Je pravdou, že kampaň KDU-ČSL (její senátní část) je financována přes stranický transparentní účet. Je také pravdou, že na tomto účtu lze vidět některé finance spojené přímo s kampaněmi senátních kandidátů (Botek mezi nimi není – pozn. Demagog.cz).

Nicméně není možné u jednotlivých částek přesně dohledat, kolik strana vydala na kampaň každého kandidáta, jaké výdaje konkrétně byly vydány v daném obvodě. Účet sice obsahuje detailní výdajové položky, absentuje u nich ale jméno kandidáta, pro nějž je služba nakupována.

Zda je poměr mezi centrálními výdaji a ostatními výdaji 90/10 %, není možné ověřit z výše popsaného důvodu a také kvůli tomu, že Botek svůj osobní transparentní účet na kampaň nevede.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý ‒ problematické je tvrzení, že hnutí Úsvit proti tomuto jevu bojuje dlouhodobě a také, že je v tomto boji osamoceno.

Hnutí Úsvit přímé demokracie bylo zaregistrováno Ministerstvem vnitra České republiky 19. června 2013, funguje tedy zhruba rok a půl.

Co se týká boje proti nástupu radikálního islámu, je otázkou, jak konkrétně Okamura tento fenomén vymezuje. Podívejme se na tento jev prostřednictvím legislativních snah předsedy hnutí. Tomio Okamura v tomto volebním období spolu/předkládal doposud 16 návrhů zákonů, z nichž žádný se netýká jím jmenované problematiky.

Předložil také pozměňovací návrh zákona k zákonu o pobytu cizinců na území ČR. Jeho návrh (.pdf) měl za cíl zjednodušeně odepřít dávky sociální podpory cizincům. O tomto návrhu se však ve 3. čtení nehlasovalo. Výsledek je tedy v tomto případě 0.

Bojem proti nástupu islamismu může Okamura také mínit veřejná vystoupení hnutí Úsvit a jeho sympatizantů. V tomto ohledu je skutečně hnutí poměrně aktivní, a to zejména na sociálních sítích ‒ např. FB profil hnutí Úsvit a Tomio Okamury.

Vztáhneme-li problém obecně na imigraci, Úsvit toto téma akcentuje zhruba od přelomu ledna/února 2014, zejména v souvislosti s volbami do Evropského parlamentu. Jde tedy zhruba o rok, což je problematické období, neboť Okamura mluví o dlouhodobosti.

Navíc tento problém v delším období akcentují i další strany. Uvedeme pouze několik příkladů. Dělnická strana např. již v roce 2008 vydala text varující před islámem ("Islám a jeho nebezpečí pro Evropu"). V roce 2010 pak do boje proti výstavbě mešit vytáhla Jana Bobošíková se svojí Suverenitou. Jako poslední příklad uveďme předvolební spot České suverenity (dostupný na Novinky.cz) z voleb do EP 2014, kdy předsedkyně Jana Volfová vystoupila v burce ve spotu, v němž "upozorňovala na rizika islamismu".

Přikládáme obrázek ze zmíněného spotu - zdroj: Novinky.cz

Během prvého čtení vládního návrhu zákona o evidenci tržeb se vskutku ztratil zpravodaj Jaroslav Klaška, jak dokládá stenoprotokol. Šlo skutečně o pátek krátce po prvé hodině. Klaška je poslancem KDU-ČSL a zároveň zpravodajem výše zmíněného zákona. Ve sněmovně se začaly tvořit debatující hloučky a byla vyhlášena patnáctiminutová přestávka. Přibližně o půl druhé se pak udýchaný poslanec Klaška dostavil, aby zpravodajskou zprávu předal náhradníkovi, neboť sám spěchá kvůli vážným rodinným důvodům.

Nicméně závěrem svého výroku vyvolává Miroslava Němcová dojem, že takováto "zdržení" jsou srovnatelná s obstrukcemi v rozsahu, v jakém je ODS a TOP 09 plánují. S tímto se v žádném případě nelze ztotožnit a výrok je tedy z tohoto důvodu zavádějící.

Tomio Okamura tvrdí, že spor v hnutí Úsvit ‒ týkající se nesouhlasu poslance Milana Šarapatky s příspěvkem o islámu zveřejněném na FB profilu předsedy hnutí ‒ byl v podstatě vyřešen už odpoledne v pondělí 5. ledna.

Toto ovšem ostře kontrastuje s výroky poslance Šarapatky v pořadu Události, komentáře, kde ještě v pondělí večernapříklad řekl: " Nesouhlasím. To určitě v programu není. Ale v té rétorice se to objevuje čím dál častějc. S tím souhlasím". Není tedy pravdou, že by nesouhlasil jenom s formou takových vyjádření, jak tvrdí Tomio Okamura.

Na přímou otázku, zda zůstane v poslaneckém klubu hnutí Úsvit, pak odpověděl Šarapatka takto: "Nejsem rozhodnut, nejsem rozhodnut. Tečka".

Pokud tedy došlo k dohodě mezi poslancem Šarapatkou a předsedou hnutí Úsvit, muselo to být později, než Tomio Okamura uvádí. Rovněž není pravdou, že by Šarapatka od začátku sporu tvrdil, že v poslaneckém klubu zůstane.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť Ústavní soud nezrušil zákon, kterým se zaváděla sKarta. Jaroslav Faltýnek v tomto výroku směšuje dvě různé kauzy. V té první Ústavní soud skutečně konstatoval, že byl zneužit stav legislativní nouze. Druhou kauzou je však sKarta, kterou se Ústavní soud vůbec nezabýval a zrušil ji Parlament České republiky ze své vlastní vůle. Není pravdou, že by byla zrušena Ústavním soudem v důsledku porušení zákona Miroslavou Němcovou.

První kauzou je situace z konce roku 2010, kdy Sněmovna schválila některé zákony ve stavu legislativní nouze, které byly následně Ústavním soudem zrušeny, kdy soud ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 55/10

„dovodil, že jediným důvodem projednání a schválení napadeného zákona Poslaneckou sněmovnou ve stavu legislativní nouze ve zkráceném jednání bylo ohrožení jeho včasného přijetí tak, aby nabyl účinnosti nejpozději ke konci roku 2010, což bylo znemožněno postupem opozice podle § 90 odst. 3 a § 91 odst. 2 JŘPS. Zjištěný důvod ovšem nelze považovat za legitimní a ústavně aprobovatelný důvod umožňující vyhlášení stavu legislativní nouze podle § 99 odst. 1 JŘPS. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě všechna rozhodnutí orgánů Poslanecké sněmovny činěná k návrhu vlády, jakož i samo rozhodnutí o trvání stavu legislativní nouze a o trvání podmínek pro projednání napadeného zákona ve zkráceném jednání (při vypuštění prvního čtení ve smyslu § 99 odst. 6 JŘPS - viz usnesení č. 112 z 8. schůze Poslanecké sněmovny - hlasování č. 7), byla učiněna v rozporu se shora vysvětlenými aspekty charakterizujícími ústavní demokratický princip. Proto bylo možné ústavní přezkum uzavřít již v této fázi konstatováním, že v procesu přijímání napadeného zákona byly porušeny čl. 1 odst. 1 a čl. 6 Ústavy České republiky a čl. 22 Listiny.“

Tímto nálezem Ústavní soud ke dni 31. prosince 2011 zrušil zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento zákon však nebyl tím zákonem týkajícím se sKarty, o kterém mluví Jaroslav Faltýnek. Skartou se měl Ústavní soud zabývat na návrh senátorů na konci roku 2013. Řízení však nakoneczastavil a věc nebyla ani projednána, neboť poslanci sKartu zrušili na návrh skupiny senátorů ČSSD.

Otázkou je, do jaké míry lze tato Ústavním soudem konstatovaná pochybení personifikovat pouze na osobu Miroslavy Němcové, neboť jak jsme konstatovali i v předchozím výroku, nejedná se o její vlastní iniciativu, kdy by z vlastní vůle vyhlašovala stav legislativní nouze. Předseda Poslanecké sněmovny tak dle § 99 odst. 1 jednacího řádu činí pouze na návrh vlády.

Dle Minské dohody II (celý text na webu The Telegraph) platí od února 2015 v oblastech Doněcku a Luhansku oboustranný klid zbraní. Měla se vytvořit bezpečná 50 kilometrů široká zóna, ve které nebudou zbraně o ráži 100 mm a více. Klid zbraní měl být kontrolován zástupci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE).

OSCE vydává každý den zprávy ze speciální monitorovací akce na Ukrajině, ty skutečně porušování dohod zmiňují.

Např. ve zprávě z 20. listopadu 2015 hovoří o narušení klidu zbraní mezi osmou a desátou ráno v Doněcké oblasti. Zároveň popisuje nalezení týden starého kráteru po výbuchu bomby asi 30 kilometrů západně od Doněcku.

Během listopadu zaznamenala (.pdf, str. 1) OSCE tři případy vystřelení rakety Grad ráže 122 mm a to jak z prostoru ovládaného vládou, tak i tzv. Doněckou lidovou republikou. Tyto rakety byly použity poprvé od konce srpna.

Miloš Zeman se s prezidentem iráckého autonomního Kurdistánu Masúdem Barzáním setkal 12. května 2015. Státníci spolu řešili především otázku vyzbrojení kurdských ozbrojených sil. Podle České televize přišla řeč i na budoucí nezávislost Kurdistánu.

Barzání uvedl, že je referendum naplánováno v řádu několika měsíců, v rozhovoru pro BBC již v červenci 2014.

Estonsko skutečně pokročilo v elektronizaci správy a dalších funkcí státu: do soustavy " E-Estonsko " dnes patří např. elektronické hlasování ve volbách, evidence pobytu i daňová evidence. Estonsko nicméně dosud nezavedlo povinnou, okamžitou evidenci tržeb ve státním registru, která by odpovídala Elektronické evidenci tržeb v ČR. Stejně tak doposud nezavedlo povinnost udržovat evidenci o tržbách v registrační pokladně, případně v jiném zařízení s fiskální pamětí (srov. s údaji – angl. – Estonské obchodní komory).

Amnestie Václava Klause (.pdf) z roku 2013 se skutečně mohla dotknout i některých skutků, které spadají do období kupónové privatizace, jelikož nařizovala zastavit stíhání trvající déle než 8 let u trestných činů se sazbou do 10 let vězení. Řadu z těchto případů řešil následně soud, kdy bylo rozhodováno, zda se na daný případ amnestie skutečně vztahuje.

V souvislosti s tímto pak bylo skutečně zastaveno stíhání u 8 obžalovaných v kauze investičních fondů kupónové privatizace Trend a Mercia, ze kterých měly být v 90. letech vyvedeny sta miliony korun. Podobně dopadl také případ investiční firmy Progres Invest, který měl připravit své klienty až o půl miliardy korun.

Celkem se amnestie dotkla zhruba 6 a půl tisíce vězňů (podle dat vězeňské služby) a šlo o opatření, které bylo vymezeno plošně, nešlo o milost nebo zastavení stíhání konkrétním osobám, které byly negativně spojeny s kupónovou privatizací. Současně je nekorektní spojit kupónovou provatizaci s tím, že její účastníci potřebovali samotný akt amnestie. Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící.

Je pravdou, že zmínění poslanci na tomto mítinku netvrdili, že by všechen islám byl špatný, resp. že by všichni muslimové byli špatní. Nicméně hlavním speakerem této akce byl Martin Konvička ze sdružení "Islám v České republice nechceme", který ve svém vystoupení přesně v tomto duchu mluvil, dále představil dlouhodobý cíl sdružení jako srovnání islámu na úroveň nacismu. Pokud se podíváme na pozvánky na demonstraci, ty se vymezovaly plošně proti islámu, a to právě v obecné rovině. jako např. "zastavme islám". Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť na této akci podobná hesla skutečně zazněla a celá akce byla také v tomto duchu komunikována předem veřejně.

Poslankyně Černochová se stejně jako její sněmovní kolega Černoch zúčastnila demonstrace pořádané stranou Česká suverenita (.doc) na Hradčanském náměstí. Celou akci moderovala předsedkyně této strany Jana Volfová.

Záznam celé demonstrace je dostupný na YouTube (YT kanál IVČRN). Vystoupení poslance Marka Černocha začíná na záznamu v čase cca 23:10, poslankyně Jana Černochová pak mluví od 30:00.

Je pravdou, že ve vystoupení ani jednoho z obou jmenovaných se nevyskytuje explicitní odsudek islámu jako takového, resp. všech muslimů. Před oběma jmenovanými však vystoupil jako hlavní řečník zástupce sdružení Islám v České republice nechceme, Martin Konvička. Ten ve svém projevu (začíná cca v čase 03:00) fakticky uvedl, že všechen islám je špatný a vyzval muslimy, ať se své víry zbaví.

Doslova také uvedl (čas 21:05): " Naším dlouhodobým cílem je právní postavení islámu na roveň nacismu. Zákaz jeho šíření, propagace a veřejného vyznávání, tvrdé potlačení jeho veřejných projevů, současně jeho společenské odsouzení. "

Jak jsme tedy uvedli, oba poslanci (kromě nich ještě vystoupila další zástupkyně Úsvitu, poslankyně Havlová, a také senátor Doubrava) skutečně neuváděli přímé odsudky islámu či muslimů, nicméně na této akci před jejich vystoupeními taková slova zazněla. Spoluorganizátorem bylo sdružení "Islám v ČR nechceme" (nikoli islamismus, radikální islamismus, Islámský stát – nýbrž "islám") a jeho lídr vyjádřil dlouhodobý cíl srovnání islámu s nacismem.

Na stránkách iniciativy IVČRN je dohledatelná pozvánka na " Manifestaci proti islámu ". Na ní jsou uvedeni oba poslanci.

Jako poslední ukázku z pozvánek na tuto demonstraci přikládáme další od IVČRN. Sdružení zde popisuje akci pod názvem "Zastavme islám".