Ministerstvo vnitra nezveřejňuje jedinou smlouvu.
Výrok je označen jako nepravdivý, protože Ministerstvo vnitra na svých webových stránkách průběžně zveřejňuje uzavřené smlouvy. Nejstarší smlouvu lze nalézt z roku 2011 a nejnovější pak z roku 2014.
On dnes (Chovanec, pozn. Demagog) svolal pracovní skupinu na Ministerstvu vnitra, která začne připravovat komplexní pozměňující návrh, na kterém jsme se dohodli s opozicí a pro který máme ve Sněmovně 150 hlasů.
Na základě zjištěných informací z veřejně dostupných zdrojů hodnotíme výrok Bohuslava Sobotky jako pravdivý. Pozměňovací návrh zákona o státní službě by měl být Poslanecké sněmovně předložen do 27. srpna. Na pozměňovacím návrhu zákona o státní službě se dle České televize dohodla vláda s částí opozice. S touto dohodou však nesouhlasí poslanci KSČM a Hnutí Úsvit. Dle aktuálního složení klubů v Poslanecké sněmovně se jedná celkem o 47 poslanců a poslankyň (33 za KSČM, 14 za Úsvit), kteří s tímto ústupkem vlády opozici nesouhlasí. Dle Ústavy ČR, článku 39, je k přijetí usnesení sněmovny potřeba nadpoloviční většina přítomných poslanců. V tomto případě by tedy vláda měla zajištěnou pohodlnou většinu. Dle informací České televize je agenda přepracování služebního zákona od rána 8. 8. 2014 převedena na ministerstvo vnitra.
Nám jde o to, aby ten systém státních tajemníků, vrchních ředitelů, ředitelů odborů byl postaven tak, že bude oddělen od té aktuální politické reprezentace. Ona samozřejmě se bude moci vyjadřovat k jeho kvalitě. V případě, že ministr bude hrubě nespokojen s tím, jak fungují jednotliví úředníci, bude moci to označit ve svém personálním hodnocení. Ale nebude mít výlučnou kompetenční pravomoc, jako má dnes, aby přišel na úřad a ten úřad dramatickým způsobem vyměnil.
Dle návrhu zákona o státní službě je státní tajemník jmenován čtyřčlennou výběrovou komisí, jejíž polovina je jmenována na návrh ministra nebo vedoucího Úřadu vlády (§ 55 odst. 2). Výběrová komise na post náměstka pro řízení sekce nebo ředitele sekce (vrchního ředitele) je taktéž čtyřčlenná a její dva členové jsou jmenování na návrh člena vlády nebo vedoucího Úřadu vlády (§ 57 odst. 2). Ředitele odboru vybírá tříčlenná komise, jejíž dva členové jsou jmenováni na návrh náměstka pro řízení sekce (§ 58 odst. 2). Přinejmenším při výběru státních tajemníků je "oddělení od aktuální politické reprezentace" diskutabilní, neboť polovinu komise vybírá přímo ministr a druhou polovinu generální ředitel, který je vybrán vládou.
Služební orgán opravdu vydává služební posudek (§ 78), ve kterém zaměstnanec podléhá dle § 157 služebnímu hodnocení. Dle § 74 odst. 1 služební orgán rozhodne o skončení služebního poměru za předpokladu, že "dvě po sobě jdoucí služební hodnocení státního zaměstnance obsahují závěr o tom, že ve službě dosahoval nevyhovující výsledky."Přičemž § 157 odst. 2 říká, že v případě prvního nedostatečného hodnocení následuje druhé přezkoumávání činnosti po šesti měsících. V případě představeného je dle § 61 odst. 1 důvodem k odvolání pouhé jedno nedostatečné hodnocení.
Fakticky je tedy možné zaměstnance úřadu za relativně krátkou dobu vyměnit. Není tedy úplnou pravdou, že by došlo k oddělení státní správy od aktuální politické reprezentace. Nicméně absolutní oddělení státní správy a politické reprezentace není to, co popisuje Sobotka. Je však pravdou, že nově budou nastavena pravidla fungování a styku těchto dvou sfér oproti dnešní situaci, kdy politická reprezentace může do jisté míry personálně obsazovat ministerstva o své vlastní vůli. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
Stáli jsme také za tím, že se začala důkladně monitorovat kvalita vody v Úhlavě, a vodárna tak má lepší přehled o tom, co k ní přitéká.
Řeka Úhlava je jediným zdrojem pitné vody pro Plzeň. Monitorováním průtoku vody se rychle zjistí znečištění a také jeho příčina. Dále pak dochází k monitorování přítoků, odkud mohou pocházet pesticidní látky a celý tok znečišťovat. Screening řeky Úhlavy probíhá od roku 2012, kdy se TOP 09 za monitorování vody v řece Úhlavě zasloužila.
Já bych tak úplně nesouhlasil s tím, že to není zas nic moc rozsáhlého (jde o reakci na předchozí výrok Schwarzenberga - pozn. Demagog.cz), protože já bych chtěl upozornit, že dnes vlastně není úplně přesně k dispozici, jaký je rozsah toho obchodu s Ruskem především proto, že je těžké sledovat cestu reexportu, které se dějí třeba přes Německo. A to je to Německo. Jenomže to vypadá, že to je do Německa, ale vlastně je to do Ruska.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nepodařilo dohledat, jaké množství reexportovaného zboží míří z ČR do Ruska. Nemůžeme tak určit rozsah zboží exportovaného do Německa, které končí v Rusku.
Export ČR vůči ostatním zemím v letech 2011−12 podle informací Českého statistického úřadu naleznete v přiložené tabulce (xls.). Export do Ruska tvoří pouze malý zlomek celkového exportu (3,9 % v roce 2012). V tomtéž roce však export do Neměcka tvořil necelou třetinu celkového exportu ČR (31,4 %). Nelze však dohledat, zda a kolik z tohoto exportu bylo znovu vyvezeno do Ruska. Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.
Pochopitelně v případě úplného zákazu (hazardu – pozn. Demagog.cz) půjde o výpadek sto milionů ročně.
Rozklikávací rozpočet (viz. daňové příjmy – poplatky) města Olomouc uvádí pro letošní rok výtěžek z hazardu celkem 108,2 milionu korun. V předchozích 2 letech pak šlo o 84 a cca 79 milionů. Řádově tedy při zákazu hazardu půjde o výpadek okolo 100 milionů ročně.
Divadlo je celkově stavba za 880 milionů. Proplatili jsme stavební firmě vícenáklady 20 milionů korun a o další miliony se bude město s firmou soudit. V tom obrovském objemu nepředvídatelné vícenáklady tvoří zanedbatelné procento.
Původně měla výstavba divadla stát 840 mil. Kč, stavba se ovšem prodražila o 40 milionů, na 880 mil. Kč. Částka 40 milionů korun v celkových vícenákladech navyšuje výdaje o necelých pět procent. Město polovinu z vícenákladů stavební firmě uhradilo, o zbylých 20 milionů se bude firma s městem soudit. O problému informuje například článek plzen.idnes.cz.
Plzeňský deník uvádí: "Letos na jaře se objevily i problémy s vícenáklady ve výši 40 milionů korun, mimo jiné na jevištní technologie a odvoz zeminy ze stavby. Technologii město uhradí, druhou polovinu platit odmítlo. Firma Hochtief, která divadlo postavila, avizovala, že se bude s městem soudit. ‚Kroky jsou teď na Hochtiefu, zatím ale o žalobě nic nevíme. Firma se soustředila na dokončení stavby,‘ řekl technický náměstek primátora Pavel Šindelář (ODS). Otazník visí zatím i kolem provozních nákladů. Původní odhady mluvily o třímilionovém navýšení, to je ale nereálné. ‚Do konce roku přibude 35 zaměstnanců včetně techniků či osvětlovačů. Náklady na mzdy se tak zvýší o osm milionů korun ročně,‘ vyčíslil ekonomický náměstek Martin Zrzavecký (ČSSD)."
Já například jsem členka výboru pro dětská práva, který patří pod pana ministra Dienstbiera, a tam bylo rozhodnuto, že konkrétní případy se projednávat nebudou.
Zuzana Baudyšová je členkou výboru pro práva dítěte, který spadá pod Radu vlády pro lidská práva. Jejím předsedou je skutečně Jiří Dienstbier. V zápisech ze zasedání jsme nenašli, že by se výbor zabýval tím, zda se budou konkrétní případy projednávat, či nikoliv. Avšak na základě těchto zápisů je zřejmé, že se výbor skutečně nezabývá případy konkrétních jednotlivců.
Druhým důvodem, proč je ekonomika města taková, je nový zákon o rozpočtovém určení daní. Město skrze něj přišlo každoročně o zhruba sto padesát milionů korun. Když tyto peníze sečtete za období od změny zákona, téměř se to rovná výši dluhu.
Výše dluhu města Olomouc je v tomto roce podle materiálů města (.xls, záložka Zadluženost) 2,25 miliardy korun. Změna RUD, o níž Major mluví (mimo jiné ji zmiňuje v dalším výroku v souvislosti s kompenzacemi), platí od roku 2008 (další novela zákona, která měnila příjmy obcí, se Olomouce již téměř nedotkla). V tomto roce byla podle výroční zprávy (s. 20) města zadluženost ve výši 865 milionů.
Během tohoto období se tedy město zadlužilo o 1,385 mld. Kč.
I kdyby město přišlo o Majorem zmíněnou výši každoročně (tedy za období 7 let), šlo by o cca 1,05 miliardy Kč. Dodáme také, že Major sám (byť se odchyluje ve výši) popisuje, že vláda České republiky poskytla Olomouci (viz další výrok) částku čtvrt miliardy jako jednorázovou kompenzaci (.pdf) za dopady změny v RUD. Reálně tak podle Majorových čísel jde o ztrátu 800 milionů, což se ovšem nerovná (ani téměř) výši dluhu. Rozdíl mezi výpadkem daní z RUD a celkovým zadlužením města činí 585 milionů korun.
Odůvodnění tohoto výroku bere v potaz čísla, jež uvádí Martin Major, a porovnává je s výší zadlužení v roce, kdy byla přijata novela RUD, se současným stavem zadlužení. Současně bereme v potaz vyjádření primátora o zisku kompenzace od vlády ČR.
Myslím, že by mělo dojít ke změně zákona o obcích, kde se jednoznačně dneska nevyčleňuje to, že by měl ten, kdo vyhrál ty volby, mít právo sestavit vlastně první návrh té koalice (...) Podporuji, aby se prosadilo, že vyhraje-li nějaká politická strana, tak že by měla právo, tak jak je to u vlády, vlastně stanovit další postup a mít první právo toho, kdo bude navrhovat to složení další koalice.
Zákon o obcích ani zákon o volbách do zastupitelstev v obcích skutečně neobsahuje ustanovení, které by vítěznému uskupení dalo právo sestavit první návrh koalice. Stejně tak je tomu ale v případě vlády. V ČR sice existuje široce uznávaný úzus v tom smyslu, že první prezidentem jmenovaný premiér je z řad vítězné strany (na jeho návrh pak prezident zpravidla jmenuje i ostatní členy vlády,) žádné vymahatelné právo však vítězná strana nemá. Nedávná historie rovněž potvrzuje, že úzus není závazný.
Zákonný postup dle Ústavy je vymezen pouze takto: "(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů. (3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry. (4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavců 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny".
Vítězná strana tedy nemá zákonné právo navrhnout složení vládnoucí koalice, tím méně pak právo „stanovit další postup".
