státní správy představuje § 61, který myslí i na jejich odvolávání v případě prohřešků.

Pravdu má předseda ODS také v tom, že zákon neumožňuje, aby na některý z řídících postů nastoupil člověk ze soukromého sektoru či akademického prostředí, který by neměl předchozí zkušenost ze státní správy. Ta je potřebná pro post vedoucího služebního úřadu (§ 56 odst. 3 - 6), náměstka pro řízení sekce nebo ředitele sekce (§ 57 odst. 3 - 6) a ředitele odboru (§ 58 odst. 3 - 6). Osoby bez předchozí zkušenosti ve státní správě mají šanci teprve u místa vedoucího oddělení, avšak i tam až v případě, že se nepodaří vybrat nikoho jiného v prvních dvou kolech (§ 59 odst. 3 - 6).

V plánu legislativních prací vlády na rok 2014 je zmíněn návrh zákona o výběru odborníků do funkcí ředitelů a členů dozorčích rad státních podniků a členů orgánů obchodních společností ovládaných státem. Tento návrh zákona by měl zahrnovat i část upravující způsob jejich odměňování. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výměr ve výši 227 milionů s výhledem na možných 400 milionů za projekt Státní pokladna se nepodařilo z veřejných zdrojů dohledat, proto hodnotíme tento výrok jako neověřitelný.

Výrok Kláry Liptákové hodnotíme jako pravdivý na základě dat získaných z organizace Rozkoš bez rizika.

Podle statistiky Rozkoše bez rizika (pdf., s. 10) z roku 2012 poskytovalo sexuální služby na ulicích 5,3 % z celkového počtu prostituujících.

Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná oficiální statistika, která by určovala počty prostitutek, jedná se spíše o odhad.