Výrok je nepravdivý, jelikož několik zdrojů nezávisle na sobě potvrzuje, že “pozorovatelé” se na ukrajinské území dostali ilegální cestou přes Rostov na Donu (přechod kontrolovaný ruskou stranou), což dále v rozhovoru potvrzuje i sám Doubrava; ještě navíc bez oficiálního povolení ukrajinských úřadů.

Senátor Doubrava se pozorovací míse dle svých slov účastnil i s dalšími osobami (“kromě mě tu byli další dva Češi, Slovák, ale i Francouzi, Němci.”), avšak dle serveru Deník přijeli do země ilegálně.

V podobném duchu se vyjádřil i odborník na pravicový extremismus Anton Šechovcov, který na svém blogu (aj.) zveřejnil seznam pozorovatelů voleb, přičemž usuzuje, že se do Doněcku dostali přes Rostov na Donu, a tudíž také ilegální cestou. Konkrétně uvádí: " This means that they have all entered Ukraine illegally, as they did not pass the official Ukrainian border control. Thus, all of them can be prosecuted for the crime of illegal border crossing. "

Reportérka Lidových novin se vyjádřila, že se senátor Doubrava na ukrajinském území ocitl nelegálně. Konkrétně uvedla: “ On se v tuto chvíli ocitl na ukrajinském území, ale bez jakéhokoliv oficiálního vstupu na Ukrajinu. On překročil nelegálně hranice Ukrajiny s Ruskem a je tedy na Ukrajině, aniž by mi k tomu daly svolení ukrajinské orgány.”

Předmětný příspěvek se nám nepodařilo najít v období přibližně odpovídajícím začátku prosince 2014 ani na webu hnutí Úsvit, ani na jejich Facebooku.

Pokud jde o web, 23. 12. zveřejnil Jiří Kobza (autor medializovaného statusu) článek o islamismu a 21. 12. úvahu o budoucnosti tradic pod tlakem politického islámu (1. část). Další texty na stejné téma byly zveřejněny Radkem Rozvoralem a dva Milanem Šarapatkou (o imigraci a imigrantech). Text odpovídající statusu na Facebooku Tomia Okamury však nelze nalézt ani skrze interní vyhledávač stránek hnutí Úsvit. Pouze výše zmíněná úvaha z 21. 12. statusu odpovídá tématem, autorem a doplňujícím obrázkem, nenajdeme v ní však medializované návody zmiňující se o kebabech či prasatech.

Na Facebooku pak situace odpovídá webovým stránkám. Nalezneme zde jak odkaz na úvahu od Kobzy i jeho autorský status o islamismu, tak text Šarapatky o imigrantech. Znovu se nám však nepodařilo nalézt předmětný medializovaný status.

Kobzova úvaha (viz výše) je spíše obecným pojednáním autora o islamismu, Okamurův status pak popisuje "možnosti občanů ČR" s tímto jevem u nás bojovat.

Je pravdou, že 20. ledna proběhlo jednání poslaneckého klubu ODS. Na programu byl mj, požadavek občanských demokratů na projednání imigrační a bezpečnostní politiky země na půdě Poslanecké sněmovny. Žádný zápis z jednání ani seznam účastníků ovšem není veřejně dostupný.

Vodítkem nám ovšem může být brífing po jednání klubu, který odvysílala Česká televize. Na dotaz novináře, který se ptal právě na to, zda byla diskutována účast poslankyně Černochové na zmiňované demonstraci a s jakým výsledkem, se vyjádřil předseda strany Fiala takto (čas od 12:20): "K té otázce se vyjádřila v rámci diskuse sama paní místopředsedkyně poslaneckého klubu. Nějakým zvláštním tématem to opravdu nebylo, my jsme si všichni vědomi toho, jaké pozice má ODS, jaké pozice má Jana Černochová, a to že se zúčastnila jedné demonstrace na tom nic nemění. Myslím, že Jana Černochová je dostatečně zkušená politička, která mluví jasně na veřejnosti, aby nemohly vznikat pochybnosti, aby toho nikdo nemohl zneužít, protože by třeba chtěl přiřazovat ODS k nějakým radikálním politickým silám. Takže krátce to bylo zmíněno, ale žádné téma na klubu to nebylo. Z vyjádření Fialy není patrné, že by krok Černochové dostal mezi stranickými kolegy takovou podporu, jakou prezentuje, nicméně neznáme přesný průběh celého jednání a výrok musíme hodnotit jako neověřitelný.

Dle posledních statistik Českého statistického úřadu (.pdf) dosahuje podíl cizinců na počtu obyvatel v České republice výše 4,1 % (data ke konci roku 2013). To odpovídá tvrzení ministra Chovance.

Ministr již ale neuvádí korektní data co se týče průměru EU, tudíž i jeho tvrzení o tom, že jsme " naprosto v tom evropském proudu ", není pravdivé.

Podle dat Eurostatu (.pdf - data 2011) je počet cizinců v EU v průměru 6,6 %, což je průměr o více než polovinu vyšší oproti ČR.

Eurostat uvádí i Chovancem zmíněné číslo 4,1 %, jde ovšem pouze o cizince z dalších členských států EU, kteří žijí na území jiného evropského státu. I zde by ovšem byl podíl cizinců v ČR podstatně menší, než jaký je průměr EU (konkrétně 2,7 % u ČR a 4,1 v EU27). Ministr zde tedy směšuje rozdílné statistiky.

Výrok je nepravdivý, jelikož Czech Defence League vznikla právě okolo platformy Islám v ČR nechceme a jedná se o provázané subjekty.

Jana Černochová mluví o Souhrnné situační zprávě o extremismu z 15. října 2014, ve které se píše o Czech Defence League/Islám v České republice nechceme v souvislosti s prostředím internetu.

Souhrnná situační zpráva (.pdf, str. 4) z 15. října 2014 hovoří o několika virtuálních islamofobních subjektech, mezi něž řadí například Czech Defence League/Islám v České republice nechceme.

Dále je zmíněno, že " Někteří islamofobní aktivisté, kteří byli v minulosti aktivní jen na internetu, v posledních měsících přistoupili k přímým provokacím" (str. 4).

Není však uveden název konkrétní organizace, o kterou se v této souvislosti jedná.

V Souhrnné situační zprávě (.pdf, str. 3-4) z 20. ledna 2015 je napsáno:

" Na projevy islamofobie se dlouhodobě profiluje uskupení Czech Defence League (CzDL), zastoupené skupinou Islám v ČR nechceme (IvČRN) v síti Facebook. "

Protože ani v jedné ze zpráv nejsou skupiny Czech Defence League a Islám v České republice nechceme uváděny jako oddělené subjekty, můžeme říct, že se jedná o propojené skupiny.

Původní facebooková skupina Islám v České republice nechceme byla založena před třemi lety. Dnes se nazývá "největší nestrannou platformou na českém internetu", která se staví na obranu demokratické ústavy a sekulárního státu " proti totalitním ideologiím a islámu jako nejagresivněji se šířící ideologii současnosti obzvlášť".

Okolo této skupiny vzniklo občanské sdružení Czech Defence League (.pdf, str. 10), které bylo zaregistrováno v roce 2011.

Spojitost obou spolků je tedy mnohem bližší, než Černochová naznačuje. Ilustrovat to lze i na Facebookové stránce hnutí, kde mezi "oblíbenými stránkami" figuruje řada profilů právě Czech Defence League:

Oproti tomu občanské sdružení Czech Defense League (.pdf, str. 6) bylo zaregistrováno v roce 2012. (pozn. Demagog – ve slově Defense se v tomto případě píše "s").

Toto sdružení není aktivní. I v souvislosti s danou zprávou se tedy dá předpokládat, že Černochová hovoří o prvním zmiňovaném.

Podle zprávy ČTK Viliam Sivek skutečně označil jako důvody úbytku ruských turistů v České republice slábnoucí rubl a neobratné kroky českých politiků. ČSÚ však uvádí, že úbytek ruských turistů meziročně nepřesáhl 25 tisíc (konkrétně 23 tisíc kvartálně).

Jan Papež z Asociace cestovních kanceláří ČR říká, že jedním z důvodů je i ukrajinská krize. Další analýza uvádí rovněž nevstřícnou vízovou politiku České republiky, slabý rubl či samotné varování ruských úřadů, které nabádá ruské občany k omezení cestování do zemí uplatňujících vůči Rusku sankce. Jedná se tedy o souhru více faktorů, která vede k poklesu turistů.

Rozhodnutím Rady hlavního města (tedy nikoliv pouze primátora Hudečka) ze 2. září 2014 byla skutečně pozastavena platnost smluv o partnerství mezi Prahou a Moskvou a také mezi Prahou a Petrohradem. Jednalo se o “Deklaraci o ustanovení přátelských vztahů mezi radnicí Sankt Petěrburgu a radnicí Prahy“ podepsanou dne 15. října 1991 a dále o “Dohodu o přátelských vztazích a spolupráci mezi městem hlavním městem Prahou a městem Moskvou“ podepsanou dne 1. června 2000.

Rada uvádí, že platnost smluv je pozastavena na dobu neurčitou. Důvodem je podle zprávy bezprecedentní agresivní politika Ruské federace, která vedla k anexi Krymu a k rozpoutání války na východě Ukrajiny.

Fórum cestovního ruchu vyjádřilo nesouhlas s tímto krokem v otevřeném dopise, který adresovalo tehdejšímu primátorovi Prahy Tomáši Hudečkovi.

S žádostí o poskytnutí informace jsme se obrátili na Ministerstvo financí, které prostřednictvím mluvčího Michala Žurovce potvrdilo tvrzení ministryně práce.

Citujme: "P okud se jedná o administrativní náklady vynaložené na zrušení II. pilíře na straně finanční správy a České správy sociálního zabezpečení, můžeme potvrdit, že se odhadem jedná o náklady v řádech desítek milionů korun.
Jak vyplývá z důvodové zprávy k návrhu zákona o zrušení důchodového spoření (sněmovní tisk č. 493 - pdf. str. 16), bude se jednat o náklady na změnu IT systémů a administraci související s vypořádáním prostředků na straně Generálního finančního ředitelství (GFŘ), které se odhadují na 30,5 mil. Kč (tj. odhad nákladů na ukončení II. pilíře 20 mil. Kč odhad nákladů na vrácení peněz pro nekontaktní klienty penzijních společností 10,5 mil. Kč). Další náklady na straně státu na přijímání doplatků do I. pilíře se odhadují na několik desítek milionů, kdy se bude jednat o náklady jak GFŘ, tak České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ), včetně nákladů na rozšíření evidence důchodového spoření v Registru pojištěnců. "

Údajná schůzka Tomia Okamury s ministrem vnitra Chovancem je zmíněna na stránkách hnutí Úsvit. Žádné mediální zprávy se nám ale nepodařilo nalézt. Tím je potvrzen výrok o mediálním nezájmu o zmiňovanou schůzku.

Samotné uskutečnění schůzky nám potvrdilo MVČR, doslova uvedlo:

" schůzka skutečně proběhla na půdě Poslanecké sněmovny dne 29. 4. 2014, avizovaná témata setkání byla: cizinecký zákon zákon o státním občanství řešení náplně práce České pošty."

Stepan Bandera byl jmenován Hrdinou Ukrajiny v roce 2010 prezidentem Viktorem Juščenkem. Posmrtné ocenění titulem Hrdina Ukrajiny bylo Banderovi v lednu 2011 odebráno Doněckým okresním soudem. Stížnosti proti tomuto rozhodnutí byly Vyšším správním soudem Ukrajiny zamítnuté a potvrdily tak odebrání titulu (podrobněji např. Kyiv Post).

Co se týká jmenování Romana Šuchevyče (ukrajinsky), ten již Hrdinou Ukrajiny jmenován byl, a to v roce 2007. Stalo se tak dekretem prezidenta Juščenka. Nicméně toto jmenování bylo zvráceno v roce 2010 Doněckým správním soudem, který tento titul zrušil s poukazem na fakt, že nebyl ukrajinským občanem.

V reakci na tento proces byl jmenován čestným občanem řady západoukrajinských měst.

Vznesené obvinění z vraždy 15 tisíc Židů ve Lvově roku 1941 je navíc neprokazatelné. V rámci Norimberského procesu byli za tento čin souzeni Němci. Dohady o ukrajinské vině se pak začaly objevovat až po roce 1959, a to především ze strany sovětské propagandy.

Čeští ukrajinisté také vydali 13. ledna 2015 otevřený dopis (dostupný na webu Lidovky.cz) prezidentu republiky, v němž uvádějí: " K poslednímu Vašemu bodu dodáváme, že Roman Šuchevyč jako zástupce velitele praporu Nachtigall v roce 1941 žádný rozkaz ke střílení Židů ve Lvově nevydal. V té době byl plně zaměstnán snahou položit základy budoucí ukrajinské armády, ale především neměl k takovému rozkazu ani pravomoci, ani motivaci. S tím koresponduje nakonec i svědectví o jeho odmítavém stanovisku k pogromům, kterých se zúčastnila místní populace, milice nacionalistických aktivistů i jedinci zběhlí od prosovětských milic ".

Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý – jednak Šuchevyč nečeká na vyhlášení národním hrdinou, tento titul mu byl před 4 roky naopak soudem odebrán a jednak je problematické připisovat mu postřílení 15 tisíc Židů ve Lvově.

Pro informaci přidáváme fakt, že na Ukrajině probíhá iniciativa o vyhlášení titulu Hrdina Ukrajiny, a to pro Jurije Šuchevyče (ukrajinsky). Je tedy možné, že prezident spojil tuto iniciativu se jmenovcem Romanem.

Výrok je nepravdivý, jelikož Kmoníček neuvádí ani přesné číslo devizových zásob, ani počtu českých firem v Kazachstánu. Rovněž u dojednaných kontraktů není jisté, zda se skutečně uzavřou. Jedná se o pouhé memorandum. Navíc se podle mediálních zdrojů témata lidských práv na oficiálních jednáních vůbec neotevřela.

Jak informuje ČTK prostřednictvím Aktuálně či Ihned, české firmy podepsaly v Kazachstánu dohody za asi 450 milionů dolarů. Ve většině případů se ovšem jednalo o podpis memorand předpokládajících další jednání o spolupráci.Ty se týkají dodávek technologií a technologických celků v oblasti zemědělství, důlních zařízení, ale také dodávek zbraní.

Faktografická data o Kazachstánu jsou dostupná například na webech MZV nebo The World Factbook; se svými 2,724,900 km² je Kazachstán opravdu největším vnitrozemským a devátým největším státem světa. Kazachstán však reálně disponuje méně než třetinovými devizovými rezervami (29,34 miliard USD ke 31. prosinci 2013), což potvrzují i data IMF nebo T rading Economics.

Informace o hospodářských vztazích České republiky a Kazachstánu jsou dostupné rovněž na webu MZV; portál pro podnikání a export B usinessInfo.cz pak uvádí, že " dle oficiálních informací působí na kazachstánském trhu v současné době 34 společností s českou účastí ".

Co se týče otázky lidských práv, harmonogram prezidentské cesty je zveřejněn na stránkách Pražského hradu a absentuje explicitní zmínka o lidských právech. Naopak dle Českého rozhlasu prezident Zeman označil Kazachstán za zemi " ekonomického zázraku " a celé cestě dominovaly pouze ekonomická témata (vis-à-vis lidským právům). Česká televize v této souvislosti dokonce uvádí: " Poté, co Miloš Zeman čelil při říjnové návštěvě Číny kritice, že 'neučí lidská práva', neprobíral toto téma ani s Nursultanem Nazarbajevem."